Sysop: 1 revizi

2013-10-16T10:01:40Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 16. 10. 2013, 10:01

Sysop: Nahrazení textu

2011-11-12T17:21:29Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{ Taxobox
| barva = pink
| jméno = Tučňáci
| obrázek = Schwimmender-Pinguin.jpg
| popis obrázku = [[Tučňák Humboldtův]] (''Spheniscus humboldti'')
| šířka obrázku = 258px
| říše = [[Živočichové]] (Animalia)
| kmen = [[Strunatci]] (Chordata)
| podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata)
| třída = [[Ptáci]] (Aves)
| podtřída = [[Letci]] (Neognathae)
| řád = '''Tučňáci''' (Sphenisciformes)
| čeleď = '''Tučňákovití''' (Spheniscidae)
| druhotné dělení = [[Rod (biologie)|Rody]]
| podřazené taxony =
* ''Aptenodytes''
* ''Eudyptes''
* ''Eudyptula''
* ''Megadyptes''
* ''Pygoscelis''
* ''Spheniscus''
}}

'''Tučňáci''' (''Sphenisciformes'') jsou nelétaví [[ptáci]], dokonale přizpůsobení lovu a potápění ve vodě. Žijí výhradně v oblastech chladných mořských proudů na [[jižní polokoule|jižní polokouli]] (jeden druh, hnízdící na [[Galapágy|Galapágách]], okrajově zasahuje na severní polokouli). V současné době žije na světě 18 druhů, řazených do šesti rodů jediné čeledi tučňákovití (''Spheniscidae'').
== Popis ==
Tučňáci jsou středně velcí až velcí ptáci. Nejmenší druh, [[tučňák nejmenší]] (''Eudyptula minor'') dorůstá 40 cm a hmotnosti 1,5–2 kg, na druhé straně [[tučňák císařský]] (''Aptenodytes forsteri'') dorůstá až 115 cm při hmotnosti až 46 kg; některé fosilní druhy byly výrazně větší.<ref name="Veselovsky2"/>
=== Morfologie a anatomie ===
Tučňáci jsou dokonale přizpůsobení potápění a lovu v hluboké vodě; kvůli tomuto přizpůsobení druhotně ztratili schopnost letu. Jejich tělo má torpédovitý ([[hydrodynamický]]) tvar těla, s těžištěm umístěným dále než u létajících ptáků. Kosti tučňáků nejsou pneumatizované, proto je hustota jejich těla vyšší než u ostatních ptáků (blíží se hustotě vody), což výrazně usnadňuje potápění. Nohy jsou výrazně posunuty dozadu a mezi třemi prsty mají plovací blánu, při plavání jsou používány pouze jako kormidlo. Kvůli umístění nohou se tučňáci pohybují na souši vzpřímeně. Páteř je velmi ohebná, umožňující ve vodě prudké obraty.
[[Soubor:Dresden-Zoo-Pinguine.jpg|left|thumb|Potápějící se [[tučňák Humboldtův]] (''Spheniscus humboldti'')]]
Hlavním orgánem pohybu ve vodě jsou křídla, přeměněná ve veslovité útvary. Kostra křídel odpovídá křídlům létajících ptáků, kosti jsou však silně zploštělé a zpevněné v loketním a zápěstním kloubu přídatnými kůstkami, které brání jeho ohýbání.<ref group="p">Podobně zpevněná křídla mají blízce příbuzní [[albatros]]i a [[buřňáci]], u nichž se jedná o adaptaci k dlouhodobému klouzavému letu (plachtění).</ref> Silně vyvinuté jsou prsní svaly a hřeben na prsní kosti.
Zobák tučňáků je velmi silný, jazyk a patro pokrývají ostré rohovité bradavky, bránící vysmeknutí ulovené ryby. Jícen a žaludek jsou prostorné, umožňující polknout i celé ryby.
