Sysop: 1 revizi

2013-06-30T13:13:42Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 30. 6. 2013, 13:13

Sysop: Nahrazení textu „{{DEFAULTSORT:|“ textem „{{DEFAULTSORT:“

2012-03-20T09:24:26Z

Nahrazení textu „{{DEFAULTSORT:|“ textem „{{DEFAULTSORT:“

Nová stránka

'''Vladimír Šatava''' (* [[19. červenec|19. července]] [[1922]], [[Praha]]) je profesorem chemie, který na katedře [[silikáty|silikátů]] [[VŠCHT|Vysoké školy chemicko-technologické]] v Praze vychoval několik generací českých silikátníků.
==Život==
=== Dětství a reálka ===
Narodil se jako prvorozený syn [[Československé legie|čs. legionáře]] (který se z [[Rusko|Ruska]] vrátil přes [[Vladivostok]] do Prahy) Václava Šatavy (1890-1972), rodáka z [[Vevčice|Vevčic]] na [[okres Znojmo|Znojemsku]] a Marie Králové (1892-1983), dcery tesaře, který pomáhal stavět výstaviště pro Jubilejní výstavu 1891 a bydlel v blízkosti [[Císařský mlýn|Císařského mlýna]] v [[Bubeneč|Bubenči]]. V souvislosti s narozením dalšího syna Václava (1926-2007) se rodina odstěhovala nejprve do blízkosti nádraží [[Praha-Dejvice]] a poté (1930) na [[Hanspaulka|Hanspaulku]], kde Vladimír dokončil obecnou školu a odkud dojížděl (od r. 1933) na [[Malá Strana|Malou Stranu]] do osmileté [[reálka|reálky]].
Reálku ukončil maturitou v roce 1940, kdy už bydlel s rodiči do Bubenči v Bendlově (dnešní Raisově) ulici. Za normálních okolností by se přihlásil na vysokou školu, ale všechny české vysoké školy byly z rozhodnutí [[okupace|německých okupantů]] od listopadu [[1939]] uzavřeny. Nastoupil tedy jako volontér (cosi jako „[[brigádník]]“ - nízký plat 300 K měsíčně, a žádný nárok na zaměstnanecké výhody) v papírně situované v Císařském mlýně a vlastněné českým Němcem Kubelkou.
=== Studia, praxe a vojna ===
V roce 1941 byl Vladimír přijat do dvouletého „[[abiturient]]ského kurzu“ při chemické [[průmyslovka|průmyslovce]] v Betlémské ulici, který v roce 1943 úspěšně dokončil. Při studiu se spřátelil se svým spolužákem Jiřím Bártou (1920-2005, synem profesora [[Rudolf Bárta|Rudolfa Bárty]]), který bydlel v Dejvicích (na dnešní ulici Čs. armády), a po ukončení kurzu si spolu s ním našel místo v Ústavu biochemie, který sídlil v budově Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství (jako součásti [[ČVUT]]) v [[Dejvice|Dejvicích]] čp. 1905.
V roce 1944 se Vladimír ve [[Vysoké nad Jizerou|Vysokém nad Jizerou]], kam si zajel zalyžovat, seznámil se svou budoucí manželkou Jarmilou Svobodovou (nar. 31. 12. 1925 v [[Poznaň|Poznani]], kde její otec byl zaměstnancem čs. [[velvyslanectví]]), která, jak se ukázalo, bydlela s rodiči v Dejvicích (dnes Jugoslávských partyzánů) nedaleko bytu Šatavových.
Na konci roku 1944 byli otec a synové Šatavovi zatčeni [[Gestapo|Gestapem]], protože mladší Vladimírův bratr Václav našel ve Stromovce revolver, který přenechal svému kamarádovi, a ten z něj doma zkoušel střílet. Václav byl odsouzen k pěti letům vězení, zatímco Vladimír a jeho otec byli po třech měsících pobytu na Pankráci propuštěni (na začátku roku [[1945]]). S osvobozením republiky v květnu 1945 nakonec skončilo i Václavovo věznění.
Po válce, v září 1945, byly otevřeny české vysoké školy a Vladimír nastoupil studia na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství, která byla tehdy součástí ČVUT a sídlila v Dejvicích. Dobrá kvalita výuky v abiturientském kurzu a praxe z biochemického ústavu ve spojení s osobním nadáním a pílí umožnily, že Vladimír již na jaře 1947 získal titul inženýra chemie a poté nastoupil jako vedoucí laboratoře Sociálně zdravotnické poradny pro žlázy s vnitřní sekrecí při Universitní nemocnici v Praze II. Jako hotový inženýr se stálým platem pak požádal rodiče Svobodovy o ruku Jarmily a 2. února 1948 se s ní oženil.
V květnu 1948 byl povolán k vojenské službě do [[Liberec|Liberce]] a posléze do [[Litoměřice|Litoměřic]], kde prodělával jako vojín jakýsi výcvik, ale již po dvou měsících (v červenci 1948) se vrátil (na vlastní žádost) do civilu.
=== Asistent a docent ===
