Multimediaexpo.cz - Související změny pro stránku "Kolaborant" [cs]

Alois Indra

2026-05-25T13:29:52Z

+ NEW...další hnusný kolaborant do sbírky.

Nová stránka

[[Soubor:Alois Indra.jpg|thumb|244px|Alois Indra během oficiální návštěvy komunistického Rumunska (1981)]]
'''Alois Indra''', někdy psáno též '''Alojz Indra''' (* [[17. březen|17. března]] [[1921]], [[Medzev]], † [[2. srpen|2. srpna]] [[1990]], [[Praha]]) byl československý politik [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]], ministr vlád ČSSR, poslanec [[Národní shromáždění Československé socialistické republiky|Národního shromáždění ČSSR]], [[Česká národní rada|České národní rady]] a [[Sněmovna lidu Federálního shromáždění|Sněmovny lidu]] [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]]. Byl jedním z autorů tzv. [[Zvací dopis|zvacího dopisu]] a představitelů období [[normalizace]].

== Život ==
Alois Indra byl původním povoláním železniční úředník. Do KSČ vstoupil v roce [[1937]]. Jeho prvním působištěm po 2. světové válce byl někdejší [[Zlín]], kde nejprve pracoval ve funkci [[Sekretář (administrativa)|tajemníka]] [[Krajský národní výbor|Krajského národního výboru]], po absolutoriu [[Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa|Vysoké školy ÚV KSČ]] pokračoval na místním krajském [[sekretariát]]u KSČ, město se tou dobou již jmenovalo [[Zlín|Gottwaldov]]. Zde se v roce [[1956]] stal krajským tajemníkem KSČ. V roce 1960 přesídlil do Prahy, kde se stal vedoucím plánovacího oddělení [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|Ústředního výboru Komunistické strany Československa]].<ref name="funkce KSČ" /><ref name="Kdo">{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| rok = 1994
| isbn = 80-901579-5-5
| strany = 211
| jazyk = česky
}}</ref>

Již v 60. letech zastával i vládní posty. V roce [[1962]] se stal předsedou [[Státní plánovací komise]] (což byl tehdy důležitý orgán ústřední státní správy) a z titulu této funkce zasedal jako ministr ve vládě ČSSR ([[třetí vláda Viliama Širokého]]). V roce [[1963]] se stal [[Seznam ministrů dopravy Československa|ministrem dopravy]] ve [[vláda Jozefa Lenárta|vládě Jozefa Lenárta]] a toto portfolio držel až do roku 1968. Pak byl z funkce ministra převeden do ÚV KSČ a jeho politická kariéra vyvrcholila od konce 60. let.<ref name="funkce KSČ" /> [[XI. sjezd KSČ]] ho zvolil za kandidáta [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|Ústředního výboru Komunistické strany Československa]]. Do funkce člena ÚV KSČ ho zvolil [[XII. sjezd KSČ]], [[XIII. sjezd KSČ]], [[XIV. sjezd KSČ]], [[XV. sjezd KSČ]], [[XVI. sjezd KSČ]] a [[XVII. sjezd KSČ]].<ref name="funkce KSČ">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = www.cibulka.net
| titul = Přehled funkcionářů ústředních orgánů [[Komunistická strana Československa|KSČ]] [[1945]] - [[1989]]
| url = http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn10_1100/obsah/02.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-04-09
}}</ref><ref name="Kdo" />

V únoru 1968 se stal terčem kritiky slovenských studentů a reformistů. Příčinou bylo Indrovo vyjádření ohledně projektované železniční tratě typu [[ALWEG]] ve Vysokých Tatrách. Indra coby ministr dopravy prohlásil, že výstavba této trati není do roku 1970 reálná. Na to reagovali bratislavští studenti demonstracemi a peticemi. Nikdy nerealizovaný ALWEG byl v roce 1968 symbolem ekonomické modernizace Slovenska.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 468–469
| jazyk = česky
}}</ref> Na přelomu května a června 1968 byl ustanoven Indra předsedou komise ÚV KSČ pro přípravu vzniku komunistické strany v českých zemích (šlo o jeden z projevů reformního úsilí Pražského jara, kdy měl být vytvořen symetrický model dvou republikových komunistických stran, zastřešený celostátní KSČ). Indra ale v této otázce příliš v následujících týdnech nepokročil. Na tuto Indrovu zdržovací taktiku upozornil zpětně ve svých vzpomínkách [[Zdeněk Jičínský]]. Historik [[Jan Rychlík (historik)|Jan Rychlík]] v tom spatřuje logický odpor konzervativního komunisty k decentralizaci, možná i po zaúkolování z Moskvy.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 498–499
| jazyk = česky
}}</ref>