[[Soubor:Blue Penguin Kapiti.jpg|thumb|[[Tučňák nejmenší]] (''Eudyptula minor'') je jediný noční druh tučňáka]]
Oči tučňáků jsou přizpůsobené vidění ve vodě – čočka dovede výrazně měnit tvar, sítnice je silně citlivá na světlo (na souši se zornička stahuje do velikosti špendlíkové hlavičky). Jeden druh ([[tučňák nejmenší]], ''Eudyptula minor'') dokonce přešel k nočnímu způsobu života.
Aby ve studených vodách i mrazech na souši udrželi teplo, vyvinula se u tučňáků silná vrstva podkožního tuku, tvořící téměř třetinu tělesné hmotnosti. Velmi husté peří roste rovnoměrně po celém těle, navíc je pečlivě promašťované. Jednotlivá pera jsou velmi krátká a pevná a připomínají spíše šupiny.
Tučňáci mají poměrně uniformní zbarvení (stejně jako např. [[alky]]) – shora jsou černí, zespodu bílí. Je to dáno životem ve vodě, kdy bílá spodina těla není proti lesknoucí se hladině vidět a umožňuje nepozorované přiblížení ke kořisti, zatímco tmavý hřbet napomáhá rychlejšímu ohřátí na slunci.<ref name="Veselovsky1">{{Citace monografie|příjmení=Veselovský|jméno=Zdeněk|titul=Výlet do třetihor|vydavatel=Mladá fronta|místo=Praha|rok=1986}}</ref><ref name="Veselovsky2">{{Citace monografie|příjmení=Veselovský|jméno=Zdeněk|titul=Zvířata celého světa 10. Tučňáci|vydavatel=Státní zemědělské nakladatelství|rok=1984|místo=Praha}}</ref>
=== Fyziologie ===
Tučňáci jsou dokonalí plavci, dosahující pod vodou rychlosti až přes 10 km/hod, což je více než u světových rekordmanů v plavání. V klidu mávají křídly asi 30× za sekundu, při rychlém pohybu zvyšují frekvenci až na 200 úderů. Při potápění se běžně potápějí do hloubek 10–20 metrů (rekordní hloubka ponoru byla zaznamenána u tučňáka císařského – 265 metrů) a vydrží v nich kolem 4–9 minut. Díky fyziologickému přizpůsobení však dokáží pod vodou vydržet až 30 minut. Červené krvinky tučňáků dovedou vázat větší množství kyslíku, krevní barvivo ([[myoglobin]]) je obsaženo i ve svalech (umožňuje vázat až 15 % potřebného kyslíku). Dále tučňáci snižují během ponoru tepovou frekvenci z 80–100 tepů na pouhých 20 tepů. Většina kyslíku je při potápění hnána do mozku, svaly mohou po vyčerpání kyslíku štěpit [[glykogen]] na [[kyselina mléčná|kyselinu mléčnou]].
[[Soubor:1989 eisberg-pinguine02 hg.jpg|thumb|Aby tučňáci přežili v drsných podmínkách Antarktidy, musí být jejich tělo dokonale izolováno]]
Opeření a jeho kvalita je pro tučňáky velmi důležitá, proto pelichají jinak než ostatní ptáci. Peří neztrácejí postupně, ale vždy jednorázově v období, které tráví na souši. Stará pera se uvolňují a vypadávají v době, kdy nová vyčnívají nad kůži asi o půl centimetru. Nové peří narůstá během 2–3 týdnů (u velkých druhů až 6 týdnů); po celou tuto dobu tučňáci hladoví, protože si nemohou nalovit potravu, proto většinou nehnutě stojí, aby šetřili energii.
Podobně jako jiní mořští ptáci jsou tučňáci odkázáni na pití mořské vody; nadbytečnou sůl vylučují speciální nosní (supraorbitální) žlázy, umístěné nad očnicí a ústící do nosních dutin.<ref group="p">Při pokusném vpravení 5 g soli do žaludku tučňáka začaly žlázy vylučovat koncentrovaný roztok soli již po 10 minutách, za 4 hodiny vyloučily 2/3 vpraveného množství.</ref><ref name="Veselovsky1"/><ref name="Veselovsky2"/>
== Ekologie a chování ==
[[Soubor:Humboldt Penguin Prague ZOO.jpg|thumb|left|260px|Skupina tučňáků Humboldtových v [[Zoologická zahrada Praha|Pražské ZOO]]]]
Tučňáci se živí převážně [[ryby|rybami]], [[hlavonožci]] a [[kril]]em, v době, kdy jsou na pevnině a líná jim peří, jsou schopni dlouhodobě hladovět (někteří Antarktičtí tučňáci hladoví až 4 měsíce).
