Tyrhénské moře - Historie editací

Sysop: + 2 x VIDEO

2022-03-18T14:13:07Z

+ 2 x VIDEO

← Starší verze		Verze z 18. 3. 2022, 14:13
Řádka 298:		Řádka 298:
	}}</ref>		}}</ref>
	=== Pobřeží ===		=== Pobřeží ===
-	[[Soubor:Cliff at Tropea, Italy, Sep 2005.jpg\|~~náhled~~\|[[Tropea]], Kalábrie]]	+	[[Soubor:Cliff at Tropea, Italy, Sep 2005.jpg\|thumb\|220px\|[[Tropea]], Kalábrie]]
	Celé západní pobřeží Itálie jsou bohaté na ústí řek a koryta po [[eroze\|erozi]] a vystytuje se zde mnoho přírodních přístavů. Většina řek je krátká a mají malá [[povodí]].<ref name="Alison">{{Citace monografie		Celé západní pobřeží Itálie jsou bohaté na ústí řek a koryta po [[eroze\|erozi]] a vystytuje se zde mnoho přírodních přístavů. Většina řek je krátká a mají malá [[povodí]].<ref name="Alison">{{Citace monografie
	\| příjmení = Alison		\| příjmení = Alison
Řádka 389:		Řádka 389:
	Přesto je [[produkce (ekologie)\|produktivita]] ve srovnání se zbytkem Středomoří poněkud nízká. Důvod zřejmě spočívá mimo jiné v tom, že do tohoto moře vtéká na živiny chudá voda, zatímco odtéká živinami bohatá voda, a tím pádem se neustále moře ochuzuje o živiny. Jedinou výjimkou je v tomto ohledu Messinská úžina, kde dochází k míšení vod a produkce je tam vyšší.<ref name="Bas"/>		Přesto je [[produkce (ekologie)\|produktivita]] ve srovnání se zbytkem Středomoří poněkud nízká. Důvod zřejmě spočívá mimo jiné v tom, že do tohoto moře vtéká na živiny chudá voda, zatímco odtéká živinami bohatá voda, a tím pádem se neustále moře ochuzuje o živiny. Jedinou výjimkou je v tomto ohledu Messinská úžina, kde dochází k míšení vod a produkce je tam vyšší.<ref name="Bas"/>
	=== Fauna ===		=== Fauna ===
-	[[Soubor:Capo Gallo Aragosta.jpg\|thumb\|[[Langusta evropská]] (''Palinurus elephas'') u pobřeží Sicílie]]	+	[[Soubor:Capo Gallo Aragosta.jpg\|thumb\|220px\|[[Langusta evropská]] (''Palinurus elephas'') u pobřeží Sicílie]]
	Z živočišných druhů se vyskytuje celá řasa ryb. V moři produkují na kontinentálním šelfu největší [[biomasa\|biomasu]] z ryb [[mořanovití]] (Sparidae, 520 kg/km<sup>2</sup>), následované [[sardinka]]mi ( 340kg/km<sup>2</sup>), [[parmicovití\|parmicovitými]] (Mullidae, 170kg/km<sup>2</sup>), [[štikozubcovití\|štikozubcovitými]] (Merlucciidae, 170kg/km<sup>2</sup>), [[makrela]]mi ( 120kg/km<sup>2</sup>) a [[sardel]]emi ( 40kg/km<sup>2</sup>). V porovnáním se zbytkem Středozemního moře je množství sardinek a sardelí nižší, zato [[smuhovkovití]] (Centracanthidae) jsou v Tyrhénském moři hojnější než na jiných středomořských pánvích. Na kontinentálním svahu se vyskytují červené hlubokomořské [[krevety]] ''[[Aristeus antennatus]]'' ( 20kg/km<sup>2</sup>) a [[humr\|humři]] ( 10kg/km<sup>2</sup>) srovnatelně rozšířené.<ref name="Bas"/>		Z živočišných druhů se vyskytuje celá řasa ryb. V moři produkují na kontinentálním šelfu největší [[biomasa\|biomasu]] z ryb [[mořanovití]] (Sparidae, 520 kg/km<sup>2</sup>), následované [[sardinka]]mi ( 340kg/km<sup>2</sup>), [[parmicovití\|parmicovitými]] (Mullidae, 170kg/km<sup>2</sup>), [[štikozubcovití\|štikozubcovitými]] (Merlucciidae, 170kg/km<sup>2</sup>), [[makrela]]mi ( 120kg/km<sup>2</sup>) a [[sardel]]emi ( 40kg/km<sup>2</sup>). V porovnáním se zbytkem Středozemního moře je množství sardinek a sardelí nižší, zato [[smuhovkovití]] (Centracanthidae) jsou v Tyrhénském moři hojnější než na jiných středomořských pánvích. Na kontinentálním svahu se vyskytují červené hlubokomořské [[krevety]] ''[[Aristeus antennatus]]'' ( 20kg/km<sup>2</sup>) a [[humr\|humři]] ( 10kg/km<sup>2</sup>) srovnatelně rozšířené.<ref name="Bas"/>
	V hlubinách Středozemního moře vědci dlouho nepředpokládali žádný život, při vysušení moře totiž před šesti milióny let během [[messinská salinitní krize\|messinské salinitní krize]] všechen život na dně moře pravděpodobně kompletně vymřel a očekávalo se, že hlubokomořstí živočichové nepřekonali 900 metrů hluboký podmořský práh v [[Gibraltarský průliv\|Gibraltarském průlivu]]. V současnosti je existence pravé hlubokomořské fauny ve Středozemním moři ověřená, ale hlubokomořská fauna je zřetelně chudší než v Atlantiku.<ref name="Costa"/> V hlubokých pánvích žije pravděpodobně například [[žralok šedý]] (''Hexanchus griseus'') a [[žralok sedmižábrý]] (''Heptranchias perlo''), kteří se na dně moře živí jako [[mrchožrout]]i, mimo jiné požírají zbytky velryb. V regionu se totiž vyskytuje i kytovec [[plejtvák myšok]] (''Balaenoptera physalus'').<ref name="Tyler">{{Citace monografie		V hlubinách Středozemního moře vědci dlouho nepředpokládali žádný život, při vysušení moře totiž před šesti milióny let během [[messinská salinitní krize\|messinské salinitní krize]] všechen život na dně moře pravděpodobně kompletně vymřel a očekávalo se, že hlubokomořstí živočichové nepřekonali 900 metrů hluboký podmořský práh v [[Gibraltarský průliv\|Gibraltarském průlivu]]. V současnosti je existence pravé hlubokomořské fauny ve Středozemním moři ověřená, ale hlubokomořská fauna je zřetelně chudší než v Atlantiku.<ref name="Costa"/> V hlubokých pánvích žije pravděpodobně například [[žralok šedý]] (''Hexanchus griseus'') a [[žralok sedmižábrý]] (''Heptranchias perlo''), kteří se na dně moře živí jako [[mrchožrout]]i, mimo jiné požírají zbytky velryb. V regionu se totiž vyskytuje i kytovec [[plejtvák myšok]] (''Balaenoptera physalus'').<ref name="Tyler">{{Citace monografie
Řádka 444:		Řádka 444:
	Italská rybářská [[Loďstvo\|flotila]] sama kontroluje dvě třetiny Tyrhénského moře, případně Ligurského moře, především jeho severní část. Do poloviny devadesátých let 20. století se italská rybářská flotila sestávala většinou z menších lodí o výtlaku méně než 10 [[Brutto registrovaná tuna\|BRT]], jejichž motory měly menší [[výkon]] než 100 [[Koňská síla\|koňských sil]]. Sardinská flotila se skládala pouze z takových lodí.<ref name="Caddy"/> Nejdůležitějšími produkty byly v roce 1991 pěstování [[mlži\|mlžů]], na volném moři se nejvíce lovily sardinky, sardele, štikozubci a chobotnice. Stavy konzumních sardinek a sardelí byly výrazně pod úrovní zbytku Středozemního moře.<ref name="Caddy"/>		Italská rybářská [[Loďstvo\|flotila]] sama kontroluje dvě třetiny Tyrhénského moře, případně Ligurského moře, především jeho severní část. Do poloviny devadesátých let 20. století se italská rybářská flotila sestávala většinou z menších lodí o výtlaku méně než 10 [[Brutto registrovaná tuna\|BRT]], jejichž motory měly menší [[výkon]] než 100 [[Koňská síla\|koňských sil]]. Sardinská flotila se skládala pouze z takových lodí.<ref name="Caddy"/> Nejdůležitějšími produkty byly v roce 1991 pěstování [[mlži\|mlžů]], na volném moři se nejvíce lovily sardinky, sardele, štikozubci a chobotnice. Stavy konzumních sardinek a sardelí byly výrazně pod úrovní zbytku Středozemního moře.<ref name="Caddy"/>
	=== Přístavy ===		=== Přístavy ===
-	[[Soubor:Salerno- Panorama da castello di Arechi II.jpeg\|~~náhled~~\|Pohled na přístav v [[Salerno\|Salernu]]]]	+	[[Soubor:Salerno- Panorama da castello di Arechi II.jpeg\|thumb\|220px\|Pohled na přístav v [[Salerno\|Salernu]]]]
	Větší část z přibližně 200 italských přístavů se nachází v Tyrhénském moři. V porovnání s Jaderským mořem má italské západní pobřeží příznivější přírodní podmínky pro přístavy, lepší spojení a obchodní trasy směrem k Atlantiku. Je zde delší tradice námořnictví i stavby lodí.<ref>{{Citace monografie		Větší část z přibližně 200 italských přístavů se nachází v Tyrhénském moři. V porovnání s Jaderským mořem má italské západní pobřeží příznivější přírodní podmínky pro přístavy, lepší spojení a obchodní trasy směrem k Atlantiku. Je zde delší tradice námořnictví i stavby lodí.<ref>{{Citace monografie
	\| příjmení = O'Brien		\| příjmení = O'Brien
Řádka 580:		Řádka 580:
	\| příjmení = Braudel		\| příjmení = Braudel
	\| jméno = Fernand		\| jméno = Fernand
-	~~\| odkaz na autora = Fernand Braudel~~
	\| titul = Mediterranean and the Mediterranean World in the Age of Philipp II. Vol. 1		\| titul = Mediterranean and the Mediterranean World in the Age of Philipp II. Vol. 1
	\| vydavatel = University of California Press		\| vydavatel = University of California Press
Řádka 634:		Řádka 633:
	\| příjmení = Wickham		\| příjmení = Wickham
	\| jméno = Chris		\| jméno = Chris
-	~~\| odkaz na autora = Chris Wickham~~
	\| titul = Framing the Early Middle Ages: Europe and the Mediterranean, 400–800		\| titul = Framing the Early Middle Ages: Europe and the Mediterranean, 400–800
	\| vydavatel = Oxford University Press		\| vydavatel = Oxford University Press
Řádka 643:		Řádka 641:
	}}</ref> O severní Tyrhénské moře a o cesty na Korsiku a na Sardinii se často bojovalo a muslimští piráti bývali v převaze.<ref name="McCormick"/>		}}</ref> O severní Tyrhénské moře a o cesty na Korsiku a na Sardinii se často bojovalo a muslimští piráti bývali v převaze.<ref name="McCormick"/>
	=== Středověk a renesance ===		=== Středověk a renesance ===
-	[[Soubor:~~Genova1493~~.png\|~~náhled~~\|Z městských států v prostoru Tyrhénského moře byl ve středověku jedním z nejmocnějších [[Janovská republika\|Janov]], pohled na město v roce 1493]]	+	[[Soubor:Genova1493a.png\|thumb\|220px\|Z městských států v prostoru Tyrhénského moře byl ve středověku jedním z nejmocnějších [[Janovská republika\|Janov]], pohled na město v roce 1493]]
-	Také ve stoletích po rozpadu ~~[[Západořímská říše\|~~Západořímské říše]] zůstalo Tyrhénské moře ekonomicky významné. Langobardi dobyli velkou část italské pevniny, Byzanc však dále ovládala pobřeží a jihoitalské ostrovy, a tím i ekonomicky cennou část země.	+	Také ve stoletích po rozpadu Západořímské říše zůstalo Tyrhénské moře ekonomicky významné. Langobardi dobyli velkou část italské pevniny, Byzanc však dále ovládala pobřeží a jihoitalské ostrovy, a tím i ekonomicky cennou část země.
	<ref>{{Citace monografie		<ref>{{Citace monografie
	\| příjmení = Luzzatto		\| příjmení = Luzzatto
Řádka 779:		Řádka 777:
	Po druhé světové válce se moře stalo bezpečným. Itálie byla pro [[NATO]] i [[Sovětský svaz]] sekundárním cílem. Ze tří stran chráněné moře bylo útočištěm vojsk NATO. Vedení flotil pro jižní Evropu sídlilo v Neapoli a Gaetě, kde mělo jak americké, tak italské námořnictvo důležité základny, které se využívaly k operacím v oblastech na jih a východ od Itálie.		Po druhé světové válce se moře stalo bezpečným. Itálie byla pro [[NATO]] i [[Sovětský svaz]] sekundárním cílem. Ze tří stran chráněné moře bylo útočištěm vojsk NATO. Vedení flotil pro jižní Evropu sídlilo v Neapoli a Gaetě, kde mělo jak americké, tak italské námořnictvo důležité základny, které se využívaly k operacím v oblastech na jih a východ od Itálie.