V průběhu srpnové [[invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] roku 1968 sehrál neblaze proslulou úlohu, neboť byl podepsán pod tzv. [[zvací dopis|zvacím dopisem]], v němž prosovětská frakce KSČ žádá o pomoc na obranu před kontrarevolucí. Bezprostředně po spuštění invaze se aktivně pokoušel neúspěšně sestavit [[kolaborace|kolaborantskou]] a zcela neústavní [[Dělnicko-rolnická vláda|dělnicko-rolnickou vládu]]. Tento záměr ale selhal, protože v ÚV KSČ převážili odpůrci okupace a vydali stanovisko na podporu legitimního vedení státu a strany. [[Vysočanský sjezd KSČ]] konaný krátce po okupaci v ilegalitě Indru nezvolil do ÚV KSČ.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 500, 502
| jazyk = česky
}}</ref> Po skončení jednání mezi československými a sovětskými předáky, které vyústilo v podpis [[Moskevský protokol|Moskevského protokolu]], dostal srdeční záchvat a do Československa se vrátil až po několika týdnech. Společně s [[Vasil Biľak|Vasilem Biľakem]] se stal v měsících po Srpnu jedním z nejkonzervativnějších a nejneoblíbenějších československých komunistických politiků oné doby.<ref name="Kdo" />

V souvislosti s postupem normalizace ale jeho vliv na politiku KSČ opět rostl. Zároveň však podle historika Jana Rychlíka lze vypozorovat tendenci [[Gustáv Husák|Gustáva Husáka]] marginalizovat členy prosovětské kolaborační ultralevice. Indra zastával funkci předsedy Federálního shromáždění, která sice byla formálně významným postem, ale politicky jen málo vlivná.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 546
| jazyk = česky
}}</ref> Od dubna 1968 do prosince 1971 zastával post člena sekretariátu ÚV KSČ a v téže době i tajemníka ÚV KSČ. V období leden 1970–únor 1971 byl kandidátem předsednictva ÚV KSČ, od února 1971 až do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ. V letech 1971–1972 byl navíc předsedou komise ÚV KSČ pro zemědělství a výživu a předsedou komise ÚV KSČ pro práci s mládeží. Od roku 1971 byl členem předsednictva Ústřední výbor [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] ČSSR. V roce [[1971]] mu byl udělen [[Řád republiky]], v roce [[1973]] [[Řád Vítězného února]], roku [[1981]] [[Řád Klementa Gottwalda]] a téhož roku i titul [[Hrdina socialistické práce]].<ref name="funkce KSČ" />

Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ač slovenského původu, byl volen v obvodech v českých zemích. Ve [[Volby do Národního shromáždění 1964|volbách v roce 1964]] se stal poslancem [[Národní shromáždění Československé socialistické republiky|Národního shromáždění ČSSR]] za [[Jihomoravský kraj]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1964ns/rejstrik/jmenny/i.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-04-09
}}</ref> Po provedení federalizace Československa pak od ledna 1969 zasedal v [[Sněmovna lidu Federálního shromáždění|Sněmovně lidu]] [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1969fs/rejstrik/jmenny/sl/i.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-04-09
}}</ref> Zároveň v dubnu 1969 složil slib poslance [[Česká národní rada|České národní rady]] (dodatečný slib způsoben předchozí absencí, do ČNR byl vybrán již od počátku jejího ústavního fungování v lednu 1969).<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = 3. schůze
| url = http://www.psp.cz/eknih/1969cnr/stenprot/003schuz/s003001.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-10-08
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = 25. schůze
| url = http://www.psp.cz/eknih/1964ns/stenprot/025schuz/s025003.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-10-08
}}</ref>

Ve [[Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1971|volbách roku 1971]] byl znovu zvolen do Sněmovny lidu (volební obvod č. 129 – [[Ostrava]]-východ, [[Severomoravský kraj]]) a opětovně byl zvolen ve [[Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1976|volbách v roce 1976]] (obvod [[Slezská Ostrava (městský obvod)|Slezská Ostrava]]), [[Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1981|volbách v roce 1981]] (obvod Slezská Ostrava) a [[Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1986|volbách v roce 1986]] (obvod Ostrava II). Dlouhou dobu zastával post předsedy Federálního shromáždění. Ještě v říjnu 1988 koordinoval přípravné práce na nové (a nikdy nerealizované) ústavě ČSSR. Ve federálním parlamentu setrval do prosince [[1989]], kdy přestal být poslancem v rámci procesu [[Kooptace do Federálního shromáždění 1989–1990|kooptace do Federálního shromáždění]] po [[sametová revoluce|sametové revoluci]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1971fs/rejstrik/jmenny/sl/i.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-04-09
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1976fs/rejstrik/jmenny/sl/i.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-04-09
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1981fs/rejstrik/jmenny/sl/i.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-04-09
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1986fs/rejstrik/jmenny/sl/i.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-04-09
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = mvcr.cz
| titul = Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb.
| url = http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=1664
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-04-09
}}</ref><ref name="funkce KSČ" /><ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 563
| jazyk = česky
}}</ref>