Velkou část denního programu na souši věnují tučňáci péči o peří. Hned po příchodu z vody jej čistí zobákem a nohami a pečlivě promazávají výměškem nadocasní žlázy.
Jsou to společenští ptáci, žijící v ohromných koloniích. Jsou monogamičtí a k hnízdění se vracejí vždy na stejné místo. Snášejí obvykle jen jedno až dvě vejce. Hnízdo je maximálně vytlačený důlek vystlaný trávou, nebo kamínky, některé druhy hnízdí v norách, v dutinách skal či pod kořeny. Na vejcích se střídají oba partneři, a oběma se na břiše vytvoří silně prokrvený holý záhyb kůže. Nejdříve sedí samice, zatímco samec je na moři, loví a vykrmuje se (několik dní až týdnů), pak se vystřídají a na moře zamíří zase samice. Dva největší druhy vůbec hnízdo nestaví, protože hnízdí přímo na sněhu a vejce mají jen položené na nohách a překryté zmíněným dobře prokrveným záhybem kůže.
[[Soubor:EmperorPenguinChick.jpg|thumb|Mládě [[tučňák císařský|tučňáka císařského]]]]
Mláďata se líhnou slepá a porostlá prachovým peřím. Z počátku ho jeden rodič hlídá a druhý loví, později mláďata tvoří „školky“ a loví oba rodiče. O školky se starají buď mladí nehnízdící jedinci, nebo ti, kteří o svoji snůšku přišli. Rodiče jsou schopni ve školce najít své mládě a krmí jen je. U druhů hnízdících v dutinách zůstávají mláďata schovaná uvnitř a tudíž školky nevytváří. Mláďata se vydávají na moře až když mají kompletní opeření. Malé druhy dospívají ve 2–3 letech, velké dokonce 5–7 (někdy i v 9 letech).
== Původ a rozšíření ==
[[Soubor:Galapagos penguins (Spheniscus mendiculus) -Tagus Cove -Isabela.jpg|thumb|[[Tučňák galapážský]] (''Spheniscus mendiculus'') je nejseverněji hnízdícím druhem tučňáka]]
První tučňáci se objevili zhruba před 70 milióny let na kontinentu [[Gondwana]], který v té době ležel více na jihu v chladnějších zeměpisných šířkách. Postupně se rozšířili po celé jižní polokouli až do oblasti teplých vod u [[rovník]]u. V době globálního ochlazování (v eocénu) tyto často gigantické druhy tučňáků (''[[Icadyptes salasi]]'', ''[[Perudyptes devriesi]]'' <ref>[http://www.realscience.org.uk/2007/07/giant-fossil-penguins.html Giant fossil penguins na stránkách Real Science (anglicky)]</ref>) vyhynuly; jednou z možných příčin je vznik a rozvoj rybožravých [[kytovci|kytovců]], kteří se stali jejich úspěšnějšími [[konkurence|konkurenty]]. Mezitím se z postupně ledem zakrývané [[Antarktida|Antarktidy]] za pomocí cirkumpolárních oceánských proudů šířili předci dnešních druhů tučňáků. Nejprve osídlili ostrovy v jejím okolí, později se rozšířili dále na jižní pobřeží přilehlých [[kontinent|světadílů]]. Nejdále na sever se moderní tučňáci dostali do chladných tropických vod [[Galapágy|Galapág]], kde se objevili teprve před 4 milióny let. Rovníkovou termální bariéru zřejmě kvůli adaptaci na život v chladných vodách nikdy nepřekročili.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Baker|jméno=Allan J.|spoluautoři=et al.|titul=Multiple gene evidence for expansion of extant penguins out of Antarctica due to global cooling|periodikum=Proc. R. Soc. B|rok=2006|ročník=273|stránky=11-17|url=http://www4.ncsu.edu/~simorita/molevo/07/simmapEX.pdf}}</ref>
Dnes jsou tučňáci rozšířeni v šesti jasně vymezených rodech v [[Antarktida|Antarktidě]] a chladných subantarktických vodách (rody ''[[Aptenodytes]]'', ''[[Eudyptes]]'' a ''[[Pygoscelis]]''), v [[jižní Afrika|jižní Africe]] a [[Jižní Amerika|Jižní Americe]] (rod ''[[Spheniscus]]'') a v oblasti [[Austrálie]] a [[Nový Zéland|Nového Zélandu]] (rody ''[[Megadyptes]]'' a ''[[Eudyptula]]'').