		+	== YouTube ==
		+	{\| border="4" width="442" align="left"
		+	\| {{#widget:YouTube\|id=tGb5nz2jj1U}}
		+	\|- align="center"
		+	\| '''This secret island off the Italy's Amalfi Coast – Ischia'''
		+	\|}
		+	{\| border="4" width="442" align="right"
		+	\| {{#widget:YouTube\|id=XrXeYl0EoGc}}
		+	\|- align="center"
		+	\| '''LIPARY 2020'''
		+	\|}
		+	<br style="clear: both;" />
	== Reference ==		== Reference ==
	<references />		<references />


-	{{~~commonscat~~\|Tyrrhenian Sea}}{{Atlantský oceán}}{{Článek z Wikipedie}}	+	{{Flickr\|Tyrrhenian+Sea}}{{Commonscat\|Tyrrhenian Sea}}{{Atlantský oceán}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Tyrhénské moře\| ]]		[[Kategorie:Tyrhénské moře\| ]]
	[[Kategorie:Části Středozemního moře]]		[[Kategorie:Části Středozemního moře]]
	[[Kategorie:Vodstvo Itálie]]		[[Kategorie:Vodstvo Itálie]]
	[[Kategorie:Vodstvo Francie]]		[[Kategorie:Vodstvo Francie]]
		+	[[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]]

Sysop: + Výrazné vylepšení

2018-10-24T10:42:20Z

+ Výrazné vylepšení

Ukázat změny

Sysop: 1 revizi

2013-10-15T16:43:05Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 15. 10. 2013, 16:43

Sysop: Nahrazení textu

2011-10-30T21:33:37Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox moře
| název = Tyrhénské moře
| obrázek = Tyrrhenian Sea map-2.jpg
| popis1 = mapa oblasti Tyrhénského moře
| popis2 =
| maxhloubka = 3840
| šířka =
| délka =
| rozloha = 231 000
| nadřaz = [[Atlantský oceán]]/[[Středozemní moře]]
| soused = [[Středozemní moře]], [[Ligurské moře]], [[Jónské moře]]
| podřaz =
| světadíl = [[Evropa]]
| stát = {{vlajka a název|Francie}} {{vlajka a název|Itálie}}
| poznámka =
| přítok = [[Tibera]], [[Golo]], [[Garigliano]], [[Volturno]]
}}
'''Tyrhénské moře''' ({{vjazyce2|it|'''Mar Tirreno'''}}, {{vjazyce2|fr|'''Mer Tyrrhénienne'''}}) je část [[Středozemní moře|Středozemního moře]] ležící západně od italské pevniny mezi ostrovy [[Sardinie]], [[Korsika]] a [[Sicílie]]. Severně od něho se nachází [[Ligurské moře]], na jihu otevřené Středozemní moře a na východě spojuje Tyrhénské moře s [[Jónské moře|Jónským mořem]] [[Messinská úžina]]. Název moře vznikl z řeckého pojmenování etruských námořníků: ''Tyrrhenoi''.
Moře se nachází na složitém systému zemských [[tektonická deska|tektonických desek]] a je geologicky mladé. Současnou podobu ostrovů a pobřeží ovlivnil [[vulkanismus]]. Části [[oceánský příkop|příkopů]] a podmořských hor jsou tvořené [[oceánská kůra|oceánskou kůrou]]. Některé zdroje uvádí maximální hloubku až 3840 metrů. Pobřeží Tyrhénského moře je od dob starověku osídleno vyspělými civilizacemi, vedly přes něj obchodní cesty a bylo dějištěm mnohých námořních bitev. Námořníky plavícími se dříve přes oblast moře byli [[Etruskové]], [[Řecko|Řekové]], [[Římská říše|Římané]], [[Vandalové]], [[Normané]], [[Janovská republika|Janované]], [[Španělsko|Španělé]] a [[Francie|Francouzi]]. [[Řím]] má díky Tyrhénskému moři spojení se zbytkem Středozemního moře, také námořní cesty z [[Marseille]] a z [[Janov (Itálie)|Janova]] na východ a k [[Suezský průplav|Suezskému průplavu]] vedou přes Tyrhénské moře. Nejdůležitějším přístavem v oblasti je [[Gioia Tauro]] v [[Kalábrie|Kalábrii]].
V porovnáním se zbytkem Středozemního moře má Tyrhénské moře nízkou [[bioproduktivita|bioproduktivitu]]. Biologicky významné jsou skalnaté úseky pobřeží, kde se vyskytují červení [[korál]]i a [[langusta|langusty]]. Pobřeží [[Neapolský záliv|Neapolského zálivu]], [[Amalfinské pobřeží]], pobřeží Sicílie a menší ostrovy [[Capri]] nebo [[Ischia]] patří od počátků moderní turistiky k nejoblíbenějším turistickým oblastem světa.
== Název ==
[[Soubor:Italy relief location map-2.jpg|náhled|Mapa Tyrhénského moře]]
Název moře pochází z řeckého pojmenování Etrusků, kteří se [[starořečtina|starořecky]] nazývali ''Tyrrhenoi''. Etruskové, kteří žili na pobřeží dnešního [[Toskánsko|Toskánska]], byli dle řeckého podání princem [[Tyrrhenus|Tyrrhenem]] z [[Lýdie]] přivedeni do prostor Tyrhénského moře.<ref >{{Citace monografie
| příjmení = Wilson
| jméno = Nigel
| odkaz na autora =
| titul = Encyclopedia of ancient Greece
| vydání =
| vydavatel = Routledge
| místo = New York
| poznámka =
| rok = 2006
| strany = 275
| isbn = 0415973341
}}</ref> Římané nazývali moře Mare Tyrrhenicum. Jméno moře a jeho varianty se ujalo a je používáno všemi pobřežními národy. Kromě italského a francouzského pojmenování (''Mar Tirreno'' případně ''Mer Tyrrhénienne'') existují početná pojmenování moře v jazycích a nářečích regionů a ostrovů na pobřeží. [[Ligurština|Ligursky]] se moře nazývá ''Mâ Tirren'', [[sardinština|sardinsky]] ''Mare Tirrenicu'', [[sicilština|sicilsky]] a v [[Korsičtina|korsičtině]] ''Mari Tirrenu''.
== Geografie ==
Tyrhénské moře leží mezi [[Itálie|italskou]] pevninou na východě, ostrovy [[Sardinie]] a [[Korsika]] na západě, [[Sicílie|Sicílií]] na jihovýchodě, na severu hraničí s [[Ligurské moře|Ligurským mořem]] a na jihu s otevřeným [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]. Na italské pevnině sousedí s regiony [[Toskánsko]], [[Lazio]], [[Kampánie]] a s [[Kalábrie|Kalábrií]].<ref name="Mauffret">{{Citace monografie
| příjmení = Mauffret
| jméno = A.
| příjmení = Contrucci
| jméno = I.
| odkaz na autora =
| titul = Crustal Structure of the North Tyrrhenean Sea: first result of a multichannel seismic LISA cruise
| vydání =
| vydavatel = Geological Society
| místo = London
| poznámka =
| rok = 1999
| strany = 169 až 172
| isbn = 1862390339
}}</ref> Moře má rozlohu 231 000 km².<ref name="Harriet">{{Citace monografie
| příjmení = Allen
| jméno = Harriet D.
| odkaz na autora =
| titul = Mediteranean ecogeography
| vydání =
| vydavatel = Routledge
| místo = Harlow, England ; New York
| poznámka =
| rok = 2001
| strany = 169 až 172
| isbn = 1862390339
}}</ref>
Přesné hranice probíhají dle definice [[Mezinárodní hydrografická organizace|Mezinárodní hydrografické organizace]] (IHO):<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.iho-ohi.net/iho_pubs/standard/S-23/S23_1953.pdf
| titul= Limits of Oceans and Seas
| druh nosiče = PDF
| vydavatel = IHO
| strany = 17
| datum přístupu=2010-02-07
}}</ref>
* V [[Messinská úžina|Messinské úžině]] severovýchodní bod mysu Cape Paci (15°42'V) až k nejvýchodnějšímu bodu Sicílie u mysu Pelore (38°16'S).
* Na jihozápadě v [[Sicilský průliv|Sicilském průlivu]] od nejzápadnějšího bodu Sicílie mysu Cap Lilibeo) k nejjižnějšímu bodu Sardinie mysu (Cape Teulada) (8°38'V).
* V [[Bonifácký průliv|Bonifáckém průlivu]] od nejsevernějšího bodu Sardinie mysu Capo Testa (41°14'S) k mysu Cape Feno (41°23'S) na [[Korsika|Korsice]].
* Na severu linie z mysu Cap Corse na Korsice (9°23'V) přes ostrov [[Tinetto]] (44°01′S, 9°51′V), dále přes ostrovy [[Tino]] a [[Palmaria]] až k bodu u Sankt Pietro (44°03′S, 9°50′V) na italském pobřeží.
[[Soubor:Mediterranian Sea 16.61811E 38.99124N.jpg|náhled|[[Fyzická geografie|Fyzickogeografická]] mapa Středozemního moře s vyznačenými mořskými hlubinami]]
Tyrhénské moře je z [[geologický čas|geologického hlediska]] zřetelně mladší než zbytek Středozemního moře. Otevřelo se jako [[zaoblouková pánev]] v době před přibližně 7 miliony let ([[miocén]]) až před 3 miliony let ([[pliocén]]). V této době byl ještě korsicko-sardinský [[kontinentální blok]] vedle [[Jaderská deska|jaderské desky]]. [[Euroasijská deska|Euroasijská]] a [[Africká deska|africká kontinentální deska]] se vsunuly pod [[korsicko-sardinská deska|korsicko-sardinskou desku]] v severojižním směru. Následkem toho se jaderská deska začala točit proti směru hodinových ručiček a otevřelo se Tyrhénské moře ve východozápadním směru.<ref name="Shemenda">{{Citace monografie
| příjmení = Shemenda
| jméno = Alexander I.
| odkaz na autora =
| titul = Subduction: insights from physical modeling
| vydání =
| vydavatel = Springer
| místo = Harlow, England ; New York
| poznámka =
| rok = 1994
| strany = 129 až 132
| isbn = 0792330420
}}</ref>
[[Zemská kůra]] na dně Tyrhénského moře má prvky [[oceánská kůra|oceánské kůry]], ale jen v omezené míře. Nejhlubší vrstvy ve značné části moře se skládají přímo z [[kontinentální kůra|kontinentální kůry]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Cavazza
| jméno = William
| odkaz na autora =
| titul = The Mediterrean Area and the Surrounding Regions: Active Processes, Remnants of Former Thetys Oceans and Related Thrust Belts
| vydání =
| vydavatel = Springer
| místo = New York; Berlin
| poznámka =
| rok = 2004
| strany = 14 až 15
| isbn = 3540221816
}}</ref>
Tenká zemská kůra Tyrhénského moře hraničí na východě s [[kalábrijská subdukční zóna|kalábrijskou]] [[subdukce|subdukční zónou]] a je na severu a jihu vklíněna mezi jaderskou a africkou desku.<ref name="Shemenda"/> Pod Tyrhénským mořem leží subdukovaný díl jónské desky.
V posledních 13 000 letech stoupla hladina Tyrhénského moře o 67 metrů.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Heiken
| jméno = Grant
| odkaz na autora =
| titul = He seven hills of Rome: a geological tour of the eternal city
| vydání =
| vydavatel = Princeton University Press
| místo =
| poznámka =
| rok = 2005
| strany = 82
| isbn = 0691069956
}}</ref> Pravidelná měření hladiny moře se provádějí od roku 1884. Průměrné zvýšené hladiny moře bylo mezi roky 1897 až 1942 ročně o 1,2 [[milimetr]]u, mezi roky 1931 a 1971 v průměru 1,54 milimetru ročně a do konce osmdesátých let dvacátého století v průměru 1,6 milimetru ročně.<ref name="Franco">{{Citace monografie
| příjmení = Franco
| jméno = Leopoldo
| odkaz na autora =
| titul = History of Coastal Engineering in Italy
| vydání =
| vydavatel = Nicholas C. Kraus, Coastal Engineering Research Council
| místo = New York
| poznámka =
| rok = 1996
| strany = 275 až 333
| isbn = 0784401969
}}</ref>
=== Tvar a hydrologie ===
[[Soubor:Lipari and salina.jpg|náhled|vlevo|Ostrovy [[Lipari]] a [[Salina (ostrov)|Salina]] v Tyrhénském moři]]
Moře má přibližně trojúhelníkový tvar. Maximální hloubka není přesně známa, většina pramenů udává hloubku kolem 3600 metrů, ale je možné se setkat i s hloubkami od 3400 až 3840 metrů.<ref name="Cogneti">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.vliz.be/imis/imis.php?module=ref&refid=4469
| příjmení = Cognetti
| jméno = G.
| příjmení2 = Lardicci
| jméno 2 = C.
| titul = The Adriatic Sea and the Tyrrhenian Sea
| vydavatel = Vlaams Instituut voor de Zee
| jazyk = anglicky
| datum přístupu=2010-02-07}}</ref> Dno moře se dá rozdělit na části, které odděluje 41. [[rovnoběžka]]. Jižně od této linie je [[zemská kůra]] zřetelně slabší a silně ovlivněná vulkanickou činností.<ref name="Renzo">{{Citace monografie
| příjmení = Sartori
| jméno = Renzo
| odkaz na autora =
| titul = Corsica-Sardinia block and the Tyrrhenean Sea
| vydání =
| vydavatel = Kluwer Academic Publishers
| místo = Dordrecht ; Boston
| poznámka =
| rok = 2001
| strany = 370 až 373
| isbn = 0412750406
}}</ref> [[Kontinentální šelf]] je úzký, dosahuje šířky od 10 do 40 kilometrů.<ref name="Franco"/> Z celkové rozlohy moře 231 000 km² připadá na [[kontinentální šelf]] 14 800 km², na kontinentální svah dalších 48 600 km². Zbytek rozlohy zaujímají hlubokomořské pánve.<ref name="Bas">{{Citace elektronické monografie | url=http://revistes.iec.cat/index.php/contributions/article/viewFile/3079/2596
| příjmení = Bas
| jméno = Carles
| titul= The Mediterranean: a synoptic overview
| druh nosiče = PDF
| vydavatel = Institute of Marine Sciences, CSIC, Barcelona, Spain
| strany = 25 až 39
| datum přístupu=2010-02-07
}}</ref>
Hlavní spojení mezi hlubokomořskými pánvemi Tyrhénského moře s hlubinou Ligurského moře tvoří ''Canale di Corsica''. Hlubokomořský kanál je zhruba 100 km dlouhý a na nejužším místě mezi toskánským šelfem a ostrovem [[Capraia Isola|Capraia]] a [[Korsika]] jen 30 kilometrů široký. Kanál má hloubku 460 metrů.<ref name="Aliani">{{Citace monografie
| příjmení = Aliani
| jméno = Stefano
| příjmení2 = Meloni
| jméno2 = Roberto
| odkaz na autora =
| titul = Dispersal Strategies of benthic species and water current variability in the Corsica Channel
| vydání =
| vydavatel = Scientia Marina
| místo =
| poznámka =
| rok = 1999
| strany = 139
| isbn =
}}</ref> Sever Tyrhénského moře nedosahuje větších hloubek než 2000 metrů. Západní část, tzn. Korsická hlubina, má rovinný povrch.<ref name="Renzo"/> Na centrálním hřebeni leží ostrovy [[Elba]], [[Montecristo]], [[Capraia Isola|Capraia]] a [[Pianosa]]. Při pobřeží se nachází rovinný toskánský šelf. Podmořské hory Etruschi a Cialdi leží na přechodu k hlubšímu jižnímu Tyrhénskému moři.<ref name="Mauffret"/> Zemská kůra má v severním Tyrhénském moři tloušťku přibližně 25 km.<ref name="Renzo"/>
[[Soubor:DenglerSW-Stromboli-20040928-1230x800.jpg|náhled|Ostrov [[Stromboli]]]]
Jižní část Tyrhénského moře se skládá pravděpodobně z čedičové oceánské kůry.<ref name="Guest">{{Citace monografie
| příjmení = Guest
| jméno = John
| odkaz na autora =
| titul = Volcanoes of Southern Italy
| vydavatel = Geological Society
| místo =
| rok = 2003
| strany = 2 až 6
| isbn =
}}</ref> Zemská kůra má na západě u Sardinie tloušťku 30 km a směrem na východ se zeslabuje na tloušťku pět až deset kilometrů. Velmi slabá je zemská kůra v centrální části moře, u podmořských hor Vavilov a Marsili, která se nachází na měkkém [[zemský plášť|zemském plášti]]. Podobnou charakteristiku má zemská kůra u ostrova [[Ischia]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.mantleplumes.org/WebDocuments/PanzaEtAl2007.pdf
| titul= Geophysical and petrological modelling of the structure and composition of the crust and upper mantle in complex geodynamic settings: The Tyrrhenian Sea and surroundings
| druh nosiče = PDF
| vydavatel = Earth-Science Reviews 80
| strany = 1
| datum přístupu=2010-02-07
}}</ref> Tyrhénské moře má nejslabší zemskou kůru z celého Středozemního moře a největší [[tepelný tok]] z zemských hlubin. Přenos tepla z nitra Země, stejně jako magnetické anomálie, je velice nepravidelný a variabilní.<ref name="Renzo"/> Mořské dno je zde velice členité, s četnými svahy a častými malými hlubinami. Hlubiny jsou obklopené podmořskými horami, které se také nachází uprostřed hlubin. K tomuto je nutno započítat členité pobřeží.<ref name="Renzo"/> Ze severního sicilského pobřeží padá mořské dno strmě v hlubinu, které patří k nejhlubším částem moře. Na pobřeží jižní části Apeninského poloostrova je sklon méně strmý.<ref name="Guest"/>
V jižní části Tyrhénského moře se nachází četné [[magma]]tické útvary, z nichž některé dosahují výšky několika tisíc metrů.<ref name="Renzo"/> Patří k nim podmořské hory vulkanického původu, [[Vavilov]] a [[Marsili]]. Marsili dosahuje výšky 2600 [[metr]]ů od mořského dna a skládá se z nejstarších hornin v oblasti Tyrhénského moře.<ref name="Guest"/> [[Liparské ostrovy]] na jihu Tyrhénského moře jsou mladší než samotné moře a jsou staré pouze milion let. Vznikly pohybem [[magma]]tu, který byl výsledkem sunutí jónské desky pod Tyrhénské moře. Ostrov [[Ustica]] leží na kontinentální kůře v přechodné oblasti mezi tyrhénskou oceánskou kůrou a okolními deskami a je vulkanického původu.<ref name="Guest"/>
Celé Středozemní moře má spojení s [[Atlantský oceán|Atlantským oceánem]] jen úzkým [[Gibraltarský průliv|Gibraltarským průlivem]], a proto v něm nejsou výrazné [[slapové jevy]]. [[mořské proudy|Mořské proudění]] je skoro výlučně určováno dlouhotrvajícím sezónním prouděním, které je v porovnání s jinými mořskými proudy v otevřeném oceánu slabé.<ref name="Franco"/> Silnější proudění se nachází především v úžinách s jinými moři. V [[Bonifácký průliv]] vykazuje silné proudění, taktéž [[Messinská úžina|Messinské úžině]]. V Messinské úžině je proudění velmi výrazné, protože příliv a odliv v Tyrhénském moři na severu a [[Jónské moře|Jónském moři]] na jihu jsou protichůdné, takže vysoká hladina vody v jednom moři se setká s nízkou hladinou vody v druhém moři, a mořské proudění se mění spolu s přílivem a odlivem.<ref name="Franco"/>
Ve srovnání s jinými pánvemi Středozemního moře se Tyrhénské moře vyznačuje výraznými barotropními poměry, ve kterých jednotlivé vodní vrstvy cirkulují. V zimě je ve všech vodních vrstvách výrazné cirkulace proti směru hodinových ručiček. Na jaře a v létě proudění zeslabuje, a v létě nastává povrchové proudění ve směru hodinových ručiček.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.disam.uniparthenope.it/personale/PIERINI/articoli/Pierini_Simioli_1998_JMS.pdf
| titul= A wind-driven circulation model of the Tyrrhenian Sea area
| druh nosiče = PDF
| vydavatel = Journal of Marine Systems
| strany = 162
| datum přístupu=2010-02-07
}}</ref> Celoročně teče voda ovšem ve všech vrstvách směrem k severu do Ligurského moře.<ref name="Aliani"/>
Povrchová voda přichází [[alžírský proud|alžírským proudem]] z otevřeného západního Středomoří.<ref name="Saliot">{{Citace monografie
| příjmení = Saliot
| jméno = Alain
| odkaz na autora =
| titul = The Mediterranean Sea
| vydavatel = Berlin ; Heidelberg ; New York
| místo = Springer
| poznámka =
| rok = 2005
| strany = 5
| isbn = 3540250182
}}</ref> V Tyrhénském moři rotuje proti směru hodinových ručiček, než teče dále do Ligurského moře.<ref name="Rohling35">{{Citace monografie
| příjmení = Rohling
| jméno = Eelco
| odkaz na autora =
| titul = The Marine Envorinment: Present and Past
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford
| poznámka = [dále jen Rohling]
| rok = 2009
| strany = 35 až 39
| isbn = 0199268037
}}</ref> Skládá se z [[Modified atlantic water]] o teplotě přibližně 16,5 stupně Celsia a [[salinita|salinitě]] 36,5 ‰.<ref name="Rohling35"/> V porovnání s ostatními velkými mořskými proudy prakticky nelze rozeznat žádné sezónní změny ve vlastnostech a chování vody.<ref name="Saliot"/>
Vody o hloubce 200 až 600 metrů je z [[Mediterrenean intermediate water]] (MIW), která má teplotu 14,5 stupně a salinitu 38,75 ‰. Vznikla ve východním Středomoří u [[Levanta|Levanty]] a teče z otevřeného Středozemního moře u pobřeží [[Sardinie]] severně do Tyrhénského moře, kde tvoří vír. U na moře teče na jaře západně [[Mediterrenean deep water]] (WMDW) ze [[Lví záliv|Lvího zálivu]] z hloubce přibližně 1500 až 3000 metrů do Tyrhénského moře.<ref name="Rohling42">Rohling, str. 42 až 43.</ref>
[[Soubor:Arno Mouth Italy aerial view.jpg|náhled|vlevo|Ústí řeky Arno do Tyrhénského moře]]
Větší řeky, které tečou do Tyrhénského moře, jsou [[Arno]] a [[Tiber]]a, přičemž Tiberou protéká větší množství vody, ale Arno má zřetelně větší rozdíl mezi vysokým a nízkým stavem a krátkodobě v něm může téci více vody než v Tibeře.<ref name="Gumiero">{{Citace monografie
| příjmení = Gumiero
| jméno = B.
| odkaz na autora =
| titul = Rivers of Europe
| vydavatel = Academic Press
| místo = Amsterdam ; London
| rok = 2009
| strany = 467 až 497
| isbn = 0123694493
}}</ref> V průměru teče z pevniny a ostrovů do Tyrhénského moře 1225 m³/s vody.<ref name="Harriet"/>
=== Klima ===
V této části Středomoří panuje subtropické [[středozemní klima]] s horkým, suchým létem a mírnou, převážně deštivou zimou. Směrem od severu k jihu ubývá množství [[srážky|srážek]] a stoupá teplota jak vzduchu, tak vody. Teplota vody při mořské hladině je v zimě okolo 13 stupňů Celsia, v létě stoupá teplota vody na 23 až 24 stupňů Celsia.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.vliz.be/imis/imis.php?module=ref&refid=4469
| titul= The Adriatic Sea and the Tyrrhenian Sea
| vydavatel = Vlaams Instituut voor de Zee
| datum přístupu=2010-02-10
}}</ref>
V protikladu k [[Jaderské moře|Jaderskému moři]] má hluboké a široké Tyrhénské moře zmírňující vliv na podnebí na pevnině, tj. léta jsou chladnější na zimy teplejší než v jiných oblastech [[Středozemí]]. Italské pobřeží je bohaté na dešťové srážky, [[Apeniny]] zadrží vlhký vzduch z Tyrhénského moře.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Mussi
| jméno = Margherita
| odkaz na autora =
| titul = Earliest Italy: an overview of the Italian Paleolithic and Mesolithic
| vydavatel = Kluwer Academic/Plenum Publishers
| místo = New York
| rok = 2001
| strany = 5
| isbn = 0306464632
}}</ref> [[Sardinie]] a [[Sicílie]] naproti tomu patří k nejsušším regionům Itálie. Sicílie je zároveň nejteplejší region Itálie, průměrné zimní teploty v Sicílie a v [[Kalábrie|Kalábrii]] neklesají pod 10 stupňů Celsia.<ref name="Gumiero"/>
Na rozdíl od ostatních oblastí Středozemního moře nemá Tyrhénské moře žádný převládající směr [[vítr|větru]]. V letních měsících převládá vítr ze severozápadu, vítr ze západu je skoro stejně častý, stejně jako vítr z jihozápadu, jihu a jihovýchodu jsou častý. Celkově je vítr v létě slabý a na moři panuje často bezvětří.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kreutz
| jméno = Barbara M.
| odkaz na autora =
| titul = The Ecology of Maritime Success: The Puzzling Case of Amalfi
| vydavatel =
| místo =
| rok = 1988
| strany = 106
| isbn = 0714633534
}}</ref> V jihu Tyrhénského moře má vliv ze [[Sahara|Sahary]] přiházejíci [[jugo|scirocco]]. V zimě a na jaře střídá [[mistrál|mistral]] ze severozápadu, který zesiluje sílu větru a je v daném ročním období je převládajícím větrem. Po přechodu Korsiky je známý také jako [[libeccio]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.disam.uniparthenope.it/personale/PIERINI/articoli/Pierini_Simioli_1998_JMS.pdf
| titul= A wind-driven circulation model of the Tyrrhenian Sea area
| druh nosiče = PDF
| vydavatel = Istituto di Meteorologia e Oceanografia, Napoli, Italy
| strany = 161 až 178
| datum přístupu=2010-02-13
}}</ref> V porovnáním např. se [[Severní moře]]m je větry v Tyrhénském moři slabé, bouře jsou kratší a mají menší intenzitu. Ojediněle zanechávají bouře v Tyrhénském moři spoušť na pobřeží. Poslední velká bouře byla dne 11. ledna 1987.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Franco
| jméno = Leopoldo
| odkaz na autora =
| titul = History of Coastal Engineering in Italy
| vydavatel = American Society of Civil Engineers
| místo = New York
| rok = 1996
| strany = 275 až 335
| isbn = 0784401969
}}</ref>
== Pobřeží a ostrovy ==
Na ostrovech a pobřeží Tyrhénského moře se zrcadlí vznik a [[geologie|geologické]] dějiny Tyrhénského moře, a jsou neobyčejně rozmanité. Mnohé ostrovy jsou vulkanického původu.<ref name="Mauffret"/> Vulkanický oblouk Itálie souvisí pravděpodobně se vznikem Tyrhénského moře. Vulkanismus se rozšířil ze severu na jih dnešní Itálie, přičemž [[sopka|sopky]] na severu Itálie jsou v dnešní době vyhaslé, na jihu jsou četné aktivní vulkanické oblasti na pobřeží, na ostrovech a sopky pod mořskou hladinou.<ref name="Scarth">{{Citace monografie
| příjmení = Alwyn
| jméno = Scarth
| příjmení2 = Jean-Claude
| jméno2 = Tanguy
| odkaz na autora =
| titul = Volcanoes of Europe
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford; New York
| rok = 2001
| strany = 7 až 10
| isbn = 0195217543
}}</ref>
=== Pobřeží ===
[[Soubor:Cliff at Tropea, Italy, Sep 2005.jpg|náhled|[[Tropea]], Kalábrie]]
Celé západní pobřeží Itálie jsou bohaté na ústí řek a koryta po [[eroze|erozi]] a vystytuje se zde mnoho přírodních přístavů. Většina řek je krátká a mají malá [[povodí]].<ref name="Alison">{{Citace monografie
| příjmení = Alison
| jméno = Robert J.
| odkaz na autora =
| titul = Applied geomorphology: theory and practice
| vydavatel = John Wiley
| místo = Chichester, West Sussex; New York
| rok = 2002
| strany = 408
| isbn = 0471895555
}}</ref>
Větší řeky jako Tibera a Arno jsou celoročně splavné a tvoří spojnici s vnitrozemím.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = McGeough
| jméno = Kevin
| odkaz na autora =
| titul = The Romans: new perspectives
| vydavatel = Abc-Clio
| místo = Santa Barbara, Calif.
| rok = 2004
| strany = 23
| isbn = 1851095837
}}</ref> Několik málo nížin, které se nachází v Itálii, leží při pobřeží, při centrálním pobřezí Tyrhénského moře je to [[Maremma]], [[Pontinská nížina]] a [[Kampánská nížina]].<ref name="Gumiero"/> Početné pláže při Tyrhénském moři jsou většinou tvořené skalami a v porovnání s ostatními plážemi Itálie jsou úzké.<ref name="Alison"/>
Pobřeží [[Toskánsko|Toskánska]] je tvořeno dlouhými písečnými [[pláž]]emi v zátokách, které jsou místy přerušeny skalními formacemi. Pláže jsou pokračováním pobřežních nížin, které utvářely početné řeky tekoucí z Apenin směrem na západ. Pobřeží je nízko položené a ploché, až do moderní doby byly oblasti hned za písčinami tvořené [[bažina]]mi a [[laguna]]mi, které byly teprve ve [[20. století]] odvodněny. Především ve středověku se u pobřeží vytvořily bažiny, které ale zároveň rostly do moře. Naopak ve 20. století bylo a do současné doby je pobřeží vystaveno dramatickým erozním procesům.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Flemming
| jméno = Burghard W.
| odkaz na autora =
| titul = Geographic Distribution of Muddy Coasts
| vydavatel = Abc-Clio
| místo = Leiden : Brill
| rok = 2001
| strany = 159 až 165
| isbn = 9004120696
}}</ref> V zálivu u města [[Cagliari]] se nachází největší současná bažinatá oblast na pobřeží Tyrhénského moře na Sardinii.<ref name="Busch">{{Citace monografie
| příjmení = Busch
| jméno = Silvia Orvietani
| odkaz na autora =
| titul = Medieval mediterranean ports: the Catalan and Tuscan coasts
| vydavatel = Elsevier
| místo = Amsterdam ; New York
| rok = 2002
| strany = 134
| isbn = 0444510192
}}</ref>
Kalábrie, Sardinie a Sicílie vykazují vysoký podíl strmých štěrkových pláží. Vetšinou se sestávají z krátkých pláží, které jsou mezi skalami, které čnějí z moře. Především Sardinie má výhradně pobřeží ze skal, přičemž se skalnaté úseky stále střídají s plážemi, přičemž podíl skalnatých úseků směrem k jihu lehce stoupá.<ref name="Franco"/>
V 90. letech 20 století se ve všech regionech italské pevniny nacházelo pobřeží na ústupu. 48 procent pobřeží podléhalo [[eroze|erozi]], jen 6 procent pobřeží přibíralo. Především na krátkém pobřeží [[Basilicata|Basilicaty]] je pevnina na ústupu, eroze zde pro obyvatele nabývá hrozivých rozměrů.<ref name="DeWalle">{{Citace monografie
| příjmení = DeWalle
| jméno = Foppe B.
| odkaz na autora =
| titul = Environmental condition of the Mediterranean Sea: European Community countries
| vydavatel = Kluwer Academic Publishers
| místo = Dordrecht; Boston
| rok = 1993
| strany = 339
| isbn = 0792324684
}}</ref> V [[Kalábrie|Kalábrii]] je 196 km pobřeží přímo ohroženo erozí, v [[Sicílie|Sicílii]] 140 kilometrů, v [[Toskánsko|Toskánsku]] 122 kilometrů a v [[Lazio|Laziu]] se jedná o 117 kilometrů.<ref name="Costa">{{Citace elektronické monografie | url=http://ressources.ciheam.org/om/pdf/a44/02001603.pdf
| titul= The Enhancement of the Tyrrhenian Coast of Calabria by Endogenetic/Endogenous Development of Local Resources
| druh nosiče = PDF
| vydavatel = University of Reggio Calabria
| strany = 296 až 300
| datum přístupu=2010-02-13
}}</ref>
[[Kampánie]] má stabilní pobřeží, 80 procent pobřeží nevykazuje žádný ústup. Ohrožena jsou zde především [[ústí]] řek. Výstavbou přehrad a využíváním vody v [[zemědělství]] velké množství [[sediment|sedimentů]] nedosáhne pobřeží, v posledních desetiletích přírodní procesy nahrávají erozi Také lesní požáry hrají svojí roli, ničí lesní pokryv. Jsou častější vysoké stavy vody a půdní [[sesuv]]y, které odnáší zeminu do moře a napomáhají erozi.<ref name="DeWalle"/>
=== Ostrovy ===
V severní části moře před pobřežím Toskánska leží [[Toskánské ostrovy]]. Nachází se na dvou různých hřbetech. První je hřbet [[Pianosa]], který se nachází v sedimentech, druhým je hřbet [[Capraia Isola|Capraia]]-[[Montecristo]]. Na něm se nachází ostrovy ze [[žula|žulové]] [[intruze]] jako [[Elba]] nebo Montechristo, zatímco [[Capraia Isola|Capraia]] vznikla výlevem magmatu na zemský povrch. [[Giglio]] je pokračováním toskánského [[šelf]]u na [[hrásť]]i. K Toskánskému souostroví patří dále ostrovy [[Gorgona (ostrov)|Gorgona]] a [[Giannutri]].<ref name="Mauffret"/>
Před pobřežím regionu [[Lazio]] se nachází [[Pontinské ostrovy]], jmenovitě [[Ponza]],[[Gavi]], [[Palmarola]], [[Zannone]], [[Ventotene]] a [[Santo Stefano]]. Ostrovy jsou dva miliony let staré a mají vulkanický původ.<ref name="Scarth"/> Dále na jihu před pobřežím Kampánie leží ostrovy [[Procida]], [[Vivara]], [[Ischia]] a [[Capri]]. Až na poslední ostrov vděčí za svůj vznik vulkanickým explozím.<ref name="Scarth"/>
<gallery>
File:Stro 90-13.jpg|Stromboli
File:Montecristo islet.jpg|Montecristo
File:Levanzo.jpg|Levanzo
File:Capri.harbour.from.above.arp.jpg|Capri
</gallery>
[[Liparské ostrovy]] jsou vulkanického původu a pravděpodobně následek [[subdukce|subdukční]] zóny. Přesný pohyb zemských desek na místě Liparských ostrovů je sporný: buďto se nasunula dionská, nebo [[africká deska]] pod jinou zemskou desku, přičemž se dostala pod [[euroasijská deska|euroasijskou]] či jinou přilehlou mikrodesku. Dnešní věda považuje všechny varianty za možné<ref name="Scarth"/>. Ostrovy leží severně o [[Sicílie]] a tím v jižní části Tyrhénského moře. Všechny ostrovy jsou vulkanického původu a mladší než jeden milion let. Pod mořskou hladinou mají pokračování v četných podmořských horách. Ostrovy vykazují četné rozdíly ve věku, tvaru a vulkanické aktivitě. Několik sopek je vyhaslých, [[Lipari]] je pravděpodobně do dnešní doby aktivní, [[Vulcano]] má nepravidelné výbuchy a [[Stromboli]], takzvaný maják Středomoří, je v posledních desetiletích jednou nejaktivnějších sopek na světě. Minimálně v posledních 200 letech je trvale aktivní, odhady vycházejí z toho, že tato doba může trvat 2500 let.<ref name="Scarth"/> vyhaslé vulkanické ostrovy jsou [[Alicudi]], [[Filicudi]], [[Panarea]], [[Salina]] a [[Ustica]]. Eroze vymazala jasné vulkanické tvary, a většinou jsou ostrovy řídce zalidněné. Ostrůvky jako [[Basiluzzo]], [[Lisca Bianca]], [[Strombolicchio]] jsou vyhaslými sopkami a natolik poznamenané erozí, že sopky již nejsou pouhým okem rozeznatelné.<ref name="Scarth"/>
Západně od Sicílie a tím v jihozápadní části Tyrhénského moře se nachází [[Egadské ostrovy]] , jmenovitě [[Favignana]], [[Levanzo]] a [[Marettimo]]. Korsické pobřeží tvoří na východě prodloužení korsické pánve pod mořem. Aleria-Plateau leží při východní pobřeží Korsiky, než přejde do Korsických Alp.
== Biologické poměry ==
[[Biogeografie|Biogeograficky]] tvoří sever Tyrhénského moře spolu s Ligurským mořem a Lvím zálivem vlastní [[biogeografická provincie|biogeografickou provincii]]. Pro jih Tyrhénského moře je v některých literárních pramenech vyhrazována vlastní provincie, jindy je jih počítán do jedné provincie spolu s Jónským mořem. Někdy je také [[Messinská úžina]] (vzhledem ke svému zvláštnímu [[ekosystém]]u) pokládána za zvláštní biogeografickou provincii.<ref name="Bianchi">{{Citace monografie
| příjmení = Bianchi
| jméno = Carlo Nike
| odkaz na autora =
| titul = Biodiversity Issues for the forthcoming tropical Mediterranean Sea
| vydavatel = Springer
| místo = Dordrecht
| rok = 2007
| strany = 10
| isbn = 1402061552
}}</ref> Všeobecně jsou organizmy v oblasti Středozemního moře rozšířeny rovnoměrně či s jen malými regionálními rozdíly. Největší rozdíly zde nejsou mezi jednotlivými [[podmořská pánev|podmořskými pánvemi]], nýbrž mezi severním a jižním Středomořím. Různé pravěké přistěhovalecké vlny vodních organizmů z Atlantiku a  Černého moře (ať už z [[Mírný podnebný pás|mírného]], [[Subtropický podnebný pás|subtropického]] či [[Tropický podnebný pás|tropického podnebného pásu]]) do Středozemního moře obohatily faunu a flóru v Tyrhénském moři; pokud jim současné [[podnebí]] vyhovuje, dosud zde žijí.<ref name="Bas"/> Severní regiony mají zřetelně menší počet subtropických druhů než jižní oblasti moře.
=== Flóra ===
[[Soubor:Diatoms through the microscope.jpg|thumb|left|Z mořských řas dominují [[rozsivky]] (na obrázku)]]
Co se týče mořských [[řasy|řas]], udává se poměrně vysoká [[biodiverzita|rozmanitost]] (jedna ze studií uvádí 326 druhů [[fytoplankton]]u) s převahou [[Obrněnky|obrněnek]] (Dinoflagellata, 182 nalezených druhů), [[kokolitky|kokolitek]] (Coccolithophorida, 67 nalezených druhů) a [[rozsivky|rozsivek]] (Diatomeae, 61 nalezených druhů). Popisovány jsou i hlubinné druhy řas, jako obrněnka ''[[Glenodinium]]'', některé rozsivky a kokolitky. Obecně pro fytoplankton Tyrhénského moře platí, že převažují velmi drobní zástupci (nano– a ultrananoplankton). Nedá se mluvit ani o nějakých sezónních změnách v druhovém složení. Na produkci planktonu mají vliv hlavně prvky uvolňující se v souvislosti se sopečnou podmořskou činností, vysoký obsah fosforečnanů v hlubinách a [[salinita]] moře.<ref>{{citace sborníku | sborník= Basic features of the geological structure of the hydrological regime and biology of the Mediterranean Sea| místo=Moskva| rok=1965| vydavatel=ACADEMY OF SCIENCES, USSR - Oceanographic Commission| url=http://www.dtic.mil/cgi-bin/GetTRDoc?AD=AD686001&Location=U2&doc=GetTRDoc.pdf| titul= Distribution of phytoplankton in the Tyrrhenian Sea| jméno=E. B. |příjmení=Belogorskaya}}</ref>
Přesto je [[produkce (ekologie)|produktivita]] ve srovnání se zbytkem Středomoří poněkud nízká. Důvod zřejmě spočívá mimo jiné v tom, že do tohoto moře vtéká na živiny chudá voda, zatímco odtéká živinami bohatá voda, a tím pádem se neustále moře ochuzuje o živiny. Jedinou výjimkou je v tomto ohledu Messinská úžina, kde dochází k míšení vod a produkce je tam vyšší.<ref name="Bas"/>
=== Fauna ===
[[Soubor:Capo Gallo Aragosta.jpg|thumb|[[Langusta evropská]] (''Palinurus elephas'') u pobřeží Sicílie]]
Z živočišných druhů se vyskytuje celá řasa ryb. V moři produkují na kontinentálním šelfu největší [[biomasa|biomasu]] z ryb [[mořanovití]] (Sparidae, 520 kg/km2), následované [[sardinka]]mi ( 340kg/km2), [[parmicovití|parmicovitými]] (Mullidae, 170kg/km2), [[štikozubcovití|štikozubcovitými]] (Merlucciidae, 170kg/km2), [[makrela]]mi ( 120kg/km2) a [[sardel]]emi ( 40kg/km2). V porovnáním se zbytkem Středozemního moře je množství sardinek a sardelí nižší, zato [[smuhovkovití]] (Centracanthidae) jsou v Tyrhénském moři hojnější než na jiných středomořských pánvích. Na kontinentálním svahu se vyskytují červené hlubokomořské [[krevety]] ''[[Aristeus antennatus]]'' ( 20kg/km2) a [[humr|humři]] ( 10kg/km2) srovnatelně rozšířené.<ref name="Bas"/>