Už první prohlášení, které po svém vzniku vydalo 19. listopadu 1989 [[Občanské fórum]], obsahovalo požadavek na odchod některých konkrétních funkcionářů včetně Aloise Indry.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 565–566
| jazyk = česky
}}</ref> Na funkci poslance rezignoval [[29. listopad]]u [[1989]] (v tentýž den Federální shromáždění zrušilo [[vedoucí úloha KSČ|vedoucí úlohu KSČ]] v tehdy platné [[Ústava Československé socialistické republiky|ústavě ČSSR]]). V únoru [[1990]] byl vyloučen z KSČ, v srpnu téhož roku zemřel.<ref name="Kdo" />

== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* [https://www.psp.cz/eknih/1986fs/slsn/stenprot/001schuz/s001001.htm Digitální parlamentní knihovna – znovuzvolení Aloise Indry předsedou Federálního shromáždění]

{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Indra, Alois}}
[[Kategorie:Českoslovenští ministři dopravy]]
[[Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění]]
[[Kategorie:Poslanci České národní rady]]
[[Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici slovenské národnosti]]
[[Kategorie:Vyloučení z KSČ]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Vítězného února]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu republiky]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Klementa Gottwalda]]
[[Kategorie:Hrdinové socialistické práce (Československo)]]
[[Kategorie:Muži]]

Oldřich Švestka

2026-05-22T13:24:07Z

+ Kolaborace s cizí mocí !!

Nová stránka

[[Soubor:Oldřich Švestka (Obrana lidu, May 1971).png|thumb|240px|Oldřich Švestka (Obrana lidu, 1971)]]
'''Oldřich Švestka''' (* [[24. březen|24. března]] [[1922]] v [[Pozorka|Pozorce]] u Teplic, † [[8. červen|8. června]] [[1983]] v [[Praha|Praze]]) byl český [[komunismus|komunistický]] funkcionář, [[politik]] a [[novinář]], člen Ústředního výboru [[KSČ]], poslanec [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]]. Neblaze proslul [[kolaborace|kolaborací]] během československých událostí [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]] a léta v roce [[1968]] tak i následné [[normalizace]] v letech sedmdesátých.

Od roku [[1945]] do roku [[1958]] byl [[redaktor]]em ústředního stranického deníku [[KSČ]] ''[[Rudé právo]]'', od roku [[1958]] až do své [[smrt]]i pak jeho [[šéfredaktor]]em, zde s jedinou výjimkou let [[1968]] až [[1971]], kdy byl šéfredaktorem stranického [[časopis]]u [[Tribuna (časopis)|Tribuna]].

Od roku [[1971]] až do své smrti v roce [[1983]] působil jakožto [[poslanec]] Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR.

Od roku [[1962]] až do roku [[1963]] byl členem [[Ústřední výbor KSČ|Ústředního výboru KSČ]]. Jedná se o jednoho z [[autor]]ů tzv. [[zvací dopis|zvacího dopisu]] v roce [[1968]], což byl zjevně čin, jenž vyvolává podezření z [[Vlastizrada|vlastizrady]]. Za tento čin nebyl nikdy [[trest|potrestán]].

==Externí odkazy==
* [https://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=275&id=4115 PSP.cz – Oldřich Švestka]
* [https://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_svestkao.php Na serveru Totalita.cz]
* [https://web.archive.org/web/20190911215750/http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=064&clanek=040604 Archive.org – Článek v Listech, o úloze Oldřicha Švestky v časopisu Tribuna]

{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Švestka, Oldřich}}
[[Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Členové KSČ]]
[[Kategorie:Český novinář]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Klementa Gottwalda]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu práce]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu republiky]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Vítězného února]]
[[Kategorie:Kolaborace]]
[[Kategorie:Muži]]

Drahomír Kolder

2026-05-22T13:12:23Z

+ NEW...další hnusný kolaborant do sbírky.

Nová stránka

[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-B0115-0010-109, Berlin, VI. SED-Parteitag, 1.Tag, Kolder.jpg|thumb|240px|Drahomír Kolder (1963)]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-B0115-0010-101, Berlin, VI. SED-Parteitag, Kolder, Warnke.jpg|thumb|240px|Drahomír Kolder (vlevo, 1963)]]
'''Drahomír Kolder''' (* [[29. prosinec|29. prosince]] [[1925]], [[Ostrava]], † [[20. srpen|20. srpna]] [[1972]], [[Praha]]) byl [[Česká republika|český]] a [[Československo|československý]] politik [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]], [[únor 1948|poúnorový]] poslanec [[Národní shromáždění Československé socialistické republiky|Národního shromáždění ČSSR]] a poslanec [[Sněmovna lidu Federálního shromáždění|Sněmovny lidu]] [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] za [[normalizace]].