== Fylogeneze a systematika ==
Řád tučňáci ('''Sphenisciformes''') obsahuje jedinou čeleď tučňákovití ('''Spheniscidae'''). Podle společných znaků (například rohovité destičky na zobáku a supraorbitální žlázy), byly jako nejbližší příbuzní označovány [[potáplice]] a [[buřňáci]]. Podle studií DNA jsou jako blízce příbuzné označovány i [[fregatky]] nebo dokonce [[čáp]]i.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Watanabe|jméno=Maiko|spoluautoři=a kol.|titul=New candidate species most closely related to penguins|periodikum=Gene|rok=2006|ročník=378|stránky=65–73|url=http://research.calacademy.org/research/bmammals/Mindell/Watanabe_et_al_2006_Gene_penguin.pdf}}</ref> V současné době jsou tučňáci (jako čeleď ''Spheniscidae'') společně s dalšími čeleděmi (např. [[potáplice]], [[albatros]]i) řazeni do nadčeledi buřňáků (''Procellarioidea''), která je součástí rozšířeného řádu [[brodiví|brodivých]].<ref>{{Citace periodika|příjmení=Tsuda|jméno=Tomi T.|spoluautoři=a kol.|titul=Phylogenetic analysis of penguin (Spheniscidae) species based on sequence variation in MHC class II genes|periodikum=Immunogenetics|rok=2001|ročník=53|stránky=712–716|url=http://resources.metapress.com/pdf-preview.axd?code=3b0010p6dg2tqtuw&size=largest}}</ref>
[[Soubor:Icadyptes BW.jpg|left|thumb|150px|Tučňák ''Icadyptes salasi'', zástupce skupiny obřích tučňáků ze svrchního eocénu [[Peru]]]]
Nejstarší fosilní nálezy pocházejí z [[paleocén]]u [[Nový Zéland|Nového Zélandu]] (dva druhy rodu ''[[Waimanu]]''). Tito tučňáci byli velcí (80–100 cm), s dlouhým štíhlým zobákem, dlouhými křídly a dlouhými běháky; celkově poněkud připomínali [[potáplice]]. Třetím nejstarším druhem je ''[[Crossvallia unienwillia]]'' z paleocénu Antarktického poloostrova, jehož klima bylo v té době mnohem teplejší a vlhčí. Velikost tohoto druhu je odhadována na 130–140 cm.<ref name="review">{{Citace periodika|příjmení=Jadwiszczak|jméno=Piotr|titul=Penguin past: The current state of knowledge|periodikum=Polish Polar Research|ročník=30|rok=2009|číslo=1|stránky=3–28|url=http://www.polar.pan.pl/ppr30/PPR30-003.pdf}}</ref>
Mnohem více druhů tučňáků je známo z eocénu, v současné době bylo popsáno nejméně 14 druhů patřících do sedmi rodů (''Anthropornis'', ''Archaeospheniscus'', ''Delphinornis'', ''Ichthyopteryx'', ''Marambiornis'', ''Mesetaornis'', ''Palaeeudyptes''). Tito tučňáci tvořili dvě skupiny – menší druhy, velikostí odpovídající dnešním a obří druhy, dosahující velikosti výrazně přes 165 cm a hmotnosti 80 kg (''Anthropornis nordenskjoeldi''). Z eocénu jsou také známy první nálezy mimo Antarktidu ([[Argentina]], [[Peru]], [[Austrálie]], [[Nový Zéland]]).<ref name="review"/>
Rovněž z [[oligocén]]u je známa řada druhů, včetně modernějších forem s pokročilejší adaptací křídel (''[[Platydyptes]]'' z [[Nový Zéland|Nového Zélandu]]). Z [[miocén]]u pochází početné nálezy tučňáků z [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], především se pak objevují první nálezy zástupců moderních rodů (''[[Spheniscus]]'' v [[Peru]], ''[[Pygoscelis]]'' v [[Chile]]). První nálezy [[jižní Afrika|jihoafrických]] tučňáků pocházejí z [[pliocén]]u (rod ''Spheniscus'').