V září 1948 nastoupil jako asistent na katedru silikátů, jejímž šéfem byl profesor Rudolf Bárta – otec Jiřího Bárty. Vladimír se zpočátku věnoval problematice [[jíl]]ů a [[iontová výměna|iontové výměny]] a připravoval na toto téma svou doktorskou disertaci – v roce 1949 získal titul doktora technických věd. Bárta brzy odjel do Spojených států, odkud přivezl spoustu knih (a učebnic) důležitých pro moderní studium silikátové chemie a technologie. Ještě před osamostatněním VŠChT ze svazku ČVUT ([[1952]]) začal v roce 1951 Šatava přednášet nový předmět „Teoretické základy technologie silikátů“. Čím zdařilejší byly Šatavovy přednášky „Teoretických základů“, které vychovaly generace československých silikátníků, tím kyselejší byl postoj perspektivních komunistických kádrů k Šatavovi, který vždy dával najevo svůj nezájem o komunistickou ideologii a politiku
Mírná politická obleva po skončení [[stalinismus|stalinismu]] dovolila profesoru Bártovi založit v roce 1956 vědecký časopis [[Silikáty]] (první ročník vycházel od r. 1957) a Šatava se stal (na 11 let) jeho výkonným redaktorem. Rok na to (1957) obhájil Vladimír Šatava titul kandidáta věd (CSc. zavedený vládním nařízením v roce 1953).
Docentem byl Vladimír Šatava jmenován teprve v roce 1961. Tehdejší [[rektor]] [[Vladimír Maděra]] jej jmenoval docentem, a to bez habilitace, aby mohl i nadále přednášet svůj předmět, a aby (jak tehdy rektor zdůvodnil) "perspektivním soudruhům" zbylo více času na přípravu jejich habilitací. V témž roce jmenoval rektor Maděra Šatavu [[proděkan]]em (fakulty anorganické technologie).
V roce 1962, když vznikla Společná laboratoř pro chemii a technologii silikátů ČSAV a VŠChT v Praze, stal se Šatava jejím externím vedoucím (přitom zůstal ve svých funkcích na VŠChT), a to až do roku 1974. V roce 1965 vydalo [[SNTL]] Šatavův „Úvod do fyzikální chemie silikátů“ (podle této knihy se vyučoval předmět [[Fyzikální chemie]] silikátů na [[SVŠT]] v [[Bratislava|Bratislavě]] ještě v 80. letech) a v roce 1968 obhájil Šatava velký doktorát (D.Sc.).
=== Profesor ===
V době [[normalizace]] (po roce [[1969]]) se komunistická nechuť k Šatavovi obnovila, ale mezi lidmi, které si bolševičtí normalizátoři vybrali jako své [[kádry]], byl i Šatavův žák [[Josef Matoušek (1939)]], který si vymínil, že se nemůže stát vysokoškolským profesorem dříve než jeho učitel Vladimír Šatava. Tehdejší rektor [[Jiří Mostecký]] na to přistoupil (a prosadil to na ministerstvu i ve stranických orgánech), a tak se konečně [[nestraník]] Šatava stal, i v době tuhé normalizace (1982) vysokoškolským [[profesor]]em.
V té době (od r. 1978) již Šatava přednášel další nový předmět „[[Fyzika pevných látek]]“ a v jeho osobním hodnocení se uvádí, že vedle řady [[diplomant]]ů vyškolil 17 vědeckých [[aspirant]]ů (z toho 6 zahraničních) a že publikoval 91 původních vědeckých prací (z toho 26 v zahraničních časopisech), 22 přehledných referátů a 5 knih (vedle desítky skript).
V roce 2003 byla oceněna jeho pedagogická a vědecká práce medailí [[Josef Hlávka|Josefa Hlávky]], určenou [[nestor]]ům a zakladatelským osobnostem české vědy a umění.
=== Dílo ===
Dílo Vladimíra Šatavy je velmi rozsáhlé a zahrnuje více než stovku vědeckých a odborných článků, desítky přehledných referátů a více než desítku skript a odborných knih, z nichž nejvýznamnější je „Úvod do fyzikální chemie silikátů“ (1965) a „Fyzikální chemie silikátů I.“ (1986). Jeho publikace jsou věnovány celému spektru úloh materiálové vědy, počínaje konstrukcí laboratorních zařízení (pro termickou analýzu, pro studium [[reologie]] aj.) po zpracování experimentálních dat (např. vyhodnocování [[termogravimetrie|termogravimetrických]] křivek) a optimalizace technologií. Jeho hlavními oblastmi studia byla a) problematika [[jíl]]ů a silikátových [[koloid]]ních soustav (cca 20 publikací), b) termická analýza a tepelné rozklady pevných látek (cca 30 publikací), ale zejména c) problematika [[maltoviny|maltovin]] (zejména na bázi [[sádra|sádry]]) a mechanismů jejich tvrdnutí (cca 50 publikací).
Když se skončilo období jeho pedagogického působení na VŠCHT Praha (v 90. letech) věnoval se dále silikátovým materiálům - například problematice přípravy a užití [[leucit]]u ([[tektosilikát]]u se složením KAlSi<sub>2</sub>O<sub>6</sub> - 6 publikací z let 2003-2005) - a podobné problematice se věnuje dosud.
{{Článek z Wikipedie}} {{DEFAULTSORT:Šatava, Vladimír}}
[[Kategorie:Čeští chemici]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]

Vladimír Šatava - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu „{{DEFAULTSORT:|“ textem „{{DEFAULTSORT:“