Působil i jako ministr vlády [[Československá socialistická republika|ČSSR]]. Jde o jednu z hlavních postav kolaboračního promoskevského proudu v KSČ během [[Pražské jaro|pražského jara]] v roce [[1968]].

== Biografie ==
Zastával četné stranické posty. [[XI. sjezd KSČ]] ho zvolil za kandidáta [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|Ústředního výboru Komunistické strany Československa]]. Plným členem ÚV KSČ se stal převodem k 22. červnu 1961. [[XII. sjezd KSČ]], [[XIII. sjezd KSČ]] a [[XIV. sjezd KSČ]] ho ve funkci potvrdil. V letech 1954–1958 byl vedoucím oddělení ÚV KSČ, v letech 1958–1962 vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSČ v Ostravě. V období červen 1961 – prosinec 1962 byl kandidátem na členství v [[politbyro|politickém byru]] ÚV KSČ. Členem politbyra se stal v prosinci 1962 a post zastával až do srpna 1968. V období červen 1966 – srpen 1968 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ a ve stejném období i tajemníkem ÚV KSČ.<ref name="funkce KSČ">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = www.cibulka.net
| titul = Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989
| url = http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn10_1100/obsah/02.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-02-10
| url archivu = https://web.archive.org/web/20150129022452/http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn10_1100/obsah/02.htm
| datum archivace = 2015-01-29
| nedostupné = ne
}}</ref>

V roce 1962 stanul v čele stranické komise (takzvaná [[Kolderova komise]]), která se zabývala rehabilitacemi lidí stíhaných během stalinských čistek v 50. letech. Její činnost se ovšem týkala pouze pronásledovaných členů KSČ. Umožnila nicméně soudní rehabilitaci více než 400 osob, včetně lidí odsouzených v 50. letech v rámci [[Proces se Slánským|procesu s Rudolfem Slánským]].<ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1938–2004
| vydavatel = Doplněk
| místo = Brno
| rok = 2005
| isbn = 80-7239-179-8
| strany = 1255
| jazyk = česky
}}</ref> Výsledky Kolderovy komise publikované roku 1963 měly i personální dopady. Z funkcí odešli četní představitelé KSČ z 50. let ([[Karol Bacílek]] nebo [[Bruno Köhler]]) a v KSČ se uvolnil prostor pro mladší, reformně orientované a méně dogmatické politiky.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 436, 441–442
| jazyk = česky
}}</ref>

Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve [[Volby do Národního shromáždění 1960|volbách roku 1960]] byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za [[Severomoravský kraj]]. Mandát získal i ve [[Volby do Národního shromáždění 1964|volbách v roce 1964]]. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1960ns/rejstrik/jmenny/k.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-02-10
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1964ns/rejstrik/jmenny/ka.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-02-10
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = osaarchivum.org
| titul = BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections
| url = http://www.osaarchivum.org/files/holdings/300/8/3/text/17-1-99.shtml
| jazyk = anglicky
| datum přístupu = 2012-02-10
| url archivu = https://web.archive.org/web/20160308221838/http://osaarchivum.org/files/holdings/300/8/3/text/17-1-99.shtml
| datum archivace = 2016-03-08
| nedostupné = ano
}}</ref> K roku 1968 se profesně uvádí jako tajemník ÚV KSČ z obvodu [[Havířov]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = 26. schůze
| url = http://www.psp.cz/eknih/1964ns/stenprot/026schuz/kniha/prilohy/priloh01.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-02-10
}}</ref>

Na XIII. sjezdu KSČ v roce 1966 patřil společně s pozdějšími politiky pražského jara ([[Alexander Dubček]], [[Josef Smrkovský]]) k reformnímu křídlu, které kritizovalo ekonomické a politické rysy vlády [[Antonín Novotný|Antonína Novotného]].<ref name="rfr1">{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1938–2004
| vydavatel = Doplněk
| místo = Brno
| rok = 2005
| isbn = 80-7239-179-8
| strany = 1256, 1258
| jazyk = česky
}}</ref> V prosinci 1967 pak během klíčového zasedání předsednictva ÚV KSČ podpořil odchod Novotného z postu prvního tajemníka KSČ.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 464
| jazyk = česky
}}</ref>