Minimálně tři druhy tučňáků vymřely v historické době – ze 13. století je uváděn druh ''[[Tasidyptes hunteri]]'' z ostrova [[Hunter]] u [[Tasmánie]], asi před 500 lety vyhynul na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]] tučňák ''[[Megadyptes waitaha]]'' a teprve koncem 19. století blíže nezařazený tučňák z rodu ''Eudyptes'' na ostrově Chatham.<ref name="review"/>
== Přehled druhů ==
[[Soubor:Emperor Penguin Manchot empereur.jpg|thumb|[[Tučňák císařský]] (''Aptenodytes forsteri''), největší druh tučňáka, jeden ze dvou antarktických druhů]]
[[Soubor:Rockhopper Penguins preening.jpg|thumb|[[Tučňák skalní]] (''Eudyptes chrysocome''), hojný subantarktický druh]]
[[Soubor:Brillenpinguin Zoo Leipzig.jpg|thumb|[[Tučňák brýlový]] (''Spheniscus demersus''), jediný druh hnízdící v [[Afrika|Africe]]]]
* Čeleď ''Spheniscidae'', '''tučňákovití'''
** rod: ''Aptenodytes''
*** [[tučňák patagonský]] (''Aptenodytes patagonicus'')
*** [[tučňák císařský]] (''Aptenodytes forsteri'')
** rod: ''Eudyptes''
*** [[tučňák chocholatý]] (''Eudyptes sclateri'')
*** [[tučňák královský]] (''Eudyptes schlegeli'')
*** [[tučňák novozélandský]] (''Eudyptes pachyrhynchus'')
*** [[tučňák skalní]] (''Eudyptes chrysocome'')
*** [[tučňák snárský]] (''Eudyptes robustus'')
*** [[tučňák žlutorohý]] (''Eudyptes chrysolophus'')
** rod: ''Eudyptula''
*** [[tučňák nejmenší]] (''Eudyptula minor'')
*** [[tučňák bělopásý]] (''Eudyptula albosignata'')
** rod: ''[[Megadyptes]]''
*** [[tučňák žlutooký]] (''Megadyptes antipodes'')
*** †''[[Megadyptes waitaha]]''
** rod: ''Pygoscelis''
*** [[tučňák kroužkový]] (''Pygoscelis adeliae'')
*** [[tučňák oslí]] (''Pygoscelis papua'')
*** [[tučňák uzdičkový]] (''Pygoscelis antarctica'')
** rod: ''Spheniscus''
*** [[tučňák brýlový]] (''Spheniscus demersus'')
*** [[tučňák galapážský]](''Spheniscus mendiculus'')
*** [[tučňák Humboldtův]] (''Spheniscus humboldti'')
*** [[tučňák magellanský]] (''Spheniscus magellanicus'')
== Poznámky ==
<references group="p"/>
== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.penguinsworld.tk www.penguinsworld.tk] – řada informací a zajímavostí o tučňácích
{{Commonscat|Spheniscidae}}
{{ptáci}}

[[Kategorie:Tučňákovití]]
[[Kategorie:Přírodní prostředí Antarktidy]]
{{Článek z Wikipedie}}

Tučňáci - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu