Venuše (planeta) - Historie editací

Sysop: + 2 x VIDEO

2022-09-05T14:33:11Z

+ 2 x VIDEO

← Starší verze		Verze z 5. 9. 2022, 14:33
Řádka 3:		Řádka 3:
	\|-		\|-
	\| colspan="2" align="center" \| [[Soubor:Venuspioneeruv.jpg\|250px]]		\| colspan="2" align="center" \| [[Soubor:Venuspioneeruv.jpg\|250px]]
-	<small>Ultrafialový obrázek Venušiných mraků jak jej viděla sonda [[Pioneer Venus Orbiter]] ([[26. únor\|26. února]] [[1979]]). Ve viditelném světle má Venuše jen nevýrazné rysy</small>	+	<small>Ultrafialový obrázek Venušiných mraků jak jej viděla sonda [[Pioneer-Venus 1\|Pioneer Venus Orbiter]] ([[26. únor\|26. února]] [[1979]]). Ve viditelném světle má Venuše jen nevýrazné rysy</small>
	\|-		\|-
	! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" \| Elementy dráhy<br />([[Ekvinokcium]] J2000,0)		! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" \| Elementy dráhy<br />([[Ekvinokcium]] J2000,0)
Řádka 1 519:		Řádka 1 519:

	== YouTube ==		== YouTube ==
-	{\| border="4" width="~~444~~" align="left"	+	{\| border="4" width="442" align="left"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~TR-IWhZZDJY~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=BvXa1n9fjow}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''~~Cosmic Journeys:~~ Venus~~: Death of a Planet (anglicky)~~'''	+	\| '''National Geographic – Venus 101'''
	\|}		\|}
-	{\| border="4" width="~~444~~" align="right"	+	{\| border="4" width="442" align="right"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~uonRIB3vbtw~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=HTGxCxNVn9g}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''~~Voyage to the planets:~~ Venus ~~2 (anglicky)~~'''	+	\| '''Venus Death of a Planet 4k'''
	\|}		\|}
	<br style="clear: both;" />		<br style="clear: both;" />
-	{\| border="4" width="~~444~~" align="left"	+	{\| border="4" width="442" align="left"
	\| {{#widget:YouTube\|id=CPYOo0a-Qt8}}		\| {{#widget:YouTube\|id=CPYOo0a-Qt8}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''Venus Transit 2012 – Ultra-high Definition View ~~(anglicky)~~'''	+	\| '''Venus Transit 2012 – Ultra-high Definition View'''
	\|}		\|}
-	{\| border="4" width="~~444~~" align="right"	+	{\| border="4" width="442" align="right"
	\| {{#widget:YouTube\|id=J7QUxOo9MMg}}		\| {{#widget:YouTube\|id=J7QUxOo9MMg}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''Venus Terraforming (~~anglicky~~)'''	+	\| '''Venus Terraforming (2010)'''
	\|}		\|}
	<br style="clear: both;" />		<br style="clear: both;" />

Sysop: ++

2022-09-05T12:04:48Z

← Starší verze		Verze z 5. 9. 2022, 12:04
Řádka 7:		Řádka 7:
	! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" \| Elementy dráhy<br />([[Ekvinokcium]] J2000,0)		! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" \| Elementy dráhy<br />([[Ekvinokcium]] J2000,0)
	\|-valign=top		\|-valign=top
-	! align="left" \| [[Velká poloosa]]	+	! align="left" \| [[Velká poloosa dráhy]]
	\| 108 208 926 [[kilometr\|km]]<br />0,723 331 99 [[astronomická jednotka\|AU]]		\| 108 208 926 [[kilometr\|km]]<br />0,723 331 99 [[astronomická jednotka\|AU]]
	\|-valign=top		\|-valign=top
Řádka 23:		Řádka 23:
	\|-valign=top		\|-valign=top
	! align="left" \| [[perioda (fyzika)\|Perioda]] ([[Doba oběhu\|oběžná doba]])		! align="left" \| [[perioda (fyzika)\|Perioda]] ([[Doba oběhu\|oběžná doba]])
-	\| 224,700 96 [[den\|d]]<br />(0,615 197 7 [[~~juliánský rok~~\|a]])	+	\| 224,700 96 [[den\|d]]<br />(0,615 197 7 [[Juliánský kalendář\|a]])
	\|-valign=top		\|-valign=top
	! align="left" \| [[Synodická perioda]]		! align="left" \| [[Synodická perioda]]
Řádka 40:		Řádka 40:
	\| 54,852 29°		\| 54,852 29°
	\|-valign=top		\|-valign=top
-	! align="left" \| Počet<br />[[~~přirozený~~ satelit\|přirozených satelitů]]	+	! align="left" \| Počet<br />[[Měsíc (satelit)\|přirozených satelitů]]
	\| 0		\| 0
	\|-		\|-
Řádka 52:		Řádka 52:
	\|-valign=top		\|-valign=top
	! align="left" \|[[Objem]]		! align="left" \|[[Objem]]
-	\| 9,28×10<sup>11</sup> [[~~kilometr~~ krychlový\|km<sup>3</sup>]]<br />(0,857 Zemí)	+	\| 9,28×10<sup>11</sup> [[Metr krychlový\|km<sup>3</sup>]]<br />(0,857 Zemí)
	\|-valign=top		\|-valign=top
	! align="left" \|[[Hmotnost]]		! align="left" \|[[Hmotnost]]
Řádka 120:		Řádka 120:
	\| [[Karbonylsulfid]]<br />[[Chlorovodík]]<br />[[Fluorovodík]]		\| [[Karbonylsulfid]]<br />[[Chlorovodík]]<br />[[Fluorovodík]]
	\| stopová množství		\| stopová množství
-	\|}	+	\|}[[File:Venus symbol-480.png\|40px\|left\|Astronomický symbol Venuše]]
-	[[~~Image~~:Venus symbol.png\|~~30px~~\|left\|Astronomický symbol Venuše]]	+
	'''Venuše''' je druhá [[planeta]] od [[Slunce]] ve [[sluneční soustava\|sluneční soustavě]]. Je pojmenovaná po [[římská mytologie\|římské bohyni]] [[láska\|lásky]] a krásy [[Venuše (mytologie)\|Venuši]]. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě. Venuše je [[terestrická planeta]], co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná [[Země\|Zemi]]; někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. [[elipsa\|Eliptická]] oběžná dráha Venuše má ze všech planet nejmenší [[Excentricita dráhy\|výstřednost]], pouze 0,007. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost od Slunce nemůže překročit určitou mez (největší [[elongace]] je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen před [[svítání]]m nebo po [[soumrak]]u. Proto je Venuše někdy označována jako „Jitřenka“ či „Večernice“ a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější téměř bodový zdroj světla na obloze. Její [[Hvězdná velikost\|magnituda]] může dosáhnout hodnoty −4,6. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.		'''Venuše''' je druhá [[planeta]] od [[Slunce]] ve [[sluneční soustava\|sluneční soustavě]]. Je pojmenovaná po [[římská mytologie\|římské bohyni]] [[láska\|lásky]] a krásy [[Venuše (mytologie)\|Venuši]]. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě. Venuše je [[terestrická planeta]], co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná [[Země\|Zemi]]; někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. [[elipsa\|Eliptická]] oběžná dráha Venuše má ze všech planet nejmenší [[Excentricita dráhy\|výstřednost]], pouze 0,007. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost od Slunce nemůže překročit určitou mez (největší [[elongace]] je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen před [[svítání]]m nebo po [[soumrak]]u. Proto je Venuše někdy označována jako „Jitřenka“ či „Večernice“ a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější téměř bodový zdroj světla na obloze. Její [[Hvězdná velikost\|magnituda]] může dosáhnout hodnoty −4,6. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.

Sysop: 1 revizi

2013-05-12T00:57:46Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 12. 5. 2013, 00:57

Sysop: + Výrazné vylepšení, 4 x VIDEO !!

2013-03-10T18:06:02Z

+ Výrazné vylepšení, 4 x VIDEO !!

Nová stránka

{| class="toccolours" align="right" border="1" width="250" cellpadding="3" cellspacing="0" style="margin:0 0 .5em 1em; border-collapse:collapse;"
|+ '''Venuše'''
|-
| colspan="2" align="center" | [[Soubor:Venuspioneeruv.jpg|250px]]
Ultrafialový obrázek Venušiných mraků jak jej viděla sonda [[Pioneer Venus Orbiter]] ([[26. únor|26. února]] [[1979]]). Ve viditelném světle má Venuše jen nevýrazné rysy
|-
! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" | Elementy dráhy ([[Ekvinokcium]] J2000,0)
|-valign=top
! align="left" | [[Velká poloosa]]
| 108 208 926 [[kilometr|km]] 0,723 331 99 [[astronomická jednotka|AU]]
|-valign=top
! align="left" | Obvod oběžné dráhy
| 0,680 [[tera|T]][[metr|m]] 4,545 AU
|-valign=top
! align="left" | [[Výstřednost]]
| 0,006 773 23
|-valign=top
! align="left" | [[Perihélium|Perihel]]
| 107 476 002 km 0,718 432 70 AU
|-valign=top
! align="left" | [[Afélium|Afel]]
| 108 941 849 km 0,728 231 28 AU
|-valign=top
! align="left" | [[perioda (fyzika)|Perioda]] ([[Doba oběhu|oběžná doba]])
| 224,700 96 [[den|d]] (0,615 197 7 [[juliánský rok|a]])
|-valign=top
! align="left" | [[Synodická perioda]]
| 583,92 d
|-valign=top
! align="left" |Orbitální rychlost - maximální - průměrná - minimální
| 35,259 km/[[sekunda|s]] 35,020 km/s 34,784 km/s
|-valign=top
! align="left" |[[Sklon dráhy]] - k [[ekliptika|ekliptice]] - ke [[Slunce|slunečnímu]] rovníku
| 3,394 71° 3,86°
|-valign=top
! align="left" |[[Délka vzestupného uzlu]]
| 76,680 69°
|-valign=top
! align="left" |[[Argument šířky pericentra|Argument šířky perihelu]]
| 54,852 29°
|-valign=top
! align="left" | Počet [[přirozený satelit|přirozených satelitů]]
| 0
|-
! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" | Fyzikální charakteristiky
|-valign=top
! align="left" |[[Rovník]]ový [[Průměr (geometrie)|průměr]]
| 12 103,7 km (0,948 [[Země|Zemí]])
|-valign=top
! align="left" |[[Povrch]]
| 4,60×108 [[kilometr čtvereční|km2]] (0,902 Zemí)
|-valign=top
! align="left" |[[Objem]]
| 9,28×1011 [[kilometr krychlový|km3]] (0,857 Zemí)
|-valign=top
! align="left" |[[Hmotnost]]
| 4,868 5×1024 [[kilogram|kg]] (0,815 Zemí)
|-valign=top
! align="left" |Průměrná [[hustota]]
| 5,204 [[gram|g]]/cm3
|-valign=top
! align="left" |[[Gravitace]] na rovníku
| 8,87 [[zrychlení|m/s2]] (0,904 [[G]])
|-valign=top
! align="left" |[[Úniková rychlost]]
| 10,36 km/s
|-valign=top
! align="left" |Perioda rotace
| [[zpětný pohyb (astronomie)|−]]243,0185 d
|-valign=top
! align="left"| Rychlost rotace
| 6,52 km/h (na rovníku)
|-valign=top
! align="left" |[[Sklon rotační osy]]
| 2,64°
|-valign=top
! align="left" |[[Rektascenze]] severního pólu
| 272,76° (18 h 11 min 2 s)
|-valign=top
! align="left" |[[Deklinace]]
| 67,16°
|-valign=top
! align="left" |[[Albedo]]
| 0,65
|-valign=top
! align="left" |Povrchová* [[teplota]] - min* - průměr - max
| 228 [[kelvin|K]] 737 K 773 K
|-valign=top
| colspan="2" | (*minimální teplotu mají jen vrcholky mraků)
|-
! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" | Charakteristiky [[atmosféra|atmosféry]]
|-valign=top
! align="left" |Atmosférický tlak
| 9321,8 [[Pascal|kPa]]
|-valign=top
| [[Oxid uhličitý]]
| ~96,5 %
|-valign=top
| [[Dusík]]
| ~3 %
|-valign=top
| [[Oxid siřičitý]]
| 0,015 %
|-valign=top
| [[Oxid uhelnatý]]
| 0,007 %
|-valign=top
| [[Argon]]
| 0,007 %
|-valign=top
| [[Voda|Vodní]] páry
| 0,002 %
|-valign=top
| [[Helium|Hélium]]
| 0,001 2 %
|-valign=top
| [[Neon]]
| 0,000 7 %
|-
| [[Karbonylsulfid]] [[Chlorovodík]] [[Fluorovodík]]
| stopová množství
|}
[[Image:Venus symbol.png|30px|left|Astronomický symbol Venuše]]
'''Venuše''' je druhá [[planeta]] od [[Slunce]] ve [[sluneční soustava|sluneční soustavě]]. Je pojmenovaná po [[římská mytologie|římské bohyni]] [[láska|lásky]] a krásy [[Venuše (mytologie)|Venuši]]. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě. Venuše je [[terestrická planeta]], co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná [[Země|Zemi]]; někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. [[elipsa|Eliptická]] oběžná dráha Venuše má ze všech planet nejmenší [[Excentricita dráhy|výstřednost]], pouze 0,007. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost od Slunce nemůže překročit určitou mez (největší [[elongace]] je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen před [[svítání]]m nebo po [[soumrak]]u. Proto je Venuše někdy označována jako „Jitřenka“ či „Večernice“ a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější téměř bodový zdroj světla na obloze. Její [[Hvězdná velikost|magnituda]] může dosáhnout hodnoty −4,6. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.

Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla. To vyvolalo velkou řadu [[spekulace|spekulací]] o jejím povrchu, které přetrvávaly až do [[20. století|20. století]], kdy byl její povrch prozkoumán pomocí přistávacích modulů a [[radar]]ového mapování povrchu. Venuše má nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet, která je tvořena převážně z [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]]. Pro absenci [[Koloběh uhlíku|uhlíkového cyklu]] ve formě navázání do [[hornina|hornin]] či na [[biomasa|biomasu]] z atmosféry docházelo k jeho enormnímu nárůstu až do současné podoby. Vznikl tak silný [[Skleníkový efekt|skleníkový jev]], který ohřál planetu na teploty znemožňující výskyt kapalné [[voda|vody]] na jejím povrchu a učinil z Venuše suchý a prašný svět. Existují teorie, že Venuše měla dříve podobně jako Země [[oceán]]y kapalné vody. Voda se vlivem narůstající teploty vypařila a následně se pro absenci magnetického pole vodní molekuly střetly s částicemi [[sluneční vítr|slunečního větru]], což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a k úniku volných částic z atmosféry [http://www.esa.int/SPECIALS/Venus_Express/SEM0G373R8F_0.html]. V současnosti dosahuje tlak na povrchu Venuše přibližně 92 násobku tlaku na Zemi.

Venuše byla známa již starým Babyloňanům kolem roku 1 600 př. n. l. Byla však pozorována dlouho předtím v prehistorických dobách díky své jasné viditelnosti. V Čechách jsou známy nálezy dokládající její pozorování z archeologické lokality [[Makotřasy]] z období asi 2 700 let př. n. l.<ref>Pleslová-Štiková E., Marek F., Horský Z.: A square enclosure of the... ''Archeologické rozhledy'' XXXII. Praha 1980. S 3-35. </ref>

Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v [[Unicode]]: ♀). Povrch Venuše mohl být zkoumán až díky radaru a kosmickým sondám. V první polovině  90. let 20. století  zhotovila americká sonda [[Magellan (sonda)|Magellan]] detailní mapu téměř celého povrchu planety. Tyto výzkumy přinesly poznatky o silné [[vulkanismus|sopečné aktivitě]] na povrchu Venuše, což spolu s přítomností [[síra|síry]] v atmosféře vedlo k domněnkám, že se na Venuši nachází aktivní vulkanismus i v současnosti. Při průzkumu snímků ale nebyly nalezeny žádné doklady [[lávový proud|lávových proudů]], které by pocházely z nedávné doby. Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství [[impaktní kráter|impaktních kráterů]] naznačující, že celý povrch je relativně mladý o stáří přibližně půl [[miliarda|miliardy]] let.

== Vznik ==

Venuše vznikla podobně jako ostatní [[planeta|planety]] sluneční soustavy přibližně před 4,6 či 4,5 miliardami let [http://coolcosmos.ipac.caltech.edu/cosmic_kids/AskKids/venus_age.shtml] [[akrece|akrecí]] z [[Protoplanetární disk|pracho-plynného disku]], jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou [[gravitace|gravitací]] přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první [[planetesimála|planetesimály]], které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické [[protoplaneta|protoplanety]].

Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. [[magmatický oceán|magmatického oceánu]], jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným [[planetární diferenciace|diferenciací]] pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci [[sopka|vulkanismu]] a [[tektonika|tektonických]] procesů [http://volcano.oregonstate.edu/volcanoes/planet_volcano/venus/intro.html].

== Fyzikální charakteristiky ==

Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch. Vzhledem k velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi a často je popisována jako její „sestra“ či „sesterská planeta“ [http://www.astro.cz/clanek/2977].

Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší než v případě Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 % [http://www.astronomytoday.com/astronomy/venus.html]. Nicméně podmínky na povrchu Venuše jsou od pozemských zcela odlišné. Na povrchu panují extrémní podmínky způsobené silným skleníkovým efektem. Atmosféra je složena převážně z oxidu uhličitého (96,5 %).
<ref name="fleet">[http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet/venusfact.html NASA – Venus Fact Sheet (anglicky)]</ref>

=== Geologické složení ===

Bez možnosti změřit šíření [[seismická vlna|seismických vln]] skrz jednotlivé vrstvy planety a znalosti [[moment setrvačnosti|momentu setrvačnosti]] je jen velmi málo možností, jak zjistit více informací o vnitřní stavbě a složení planety.<ref name="goettel">

{{Citace periodika
| příjmení = Goettel
| jméno = K.A.
| příjmení2 = Shields
| jméno2 = J.A.
| příjmení3 = Decker
| jméno3 = D.A.
| rok = 1981
| titul = Density constraints on the composition of Venus
| periodikum = Proc. Lunar Planetary Science
| číslo = 12B
| strany = 1507–1516
| url = http://articles.adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-iarticle_query?1982LPSC...12.1507G&data_type=PDF_HIGH&whole_paper=YES&type=PRINTER&filetype=.pdf
}}

</ref> Nicméně podobnost rozměru a hmotnosti Venuše se Zemí naznačuje, že tyto dvě planety si budou podobné i ve vnitřní stavbě. Venuše se nejspíše také skládá z [[Planetární jádro|jádra]], [[Planetární plášť|pláště]] a pevné [[Planetární kůra|kůry]]. Jelikož je menší než Země, dá se odvozovat, že menší bude i její vnitřní [[tlak]]. Oproti Zemi se na Venuši také nepodařilo objevit důkazy [[desková tektonika|deskové tektoniky]], Venuše tak spolu s [[Mars (planeta)|Marsem]] a [[Merkur (planeta)|Merkurem]] má nejspíše litosféru tvořenou jednou kompaktní [[Tektonická deska|litosférickou deskou]]. Jako vysvětlení se nabízí varianta, že Venuše má příliš silnou litosféru, která zabraňuje průniku [[plášťový chochol|chocholů]] na povrch a nastartování deskové tektoniky.<ref>

{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = New Model Explains Venusian Land Forms
| url = http://www.xs4all.nl/~carlkop/venus.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-22
| vydavatel = Washington University in St. Louis
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný [[zemské jádro|pozemskému jádru]], a je tedy tvořen částečně tekutým [[železo|železným]] jádrem o průměru 6 000 km, obklopeným roztaveným kamenným pláštěm.<ref name="nine">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Arnett
| jméno = Bill
| odkaz na autora =
| titul = nineplanets.org – Venus
| url = http://www.nineplanets.org/venus.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-27
| vydavatel = nineplanets.org
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v hloubce okolo 2 840 km.<ref name="slozeni">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Basilevsky
| jméno = AT
| odkaz na autora =
| titul = The surface of Venus
| url = www.iop.org/EJ/article/0034-4885/66/10/R04/rpp3_10_R04.pdf
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-27
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Složení ani teplota těchto částí planety nejsou podrobně prozkoumány a známy. Předpokládá se, že je zde bohatě zastoupeno zejména železo,<ref name="nine"/> a to buď v čistém stavu, nebo vázané se [[síra|sírou]] ve formě [[sulfid železnatý|sulfidu železnatého]].<ref name="mira">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Venus
| url = http://www.mira.org/fts0/planets/093/text/txt002x.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-27
| vydavatel = MIRA's Field Trips to the Stars Internet Education Program
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Na rozhraní jádra a pláště se odhadují teploty okolo 3 500 °C, v jádře by mohly dosahovat až k 4 000 °C.<ref name="slozeni"/> Venuše podobně jako Země překonala [[gravitační diferenciace|gravitační diferenciaci]], období krátce po svém zformování, kdy těžší prvky klesaly do středu planety, čímž došlo k vytvoření jádra, zatímco lehčí prvky stoupaly směrem k povrchu. Důkazem diferenciace je vznik sekundární atmosféry planety.

Poslední výsledky z gravitačního měření sondy Magellan nasvědčují, že kůra Venuše je silná přibližně 35 km. Existuje teorie, že Venuše neuvolňuje vnitřní energii pohyby [[tektonická deska|tektonických desek]] jako Země, ale namísto toho v pravidelných intervalech vyvíjí masivní vulkanickou činnost, vlivem které se její povrch zalévá čerstvou [[láva|lávou]]. Tuto teorii podporuje skutečnost, že nejstarší geomorfologické útvary na povrchu jsou staré pouze 800 milionů let, zatímco zbytek povrchu je mladšího data (řádově několik stovek milionů let).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Magellan Fact Sheet
| url = http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-27
| vydavatel = NASA
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> V současnosti se předpokládá, že Venuše je stále [[vulkanismus|vulkanicky aktivní]] v izolovaných [[Geologický čas|geologických obdobích]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Magellan Data Indicates Venus is Still Geologically Active
| url = http://www2.jpl.nasa.gov/magellan/prmgngrav4.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-27
| vydavatel = JPL/NASA
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>

=== Povrch ===
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Povrch Venuše]]
[[Soubor:Venus globe.jpg|thumb|left|[[Radiolokátor|Radarový]] obraz povrchu Venuše směřovaný na 180 stupňů východní délky]]

Průzkum povrchu Venuše je vzhledem k husté atmosféře obklopující planetu ve viditelném spektru nemožný. Pro zmapování povrchu se využívají radarové vlny, které jsou schopny atmosférou projít. Povrch Venuše je přibližně z 80 % tvořen lávovými planinami.<ref name="mira"/> Venušin povrch je tvořen dvěma „kontinentálními“ vrchovinami, které se zdvíhají z rozsáhlých okolních plání. Výšky povrchových útvarů se měří vzhledem ke střednímu poloměru planety, jelikož se zde nevyskytuje [[oceán]] kapalné [[voda|vody]], který by se mohl podobně jako na Zemi použít pro výchozí výšku. V oblasti severní vrchoviny [[Ishtar Terra]] se nacházejí největší hory Venuše [[Maxwell Montes]]. Tento masiv je přibližně o 2 km vyšší než [[Mount Everest]], a dosahuje tedy výšky okolo 11 km.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Western Maxwell Montes and Cleopatra Crater, Venus from cycle 2
| url = http://nssdc.gsfc.nasa.gov/imgcat/html/object_page/mgn_c260n033_2.html
| datum vydání = 2003-03-26
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-8
| vydavatel = NASA
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Mezi pohořími se rozprostírá náhorní plošina [[Lakshmi Planum]]. Oblast Ishtar Terra dosahuje přibližně velikosti mezi pozemskou [[Austrálie|Austrálií]] a kontinentálními Spojenými státy,<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Encyclopedia > Ishtar Terra
| url = http://www.nationmaster.com/encyclopedia/Ishtar-Terra
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-8
| vydavatel = NationalMaster
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> tedy okolo 2,5 milionu km2. Na rovníku se nachází rozsáhlejší oblast [[Aphrodite Terra]] s průměrem 15 000 km,<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Ansan
| jméno = V.
| odkaz na autora =
| titul = Formation and evolution of the westernmost corona of Aphrodite Terra, Venus
| url = http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6V6T-3VV3G78-9&_user=1490772&_rdoc=1&_fmt=&_orig=search&_sort=d&view=c&_acct=C000053052&_version=1&_urlVersion=0&_userid=1490772&md5=59af0a55004a4520b49e40c7d5e40da0
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-8
| vydavatel = Sciencedirect
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> která se velikostí rovná přibližně [[Jižní Amerika|Jižní Americe]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Aphrodite Terra
| url = http://www.britannica.com/EBchecked/topic/29596/Aphrodite-Terra
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-8
| vydavatel = Britannica
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Mezi těmito vrchovinami se rozkládá celá řada širokých prohlubní jako například [[Atalanta Planitia]], [[Guinevere Planitia]] a [[Niobe Planitia]]. Pro pojmenování povrchových útvarů Venuše se zpravidla využívají ženská jména z mytologie<ref>

{{Citace periodika
| spoluautoři = Batson R.M., Russell J.F.
| datum vydání = 1991
| titul = Naming the Newly Found Landforms on Venus
| periodikum = Abstracts of the Lunar and Planetary Science Conference
| číslo = 22
| strany = 65
}}

</ref> vyjma [[Maxwell Montes]], [[Alpha Regio|Alpha]] a [[Beta Regio]], které byly pojmenovány ještě před tím, než byla dohoda v rámci [[Mezinárodní astronomická unie|Mezinárodní astronomické unie]] přijata.<ref name=jpl-magellan>

{{Citace monografie
| editoři = Young C.
| url = http://www2.jpl.nasa.gov/magellan/guide.html
| měsíc = August
| rok = 1990
| titul = The Magellan Venus Explorer's Guide
| edice= JPL Publication 90–24
| vydavatel = Jet Propulsion Laboratory
| místo = California
}}</ref>

Jelikož má Venuše velmi hustou atmosféru, která brzdí dopadající tělesa, nenachází se na povrchu planety žádné [[impaktní kráter|impaktní krátery]] menší než 2 km v průměru. Krátery na Venuši jsou relativně mělké. Jejich nízká hloubka svědčí o intenzivní [[eroze|erozi]] nebo o silných [[endogenní dynamika|endogenních pochodech]]. Na povrchu jsou pozorované také [[zlom]]y značných rozměrů, které svědčí o [[tektonika|tektonické činnosti]].