Během [[Pražské jaro|pražského jara]] v roce 1968 se ovšem profiloval jako výrazný protireformně zaměřený politik. Zpočátku roku 1968 takticky spolupracoval s reformátory, ale později patřil do úzké skupiny konzervativních, protireformních funkcionářů KSČ, kteří vytvořili tzv. [[zvací dopis]], jenž předcházel [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa]].<ref name="rfr1" /> Patřil do okruhu prosovětské kolaborační levice, která se podle původního plánu měla hned 21. srpna ujmout moci coby dělnicko-rolnická vláda. Plán ovšem nevyšel, protože ÚV KSČ se postavilo proti okupaci a kolaborační frakci izolovalo. Drahomír Kolder a [[Vasil Biľak]] byli jediní členové předsednictva ÚV KSČ, kteří nehlasovali pro rezoluci ÚV KSČ, jež odsuzovala vpád vojsk do ČSSR.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 500–501
| jazyk = česky
}}</ref>

Bezprostředně po invazi sice byl jako představitel kolaborační prosovětské skupiny odstaven ze stranických funkcí [[Vysočanský sjezd KSČ|Vysočanským sjezdem KSČ]]<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 502
| jazyk = česky
}}</ref>, ale s nástupem [[normalizace]] jeho politická kariéra pokračovala, i když sovětské vedení pochopilo, že nemůže úspěch své strategie založit na otevřených kolaborantech jeho typu.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 504, 546
| jazyk = česky
}}</ref> Zastával pak tedy středně významné posty na stranických a vládních úrovních. Od září 1969 do května 1971 byl členem byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích. Zastával i vládní posty.<ref name="funkce KSČ" /> V [[Třetí vláda Oldřicha Černíka|třetí vládě Oldřicha Černíka]] a v následující [[První vláda Lubomíra Štrougala|první vládě Lubomíra Štrougala]] i [[Druhá vláda Lubomíra Štrougala|druhé vládě Lubomíra Štrougala]] byl v letech 1969–1972 ministrem s funkcí předsedy [[Výbor lidové kontroly|Výboru lidové kontroly]].

Po [[federalizace Československa|federalizaci Československa]] usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Havířov). Mandát získal i ve [[Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1971|volbách roku 1971]] a v parlamentu setrval do své smrti roku 1972. Jako náhradník pak místo něj nastoupil [[Miroslav Čapka]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1969fs/rejstrik/jmenny/sl/k.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-02-10
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = jmenný rejstřík
| url = http://www.psp.cz/eknih/1971fs/rejstrik/jmenny/sl/k.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-02-10
}}</ref> Při oficiální posmrtné vzpomínce během zasedání Federálního shromáždění bylo konstatováno, že „v krizovém období let 1968 a 1969 se významně podílel na porážce pravicových sil“. ''In memoriam'' mu byl udělen [[Řád republiky]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = 4. schůze
| url = http://www.psp.cz/eknih/1971fs/slsn/stenprot/004schuz/s004001.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-02-10
}}</ref>

== Zajímavost ==
V roce 1950 podala Alžběta Nohelová z Orlové stížnost na zkrácení vojenské prezenční služby Drahomíru Kolderovi.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Protokol osobního sekretáře prezidenta republiky: Oznámení, žádosti a stížnosti v záležitostech soukromých apod. (strana 33)
| url = https://www.prazskyhradarchiv.cz/file/edee/archivni_pomucky/protokol_os.pdf
| vydavatel = Archív Kanceláře prezidenta republiky
| místo = Praha
| datum přístupu = 2026-02-17
}}</ref>
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* [https://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=283&id=2131 PSP.cz – Drahomír Kolder]
* [https://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_kolderd.php Na serveru Totalita.cz]
* [https://web.archive.org/web/20190525042700/http://www.sds.cz/docs/prectete/pasaz/dko_jpzz.htm Archive.org – Ukázka z diskuse na politbyru ÚV KSČ v roce 1962]
* Zemřel soudruh Drahomír Kolder. ''Československý filmový týdeník 1425/2379'' [online]. 1972 [cit. 2022-10-07]. [https://www.ceskatelevize.cz/porady/1130615451-ceskoslovensky-filmovy-tydenik/222562262700032/ Dostupné online.]

{{Commonscat|Drahomír Kolder}}{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Kolder, Drahomír}}
[[Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění]]
[[Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu republiky]]
[[Kategorie:Kolaborace]]
[[Kategorie:Muži]]

Antonín Kapek

2026-05-22T12:11:50Z

+ NEW

Nová stránka

[[Soubor:Antonín Kapek (Obrana lidu, May 1971).png|thumb|240px|Antonín Kapek (Obrana lidu, 1971)]]
'''Antonín Kapek''' (* [[6. červen|6. června]] [[1922]], [[Roudnice nad Labem]], † [[23. květen|23. května]] [[1990]], [[Svinná (Hlohovice)|Svinná]]) byl český [[politik]] a funkcionář [[Komunistická strana Československa|KSČ]], jeden z pěti lidí, kteří podepsali roku [[1968]] tzv. [[zvací dopis]], a jeden ze strůjců následné [[normalizace]].

Původním povoláním byl strojní zámečník. V letech 1949–53 vystudoval Fakultu strojního inženýrství [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]] v Praze.

Od roku [[1958]] až do roku [[1989]] byl členem Ústředního výboru [[Komunistická strana Československa|KSČ]], tedy více než 30 let, od roku [[1970]] až do roku [[1988]] byl členem jeho předsednictva. V letech [[1965]] až [[1968]] vykonával funkci generálního ředitele pražského koncernu ČKD. Od roku [[1964]] až do roku [[1989]] působil také jako [[poslanec]], nejprve v [[Národní shromáždění Československé socialistické republiky|Národním shromáždění ČSSR]], posléze ve [[Sněmovna lidu Federálního shromáždění|Sněmovně lidu]] [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] [[Československá socialistická republika|ČSSR]]. Působil také ve funkci vedoucího tajemníka městské organizace KSČ v hlavním městě Praze.

V roce [[1968]] byl jedním z [[kolaborace|kolaborantů]], kteří podepsali a odeslali či předali generálnímu tajemníkovi [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] [[Leonid Iljič Brežněv|Leonidu Brežněvovi]] jeden z tzv. [[zvací dopis|zvacích dopisů]]. Sám podepsal i druhý předaný zvací dopis. Jednalo se o čin, který by mohl být posuzován jakožto trestný čin [[vlastizrada|vlastizrady]], ale nebyl za něj nikdy souzen ani jakkoliv potrestán.<ref>[http://technet.idnes.cz/zvaci-dopisy-kapek-bilak-srpen-68-1968-dto-/vojenstvi.aspx?c=A150817_113118_vojenstvi_kuz Zvací dopisy byly dva. Soudruzi je psali ve spěchu a nikdy se nepřiznali], Technet, 20. srpna 2015</ref> V 1. polovině 70. let byl veden dle tzv. [[Vasilij Nikitič Mitrochin|Mitrochinova archivu]] jako důvěrník [[KGB]] pod krycím jménem Vít. Kontaktním důstojníkem KGB mu byl V. F. Jašečkin.<ref>[https://web.archive.org/web/20160501105258/http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/402064-kgb-vedla-komunistickeho-premiera-adamce-jako-duvernika.html Archive.org – KGB vedla komunistického premiéra Adamce jako důvěrníka]</ref>

V roce [[1989]] byl nucen odstoupit ze všech svých stranických a veřejných funkcí. Ve [[Svinná (Hlohovice)|Svinné]] v [[Okres Rokycany|okrese Rokycany]] se 4. ledna 1990 v seníku na chalupě své dcery střelil do hlavy z revolveru ráže 9 mm,<ref>{{Citace periodika
| autor = ČTK
| titul = A. Kapek nalezen s poraněním hlavy
| periodikum = Rudé právo
| ročník = 70
| číslo = 4
| datum = 1990-01-04
| strany = 2
| url = https://ndk.cz/view/uuid:7e1cf9a0-2d18-11e3-b62e-005056825209?page=uuid:136041a0-f1b8-11e5-aa35-005056822549
}}</ref> který dostal v roce 1972 od ministra vnitra [[Josef Jung|Josefa Junga]]. Tento svůj první sebevražedný pokus přežil. Po ošetření v [[Rokycany|Rokycanech]] byl převezen na psychiatrickou kliniku [[Fakultní nemocnice Plzeň]].<ref>{{Citace periodika
| autor = ČTK
| autor2 = zr
| titul = O zdravotním stavu Antonína Kapka
| periodikum = Rudé právo
| ročník = 70
| číslo = 7
| datum = 1990-01-09
| strany = 2
| url = https://ndk.cz/view/uuid:b872a730-2d1d-11e3-b62e-005056825209?page=uuid:10b068c0-f57a-11e5-aa35-005056822549
}}</ref> V únoru 1990 byl společně s dalšími nejvíce zprofanovanými představiteli komunistického režimu vyloučen z KSČ.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kocian
| jméno = Jiří
| příjmení2 = Pažout
| jméno2 = Jaroslav
| spoluautoři = a kol.
| titul = Dějiny Komunistické strany Československa IV (1969–1993)
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2020
| strany = 448
| isbn = 978-80-200-3174-7
}}</ref> Druhý a úspěšný pokus o sebevraždu vykonal 23. května 1990 opět ve Svinné, kde se oběsil na půdě chalupy své dcery.<ref>{{Citace periodika
| autor = zr
| titul = Sebevražda A. Kapka
| periodikum = Rudé právo
| ročník = 70
| číslo = 120
| datum = 1990-05-24
| strany = 1, 2
| url = https://ndk.cz/view/uuid:4578f9e0-5dca-11e3-ae93-001018b5eb5c?page=uuid:74ea9bf0-f1c2-11e5-afde-005056820560
}}</ref>