V hlubinách Středozemního moře vědci dlouho nepředpokládali žádný život, při vysušení moře totiž před šesti milióny let během [[messinská salinitní krize|messinské salinitní krize]] všechen život na dně moře pravděpodobně kompletně vymřel a očekávalo se, že hlubokomořstí živočichové nepřekonali 900 metrů hluboký podmořský práh v [[Gibraltarský průliv|Gibraltarském průlivu]]. V současnosti je existence pravé hlubokomořské fauny ve Středozemním moři ověřená, ale hlubokomořská fauna je zřetelně chudší než v Atlantiku.<ref name="Costa"/> V hlubokých pánvích žije pravděpodobně například [[žralok šedý]] (''Hexanchus griseus'') a [[žralok sedmižábrý]] (''Heptranchias perlo''), kteří se na dně moře živí jako [[mrchožrout]]i, mimo jiné požírají zbytky velryb. V regionu se totiž vyskytuje i kytovec [[plejtvák myšok]] (''Balaenoptera physalus'').<ref name="Tyler">{{Citace monografie
| příjmení = Tyler
| jméno = Paul A.
| odkaz na autora =
| titul = The Peripheral Deep Seas
| vydavatel = Elsevier
| místo = Amsterdam; Boston
| rok = 2003
| strany = 282
| isbn = 044482619X
}}</ref>
Bohaté na živočišné druhy jsou však především skalnatá pobřeží se [[společenstvo|společenstvy]] [[korál červený|korálu červeného]], [[langusta]]mi a [[mořanovití|mořanovitými]] rybami.<ref name="Caddy">{{Citace monografie
| příjmení = Caddy
| jméno = J.F.
| odkaz na autora =
| titul = Some Futire Perspectives for Assessment and Management of Mediterranean Fisheries for Demersal and Shellfish Resources and Small Pelagic Fish
| vydavatel =
| místo =
| rok = 1992
| strany = 282
| isbn =
}}</ref> Velký biologický význam má především pobřeží Sardinie, Sicílie a Kalábrie.<ref name="wwf">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.yepat.uni-greifswald.de/agora/fileadmin/agoradaten/pdfs/1_STING_Guidelines_for_sustainable_tourism_investments.pdf
| titul= WWF Mediterranean Programme Office und Ambienteitalia
| druh nosiče = PDF
| vydavatel = WWF
| strany = 7
| datum přístupu=2010-02-16
}}</ref> [[Bonifácký průliv]] a rovněž [[Messinská úžina]] se svým pestrými podmořskými terény a s komplexními hydrologickými poměry vytváří životní prostředí pro mnoho druhů živočichů a jsou navíc spojnicemi mezi podmořskými pánvemi Středozemního moře.<ref name="Heslenfeld">{{Citace monografie
| příjmení = Heslenfeld
| jméno = Peter
| odkaz na autora =
| titul = Corridors and ecosystems: coastal and marine areas
| vydavatel = Council of Europe Publishing
| místo = Strasbourg
| rok = 2003
| strany = 16 až 17
| isbn = 9287152586
}}</ref> V Tyrhénském moři žijí různorodé druhy korálů. Pro [[okulína drsná|okulínu drsnou]] (''Madrepora oculata'') z čeledi [[okulínovití]] (Oculinidae) zhotovil Carl Linné první popis podle exemplářů z Tyrhénského moře u pobřeží Sicílie. Časté jsou dále v hloubce od 200 do 1200 metrů exempláře [[turbinatkovití|turbinatky]] ''[[Desmophyllum dianthus]]''. Turbinatky rodu ''[[Lophelia]]'' jsou vzácnější a na ústupu, nicméně se nacházejí například na pobřeží Sicílie.<ref> {{Citace monografie
| příjmení = Taviani
| jméno = Marco
| odkaz na autora =
| titul = Deep coral growth in the Mediterranean
| vydavatel = Springer
| místo = Berlin
| rok = 2003
| strany = 139
| isbn = 3540241361
}}</ref>
== Člověk a moře ==
=== Rybolov ===
[[Organizace pro výživu a zemědělství]] [[Organizace spojených národů|OSN]] počítá Tyrhénské moře ke [[statistika|statistickému]] regionu Sardinie, ke kterému se počítá i [[Ligurské moře]], otevřené Středozemní moře jižně od Sicílie, jakož i pruh moře západně od Sardinie a Korsiky. V této oblasti rybaří především italské rybářské lodě. Na jihu oblasti, především mimo Tyrhénské moře, se začínají objevovat [[Tunisko|tuniští]] rybáři.<ref name="Caddy"/>
Italská rybářská [[Loďstvo|flotila]] sama kontroluje dvě třetiny Tyrhénského moře, případně Ligurského moře, především jeho severní část. Do poloviny devadesátých let 20. století se italská rybářská flotila sestávala většinou z menších lodí o výtlaku méně než 10 [[Brutto registrovaná tuna|BRT]], jejichž motory měly menší [[výkon]] než 100 [[Koňská síla|koňských sil]]. Sardinská flotila se skládala pouze z takových lodí.<ref name="Caddy"/> Nejdůležitějšími produkty byly v roce 1991 pěstování [[mlži|mlžů]], na volném moři se nejvíce lovily sardinky, sardele, štikozubci a chobotnice. Stavy konzumních sardinek a sardelí byly výrazně pod úrovní zbytku Středozemního moře.<ref name="Caddy"/>
=== Přístavy ===
[[Soubor:Salerno- Panorama da castello di Arechi II.jpeg|náhled|Pohled na přístav v [[Salerno|Salernu]]]]
Větší část z přibližně 200 italských přístavů se nachází v Tyrhénském moři. V porovnání s Jaderským mořem má italské západní pobřeží příznivější přírodní podmínky pro přístavy, lepší spojení a obchodní trasy směrem k Atlantiku. Je zde delší tradice námořnictví i stavby lodí.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = O'Brien
| jméno = Phillips Payson
| odkaz na autora =
| titul = Technology and naval combat in the twentieth century and beyond
| vydavatel = Frank Cass
| místo = London; Portland, OR
| rok = 2001
| strany = 7
| isbn = 0714651257
}}</ref> Klimatické podmínky jsou v Tyrhénském moři příznivější a počasí je méně nebezpečné než v Jaderském moři.<ref name="Bunson">{{Citace monografie
| příjmení = O'Brien
| jméno = Phillips Payson
| odkaz na autora =
| titul = A dictionary of the Roman Empire
| vydavatel = Oxford University Press US
| místo = New York
| rok = 1995
| strany = 431
| isbn = 0195102339
}}</ref>
Ze šesti skupin významných italských přístavů leží čtyři alespoň částečně v Tyrhénském moři: Skupina severotyrhénských přístavů leží částečně v Ligurském moři s přístavy [[Janov (Itálie)|Janov]] a [[Savona]] , částečně na hranici Ligurského a Tyrhénského moře přístav [[La Spezia]], již v Tyrhénském moři přístav [[Livorno]]. Všechny přístavy hrají důležitou roli v lodní dopravě, která probíhá Tyrhénským mořem. V době italských městských států byly důležitým faktorem mocenské politiky. Ještě dál na severozápad hraje důležitou roli francouzský přístav [[Marseille]], cesty z Marseille na východ vedou přes Tyrhénské moře. Skupina jihotyrhénských přístavů [[Neapol]] a [[Salerno]] leží přímo u Tyrhénského moře.[[Soubor:Gioiatauro seaport.jpg|náhled|vlevo|Přístav v [[Gioia Tauro]]]] Sicilské a sardinské přístavy tvoří další dvě skupiny přístavů, nejdůležitějším z nich je [[Palermo]], avšak ekonomickým významem se nevyrovnají přístavům na italské pevnině. Nejdůležitějším korsickým přístavem je [[Bastia]]. Nejvíce lidí se přepraví z [[Neapol]]e, kde je ale malý obrat zboží. Největším italským přístavem na objem přepraveného zboží je [[Janov (Itálie)|Janov]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = King
| jméno = Russel
| odkaz na autora =
| titul = The industrial geography of Italy
| vydavatel = Palgrave Macmillan
| místo =
| rok = 1985
| strany = 116
| isbn = 0312414307
}}</ref>
Přístavy ve Středozemním moři nedosahují ekonomického významu přístavů při Atlantském oceánu, hlavně při pobřeží Severního moře. Mírného zlepšení se dosáhlo otevřením velkého kontejnerového terminálu v [[Gioia Tauro]] uprostřed devadesátých let 20. století.<ref name="OECD">{{Citace monografie
| příjmení = European Conference of Ministers of Transport
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Transport infrastructure in ECMT countries: profiles and prospects
| vydavatel = OECD Publishing
| místo = Paris, France
| rok = 1998
| strany = 210
| isbn = 9282112314
}}</ref> Přístav je vzdálen jen několik námořních mil od hlavní námořní trasy přes Středozemní moře, slouží hlavně jako překladiště pro zhruba dalších 50 přístavů ve Středozemním moři, přibližně 95 procent nákladu opouští přístav Gioia Tauro na lodi. V roce 1995 obsloužil přístav 50 lodí s 16 000 [[kontejner]]y, v roce 2000 to již bylo 3000 lodí s 2,6 milióny kontejnery.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Caldwell
| jméno = Harry
| odkaz na autora =
| titul = Freight transportation: the European market
| vydavatel = DIANE Publishing
| místo = US Dept. of Transportation
| rok = 2003
| strany = 10
| isbn = 142895192X
}}</ref> Přístav má v současné době větší obrat než Janov.<ref name="OECD"/>
=== Vojenské námořnictvo ===
[[Soubor:USN Fleets (2009).png|náhled|Obvod působnosti 6. floty USA, jejíž velitelství je v Neapoli]]
V Tyrhénském moři se nachází důležitá zařízení [[Severoatlantická aliance|NATO]] a [[Námořnictvo Spojených států amerických|námořnictva Spojených států amerických]], nejdůležitější zařízení se nachází v Neapoli. Severoatlantická aliance v Neapoli udržuje [[Allied Joint Force Command Naples]], jedno ze tří operativních velitelství NATO v Evropě a s Component Command Maritime Naples (CC-MAR Naples) vrchní velitelství námořních sil NATO v jižní Evropě. USA zřídily v Neapoli centrálu námořnictva v Evropě, [[United States Naval Forces Europe]]. Vrchní velitelství 6. floty US Navy se v roce 2004 přestěhovalo z [[Gatea|Gatey]] rovněž do Neapole. V současnosti k 6. flotě trvale náleží jen velitelská loď [[USS Mount Whitney (LCC-20)|USS ''Mount Whitney'']] a menší podpůrné lodě. V principu patří k 6. flotě každá loď US Navy, která se nachází v jejím obvodu působnosti. Její velikost může dosahovat několika skupin [[Letadlová loď|letadlových lodí]]. V Neapoli žije trvale 16 000 Američanů, kteří přímo nebo nepřímo přísluší k tamější námořní základně. Menší námořní základny USA/NATO jsou v [[La Maddalena|La Maddaleně]] na Sardinii a v [[Livorno|Livornu]]. Camp Darby u Livorna slouží [[Armáda Spojených států amerických|armádě Spojených států amerických]] jako zásobovací základna pro akce ve Středomoří.<ref name="Monteleone">{{Citace monografie
| příjmení = Monteleone
| jméno = Carla
| odkaz na autora =
| titul = Impact and Perspectives of American Bases in Italy
| vydavatel = IOS Press
| místo =
| rok = 2009
| strany = 127 až 145
| isbn = 1586039679
}}</ref>
US Navy je přítomna v této oblasti Středomoří od roku 1815. Základny námořnictva jsou nejstarší americké základny v Itálii a nachází se zde od konce [[2. světová válka|2. světové války]]. Po roce 1990 došlo k jejich značnému rozšíření, operace armády USA se rozšířily směrem do východního Středomoří a na [[Blízký východ]] a přístavy v Tyrhénském moři slouží jako výchozí základny pro vojenské operace. Velitelství United States Naval Forces se po konci studené války přesunulo z [[Londýn]]a do Neapole. Nové základny vyrostly ve východní Sicílii, základna [[Sigonella]] slouží především jako [[logistika|logistické]] centrum 6. floty a mezi lety 1970 až 1990 došlo k jejímu trojnásobnému rozšíření. Z letech 1990 až 2000 se počet vojáků v Sigonelle zvýšil z 500 na 3000.<ref name="Monteleone"/>