Předpokládá se, že téměř 90 % povrchu tvoří nedávno utuhlá vrstva [[Čedič|čedičové lávy]],<ref name="DLR">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Venus Express
| url = http://www.dlr.de/en/desktopdefault.aspx/tabid-726/1206_read-2180/
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-28
| vydavatel = DLR/ESA
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> která je pouze zřídka porušena meteorickými krátery. Malý počet impaktních poruch napovídá, že povrch planety byl v nedávné době značně přeměněn vlivem sopečné aktivity.<ref name="DLR"/> Kartografické souřadnice objektů na Venuši jsou vztažené k [[Základní poledník|nultému poledníku]], jenž prochází bodem, který velmi dobře odráží radarové signály a který leží uprostřed oválného objektu Eve jižně od Alpha Regio.<ref>

{{Citace periodika
| příjmení = Davies
| jméno = M. E.
| spoluautoři = et al.
| titul = Report of the IAU Working Group on Cartographic Coordinates and Rotational Elements of the Planets and Satellites
| periodikum = Celestial Mechanics and Dynamical Astronomy
| ročník = 63
| číslo = 2
| rok = 1994
| doi = 10.1007/BF00693410
| strana = 127
}}

</ref><ref>

{{Citace elektronické monografie
| titul = Three-Dimensional Perspective View of Alpha Regio
| vydavatel = Jet Propulsion Laboratory
| url = http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA00481
| datum přístupu = 2007-12-27
}}</ref>

==== Povrchové útvary ====
[[Soubor:Map of Venus.png|thumb|Topografická mapa povrchu Venuše s barevně odlišenou výškou]]
Na velké části povrchu Venuše se vyskytuje značné množství sopek (např. [[Sif Mons]]), z nichž 167 má průměr základny větší než 100 km. Pro srovnání, na Zemi je jen jedna podobná oblast, a to na ostrově [[Havaj (ostrov)|Havaj]].<ref name="Frankel">

{{Citace monografie
| jméno = Charles
| příjmení = Frankel
| datum vydání = 1996
| titul = Volcanoes of the Solar System
| vydavatel = Cambridge University Press
| isbn = 0521477700
}}

</ref> Přítomnost většího množství sopek oproti Zemi není způsobena silnějším vulkanismem, ale vyšším stářím kůry a jednotek, které se na kůře nacházejí. Na Zemi je kůra pravidelně znovuvytvářena a pohřbívána vlivem [[subdukce]] na hranicích [[litosférická deska|tektonických desek]]. Vlivem pravidelných změn je střední stáří pozemské kůry pouze okolo 100 milionů let, kdežto na Venuši je kůra stará až okolo 500 milionů let.<ref name="Frankel" />

Na Venuši je možné rozeznat okolo tisíce impaktních kráterů, které jsou po jejím povrchu distribuovány nahodile. Krátery na Zemi či Měsíci se nacházejí v různém stádiu [[eroze]], což svědčí o jejich různém stáří. Na Měsíci jsou starší krátery zahlazovány novějšími impaktními krátery v okolí a na Zemi je to způsobeno činností vody a [[vítr|větru]]. Oproti tomu krátery na Venuši jsou v 85 % případů v téměř dokonalém stavu, takže se zdá, že vznikly relativně nedávno. Dobrý stav a poměrně nízký počet kráterů podporují teorii o celkovém překrytí povrchu Venuše novým sopečným materiálem před přibližně 500 miliony lety.<ref>

{{Citace periodika
| spoluautoři = Strom R. G., Schaber G. G., Dawsow D. D.
| rok = 1995
| titul = The global resurfacing of Venus
| periodikum = Journal of Geophysical Research
| číslo = 99
| strany = 10 899–10 926
}}

</ref> Kůra na Zemi je v neustálém pohybu a stále se přetváří, což uvolňuje unikající teplo z pláště. Na Venuši při absenci deskové tektoniky k podobnému procesu nedochází, a tak se předpokládá, že se zde teplo [[cyklus|cyklicky]] uvolňuje masivní vulkanickou aktivitou, vedoucí ke změnám celého povrchu.<ref name="Frankel" />
[[Image:Mgn p39146.png|thumb|left|Tři impaktní krátery na Venuši. Nejblíže k pozorovateli se nachází kráter [[Saskia (kráter)|Saskia]] o průměru 37,3 km. Snímek byl pořízen z radarového mapování povrchu]]
Krátery na Venuši dosahují průměru od 3 do 280 km. Na povrchu se nenacházejí krátery menší než 3 km. Způsobuje to hustá atmosféra, která brzdí malá prolétající tělesa natolik, že při dopadu již nemají dostatečnou [[kinetická energie|kinetickou energii]] schopnou vytvořit impaktní kráter.<ref name="solar">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Hamilton
| jméno = Calvin J.
| odkaz na autora =
| titul = Venusian Impact Craters
| url = http://www.solarviews.com/eng/vencrate.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-28
| vydavatel = Solarviews.com
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref>

{{Citace periodika
| spoluautoři = Herrick R.R., Phillips R.J.
| rok = 1993
| titul = Effects of the Venusian atmosphere on incoming meteoroids and the impact crater population
| periodikum = Icarus
| číslo = 112
| strany = 253–281
}}</ref> či zničení.<ref name="solar"/>

=== Magnetické pole a radiace ===

V roce 1980 americká sonda [[Pioneer-Venus 1|Pioneer Venus Orbiter]] objevila, že Venuše má [[magnetické pole]] slabší a menší než pozemské. Na rozdíl od Země není magnetické pole Venuše indikované v [[geologie Venuše|jádře planety]], ale v atmosféře při interakci [[ionosféra|ionosféry]] s částicemi [[sluneční vítr|slunečního větru]].<ref>

{{Citace monografie
| příjmení = Kivelson
| jméno = G. M.
| příjmení2 = Russel
| jméno2 = C. T.
| titul = Introduction to Space Physics
| vydavatel = Cambridge University Press
| rok = 1995
}}

</ref> V současnosti není zcela známo, proč nemá Venuše [[Magnetický dipól|dvojpólové magnetické pole]] generované jádrem planety. Jelikož se předpokládá, že vznik Venuše byl velmi podobný vzniku Země a že obě planety mají i podobné chemické složení. Země má jádro tvořené tekutým kovem, který umožňuje probíhání [[termochemická konvekce|termochemické konvekce]], což umožňuje generování magnetického pole. Existují dvě základní teorie, které nepřítomnost pole indukovaného jádrem vysvětlují. První předpokládá, že počáteční teplo při formování společně s teplem vznikajícím při [[Radioaktivita|radioaktivním rozpadem]] nestačilo na to, aby se jádro udrželo v tekutém stavu. Proto by byla teplota jádra příliš nízká na termální [[Proudění tepla|konvekci]], podobně jako je tomu v případě [[Mars_(planeta)#Magnetick.C3.A9_pole_a_radiace|Marsu]]. Druhá teorie vysvětluje nepřítomnost vnitřně buzené magnetosféry Venuše malým [[Vedení tepla|tepelným tokem]] z jádra planety. Nepřítomnost magnetického pole generovaného ve vnitřních oblastech planety má za následek skutečnost, že Venuše není tak dobře chráněna proti dopadajícím částicím slunečního větru a [[Záření|radiaci]] přicházející z [[vesmír]]u jako Země a může to být jeden z důvodů, proč jsou obě zmiňované planety velmi rozdílné.
[[Image:Venus2 mag big.png|thumb|Radarový snímek v nepravých barvách povrchu Venuše. Barvy byly změněny pro lepší rozlišitelnost jednotlivých útvarů]]
Indukovaná magnetosféra vznikající pod vlivem částic slunečního větru je zformována do dlouhého [[planetární chvost|chvostu]], který se táhne směrem od Slunce do vzdálenosti přibližně 8 až 12 poloměrů Venuše. Na přivrácené straně ke Slunci pak vzniká [[rázová vlna]]. Nepřítomnost vnitřního dynama generující magnetické pole byla velkým překvapením, jelikož se při shodné velikosti Venuše a Země předpokládalo, že bude mít také vnitřní dynamo. Pro vznik dynama je nutné splnit tři základní podmínky: vodivou kapalinu, rotaci a [[Proudění tepla|konvekci]]. Pro vznik dynama musí být jádro vodivé, což je nejspíš i případ Venuše. Druhou podmínkou je rychlost rotace jádra, která dle modelů bude v případě Venuše dostatečná.<ref>

{{Citace monografie
| spoluautoři = Luhmann J. G., Russell C. T.
| url = http://www-spc.igpp.ucla.edu/personnel/russell/papers/venus_mag/
| kapitola = Venus: Magnetic Field and Magnetosphere
| titul = Encyclopedia of Planetary Sciences
| editoři = J. H. Shirley, R. W. Fainbridge
| strany = 905–907
| vydavatel = Chapman and Hall
| místo = New York
| rok = 1997
}}
</ref><ref>

{{Citace periodika
| příjmení = Stevenson
| jméno = D. J.
| rok = 2003
| url = http://dx.doi.org/10.1016/S0012-821X(02)01126-3
| titul = Planetary magnetic fields
| periodikum = Earth and Planetary Science Letters
| číslo = 208
| strany = 1–11
}}

</ref> Tyto poznatky naznačují, že důvodem absence dynama v jádře Venuše bude chybějící konvekce mezi vnitřním jádrem a vnějším jádrem, což by korespondovalo i s poznatky o chybějící deskové tektonice. Dalším možným vysvětlením je, že rozdíl teplot mezi vnitřním a vnějším jádrem je nepatrný a tedy nedostatečný pro vznik dynama.

[[Image:Venus-real.jpg|thumb|left|Snímek atmosféry Venuše v pravých barvách. Viditelné jsou pouze svrchní vrcholky mračen obepínající planetu.]]

=== Atmosféra ===
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Atmosféra Venuše]]

Současná představa o struktuře atmosféry Venuše se zakládá na měřeních uskutečněných sondami typu [[Program Veněra|Veněra]], [[Program Mariner|Mariner]], [[Program Pioneer|Pioneer-Venus]], pozemskými pozorováními a teoretickými modely, které umožňují odhadovat chování [[atmosféra|atmosféry]]. Venuše je obklopena hustou vrstvou atmosféry, která je tvořená převážně z [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]], dále pak malého množství [[dusík]]u, [[kyslík]]u a [[vodní pára|vodní páry]]. Kombinace těchto plynů má za následek vznik silného [[skleníkový efekt|skleníkového efektu]], který zvyšuje [[teplota|teplotu]] [[povrch Venuše|povrchu]] o více než 400 °C, v oblastech okolo [[rovník]]u dokonce až o 500 °C. Silný skleníkový efekt způsobuje, že povrch Venuše je teplejší než nejbližší planeta ke [[Slunce|Slunci]] [[Merkur (planeta)|Merkur]] i přes to, že je od Slunce více jak dvakrát vzdálená a přijímá pouze 25 % slunečního záření (2613,9 W/m² v horní části atmosféry a pouze 1071,1 W/m² na povrchu planety). Vlivem tepelné setrvačnosti a proudění atmosféry se teplota na denní a noční straně Venuše výrazně neliší (rozdíl se pohybuje v rozmezí 25 °C)<ref name="klec118">

{{Citace monografie
| příjmení = Klezcek
| jméno = Josip
| odkaz na autora = Josip Kleczek
| titul = Velká encyklopedie vesmíru
| vydání = 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2002
| strany = 118
| isbn = 80-200-0906-X
}}

</ref> a to i přes to, že [[rotace]] planety je extrémně pomalá. V horních vrstvách atmosféry panují [[vítr|větry]], které obkrouží planetu přibližně jednou za 4 pozemské [[den|dny]], což vede k distribuci tepla po celé planetě. [[Atmosférický tlak]] na povrchu planety se pohybuje okolo 8 [[pascal|MPa]], což je 90 krát více než na povrchu [[Země]].<ref name="klec118"/> Během pozorování planety byly pozorovány v atmosféře i [[elektrický výboj|elektrické výboje]] v podobě [[blesk]]ů,<ref>