== Zajímavost ==
* Byl považován za oblíbence prezidenta ČSSR a zároveň 1. tajemníka ÚV KSČ [[Antonín Novotný|Antonína Novotného]]
* Jakožto vedoucímu tajemníkovi Městské organizace KSČ v [[Praha|Praze]] je mu připisována přímá odpovědnost za bezdůvodné zbourání budovy [[nádraží Praha-Těšnov]], což byla [[novorenesance|novorenesanční]] stavební památka 1. kategorie.<ref>Vilém Faltýnek, [http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/tesnov-nadrazi-ktere-padlo-za-obet-bezhlavemu-rozvoji Těšnov - nádraží, které padlo za oběť bezhlavému rozvoji], Český rozhlas, 17. března 2010, cit. "Proti záměru protestovala i odborná veřejnost, vždyť od 70. let bylo těšnovské nádraží národní kulturní památkou. Přesto se nechal městský tajemník KSČ Antonín Kapek slyšet, že klidně sám sedne do buldozeru a nádraží zbourá"</ref>

== Reference ==
<references />

== Externí odkazy ==
* [https://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_kapeka.php Server Totalita.cz]
* [https://web.archive.org/web/20081006201830/http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=k&count=20&start=1 Archive.org – Kdo byl kdo v našich dějinách]
* [https://web.archive.org/web/20190911215750/http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=064&clanek=040604 Archive.org – Listy: o událostech v letech 1968-1970]
* [https://www.nytimes.com/1990/05/24/obituaries/antonin-kapek-prague-communist-68.html NYTimes.com – Antonin Kapek, Prague Communist, 68 - Obituary (anglicky)]

{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Kapek, Antonín}}
[[Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění]]
[[Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Vítězného února]]
[[Kategorie:Muži]]

Soubor:Seznam-nejvetsich-ceskych-kolaborantu-2026-05-21.png

2026-05-22T10:32:39Z

Nová stránka

Snímek výřezu webových stránek + serveru '''VK.com''' (www.vk.com) ukazuje seznam '''největších zrádců českého národa v roce [[2026]]''', kteří stojí za druhým '''[[Zvací dopis|zvacím dopisem !]]'''
* Přesná adresa seznamu – '''https://vk.com/wall-153723476_65767'''
** Čistě pro pořádek – osobně dnes nemám žádný účet na ruské sociální síti VK.com.
** A je jisté, že [[1. červenec|1. července]] 2026 už také nebudu mít žádný účet na fotografickém portálu [[Flickr|Flickr.com]].

Povoluji jeho použití pod licencí – Fair use (obsah serveru www.vk.com je chráněn autorským právem).

Author: Michal Pohořelský, www.Multimediaexpo.cz

[[Kategorie:FU fotografie]]
[[Kategorie:Foto Michal Pohořelský]]

Zvací dopis

2026-05-21T13:59:35Z

+ NEW

Nová stránka

[[File:Zvací dopis 1968.jpg|thumb|250px|Zvací dopis (1968)]]
'''Zvací dopis''' je obvyklé označení nedatovaného [[dopis]]u,<ref name="just1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Just
| jméno = Petr
| odkaz na autora = Petr Just
| titul = Dokument: Tzv. Zvací dopis (1968)
| url = http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2005010119
| datum vydání = 2005-01-01
| datum přístupu = 2008-08-20
| jazyk = česky
| url archivu = https://web.archive.org/web/20140221174221/http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2005010119
| datum archivace = 2014-02-21
| nedostupné = ano
}}</ref> který v srpnu [[1968]] poslali [[Alois Indra]], [[Drahomír Kolder]], [[Oldřich Švestka]], [[Antonín Kapek]] a [[Vasil Biľak]] [[Leonid Iljič Brežněv|Leonidu Brežněvovi]]. Obsahoval výzvu k pomoci všemi prostředky proti údajné hrozící [[kontrarevoluce|kontrarevoluci]] v [[Československo|Československu]].