Jedna z hlavních základen [[Italské námořnictvo|italského námořnictva]] se nachází v [[La Spezia]], kde vedle vlajkové lodi italského námořnictva, letadlové lodě [[Cavour (550)|''Cavour'']], jsou dislokované [[fregata|fregaty]], [[minolovka|minolovky]] a speciální jednotky. V [[Augusta (Sicílie)|Augustě]], již mimo Tyrhénské moře na Sicílii, se nachází základna pobřežní stráže pro Středomoří. Menší italské základny jsou ještě v La Maddaleně a Cagliari na Sardinii.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Wertheim
| jméno = Eric
| odkaz na autora =
| titul = Naval Institute Guide to Combat Fleets of the World
| vydavatel = Naval Institute Press
| místo =
| rok = 2007
| strany = 336
| isbn = 159114955X
}}</ref>
=== Turistika a osobní doprava ===
[[Soubor:View of capri 2.jpg|náhled|vlevo|Sportovní čluny před pobřežím [[Capri]]]]
Tyrhénské moře je součástí Středozemního moře, na které připadá 30 procent celosvětového obratu turistiky, z čehož tři čtvrtiny připadají na členské státy [[Evropská unie|Evropské unie]], na [[Španělsko]], [[Francie|Francii]], Itálii a [[Řecko]].<ref name="wwf"/> V posledních desetiletích se zvýšil počet obyvatel i turistů na italském pobřeží. V současnosti je mnoho kilometrů tyrhénského pobřeží kompletně zastavěno. Přes polovinu pobřeží Itálie, které jsou průchozí a delší než 20 kilometrů, leží na pobřeží Sardinie.<ref name="Costa"/>
Celé pobřeží Tyrhénskéko moře je nejvíce turistiky navštěvovaná oblast celé Evropy. Jedním z kořenů turistiky na pobřeží Tyrhénského moře jsou takzvané Grand Tours, které od [[renesance]] podnikala [[šlechta]]. V 18. století byla tradičně posledním místem těchto cest Neapol.
Tehdy ještě na severní části Tyrhénského moře nebyly bažiny vysušené a pobřeží bylo považováno za odpuzující. Cestující tehdy oceňovali pohled na Neapol z [[Neapolský záliv|Neapolského zálivu]]. Jižněji položená Kampánie, Kalábrie a Sicílie byly považované za výběžek [[Afrika|Afriky]], které nepatří ke civilizaci. Teprve v posledních desetiletích 18. století začaly cestující prodlužovat své výlety směrem na jih Itálie.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Cobrin
| jméno = Alain
| odkaz na autora =
| titul = The lure of the sea: the discovery of the seaside in the western world, 1750-1840
| vydavatel = University of California Press
| místo = Berkeley
| rok = 1994
| strany = 41
| isbn = 0520066383
}}</ref>
V moři je mnoho linek [[trajekt]]ů. Důležitá spojení jsou často krátká, například v oblasti [[Neapolský záliv|Neapolského zálivu]] a na [[Amalfinské pobřeží|Amalfinském pobřeží]], jakož přes celé moře, na Sardinii a Korsiku.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Ridolfi
| jméno = Giovanni
| odkaz na autora =
| titul = Shipping and ports in the twenty-first century : globalization, technological change and the environment
| vydavatel = Routledge
| místo = London; New York
| rok = 1994
| strany =
| isbn = 0415283442
}}</ref> Jako zbytek Středozemního moře je Tyrhénské moře oblíbeno plachtaři. Především pobřeží Toskánska v prostoru, kde moře přechází v Ligurské moře, je jedna z největších hustot provozu [[jachta|jachet]] na světě. Příčinou je dlouhá turistická tradice oblasti, převážně příznivé počasí pro [[jachting]] a dobře vybavené a přístupné přístavy.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.italy-sailing.com/nautical_tourism1.asp
| titul= Nautical tourism
| vydavatel = Yacht Charter Italy
| jazyk = anglicky
| datum přístupu=2010-02-20
}}</ref>
=== Životní prostředí ===
Až do devadesátých let 20. století bylo Tyrhénské moře v lepší stavu než moře Jaderské.
Kvetení řas a hromadné umírání ryb se omezovalo na výjimečné epizody v ohraničených regionech. Náchylné na [[Eutrofizace|eutrofizaci]] je ústí Tibery, pobřeží u [[Pisa|Pisy]], zálivy u Neapole a Palerma, jakož i severozápadní pobřeží Sicílie.<ref name="DeWalle"/>
Moře trpělo také tím, že ještě před několika lety mnohá italská města odváděla znečištěnou vodu přímo do moře, kterým bylo postiženo především ústí Tibery.<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Environmental performance reviews: Italy, Volume 7
| vydavatel = Organisation for Economic Co-operation and Development
| místo =
| rok = 2002
| strany =
| isbn = 9264199152
}}</ref> Doly na [[cinabarit]] v Toskánsku přispívají ke zvyšování obsahu [[rtuť|rtuti]] v severním Tyrhénském moři.<ref name="Cogneti"/> Značný tlak na životní prostředí vyvolává také turistika. Postiženo je podle [[Světový fond na ochranu přírody|WWF]] především sardinsko-korsické pobřeží a pobřeží na jihu Itálie.<ref name="wwf"/>
Mořské rezervace se nacházejí například mezi Sardinií a Korsikou a u ostrova [[Ustica]] u Sicílie.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.pdfdownload.org/pdf2html/pdf2html.php?url=http%3A%2F%2Fwww.unice.fr%2FLEML%2FPages%2FPub_LEML%2FFrancour%2520%2520et%2520al%25202001.pdf&images=yes
| titul= A Review of the Northwestern Mediterranean MPAs
| druh nosiče = PDF
| vydavatel = Aquatic Conser
| strany = 155 až 188
| datum přístupu=2010-02-20
}}</ref> [[Parco nazionale dell'Arcipelago Toscano]] má rozlohu 67 500 hektarů moře, přírodní rezervace se nacházejí ještě na ostrově Montecristo a na ostrovech Capraia, Gorgona a Giannutri, chráněny jsou i pobřežní vody do hloubky 100 metrů. Ostrovy mimo Montecristo jsou rozděleny do tří ochranných zón.<ref name="Heslenfeld"/>
== Dějiny ==
=== Starověk a raný středověk ===
Na všech pobřežích Tyrhénského moře se nacházejí hustě osídlené regiony s dlouhou historií. S výjimkou Říše římské se až do dnešní doby žádné mocenské struktuře nepodařilo získat kontrolu nad celým mořem. Spornými oblastmi vždy byl prostor uprostřed moře a obě úžiny umožňující plavbu do Ligurského a Středozemního moře.<ref name="Braudel">{{Citace monografie
| příjmení = Braudel
| jméno = Fernand
| odkaz na autora = Fernand Braudel
| titul = Mediterranean and the Mediterranean World in the Age of Philipp II. Vol. 1
| vydavatel = University of California Press
| místo = Berkeley, Calif.
| rok = 1996
| strany = 120 až 122
| isbn = 0520203089
}}</ref>
Na počátku psané historie dominovali [[Etruskové]] z Toskánska centrální části Tyrhénského moře,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Gras
| jméno = Michel
| odkaz na autora =
| titul = Trafics thyréniens archaïques
| vydavatel = University of California Press
| místo = Roma
| rok = 1985
| strany = 120
| isbn =
}}</ref> řecké kolonie v Magna Graecia na Sicílii ([[Syrakusy]]) a na jihu [[Apeninský poloostrov|Apeninského poloostrova]] kontrolovaly jih moře, přičemž [[Kartágo|Kartaginci]], kteří sídlili v Tunisku, na Sardinii a v západní Sicílii, kontrolovali západní cestu z moře. Na severozápadě měla významný vliv řecká kolonie Massalia (dnešní Marseille).<ref name="Braudel"/>. Řečtí námořníci v 8. a 7. století před naším letopočtem využívali moře jako přímou cestu mezi Egejským mořem a Marseille, založili obchodní centrum v etruském městě [[Gravisca]] a byli vítáni v mnoha městech Etrusků. Z následujících století pocházejí mnohá líčení, které moře popisují jako ráj [[pirát]]ů nebezpečný pro obchodní lodě. Archeologické důkazy potvrzující spíše pirátství než kvetoucí obchodní cestu jsou velmi řídké a historická věda se v tomto období opírá spíše o domněnky.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Mark
| jméno = Samuel Eugene
| odkaz na autora =
| titul = Homeric seafaring
| vydavatel = Texas A&M University Press
| místo = College Station
| rok = 2005
| strany = 40 až 44
| isbn = 1585443913
}}</ref>
Pro Římany mělo Tyrhénské moře rozhodující ekonomický význam jako přístupová cesta k samotnému [[Řím]]u. Římská epocha byla až dodnes jedinou dobou, kdy nějaká mocnost jednoznačně ovládala celé moře.<ref name="Bunson"/> Tehdy vznikly obchodní cesty Alexandrie-Řím a Kartágo-Řím jako hlavní obchodní cesty říše, zásobující Řím egyptským a kartaginským obilím. Jedna z hlavních flotil římského námořnictva, která ovládala moře, měla základnu v městě [[Misenum]] v Neapolském zálivu.<ref name="Bunson"/>
V pozdní antice a v [[raný středověk|raném středověku]] význam obchodních cest přes Tyrhénské moře vzrostl. Spojení na pevnině v prostoru Středomoří přestala být bezpečná a mnohé námořní cesty přestaly být využívány. Kolem roku 700 našeho vedlo jediné bezpečné spojení mezi západními a východními křesťany z Říma přes Tyrhénské moře a potom dále na východ do [[Konstantinopol]]e přes jihoitalské přístavy, především [[Amalfi]] a [[Gaeta|Geatu]], ale také přístavy na Sicílii. Význmané bylo i pokračovaní této křesťanské námořní cesty přes Tyrhénské moře dále do Marseille.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Michael
| jméno = McCormick
| odkaz na autora =
| titul = Origins of the European economy: communications and commerce, A.D. 300-900
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 2001
| strany = 502 až 510
| isbn = 0521661021
}}</ref> Tyrhénské přístavy Amalfi a Gaeta byly v této době hlavními středisky obchodu s [[Byzantská říše|Byzancí]].
S [[muslim]]skou expanzí se ve Středozemním moři ve druhé polovině 7. století objevili muslimští námořníci. Jejich mocenské a hospodářské struktury v severní Africe a na Iberském poloostrově byly v 8. století tak dobře rozvinuté, že na jihu Středozemního moře vznikla druhá námořní obchodní cesta, jež ovlivňovala obchod daleko za oblast Středozemí. Cesty ze severní Afriky se zastávkou na Sicílii a pak dále do Tyrhénského moře byly stále častější. Provoz nebyl přerušen ani loupežnými výpravami pirátů v Tyrhénském moři (roku 775 zaútočili na Sardinii, roku 813 na Řím) a dobytím Sicílie v roce 827.<ref name="McCormick">{{Citace monografie
| příjmení = Michael
| jméno = McCormick
| odkaz na autora =
| titul = Origins of the European economy: communications and commerce, A.D. 300-900
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok = 2001
| strany = 512 až 516
| isbn = 0521661021
}}</ref> Především jih tyrhénského moře se v 8. a 9. století se rozvinul v nejrušnější a nejbohatší lodní oblast Středomoří.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Wickham
| jméno = Chris
| odkaz na autora = Chris Wickham
| titul = Framing the Early Middle Ages: Europe and the Mediterranean, 400–800
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = Oxford
| rok = 2006
| strany = 739
| isbn = 0199212961
}}</ref> O severní Tyrhénské moře a o cesty na Korsiku a na Sardinii se často bojovalo a muslimští piráti bývali v převaze.<ref name="McCormick"/>
=== Středověk a renesance ===
[[Soubor:Genova1493.png|náhled|Z městských států v prostoru Tyrhénského moře byl ve středověku jedním z nejmocnějších [[Janovská republika|Janov]], pohled na město v roce 1493]]