{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Blesky na Venuši
| url = http://www.astro.cz/clanek/2965
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-9-11
| vydavatel = Hvězdárna Valašské Meziříčí
| místo =
| jazyk =
}}

</ref> i když se jich objevuje nejspíš o polovinu méně než v [[Atmosféra Země|zemské atmosféře]].<ref name=Russell2007>

{{Citace periodika
| příjmení = Russell
| jméno = S.T.
| spoluautoři = Zhang, T.L.; Delva, M.; et.al.
| titul = Lightning on Venus inferred from whistler-mode waves in the ionosphere
| periodikum = Nature
| rok = 2007
| číslo = 450
| stánky = 661–662
| doi = 10.1038/nature05930
}}

</ref> Elektrické výboje v atmosféře byly předpovězeny již dříve, ale dokud nebyly prvně pozorovány sovětskou sondou Veněra, jednalo se pouze o teorii. Mezi roky [[2006]] až [[2007]] provedla evropská sonda [[Venus Express]] řadu pozorování, která jasně potvrdila existenci elektrických výbojů v atmosféře.
[[Image:Venus atmosphere cs.png|thumb|Schéma ukazuje [[skleníkový efekt]] na planetě]]
V horních vrstvách atmosféry vanou silné větry, které mohou dosahovat rychlosti až 360 km/h, naproti tomu na povrchu planety vane jen velmi slabý vítr, u kterého rychlost nepřesahuje 4 až 7 km/h.<ref name="klec118"/> Jelikož se ale při povrchu nachází velmi silná atmosféra, mají i tyto slabé větry značnou sílu a působí velkou [[energie|energií]] na případnou překážku. V roce [[2007]] objevila Venus Express, že v oblasti jižního pólu planety existuje obrovský dvojitý [[vzdušný vír]].<ref>

{{Citace periodika
| rok = 2007
| měsíc = listopad
| titul = European mission reports from Venus
| periodikum = Nature
| číslo = 450
| strany = 633–660
| doi = 10.1038/news.2007.297
| datum přístupu = 2007-11-29
}}</ref><ref>

{{Citace elektronické monografie
| url = http://news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/7117303.stm
| titul = Venus offers Earth climate clues
| datum přístupu = 2007-11-29
| vydavatel = BBC News
}}</ref>

Atmosféra planety sahá do výšky okolo 1 000 km nad povrchem planety, kde se nachází vodíková koróna. Pod ní se do výšky 300 km nachází atmosféra tvořená převážně héliem. Pod touto vrstvou je směsice vzduchu složená z okolo 97,5 % oxidu uhličitého, téměř 3,5 % dusíku, 0,1 kyslíku.<ref name="klec118"/> Studie naznačují, že před několika miliardami let měla Venuše atmosféru, která se mohla velmi podobat té pozemské, což umožňovalo existenci kapalné vody na jejím povrchu. Vlivem skleníkového efektu ale došlo k vypaření povrchové vody do atmosféry, kde vodní pára navýšila obsah skleníkových plynů na kritickou hranici vedoucí k současnému extrémně horkému stavu.<ref>

{{Citace periodika
| titul = Runaway and moist greenhouse atmospheres and the evolution of earth and Venus
| příjmení = Kasting
| jméno = J.F.
| periodikum = Icarus
| ročník = 74
| číslo = 3
| strany = 472–494
| rok = 1988
| doi = 10.1016/0019-1035(88)90116-9
}}

</ref>
[[Image:Venus circulation cs.jpg|thumb|left|Základní schéma atmosférické cirkulace Venuše]]

==== Oblačnost ====

Sluneční záření je na povrchu Venuše velmi oslabené, jelikož musí překonávat hustou atmosféru, jeho hodnota dosahuje přibližně síly Slunce při zamračené obloze na Zemi. Hlavní oblačnost se nachází ve výšce přibližně 50 až 70 km nad povrchem planety. Hrubá vrstva mraků odráží okolo 60 % slunečního svitu zpět do okolního [[vesmír]]u, což vede k zabraňování ještě silnějšího ohřívání atmosféry. Tento jev má na svědomí také to, že [[bolometrické albedo]] dosahuje přibližně 60 %<ref name="klec117">

{{Citace knihy
| příjmení = Klezcek
| jméno = Josip
| odkaz na autora = Josip Kleczek
| titul = Velká encyklopedie vesmíru
| vydání = 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2002
| strany = 117
| isbn = 80-200-0906-X
}}

</ref> a [[albedo]] v rozsahu viditelného [[světlo|světla]] ještě více. Vlivem oblačnosti Venuše dochází k tomu, že samotný povrch planety je méně osvětlený než povrch Země a i méně zahříván slunečním teplem. Oblačnost na Venuši není hlavním důvodem, proč na jejím povrchu panují vysoké teploty, ale tímto důvodem je vysoký podíl CO2 v atmosféře, který způsobuje silný skleníkový efekt.

Mraky jsou tvořené převážně z [[oxid siřičitý|oxidu siřičitého]] a kapiček [[kyselina sírová|kyseliny sírové]], zcela obklopují planetu a skrývají [[lidské oko|lidskému oku]] veškeré detaily povrchu. Vrcholky mraků mají teplotu přibližně −45 °C. Zpočátku se soudilo, že teplota na povrchu Venuše by mohla být příznivá pro vznik života, až do počátku 60. let 20. století se teplota odhadovala kolem 50 °C a teprve v roce [[1965]] se ještě na základě pozemských měření došlo k závěru, že teplota je značně vysoká, okolo 300 °C. V současnosti je průměrná teplota povrchu Venuše, jak ji určila [[NASA]], 464 °C.<ref name="fleet"/> Minimální teplotu mají právě vrcholky mraků, teplota na povrchu nikdy neklesá pod 400 °C.

==== Klima ====
[[Image:Venusatmosphere_(cs).png|thumb|Graf ukazuje teplotní závislosti na výšce a tlaku.]]
Povrch Venuše je vystaven po celou dobu přibližně stejné teplotě, jelikož zde nepanují výraznější výkyvy mezi dnem a nocí. [[Sklon rotační osy|Rotační osa]] Venuše je ke všemu skloněna jen o méně než tři stupně, takže se zde nevyskytuje pravidelné střídání ročních období a jejich teplotní výkyvy.<ref>

{{Citace elektronické monografie
| titul = Interplanetary Seasons
| vydavatel = NASA
| url = http://science.nasa.gov/headlines/y2000/interplanetaryseasons.html
| datum přístupu = 2007-08-21
}}

</ref> Jediná výraznější změna teploty nastává s rostoucí [[nadmořská výška|nadmořskou výškou]]. V roce [[1995]] sonda Magellan nasnímala na vrcholku nejvyšších hor vysoce [[odrazivost|reflektivní]] bílou látku vykazující výraznou podobnost s pozemským [[sníh|sněhem]]. Tato látka vznikla nejspíše podobnými procesy jako vzniká sníh, i když za značně vyšších teplot. Na povrchu v nižších oblastech se tato látka dostává do plynného skupenství a ve vyšších oblastech pak padá zpět k povrchu po změně skupenství. Přesné složení této látky je v současnosti neznámé a objevuje se celá řada možných vysvětlení od [[tellur]]u až po sloučeniny [[Sulfid|sulfidů]] např. [[galenit]]u.<ref>

{{Citace elektronické monografie
| titul = 'Heavy metal' snow on Venus is lead sulfide
| jméno = Carolyn Jones
| příjmení = Otten
| vydavatel = Washington University in St Louis
| url = http://news-info.wustl.edu/news/page/normal/633.html
| datum vydání = 2004
| datum přístupu = 2007-08-21
}}</ref>

=== Hydrosféra ===

Jelikož Venuše nemá vlastní magnetické pole, není její povrch zcela chráněn před slunečním větrem a částicemi dopadajícími na její horní část atmosféry. Uvažuje se, že Venuše měla původně podobné množství vody v atmosféře jako má Země. V důsledku bombardování slunečních částic ale došlo k rozštěpení vodních [[molekula|molekul]] na atomy [[vodík]]u a [[kyslík]]u. Vlivem nízké hmotnosti vodíku mohl následně snadno uniknout do [[kosmický prostor|kosmického prostoru]]. Oproti tomu těžší kyslík zůstal v atmosféře a následně nejspíše reagoval s atomy v kůře, došlo k jeho navázání a postupnému vymizení z atmosféry. Poměr vodíku a [[Deuterium|deutéria]] v atmosféře planety tuto teorii podporuje. Vzhledem k suchu jsou [[hornina|horniny]] na Venuši [[hmotnost|těžší]] a [[Mohsova stupnice tvrdosti|tvrdší]] než na Zemi, což umožňuje vznik [[hora|hor]] a [[útes]]ů s prudšími [[svah]]y a neobvyklými tvary.
[[Image:Phases of Venus cs.png|thumb|left|Fáze Venuše vzhledem k Zemi a její pozorovatelnost]]

== Oběžná dráha ==

Venuše obíhá okolo Slunce ve střední vzdálenosti okolo 108 milionů km jednou za 224,65 dne. Planeta obíhá podobně jako všechny planety sluneční soustavy po [[elipsa|eliptické]] dráze, která je ale nejvíce blízká [[Kružnice|kruhové]] s excentricitou dráhy menší než 0,01. Během svého pohybu kolem Slunce se Venuše přibližuje každých 584 dní<ref name=nssdc>

{{Citace elektronické monografie
| url = http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet/venusfact.html
| titul = Venus Fact Sheet
| vydavatel = NASA
| příjmení = Williams
| jméno = David R.
| datum vydání = 2005-04-15
| datum přístupu = 2007-10-12
}}

</ref> nejblíže k Zemi ze všech planet soustavy a to na vzdálenost menší než 41 milionů km.<ref name=nssdc/>

I když Venuše nemá žádný vlastní [[Měsíc (satelit)|měsíc]], obíhá spolu s ní kolem Slunce tzv. [[kvazisatelit]]. Jedná se o planetku [[2002 VE68|2002 VE68]], objevenou roku 2002. Díky zvláštní kombinaci tvaru její oběžné dráhy kolem Slunce a shodné oběžné doby se zdá, jako by planetka obíhala [[retrográdní dráha|retrográdně]] kolem Venuše.<ref>

{{Citace periodika
| spoluautoři = Mikkola S., Brasser R., Wiegert P., Innanen K.
| titul = Asteroid 2002 VE68, a quasi-satellite of Venus
| periodikum = Monthly Notices of the Royal Astronomical Society
| číslo = 351
| strany = L63
| měsíc = červenec
| rik = 2004
| doi = 10.1111/j.1365-2966.2004.07994.x
}}</ref><ref>
{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Grygar
| jméno = Jiří
| odkaz na autora = Jiří Grygar
| titul = Žeň objevů 2004 – díl B
| periodikum = Instantní astronomické noviny
| odkaz na periodikum = Instantní astronomické noviny
| den vydání = 8
| měsíc vydání = květen
| rok vydání = 2006
| datum přístupu = 2009-1-21
| číslo = 613
| url = http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=1782
| issn = 1212-6691
}}</ref>

Dle nové studie Alexe Alemiho a Davida Stevensona z [[California Institute of Technology]] měla Venuše před miliardou let nejspíše jeden velký měsíc, který vznikl důsledkem obrovského impaktu cizího tělesa.<ref>

{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = SCIENTIFIC AMERICAN.com
| datum vydání = 1994-10-31
| titul = Double Impact May Explain Why Venus Has No Moon
| jméno = George
| příjmení = Musser
| url = http://www.sciam.com/article.cfm?articleID=0008DCD1-0A66-152C-8A6683414B7F0000&ref=sciam
| datum přístupu = 2007-08-03
}}
</ref><ref>
{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = SkyandTelescope.com
| datum vydání = 2006-10-10
| titul = Why Doesn't Venus Have a Moon?
| jméno = David
| příjmení = Tytell
| url = http://www.skyandtelescope.com/news/home/4353026.html
| datum přístupu = 2007-08-03
}}

</ref> V důsledku dalšího velkého impaktu po přibližně 10 milionech let došlo ke změně rotace planety, což se odrazilo ve ztrátě měsíce, který se zřítil na povrch Venuše.<ref>

{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Aerospaceweb.org
| titul = Moon Motion & Tides
| url = http://www.aerospaceweb.org/question/astronomy/q0262.shtml
| jméno = Justine
| příjmení = Whitman
| datum vydání = 2006-02-19
| datum přístupu = 2007-08-03
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Musser
| jméno = George
| odkaz na autora =
| titul = Double Impact May Explain Why Venus Has No Moon
| url = http://www.sciam.com/article.cfm?id=double-impact-may-explain
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-3
| vydavatel = Scientific American
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Alemi
| jméno = Alex
| odkaz na autora =
| titul = Why Venus has No Moon
| url = http://adsabs.harvard.edu/abs/2006DPS....38.0703A
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-3
| vydavatel = American Astronomical Society
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>

=== Rotace ===

Venuše rotuje kolem své rotační osy ze všech planet sluneční soustavy nejpomaleji a to v intervalu jednou za 243,16 [[den|dne]].<ref name="opacne">

{{Citace knihy
| příjmení = Klezcek
| jméno = Josip
| odkaz na autora = Josip Kleczek
| titul = Velká encyklopedie vesmíru
| vydání = 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2002
| strany = 115
| isbn = 80-200-0906-X
}}

</ref> Má pomalou [[zpětná rotace|zpětnou rotaci]],<ref name="opacne"/> což znamená, že rotuje od [[východ]]u k [[západ]]u namísto od západu k východu jako většina ostatních planet. Důvod toho, proč planeta rotuje zpětně, není znám,<ref name="opacne"/> ale předpokládá se, že se jedná o následek [[slapové jevy|slapového]] působení její velmi hmotné atmosféry.<ref>

{{Citace elektronického periodika
| spoluautoři = Correia A.C.M., Laskar J., de Surgy O.N.
| rok = 2003
| titul = Long-term evolution of the spin of Venus: I. theory
| periodikum = Icarus
| číslo = 163
| strany = 1–23
| url = http://www.imcce.fr/Equipes/ASD/preprints/prep.2002/venus1.2002.pdf
| formát = PDF
| doi = 10.1016/S0019-1035(03)00042-3
| měsíc = květen
}}
</ref><ref>
{{Citace periodika
| spoluautoři = Correia A.C.M., Laskar J.
| rok = 2003
| titul = Long-term evolution of the spin of Venus: II. numerical simulations
| periodikum = Icarus
| číslo = 163
| strany = 24–45
| url = http://www.imcce.fr/Equipes/ASD/preprints/prep.2002/venus2.2002.pdf
| formát = PDF
| doi = 10.1016/S0019-1035(03)00043-5 
}}

</ref> Vyjma neobvyklé zpětné rotace je navíc rotace Venuše na její oběžné dráze synchronizovaná tak, že v době nejbližšího přiblížení k Zemi se k ní otáčí stále stejnou stranou. Tato vlastnost může být zapříčiněna [[slapové jevy|slapovými jevy]], které ovlivňují Venušinu rotaci kdykoliv se planety dostanou blízko k sobě, či se jedná o pouhou shodu náhod.

Na Venuši je [[Sluneční čas|sluneční den]] kratší než [[Hvězdný čas|siderický den]]. Při pozorování Slunce z povrchu planety se východ Slunce objeví každých 116,75 dne.<ref>

{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.planetary.org/explore/topics/compare_the_planets/terrestrial.html
| titul = The Terrestrial Planets |publisher=The Planetary Society
| datum přístupu = 2007-08-03
}}</ref>

== Pozorování ==
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Pozorování Venuše]]
[[Image:Fdecomite - Goddesses Meeting Triptych (by).jpg|thumb|Venuše je dobře pozorovatelná pouhým okem jako nejjasnější objekt na noční obloze po [[Měsíc (měsíc)|Měsíci]].]]
Venuše je nejjasnějším objektem na noční obloze po Měsíci, který se pohybuje vždy uvnitř zemské dráhy, což má za následek, že se nemůže na obloze od Slunce vzdálit dále než 47°. Jasnost planety se na noční obloze pohybuje mezi -3,1 magnitudy do -4,4 magnitudy.<ref name="magnituda">

{{Citace knihy
| příjmení = Klezcek
| jméno = Josip
| odkaz na autora = Josip Kleczek
| titul = Velká encyklopedie vesmíru
| vydání = 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2002
| strany = 116
| isbn = 80-200-0906-X
}}

</ref> Nejjasnější je Venuše na noční obloze v době, kdy je osvětlených 25 % jejího kotouče, k čemuž zpravidla dochází 37 dní před dolní kulminací na večerní obloze a 37 dní po ní na ranní obloze. Je až 15krát jasnější než nejjasnější hvězda noční oblohy [[Sírius]].<ref name="Rekordy">

{{Citace monografie
| jméno = Róbert
| příjmení = Čeman
| jméno2 = Eduard
| příjmení2 = Pittich
| datum vydání = 2002
| titul = Vesmír 1: Slnečná sústava
| vydavatel = Slovenská Grafia, Bratislava
| isbn = 80-8067-071-4
| strany = 116
}}</ref>

Od Slunce se nejvíc vychýlí přibližně 70 dní před a po dolní konjunkci, v této době je v poloviční fázi. V těchto dvou intervalech je Venuše viditelná i za plného denního světla, pokud pozorovatel přesně ví, kam se má podívat. Jako všechny planety i Venuše se na svojí dráze při pozorování ze Země zdánlivě zastaví a pak postupuje po obloze opačně. Perioda opačného pohybu je 20 dní před a po dolní konjunkci. Občas se stává, že Venuše během svého pohybu [[Přechod Venuše|přechází]] zdánlivě vzhledem k pozorovateli na zemském povrchu přes sluneční disk.
[[Image:Venus Express in orbit.jpg|thumb|left|[[Evropská kosmická agentura|Evropská]] sonda [[Venus Express]]. Umělecká představa]]

== Výzkum ==
: ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Výzkum Venuše]]

První automatická sonda k Venuši a současně první [[Planetární sonda|meziplanetární sonda]] všech dob byla [[Veněra 1]], která byla na svoji cestu vyslána [[12. únor|12. února]] [[1961]]. První sonda z veleúspěšného [[Sovětský svaz|sovětského]] [[Program Veněra|programu Veněra]] byla vyslána na přímou dopadovou [[trajektorie|trajektorii]], ale se sondou byl po sedmi dnech ztracen radiový kontakt ve vzdálenosti přibližně 2 milionů  km od Země. Následně bylo dle dráhy sondy vypočítáno, že proletěla ve vzdálenosti přibližně 100 000 km od Venuše v půlce [[květen|května]].<ref name="mitchell_1">

{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Mitchell
| jméno = Don
| odkaz na autora =
| titul = The Soviet Exploration of Venus – Inventing The Interplanetary Probe
| url = http://www.mentallandscape.com/V_OKB1.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-10-26
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Podobně neúspěšný průběh měl i začátek [[NASA|amerického]] průzkumného programu Během startu byla ztracena sonda [[Mariner 1]]. Následující sonda [[Mariner 2]] dosáhla obrovského úspěchu, když po 108 dnech doletěla [[14. prosinec|14. prosince]] [[1962]] k Venuši a stala se tak první lidskou sondou u jiné planety. Mariner 2 proletěl ve vzdálenosti 34 833 km nad povrchem planety. Za pomoci [[Mikrovlny|mikrovlnného]] a [[infračervené záření|infračerveného]] [[radiometr]]u prozkoumala svrchní oblasti mračen, u kterých zjistila, že jsou chladná, a povrch s extrémní teplotou okolo 425 °C. Měření sondy tak potvrdilo dřívější předpoklady, že povrch planety je horký a neposkytuje příhodné podmínky pro [[život]]. Měření sondy pomohlo současně odhadnout [[hmotnost]] planety, ale nebylo schopné změřit [[magnetické pole]] a [[Van Allenovy pásy|radiační pásy]] kolem ní.<ref>

{{Citace periodika
| vydavatel = Jet Propulsion Laboratory
| titul = Mariner-Venus 1962 Final Project Report
| korporace = NASA
| rok = 1962
| version=SP-59
| url = http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19660005413_1966005413.pdf
| formát = PDF
}}</ref>

=== Průnik do atmosféry ===

První sondou, která jako první proletěla atmosférou Venuše, byla sovětská [[Veněra 3]] dne [[1. březen|1. března]] [[1966]] – sonda se zřítila na povrch planety. Pro poruchu komunikačního systému ale sonda nebyla schopna o planetě během průletu odeslat žádná data a pouze dopadla na její povrch.<ref name="mitchell_2">

{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = The Soviet Exploration of Venus – Plumbing the Atmosphere of Venus
| url = http://www.mentallandscape.com/V_Lavochkin1.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-10-26
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = anglicky
}}

</ref> Další sondou u Venuše byla [[18. říjen|18. října]] [[1967]] sovětská [[Veněra 4]], která úspěšně vstoupila do její atmosféry, a zpět k Zemi odeslala značné množství vědeckých dat. Měření Veněry 4 současně vyvrátilo předchozí teplotní měření sondy Mariner 2. Sovětská sonda zjistila vyšší teplotu povrchu pohybující se okolo 500 °C a složení atmosféry, která je z 90 až 95 % tvořena [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]]. Atmosféra Venuše byla hustší, než předpokládali sovětští [[konstruktér|konstruktéři]], a tak měla sonda rozměrnější [[padák]], než ve skutečnosti potřebovala. Ve výsledku byla sonda silněji [[brzda|brzděna]] a na povrch padala pomaleji, takže se její baterie vyprázdnila ještě před dopadem sondy na povrch. Před ukončením signálu vysílala sonda 93 minut a poslední telemetrie sondy naznačovala, že okolní tlak kolem sondy je 18 [[Bar (jednotka)|baru]] ve výšce 24,96 km nad povrchem.<ref name="mitchell_2"/>

[[Image:Mariner 5.jpg|thumb|Americká sonda [[Mariner 5]]]]

Jen o den později [[19. říjen|19. října]] [[1967]] dorazila k Venuši další sonda — [[Mariner 5|Mariner 5]], který proletěl ve vzdálenosti přibližně 4000 km nad vrcholky mračen. Mariner 5 byla původně připravována jako záložní výzkumná sonda [[Mariner 4|Marineru 4]] k průzkumu [[Mars (planeta)|Marsu]], ale po úspěchu předchozí sondy [[Mariner 2]] bylo rozhodnuto, že bude její cíl změněn a že bude také vyslána k Venuši. Vědecké vybavení na palubě sondy bylo na lepším technickém stupni s citlivější aparaturou než v případě předchozí sondy [[Mariner 2]], což umožnilo získat lepší vědecká data ohledně složení, tlaku a hustoty atmosféry Venuše.<ref>

{{Citace elektronické monografie
| spoluautoři=Eshleman V, Fjeldbo G
| titul = The atmosphere of Venus as studied with the Mariner 5 dual radio-frequency occultation experiment
| vydavatel = NASA
| rok = 1969
| verze = SU-SEL-69-003
| url = http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19690011426_1969011426.pdf
| formát=PDF
}}

</ref> Vzhledem k téměř současnému příletu sondy Mariner 5 a Veněry 4 bylo možné porovnat získaná data v rámci sovětsko-americké spolupráce, což byl první náznak budoucí kooperace na poli kosmické spolupráce.

Po zkušenostech s konstrukcí sondy Veněry 4 a novými daty Sovětský svaz navrhl novou dvojici stejných sond [[Veněra 5]] a [[Veněra 6]]. Sondy byly vyslány v lednu roku 1969 pět dní po sobě s dobou příletu k Venuši [[16. květen|16.]], respektive [[17. květen|17. května]], následujícího roku. U sond byl posílen jejich plášť, aby odolal atmosférickému tlaku 25 atmosfér, došlo ke zmenšení padáku umožňující rychlejší sestup skrz atmosféru. Tehdejší atmosférický model Venuše předpokládal, že na povrchu panují tlaky mezi 75 až 100 atmosférami, a tak se nepředpokládalo, že by sondy mohly dosáhnout povrchu. Po vstupu do atmosféry sondy vysílaly data po dobu delší 50 minut. Obě dvě sondy přestaly vysílat ve výšce přibližně 20 km nad povrchem, kdy byly vlivem extrémního tlaku zničeny.<ref name="mitchell_2"/>

[[Image:Venera9superficie.png|thumb|left|Umělecká představa přistávacího modulu [[Veněra 9]]]]

=== Dobytí povrchu ===

Následovala sovětská sonda [[Veněra 7]] s cílem dosáhnout povrchu planety a s tímto cílem byly provedeny i konstrukční úpravy na přistávacím modulu, který měl být schopný přežít tlak 180 barů, a současně byla vnitřní vědecké aparatura [[chlad|podchlazena]] na teplotu −8 °C kvůli prodloužení její životnost. Sonda [[15. prosinec|15. prosince]] [[1970]] započala svůj sestup vstupem do atmosféry, kde využila [[tepelný štít]] ke snížení [[rychlost]]i a následně otevřela speciálně upravený padák, který měl umožnit rychlý průlet skrz atmosféru za přibližně 35 minut. Vlivem agresivního prostředí okolní atmosféry ale padák nezůstal v pořádku po celou cestu a tak sonda několik posledních metrů padala [[volný pád|volným pádem]] na povrch planety rychlostí přibližně 17 m/s. Předpokládá se, že tento tvrdý dopad částečně poškodil sondu a v první chvíli znemožnil zachycení jejího [[signál]]u. Po týdnu analyzování [[Kosmický šum|vesmírného šumu]] sovětští vědci oznámili, že se jim podařilo na pozadí objevit slabý signál sondy, který vydržel 23 minut. Signál obsahoval první telemetrii a teplotě povrchu jiné planety v podobě dat.<ref name="mitchell_2"/>

Úspěšný program Veněra pokračoval vysláním sondy [[Veněra 8]], která vysílala data z povrchu po dobu 50 minut. Následovaly sondy [[Veněra 9]] a [[Veněra 10]], které zaslaly na Zem první snímky povrchu Venuše ukazující nehostinnou krajinu. Dvě různá místa [[přistání]] zachytila zcela rozdílnou krajinu v okolí míst modulů – Veněra 9 přistála na [[svah]]u o [[sklon]]u přibližně 20° obklopeného 30 až 40 cm velkými balvany; Veněra 10 ukazovala krajinu připomínající [[čedič|čedičové]] desky se [[zvětrávání|zvětralým]] materiálem.<ref>

{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = The Soviet Exploration of Venus – First Pictures of the Surface of Venus
| url = http://www.mentallandscape.com/V_Lavochkin2.htm
| datum vydání = 2003
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-10-27
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>

Mezitím pokračoval i průzkum v režii USA, které k Venuši vyslalo sondu [[Mariner 10]]. Sonda primárně směřovala k průzkumu [[Merkur (planeta)|Merkuru]] a u Venuše provedla pouze [[gravitační manévr]]. Během průletu [[5. únor|5. února]] [[1974]] sonda pořídila přes 4000 fotografií planety ze vzdálenosti pouhých 5790 km. Získané fotografie ukazovaly Venuši v mnohem lepší kvalitě, než se do té doby podařilo získat, a to jak v oblasti [[Světlo|viditelné části spektra]], tak i v oblasti [[Ultrafialové záření|ultrafialového světla]].<ref>

{{Citace elektronické monografie
| spoluautoři = Dunne, J. & Burgess, E.
| titul = The Voyage of Mariner 10
| vydavatel = NASA
| rok = 1978
| verze = SP-424
| url = http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19780019203_1978019203.pdf
| formát = PDF
}}</ref>

V roce [[1978]] poslala [[NASA]] k Venuši dvě kosmické lodě [[Program Pioneer|Pioneer]].<ref>

{{Citace periodika
| spoluautoři = Colin L, Hall C
| titul = The Pioneer Venus Program
| periodikum = Space Science Reviews
| rok = 1977
| ročník = 20
| strany = 283
| formát = PDF
| url = http://articles.adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-iarticle_query?1977SSRv...20..283C&data_type=PDF_HIGH&type=PRINTER&filetype=.pdf
| doi = 10.1007/BF02186467
}}

</ref> Celá mise se skládala ze dvou částí, každá loď byla dopravována zvlášť: Orbiter (oběžnice) a Multiprobe (multisonda). Loď [[Pioneer-Venus 2|Pioneer Venus Multiprobe]] nesla jednu velkou a 3 malé atmosférické sondy. [[16. listopad|16. listopadu]] [[1978]] byla vypuštěna velká sonda a [[20. listopad|20. listopadu]] tři menší sondy. [[9. prosinec|9. prosince]] vstoupily všechny čtyři sondy do Venušiny atmosféry následovány přenosovým zařízením. Ačkoliv se neočekávalo přežití po sestupu atmosférou, jedna ze sond pokračovala v činnosti ještě 45 minut po dosažení povrchu. [[4. prosinec|4. prosince]] [[1978]] přešel [[Pioneer-Venus 1|Pioneer Venus Orbiter]] na eliptickou oběžnou dráhu kolem Venuše. Zde zajišťoval 17 experimentů, dokud mu nedošlo palivo stabilizující jeho orbitu a nebyl v srpnu [[1992]] zničen vstupem do atmosféry.
[[Image:IUS Magellan 10063298.jpg|thumb|Americká sonda [[Magellan (sonda)|Magellan]] na orbitě Země po vypuštění]]
V následujících čtyřech letech k Venuši dorazily poslední 4 sondy z úspěšného programu Veněra v podobě sond [[Veněra 11]] a [[Veněra 12]], které zaznamenaly v atmosféře planety elektrické výboje v podobě [[blesk]]ů.<ref name="Mitchell4">

{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Mitchell
| jméno = Don
| odkaz na autora =
| titul = The Soviet Exploration of Venus – Drilling into the Surface of Venus
| url = http://www.mentallandscape.com/V_Venera11.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-10-27
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = anglicky
}}

</ref> Další dvě sondy [[Veněra 13]] a [[Veněra 14]] provedly přistání [[1. březen|1. března]], respektive [[5. březen|5. března]] [[1982]] na povrchu, ze kterého zaslaly zpět k Zemi první [[Fotografie#Barevn.C3.A1_fotografie|barevné fotografie povrchu]]. Zmiňované sondy současně prozkoumaly za pomoci [[rentgenová fluorescence|rentgenové fluorescence]] vzorky zeminy, které ukázaly hodnoty podobné čedičové hornině bohaté na [[draslík]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Surkov
| jméno = Y. A
| odkaz na autora =
| titul = Element composition of Venus rocks – Preliminary results from Venera 13 and Venera 14
| url = http://adsabs.harvard.edu/abs/1982PAZh....8..437S
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-27
| vydavatel = Soviet Astronomy Letters (ISSN 0360-0327)
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Zakončením programu Veněra se stalo vyslání sond [[Veněra 15]] a [[Veněra 16]], které byly navedeny na polární orbitu za účelem [[Radar se syntetickou aperturou|radarového]] mapování severní třetiny planety.

V roce [[1985]] využili sovětští konstruktéři možnosti zkombinovat misi k Venuši s průzkumem [[1P/Halley|Halleyovy komety]], která prolétala sluneční soustavou v témže roce. Výsledkem byly dvě sondy z [[program Vega|programu Vega]], které doletěly k Venuši [[11. červen|11. června]] a [[15. červen|15. června]] a po devítiměsíčním výzkumu planety se odpoutaly směrem ke kometě.

=== Radarové mapování ===

[[4. květen|4. května]] [[1989]] byla vyslána k Venuši americká sonda [[Magellan (sonda)|Magellan]] s cílem provést podrobné zmapování povrchu planety za pomoci [[radar]]u.<ref name=jpl-magellan>

{{Citace monografie
| editoři = Young C.
| url = http://www2.jpl.nasa.gov/magellan/guide.html
| měsíc = August
| rok = 1990
| titul = The Magellan Venus Explorer's Guide
| edice = JPL Publication 90-24
| vydavatel = Jet Propulsion Laboratory
| místo = California
}}

</ref> Pořízené snímky ve vysokém rozlišení byly fotografovány během mise trvající čtyři a půl roku a úspěšnost mise zcela překonala očekávání, když se podařilo prozkoumat přes 98 % povrchu pomocí radaru a zmapovat 95 % [[Gravitace|gravitačního pole]]. Mise sondy byla ukončena v roce [[1994]]. Sonda byla navedena do atmosféry Venuše s cílem získat poznatky o hustotě atmosféry. Venuše byla následně pozorována ještě sondami [[Sonda Galileo|Galileo]] a [[Sonda Cassini|Cassini]] během průletů, ale jednalo se o sekundární cíle vědeckých výzkumů na trase sond k dalším tělesům sluneční soustavy. V říjnu roku [[2006]] a červnu [[2007]] proletěla kolem americká sonda [[MESSENGER]] během korekce dráhy k [[Merkur (planeta)|Merkuru]].
[[Image:Venus In-Situ Explorer.png|thumb|left|Umělecká představa budoucí výzkumné balónové sondy, která by se vznášela v atmosféře planety a sbírala vědecká data]]

=== Současné a budoucí mise ===

V současnosti kolem Venuše obíhá [[Evropská kosmická agentura|evropská]] sonda [[Venus Express]], která byla vypuštěna [[9. listopad|9. listopadu]] [[2005]] a úspěšně navedena na polární orbitu [[11. duben|11. dubna]] [[2006]].<ref name="venus express">

{{Citace elektronické monografie
| titul = Venus Express
| vydavatel = ESA Portal
| url = http://www.esa.int/SPECIALS/Venus_Express/index.html
| datun přístupu 2008-02-09
}}

</ref> Sonda byla navržena ke studiu atmosféry Venuše a [[mrak]]ů, ke zkoumání prostředí planetární [[Fyzika plazmatu|fyziky plazmatu]], povrchové charakteristiky a měření teplot. Mise byla navržena na 500 pozemských dnů, tedy na přibližně dva venušské roky.<ref name="venus express"/> Prvním úspěchem Venus Express bylo objevení rozsáhlého atmosférického cirkumpolárního víru v oblasti jižního pólu.<ref>

{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Dvojitý vír v okolí jižního pólu Venuše odhalen
| url = http://www.astro.cz/clanek/2464
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-10-29
| vydavatel = Astro
| místo =
| jazyk =
}}</ref>

[[Evropská kosmická agentura]] připravuje vlastní misi [[BepiColombo]] k Merkuru, která by měla proletět v srpnu [[2013]] kolem Venuše a na dráhu Merkuru se dostat v roce [[2019]].<ref>

{{Citace elektronické monografie
| titul = BepiColombo
| vydavatel = ESA Spacecraft Operations
| url = http://www.esa.int/SPECIALS/Operations/SEMYRMQJNVE_0.html
| datum přístupu=2008-02-09
}}</ref>

== Život na Venuši ==

=== Původní život ===
Velikost podobná Zemi, existence atmosféry a vzdálenost od Slunce naznačující vysoké, ale životu stále přívětivé teploty vedly k častým spekulacím o existenci vyspělého [[život]]a na planetě Venuši. Richard Procter roku 1870 napsal:

''Je jasné, že kvůli kratší vzdálenosti Venuše od Slunce stačí málo, aby byly velké části jejího povrchu neobyvatelné bytostmi podobnými pozemským. Kvůli této blízkosti budou v tropických oblastech teploty nesnesitelné, ale v mírných a chladných pásech mohou pravděpodobně existovat oblasti s podnebím, které by nám dobře vyhovovalo… Nenacházím žádný důvod… zamítnout, že Venuše může být plná stvoření tak vyspělých, jako žijí na Zemi.''<ref>{{Citace knihy
| příjmení = Proctor
| jméno = Richard A.
| odkaz na autora =
| titul = Other Worlds Than Ours: The Plurality of Worlds Studied Under the Light of Recent Scientific Researches
| vydání =
| vydavatel = J.A. Hill and Co.
| místo = New York
| rok = 1870
| strany = 94
| isbn =
}}</ref>

Výzkum kosmických sond naopak ukázal, že vzhledem ke skleníkovému efektu a povrchovým teplotám okolo 600 °C nelze o existenci života pozemského typu na Venuši uvažovat.
[[Image:TerraformedVenus.jpg|thumb|Umělecká představa [[teraformace|teraformované]] Venuše]]
Roku [[2002]] však [[Dirk Schulze-Makuch]] a [[Louis Irwin]] z texaské univerzity v [[El Paso]] vyslovili teorii o možném životě nikoliv na Venušině povrchu, ale v jejích oblacích.<ref name="space">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = David
| jméno = Leonard
| titul = Life Zone on Venus Possible
| url = http://www.space.com/scienceastronomy/astrobio_venus_030211.html
| datum vydání = 2003-02-11
| datum přístupu = 2008-11-27
| vydavatel = Space.com
| jazyk = anglicky
}}</ref> Na základě údajů ze sond Veněra, Pioneer Venus a Magellan poukázali na zvláštnosti ve složení vodních kapek ve venušských mracích, které, podle jejich názoru, lze vysvětlit přítomností [[Mikroorganismus|mikroorganizmů]]. Jednalo ze zejména o současnou přítomnost [[sulfan]]u a [[oxid siřičitý|oxidu siřičitého]], dvou plynů, které navzájem reagují a nevyskytují se proto společně, pokud je nějaký jev nedoplňuje. Poukázali rovněž na příliš nízké množství [[oxid uhelnatý|oxidu uhelnatého]] navzdory slunečnímu záření a bleskům. Možným vysvětlením je přítomnost mikroorganizmů vznášejících se v oblacích, které by využívaly metabolizmu podobného některým raným pozemským organizmům.

Mimo to se spekuluje, jestli život na Venuši nebyl dříve, než se proměnilo složení její atmosféry.<ref name="space"/> Před čtyřmi miliardami let Slunce vyzařovalo o 40 % méně slunečního světla a tepla než dnes, takže Země i Mars byly zamrzlé světy. V té době ale nejspíše na Venuši panovaly optimální teploty umožňující existenci oceánů tekuté vody a tedy potenciální místo pro vznik života.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Henahan
| jméno = Sean
| odkaz na autora =
| titul = LIFE ON VENUS ?
| url = http://www.accessexcellence.org/WN/SUA09/venus297.php
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-27
| vydavatel =
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Během změny atmosféry se teoreticky mohl život přizpůsobit těmto změnám a uchýlit se do obyvatelné zóny v atmosféře planety.<ref name="space"/>

=== Kolonizace ===
Vzhledem k extrémním podmínkám panujícím na povrchu Venuše nebude možné se současným stupněm [[technologie]] trvale [[kolonizace|kolonizovat]] její povrch v blízké budoucnosti. Teoretické úvahy o trvalé [[člověk|lidské]] osádce se tak z povrchu přesunuly do atmosféry planety, kde se uvažuje o vybudování „plovoucích měst“ v horních vrstvách husté [[atmosféra Venuše|venušské atmosféry]].<ref name=Landis2003>{{Citace periodika
| url = http://link.aip.org/link/?APCPCS/654/1193/1
| titul = Colonization of Venus
| jméno = Geoffrey A.
| příjmení = Landis
| periodikum = AIP Conf. Proc.
| číslo = 654
| vydání = 1
| strany = 1193–1198
| doi=10.1063/1.1541418|year=2003
}}</ref> Tento návrh je založen na panujících podmínkách v atmosféře ve výšce okolo 50 km nad povrchem planety, kde teplota a atmosférický tlak dosahují úrovně odpovídající podmínkám na [[Země|Zemi]]. Návrh k úspěšnému provedení předpokládá využití dlouhodobého zařízení lehčího než vzduch tzv. [[Balon|aerostat]], které bude schopné setrvat na svém místě a umožní osídlení.<ref name=Landis2003/> Existence nebezpečného množství těkavých kyselin v těchto výškách bude klást množství překážek a vystupovat proti krátkodobému osídlení těchto oblastí.<ref name=Landis2003/><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kokh
| jméno = Peter
| rok = 1992
| titul = Aerostat 'Xities' over Venus
}}</ref> Některé úvahy jdou ještě dále a předpokládají, že by se Venuše měla odstínit od Slunce speciálním štítem,<ref name=Landis2003/> vlivem kterého by Venuše přestala přijímat tepelnou energii a začala ji vyzařovat z atmosféry, čímž by došlo k postupnému ochlazování planety. Vlivem ochlazení atmosféry by se její část vypršela na povrch a došlo k jejímu ztenčení, což by usnadnilo případnou [[teraformace|teraformaci]] planety a její osídlení.<ref name=Landis2003/>

== Venuše v kultuře ==
[[Image:Venus marine Bulla regia.jpg|thumb|left|Nástěnná mozaika Venuše]]

=== Jméno planety ===
[[Venuše (mytologie)|Venus]], počeštěné jméno Venuše, znamená původně ''půvab'', ''krásu'', ''vděk'' a ''vnady''.<ref name="jmeno">
{{Citace elektronické monografie
| titul = Venuše – Vysvětlení jména, jeho vzniku
| url = http://hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/26/
| datum přístupu = 2008-9-19
| vydavatel = Astronomia
}}</ref> Planeta se objevuje na obloze večer po západu Slunce a pak i ráno před jeho východem. Tento jev má za následek, že mnohé národy mají pro Venuši dvě pojmenování a to v závislosti na době, kdy byla planeta pozorována. Staří Řekové nazývali Venuši ''Hesperos'' večer anebo ráno ''Fósforos''. V češtině se vyskytuje podobné dvojité pojmenování – ''Večernice'' anebo ''Jitřenka''.<ref name="magnituda"/>

Jméno Venus se původně používalo pro staroitalskou bohyni [[jaro|jara]] a probouzející se přírodu, které až později bylo dáno i bohyni krásy. Někdy ve 3. století př. n. l. po první punské válce došlo u Římanů ke ztotožnění římské bohyně s řeckou bohyní lásky Afroditou.<ref name="jmeno"/>

=== Význam v astrologii ===
Jako všechny planety viditelné pouhým okem byla i Venuše od pradávna spojována s [[Božstvo|božskými]] principy. Je asociována se sumerskou bohyní Iaannou, akkadskou Ištar, asyrskou Mylitou, [[Sýrie|syrskou]] Astarté, fénickou Astarot, [[egypt]]skou Aštoret, [[Indie|indickou]] Šukrou, germánskou Freyí, [[Řecko|řeckou]] Afroditou a římskou Vénus.<ref name="ae21">{{Citace monografie
| příjmení = Gibsonová
| jméno = Clare
| rok = 2002
| titul = Astrologická encyklopedie
| vydavatel = Metafora
| místo = Praha
| isbn = 80-86518-38-8
| strany = 21
}}</ref><ref name="eza146-148">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Encyklopedie západní astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1997
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-89-8
| kapitola = Základní významy deseti astrologických planet v horoskopu
| strany = 146, 148
}}</ref>
V systému babylónské astrologie byla zařazena mezi tradičních 7 planetárních vládců, [[chronokrator]]ů (vládnoucí pár světel [[Slunce]], [[Měsíc]] a planety [[Merkur (planeta)|Merkur]], Venuše, [[Mars (planeta)|Mars]], [[Jupiter (planeta)|Jupiter]] a [[Saturn (planeta)|Saturn]]).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Berling
| jméno = Peter
| rok = 2004
| titul = Dějiny astrologie: Živly, symboly a základ astrologie od počátků do současnosti
| vydavatel = Slovart
| místo = [Praha]
| isbn = 80-7209-584-6
| strany = 23
}}</ref>
V rámci sedmidenního [[týden|týdne]] vládne Venuše [[pátek|pátku]], z čehož v některých jazycích vychází i pojmenování tohoto dne (latinsky ''dies Veneris'', v sanskrtu ''šukravána'').<ref name="ia">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Indická astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1995
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-58-8
| kapitola = Planety v indickém horoskopu (graha)
| strany = 61–63
}}</ref>
Z Pythagorových [[kosmologie|kosmologických]] představ [[Země]] obalené 7 otáčejícími se planetárními sférami, vydávajícími tzv. hudbu sfér, byly odvozeny starší sedmitónové [[Stupnice (hudba)|hudební stupnice]],<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Gibsonová
| jméno = Clare
| rok = 2002
| titul = Astrologická encyklopedie
| vydavatel = Metafora
| místo = Praha
| isbn = 80-86518-38-8
| strany = 19
}}</ref>
v nichž Venuši náležel [[tón]] H.<ref name="akezki27">{{Citace monografie
| příjmení = Lasenic
| jméno = Pierre de
| rok = 2000
| titul = Astrologie (Kosmologie)
| vydavatel = Vodnář
| místo = Praha
| isbn = 80-86226-14-X
| strany = 27
}}</ref>
Z lidských [[Smysl (biologie)|smyslů]] připadla Venuši [[chuť]],<ref name="aaa71">{{Citace monografie
| příjmení = Szabó
| jméno = Zoltán
| titul = Astrologie a alchymie
| překladatelé = Lenka Zgrabová
| vydavatel = Fontána esotera
| rok = 2005
| místo = [Olomouc]
| isbn = 80-7336-235-X
| kapitola = Sedm sfér
| strany = 71
}}</ref><ref name="ia33">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Indická astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1995
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-58-8
| kapitola = Indická astrologická tradice a dnešek
| strany = 33
}}</ref>
z [[kov]]ů [[měď]].<ref name="akezki19">{{Citace monografie
| příjmení = Pierre de
| jméno = Lasenic
| titul = Astrologie (kosmologie): elementární základy k iniciaci
| vydavatel = Vodnář
| rok = 2000
| místo = Praha
| isbn = 80-86226-14-X
| kapitola = Venuše
| strany = 19
}}</ref><ref name="ea289">{{Citace monografie
| příjmení = Aubierová
| jméno = Catherine
| titul = Encyklopedie astrologie
| překladatelé = Vlasta Misařová
| vydavatel = East Publishing
| rok = 1998
| místo = Praha
| isbn = 80-7219-013-X
| kapitola = Venuše
| strany = 289
}}</ref>
Venuše je všeobecně považována za blahodárnou, dobrou planetu,<ref name="da177">{{Citace monografie
| příjmení = Berling
| jméno = Peter
| titul = Dějiny astrologie
| překladatelé = Lenka Adamová
| vydavatel = Slovart
| rok = 2002
| místo = [Praha]
| isbn = 80-7209-584-6
| kapitola = Dobré a zlé
| strany = 177
}}</ref><ref name="ea288">{{Citace monografie
| příjmení = Aubierová
| jméno = Catherine
| titul = Encyklopedie astrologie
| překladatelé = Vlasta Misařová
| vydavatel = East Publishing
| rok = 1998
| místo = Praha
| isbn = 80-7219-013-X
| kapitola =
| strany = 288
}}</ref> ve středověku byla dokonce nazývána „malým dobrodějem“<ref name="nrch43">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| překladatelé = Oldřich Kalfiřt, Jiří Našinec
| titul = Nebe, řád a chaos
| vydavatel = Slovart
| rok = 1997
| místo = Praha
| isbn = 80-85871-84-3
| kapitola =
| strany = 43
}}</ref>
nebo „Malým štěstím“.<ref name="eza149">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Encyklopedie západní astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1997
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-89-8
| kapitola = Venuše
| strany = 149
}}</ref>
Je asociována s číslem 7.<ref name="akezki27">{{Citace monografie
| příjmení = Lasenic
| jméno = Pierre de
| rok = 2000
| titul = Astrologie (Kosmologie)
| vydavatel = Vodnář
| místo = Praha
| isbn = 80-86226-14-X
| strany = 27
}}</ref>

V [[západní astrologie|západní astrologické tradici]] založené na ptolemaiovském systému vládne Venuše VII. a II. domu, takže její denní dům odpovídá vzdušnému znamení [[Váhy (znamení)|Vah]] a noční zemskému znamení [[Býk (znamení)|Býka]]. Ničí ji protilehlá (exilová) znamení [[Beran (znamení)|Berana]] a [[Štír (znamení)|Štíra]], domy jejího konkurenta [[Mars (mytologie)|Marta]]. Povýšení zažívá v spirituálně sounáležitých<ref name="haas46">{{Citace monografie
| příjmení = Bacher
| jméno = Elman
| titul = Hlubinná astrologie: Astrologické studie
| překladatelé = Ivo Pospíšil, Milada Smrčková, Petr Klement
| vydavatel = Sursum
| rok = 2007
| místo = Tišnov
| isbn = 978-80-7323-150-6
| strany = 46
}}</ref> [[Ryby (znamení)|Rybách]], pád naopak v rozumové a kritické<ref name="haas45">{{Citace monografie
| příjmení = Bacher
| jméno = Elman
| titul = Hlubinná astrologie: Astrologické studie
| překladatelé = Ivo Pospíšil, Milada Smrčková, Petr Klement
| vydavatel = Sursum
| rok = 2007
| místo = Tišnov
| isbn = 978-80-7323-150-6
| strany = 45
}}</ref> [[Panna (znamení)|Panně]].<ref name="eza49">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Encyklopedie západní astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1997
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-89-8
| kapitola = Základy horoskopie
| strany = 49
}}</ref><ref name="da359">{{Citace monografie
| příjmení = Berling
| jméno = Peter
| titul = Dějiny astrologie
| překladatelé = Lenka Adamová
| vydavatel = Slovart
| rok = 2002
| místo = [Praha]
| isbn = 80-7209-584-6
| kapitola = Znamení zvěrokruhu, planety a živly – celkový přehled
| strany = 359
}}</ref> Některé prvky tohoto systému mohly být inspirovány skutečnými astronomickými zvláštnostmi Venuše. Během 5 synodických oběhů kolem Slunce koná Venuše z geocentrického pohledu 5 [[Retrográdní dráha|retrográdních pohybů]] v různých částech [[zvěrokruh]]u, jejichž posloupnost tvoří vrcholy pěticípé hvězdy kreslené jedním tahem – [[pentagram]]u. V očích [[hermetismus|hermetiků]] symbolizuje pentagram postavený špicí vzhůru člověka (duchovno), postaven obráceně značí býčí hlavu (hmotné statky).<ref name="eza148-149">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Encyklopedie západní astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1997
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-89-8
| kapitola = Výklad horoskopu neboli divinace
| strany = 148, 149
}}</ref> Systém denních a nočních domů planet mohl být odvozen i od dvojjediné podstaty Venuše coby Jitřenky/Večernice.<ref name="da25">{{Citace monografie
| příjmení = Berling
| jméno = Peter
| titul = Dějiny astrologie
| překladatelé = Lenka Adamová
| vydavatel = Slovart
| rok = 2002
| místo = [Praha]
| isbn = 80-7209-584-6
| kapitola = Nebeští poutníci
| strany = 25
}}</ref>
[[Soubor:Transit of venus.JPG|thumb|Dobová kresba pozorování [[Přechod Venuše|přechodu Venuše]] přes Slunce.]]
V [[indická astrologie|indické astrologii]], kde je planetárních vládců 9 (k tradičním sedmi je přidán vzestupný a sestupný měsíční uzel), vládne Venuše 3 [[lunární domy|lunárním zvířetníkovým domům]] (''nakšatrám'') z celkového počtu 27. Jsou to ''Bharaní'', ''Púrvaphálguní'' a ''Púrvášádha''.<ref name="ia56-57">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Indická astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1995
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-58-8
| kapitola =
| strany = 56, 57
}}</ref>

Tradiční astrologie vycházející z babylónských kořenů zná Venuši s Lunou jako jediné dvě ženské planety,<ref name="eza393">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Encyklopedie západní astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1997
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-89-8
| kapitola = Základní astrologická terminologie
| strany = 393
}}</ref>
Venuše však oproti Luně zosobňuje spíše smyslovou, tělesnou a citovou stránku ženství, prvotní fázi ženského života, pannu nebo milenku, kterou naplnění jejího mateřského poslání teprve čeká.<ref name="akezki20">{{Citace monografie
| příjmení = Pierre de
| jméno = Lasenic
| titul = Astrologie (kosmologie): elementární základy k iniciaci
| vydavatel = Vodnář
| rok = 2000
| místo = Praha
| isbn = 80-86226-14-X
| kapitola = Venuše
| strany = 20
}}</ref><ref name="ea289">{{Citace monografie
| příjmení = Aubierová
| jméno = Catherine
| titul = Encyklopedie astrologie
| překladatelé = Vlasta Misařová
| vydavatel = East Publishing
| rok = 1998
| místo = Praha
| isbn = 80-7219-013-X
| kapitola = Venuše
| strany = 289
}}</ref>
V souladu s tím je astrologický symbol Venuše ♀ chápán jako [[glyf]] zrcátka<ref name="eza148">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Encyklopedie západní astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1997
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-89-8
| kapitola = Základní významy deseti astrologických planet v horoskopu
| strany = 148
}}</ref><ref name="astrol92">{{Citace monografie
| příjmení = Lionnet
| jméno = Annie
| titul = Astrologie
| překladatelé = Michael Fokt
| vydavatel = Svojtka&Co.
| rok = 2006
| místo = Praha
| isbn = 80-7352-412-0
| kapitola = Venuše
| strany = 92
}}</ref> nebo náhrdelníku.<ref name="ae21">{{Citace monografie
| příjmení = Gibsonová
| jméno = Clare
| titul = Encyklopedie astrologie
| překladatelé = Lenka Studničková, Petr Miklica a Anna Týčová
| vydavatel = Metafora
| rok = 2002
| místo = Praha
| isbn = 80-86518-38-8
| kapitola = Planety
| strany = 21
}}</ref> Jeho hlubší symbolika tkví v nadřazení kruhu ducha nad křížem hmoty,<ref name="da207">{{Citace monografie
| příjmení = Berling
| jméno = Peter
| titul = Dějiny astrologie
| překladatelé = Lenka Adamová
| vydavatel = Slovart
| rok = 2002
| místo = [Praha]
| isbn = 80-7209-584-6
| kapitola = Značení planet
| strany = 207
}}</ref>
neboť Venuše ovládá jak duchovní, tak materiální hodnoty.<ref name="eza149">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Encyklopedie západní astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1997
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-89-8
| kapitola = Základní významy deseti astrologických planet v horoskopu
| strany = 149
}}</ref>
Venuše značí [[láska|lásku]], svůdnost, radost a potěšení, laskavost,<ref name="eza149">{{Citace monografie
| příjmení = Špůrek
| jméno = Milan
| titul = Encyklopedie západní astrologie
| vydavatel = Vodnář
| rok = 1997
| místo = Praha
| isbn = 80-85255-89-8
| kapitola = Venuše
| strany = 149
}}</ref> společenskost, [[tolerance|toleranci]] a schopnost [[kompromis]]ů,
špatně [[aspekt (astronomie)|aspektovaná]] může vést k [[promiskuita|promiskuitě]], [[lascivnost]]i,<ref name="apz63">{{Citace monografie
| příjmení = Cornelius
| jméno = Geoffrey
| příjmení2 = Hyde
| jméno2 = Maggie
| příjmení3 = Webster
| jméno3 = Chris
| titul = Astrologie pro začátečníky
| překladatelé = Renata Kamenická
| vydavatel = Ando
| rok = 1996
| místo = Brno
| isbn = 80-902032-1-3
| kapitola = Venuše
| strany = 63
}}</ref>
chlípnosti, bezstarostnosti a povrchnosti.<ref name="akezki19-20">{{Citace monografie
| příjmení = Pierre de
| jméno = Lasenic
| titul = Astrologie (kosmologie): elementární základy k iniciaci
| vydavatel = Vodnář
| rok = 2000
| místo = Praha
| isbn = 80-86226-14-X
| kapitola = Venuše
| strany = 19, 20
}}</ref>
Libuje si v [[krása|kráse]], [[umění]],<ref name="da88">{{Citace monografie
| příjmení = Berling
| jméno = Peter
| titul = Dějiny astrologie
| překladatelé = Lenka Adamová
| vydavatel = Slovart
| rok = 2002
| místo = [Praha]
| isbn = 80-7209-584-6
| kapitola = Podstata a účinek
| strany = 88
}}</ref>
[[harmonie|harmonii]],<ref name="ea289">{{Citace monografie
| příjmení = Aubierová
| jméno = Catherine
| titul = Encyklopedie astrologie
| překladatelé = Vlasta Misařová
| vydavatel = East Publishing
| rok = 1998
| místo = Praha
| isbn = 80-7219-013-X
| kapitola = Venuše
| strany = 289
}}</ref>
a dobré chuti,<ref name="aaa70">{{Citace monografie
| příjmení = Szabó
| jméno = Zoltán
| titul = Astrologie a alchymie
| překladatelé = Lenka Zgrabová
| vydavatel = Fontána esotera
| rok = 2005
| místo = [Olomouc]
| isbn = 80-7336-235-X
| kapitola = Sedm sfér
| strany = 70
}}</ref>
ve své nižší podobě svádí k pohodlí, snadnému životu,<ref name="ea289">{{Citace monografie
| příjmení = Aubierová
| jméno = Catherine
| titul = Encyklopedie astrologie
| překladatelé = Vlasta Misařová
| vydavatel = East Publishing
| rok = 1998
| místo = Praha
| isbn = 80-7219-013-X
| kapitola = Venuše
| strany = 289
}}</ref>
požitkářství a hýřivosti.<ref name="aaa70">{{Citace monografie
| příjmení = Szabó
| jméno = Zoltán
| titul = Astrologie a alchymie
| překladatelé = Lenka Zgrabová
| vydavatel = Fontána esotera
| rok = 2005
| místo = [Olomouc]
| isbn = 80-7336-235-X
| kapitola = Sedm sfér
| strany = 70
}}</ref>
Lidé pod pozitivním vlivem Venuše by měli inklinovat k povoláním souvisejícím s krásou, [[móda|módou]], uměním nebo [[diplomacie|diplomacií]].<ref name="apz63">{{Citace monografie
| příjmení = Cornelius
| jméno = Geoffrey
| příjmení2 = Hyde
| jméno2 = Maggie
| příjmení3 = Webster
| jméno3 = Chris
| titul = Astrologie pro začátečníky
| překladatelé = Renata Kamenická
| vydavatel = Ando
| rok = 1996
| místo = Brno
| isbn = 80-902032-1-3
| kapitola = Venuše
| strany = 63
}}</ref>

=== Sci-fi ===
Při pohledu na Venuši nemohl člověk ze Země vidět nic jiného než hustá mračna, což podněcovalo [[fantazie|představivost]] mnohých [[autor]]ů a dávalo jim volnou ruku ve spekulacích o podmínkách panujících na povrchu planety. Dřívější pozorování planety naznačovala, že Venuše je velice podobná Zemi a že má atmosféru, což se projevilo v prvních námětech [[příběh]]ů. U Venuše se sice předpokládalo [[Podnebí|klima]] teplejší než na Zemi, přesto ale panovala představa, že by ji mohli trvale obývat lidé.<ref name="miller">{{Citace monografie
| jméno = Ron
| příjmení = Miller
| titul = Venus
| vydavatel = Twenty-First Century Books
| rok = 2003
| isbn = 0-7613-2359-7
| strana = 12
}}

</ref> Vrchol zájmu o Venuši v žánru sci-fi nastal mezi 30. až 50. lety 20. století, kdy vědci byli schopni odhadnout některé vlastnosti Venuše, ale stále zde panovala značná nejistota a místo pro fantazii.

Ve 30. letech napsal [[Edgar Rice Burroughs]] sérii dobrodružných knih, které se odehrávaly na Venuši.<ref>[http://sweb.cz/Shanice/BurroughsVenuse.html Edgar Rice Burroughs – Venuše]</ref> Dalším autorem, který psal o Venuši se stal známý [[Robert A. Heinlein|Robert Heinlein]] se sérii příběhů v cyklu ''[[Future History]]'', které byly inspirované chemikem [[Svante Arrhenius|Svantem Arrheniem]] předpovídající souvislý [[déšť]] na povrchu Venuše. Podobný námět pro své povídky ''[[The Long Rain]]'' a ''[[All Summer in a Day]]'' si zvolil i další americký spisovatel [[Ray Douglas Bradbury|Ray Bradbury]]. V roce [[1943]] vyšla další kniha ''[[Perelanda]]'' od [[Clive Staples Lewis|Cliva Lewise]] a v roce [[1954]] pak vyšla ''[[Lucky Starr and the Oceans of Venus]]''. Kniha popisovala Venuši jako vodní svět s obrovským oceánem plným exotického mořského života.<ref name=miller/> V té době se již začaly objevovat i náměty, které popisovaly Venuši jako suchý a prašný svět, ale tyto příběhy nebyly příliš oblíbené. Jednalo se např. o dílo ''The Big Rain'' od [[Poul Anderson|Poula Andersona]] či novela ''[[The Space Merchants]]'' od [[Frederick Pohl|Fredericka Pohla]]a [[Cyril Kornbluth|Cyrila M. Kornblutha]].

První sondy přinesly poznatky o Venuši jako mrtvém a nehostinném světu, což zapříčinilo velký úpadek zájmu o Venuši na poli sci-fi [[literatura|literatury]].<ref>DICK, Steven. Life on Other Worlds: The 20th-Century Extraterrestrial Life Debate. [s.l.] : [s.n.], 2001. ISBN 0521799120. s. 43.</ref> Ze starší literatury lze číst tehdejší představy o podmínkách na Venuši v knize [[Planeta nachových mračen]] od bratrů Strugackých, vydané roku [[1962]]. S narůstajícími vědomostmi o Venuši se ale začal zájem o tuto planetu mezi autory sci-fi navracet s novým námětem v podobě osídlení a teraformace planety. V roce [[1997]] britský spisovatel [[Arthur C. Clarke]] ve své knize ''[[3001: Poslední vesmírná odysea]]'' popisuje snahu lidstva ochladit Venuši za pomoci ledových jader [[kometa|komet]]. Samotný námět teraformace Venuše se stal oblíbeným ve velkém množství příběhů jako např. ve [[Star Trek]]u či [[Exosquad]].

== YouTube ==
{| border="4" width="444" align="left"
| {{#widget:YouTube|id=TR-IWhZZDJY}}
|- align="center"
| '''Cosmic Journeys: Venus: Death of a Planet (anglicky)'''
|}
{| border="4" width="444" align="right"
| {{#widget:YouTube|id=uonRIB3vbtw}}
|- align="center"
| '''Voyage to the planets: Venus 2 (anglicky)'''
|}
 
{| border="4" width="444" align="left"
| {{#widget:YouTube|id=CPYOo0a-Qt8}}
|- align="center"
| '''Venus Transit 2012 – Ultra-high Definition View (anglicky)'''
|}
{| border="4" width="444" align="right"
| {{#widget:YouTube|id=J7QUxOo9MMg}}
|- align="center"
| '''Venus Terraforming (anglicky)'''
|}
 

== Literatura ==
* ČEMAN, Róbert; PITTICH, Eduard. Vesmír - 1 Sluneční soustava. Bratislava : Mapa Slovakia, 2002. ISBN ISBN 80-8067-072-2. s. 115–125.
* GRYGAR, Jiří; HORSKÝ, Zdeněk. Vesmír. Praha : Mladá fronta, 1979 a 1983. ISBN 03/3 23-020-83. s. 164-166.

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet/venusfact.html Seznam údajů o Venuši od NASA (anglicky)]
* [http://vt-2004.astro.cz/ Přechod Venuše přes Slunce dne 8.6.2004]
* [http://aldebaran.cz/bulletin/2007_37_ven.php Venuše na stránkách aldebaran.cz]

{{Nejlepší článek}}
{{Flickr|Venus+planet}}{{Commonscat|Venus (planet)|Venuše (planeta)}}{{Sluneční soustava}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Planety sluneční soustavy]]
[[Kategorie:Venuše| ]]
[[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]]