Také ve stoletích po rozpadu [[Západořímská říše|Západořímské říše]] zůstalo Tyrhénské moře ekonomicky významné. [[Langobardi]] dobyli velkou část italské pevniny, Byzanc však dále ovládala pobřeží a jihoitalské ostrovy, a tím i ekonomicky cennou část země.
<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Luzzatto
| jméno = Gino
| příjmení2 = Jones
| jméno2 = Philip
| odkaz na autora = Gino Luzzatto
| titul = An Economic History of Italy: From the Fall of the Roman Empire to the Beginning of the 16th Century
| vydavatel = Taylor & Francis
| místo =
| rok = 2006
| strany = 20
| isbn = 0199212961
}}</ref>
V 5. století do oblasti vpadli [[Vandalové]], v 8. století [[Saracén]]i, dále v 11. století [[Normané]] a v 13. stol Francouzi z domu [[Anjouovci|Anjou]]. V pozdním středověku bylo Středozemní moře svědkem rivality mezi italskými městskými státy [[Pisánská republika|Pisou]] a [[Janovská republika|Janovem]].<ref name="Braudel"/> Tyrhénské moře však především tvořilo velký obchodní prostor, který mohl splnit nároky pobřežních měst. Dováželo se obilí ze Sicílie až do [[Provence]], sůl pocházela z [[Trapani]], sýr ze Sardinie, víno z Neapole, naložené maso z Korsiky, hedvábí ze Sicílie či Kalábrie, ovoce a ořechy z Provence, železo z Elby, peníze a kapitál pocházel z Janova či Florencie. Kožešiny, vlna, a koření a barviva pocházela ze vzdálených zemí.<ref name="Braudel"/>
Ve vrcholném středověku se změnil tvar pobřeží, což mělo za následek přemístění přístavů, jako například u města [[Luna (město)|Luna]]. Především saracénští piráti v 10. a 11. století učinili moře méně bezpečným a ohrožovali obchodní cesty.<ref name="Busch"/> Nejdůležitějším přístavem v tomto období na italském pobřeží byla Pisa. V soutěžilo o ostatními italskými městy na ostrovem a na pobřeží Ligurského moře a na počátku 11. století rozšířilo svůj vliv na Korsiku a Sardinii. Obě námořní mocnosti Pisa a Janov jakož i méně významní aktéři se nenechali odstrašit od pirátství, když vypátrali cizí obchodní lodě.<ref name="Busch"/> Soupeření obou námořních republik vyvrcholilo v námořní [[bitva u Melorie|bitvě u Melorie]] v roce 1284, jež skončila vítězstvím Janova nad Pisou.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Placanica
| jméno = Antonio
| odkaz na autora =
| titul = Encyclopedia of the Middle Ages
| vydavatel = Editions du Cerf; Fitzroy Dearborn Publishers; Città nuova
| místo = Paris; Chicago; Rome
| rok = 2000
| strany = 908
| isbn = 1579582826
}}</ref> Teprve když Janov získal v 13. století moc nad Tyrhénským mořem, mohl začít soupeřit jako obchodní mocnost s [[Benátská republika|Benátkami]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = J. Grygiel
| jméno = Jakub
| odkaz na autora =
| titul = Great powers and geopolitical change
| vydavatel = Johns Hopkins University Press
| místo = Baltimore
| rok = 2006
| strany = 68
| isbn = 0801884802
}}</ref> Janov navíc kontroloval Tyrhénské moře ze své kolonie na Korsice.
Toskánské pobřeží sloužilo vzrůstajícímu janovskému konkurentovi [[Florentská republika|Florencii]] jako nejdůležitější spojení k moři v soutěži s Benátkami ležícími na jaderském pobřeží. Po jistý čas měla Florencie vlastní flotilu, která byla umístěna v menších přístavech, jež nepatřily Pise ani Janovu,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Goldthwaite
| jméno = Richard A.
| odkaz na autora =
| titul = The Economy of Renaissance Florence
| vydavatel = Johns Hopkins University Press
| místo = Baltimore
| rok = 2009
| strany = 116
| isbn = 0801889820
}}</ref> nicméně Florencie nikdy nebyla významnou námořní mocností.
Jižněji se prosadili [[Anjouovci]] proti [[Štaufové|normansko-šfaufskému]] panstvu definitivně v roce 1268 v [[Neapolské království|Neapolském království]] a na přilehlém pobřeží. [[Aragonie|Aragonské království]] jim v roce 1282 odňalo Sicílii a v letech 1322 a 1365 se prosadilo na Sardinii.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Goldthwaite
| jméno = Richard A.
| odkaz na autora =
| titul = The Economy of Renaissance Florence
| vydavatel = Johns Hopkins University Press
| místo = Baltimore
| rok = 2009
| strany = 144
| isbn = 0801889820
}}</ref> Na Sardinii se těžilo u města [[Iglesias]] stříbro, nicméně vývoz stříbra ustal, když došlo v letech 1365 až 1423 k povstání.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Day
| jméno = John
| odkaz na autora =
| titul = The Decline of a Money Economy: Sardinia under Catalan Rule
| vydavatel =
| místo = Oxford; New York
| rok = 1987
| strany = 73 až 89
| isbn =
}}</ref> Oba ostrovy začaly hrát v hospodářském vývoji oblasti kolem Tyrhénského moře stále důležitější roli. V roce 1442 připadla [[Aragonie]] Neapolskému království a moře se stalo katalánským. Ztratilo na významu, protože sloužilo aragonským zájmům. Se sjednocením Aragonského království a [[Kastilie]] připadly ostrovy v roce 1492 Španělsku. Až do 18. století sloužily základny na ostrovech stejně jako Neapol španělským námořním zájmům<ref name="Braudel"/> a oblast stále víc hospodářsky upadala.
=== Novověk ===
Francie ovládala Janov a jeho flotilu přibližně od roku 1500. Ztratila nadvládu v regionu relativně rychle, mocenské postavení získali [[Habsburkové]] a [[Karel V.]]. Ten zdědil neapolské království a v roce 1528 se mu podařilo janovské získat na svou stranu, takže ovládl největší flotilu v Tyrhénském moři. Habsburkové nyní měli možnost postavil velkou flotilu, nicméně se toho z finančních důvodů zřekli. Přes teoretickou převahu nezískali nadvládu nad v Tyrhénským mořem, kam stále připlouvali piráti a válečné lodě jiných mocností.<ref name="Hattendorf">{{Citace monografie
| příjmení = Hattendorf
| jméno = John B.
| odkaz na autora =
| titul = Naval policy and strategy in the Mediterranean: past, present, and future
| vydavatel = Frank Cass
| místo = London ; Portland, OR
| rok = 1987
| strany = 14 až 15
| isbn = 0714680540
}}</ref>
[[Soubor:Beaume - Napoléon Ier quittant l'île d'Elbe - 1836.jpg|náhled|vlevo|Napoleon opouští Elbu, obraz Josefa Beauma z roku 1836]]
Vedle pirátů ze severní Afriky, kteří útočili hlavně v létě, začali také piráti z [[Anglie]] nacházet v západním Středomoří výnosné obchody. Specializovali se na zimní sezónu. V boji s „barbarskými“ státy na severu Afriky se podílel značný počet menších evropských států. Vznikly rytířské řády specializované na boj s pirátstvím, jako například [[Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka|řád svatého Štěpána]] z Livorna.<ref name="Hattendorf"/>
S koncem španělské nadvlády získaly vliv ve Středomoří hlavně [[Francie]] a [[Království Velké Británie|Velká Británie]]. Tyrhénské moře hrálo ve válkách v 17. a v 18. století jen vedlejší roli. Francie získala rozhodující vliv v severní polovině moře, Spojené království dominovalo na jihu. Tam se cítilo natolik jisté, že poslalo [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparta]] do vyhnanství na ostrov [[Elba]], ve sféře vlivu britské floty. Po velkou část 19. století bylo Spojené království nejvýznamnější námořní mocností v Tyrhénském moři. Ze svých námořních základen na [[Malta|Maltě]] a v Jónském moři kontrolovalo také Tyrhénské moře. [[Britské námořnictvo]] mnohokrát demonstrovalo svoji moc v Tyrhénském moři plavbami k britským konzulátům v Palermu, Neapoli, v [[Civitavecchia]] u Říma, Livornu a Janově.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = McIntire:
| jméno = C. T.
| odkaz na autora =
| titul = England against the papacy, 1858–1861
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge [Cambridgeshire]; New York
| rok = 1983
| strany = 59
| isbn = 0521242371
}}</ref>
V pozdním 19. století a především ve 20. století Tyrhénské moře představovalo výzvu pro [[italské námořnictvo]]. Dlouhé pobřeží nabízelo mnoho možností pro útočníky, přičemž cesty na pevnině byly ve příliš špatném stavu, než aby umožnily rychlou reakci. Mnoho možností pro přistání lodí ohrožovalo především Řím a Neapol, které byly vážně ohroženy každým silnějším útokem z moře. Přeložení jihoitalské námořní základny z Neapole do [[Taranto|Taranta]] tento problém ještě zhoršilo, protože Taranto neleží na pobřeží Tyrhénského moře a celý jih Itálie již nebyl dost rychle dosažitelný válečným námořnictvem. Itálie reagovala stavbou několika velkých [[Bitevní loď|bitevních lodí]], které však počtem a výzbrojí nemohly konkurovat britskému či francouzskému námořnictvu. Měly sloužit k ochraně strategických míst a znemožnit výsadek cizích jednotek. Dále itálie postavila námořní pevnosti v Messinské úžině a v Bonifáckém průlivu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Ropp
| jméno = Theodore
| příjmení2 = Roberts
| jméno2 = Stephen S.
| odkaz na autora =
| titul = The development of a modern navy: French naval policy, 1871–1904
| vydání =
| vydavatel = Naval Institute Press
| místo = Annapolis, Md.
| poznámka =
| rok = 1987
| strany = 77 až 82
| isbn = 0870211412
}}</ref> Těžiště italských zájmů před 1. světovou válkou bylo v Jaderském moři, kde byla i flotila [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]. Oficiálně byly obě země spojenci, přesto pozorovala obě vojenská vedení sousedy s velkou nedůvěrou a soutěžila ve zbrojení. Za 1. světové války hrálo Tyrhénské moře podřadnou roli, hlavní bojové operace Itálie se odehrávaly v Jaderském moři, zásobovací cesty západních spojenců vedly přes Ligurské moře a janovský přístav.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Jack
| jméno = Greene
| odkaz na autora =
| titul = Encyclopedia of World War I
| vydání =
| vydavatel = ABC-CLIO
| místo = Santa Barbara, Calif.
| poznámka =
| rok = 2005
| strany = 599
| isbn = 1851094202
}}</ref>
Mezi světovými válkami se podařilo vojensky tak opevnit Itálii, Sicílii, Sardinii a Elbu, že se Tyrhénské moře stalo bezpečným italským teritoriem do doby, do níž měl fašistický stát kontrolu nad Sicílií. Na začátku války existující francouzská základna na Korsice představovala nebezpečí především pro ligurské pobřeží.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Vego
| jméno = Milan N.
| odkaz na autora =
| titul = Naval Strategy and Operations in Narrow Seas
| vydání =
| vydavatel = Routledge, UK
| místo =
| poznámka =
| rok = 2003
| strany = 45
| isbn = 9780714644257
}}</ref>
Po druhé světové válce se moře stalo bezpečným. Itálie byla pro [[NATO]] i [[Sovětský svaz]] sekundárním cílem. Ze tří stran chráněné moře bylo útočištěm vojsk NATO. Vedení flotil pro jižní Evropu sídlilo v Neapoli a Gaetě, kde mělo jak americké, tak italské námořnictvo důležité základny, které se využívaly k operacím v oblastech na jih a východ od Itálie.

== Poznámky ==

== Reference ==
<references />

{{commonscat|Tyrrhenian Sea}}{{Atlantský oceán}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Tyrhénské moře| ]]
[[Kategorie:Části Středozemního moře]]
[[Kategorie:Vodstvo Itálie]]
[[Kategorie:Vodstvo Francie]]