Dopis se stal pro sovětské vedení záminkou pro [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi do Československa]] [[21. srpen|21. srpna]] 1968. Byl psán [[ruština|rusky]].<ref name="just1" />

Dopis byl podle svědků Brežněvovi předán v [[Bratislava|bratislavském]] hotelu Sorea 3. srpna 1968,<ref name="novinky1">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = ivi
| titul = Brežněv prý v roce 1968 převzal zvací dopis na WC
| periodikum = Novinky
| datum vydání = 2008-07-29
| datum přístupu = 2008-08-20
| url = http://www.novinky.cz/clanek/146069-breznev-pry-v-roce-1968-prevzal-zvaci-dopis-na-wc.html
| jazyk = česky
| url archivu = https://web.archive.org/web/20080820004129/http://www.novinky.cz/clanek/146069-breznev-pry-v-roce-1968-prevzal-zvaci-dopis-na-wc.html
| datum archivace = 2008-08-20
| nedostupné = ano
}}</ref> tedy krátce poté, co neúspěchem pro [[Sovětský svaz|sovětskou]] stranu skončily rozhovory mezi sovětským a československým vedením v [[Čierna nad Tisou|Čierné nad Tisou]]. Existence dopisu měla zůstat utajena.<ref name="just1" /> Dne 15. července 1992 byl ale objeven [[pečeť|zapečetěný]] ve Státním archivu [[Rusko|Ruské federace]] s datem 25. září 1968. Obálka byla podepsána [[Konstantin Černěnko|Konstantinem Černěnkem]] se slovy ''Uložit v archivu politbyra. Bez souhlasu neotvírat.'' Již druhý den byl dopis převezen do [[Praha|Prahy]] a představen veřejnosti.

Poslání dopisu bylo [[vlastizrada|vlastizradou]] patrně i podle tehdejších zákonů.<ref name="denik1">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Perknerová
| jméno = Kateřina
| titul = Srpen 1968: viníci potrestání unikli
| periodikum = Deník.cz
| datum vydání = 2007-08-22
| datum přístupu = 2008-08-20
| url = http://www.denik.cz/srpen_68/srpen_60_20070822.html
| issn =
}}</ref> Podepsaní za ni nikdy nebyli souzeni.<ref name="denik1" /> Pravost podpisů byla prokázána kriminalistickými metodami.<ref>[http://technet.idnes.cz/zvaci-dopisy-kapek-bilak-srpen-68-1968-dto-/vojenstvi.aspx?c=A150817_113118_vojenstvi_kuz Zvací dopisy byly dva. Soudruzi je psali ve spěchu a nikdy se nepřiznali], Technet, 20. srpna 2015</ref>

== Podepsáni ==
* [[Alois Indra]] (1921–1990), do dubna roku 1968 ministr dopravy a člen [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV]] [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. V roce 1971 se stal předsedou [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]].
* [[Drahomír Kolder]] (1925–1972), tehdejší člen ÚV KSČ. Roku 1969 se stal předsedou [[Výbor lidové kontroly|Výboru lidové kontroly]].
* [[Oldřich Švestka]] (1922–1983), tehdejší člen předsednictva ÚV KSČ. Po okupaci se vrátil na místo šéfredaktora [[Rudé právo|Rudého práva]], ze kterého byl odvolán během [[Pražské jaro|pražského jara]].
* [[Antonín Kapek]] (1922–1990), tehdejší člen ÚV KSČ. Brežněvovi napsal osobní dopis již dříve. Později se významně podílel na podobě [[normalizace]], krátce po sametové revoluci spáchal sebevraždu.
* [[Vasil Biľak]] (1917–2014), tehdejší člen předsednictva ÚV KSČ. Po okupaci byl tajemníkem ÚV KSČ s rozhodujícím vlivem v zahraniční politice, ale hlavně v ideologické sféře.

== Další dopisy ==
První dopis napsal Antonín Kapek, kandidát předsednictva ÚV KSČ, během jednání vedení obou komunistických stran v Čierné nad Tisou (29. července – 1. srpna 1968) a tajně ho předal generálnímu tajemníku ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi. Byl napsán česky a rozebíral vývoj v Československu.<ref>Pacner, Karel: Další doteky dějin, Plus 2013, 240 stran</ref>

O deset dnů později, během schůzky vedení šesti komunistických stran v Bratislavě, doputoval k Sovětům druhý dopis. Kolderův tajemník [[Radko Kaska]] ho předal na záchodě členu sovětského politbyra [[Petro Šelest|Petro Šelestovi]]. Podepsali ho Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Oldřich Švestka a Vasil Bilak, čtyři členové a jeden kandidát předsednictva ÚV KSČ. Tato pětice žádala rusky o „pomoc všemi prostředky, které máte“. Podle nich „pouze s vaší pomocí bude možno vyrvat [[Československá socialistická republika|ČSSR]] od hrozícího nebezpečí kontrarevoluce“.

Z třetího dopisu Leonid Brežněv citoval během jednání pěti šéfů komunistických stran [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] v neděli 18. srpna. Sepsali jej Indra, Kolder, Hoffmann, Švestka, Pavlovský a někteří další ve víkendovém městečku prominentů na [[Vystrkov (Kozárovice)|Orlíku]] v pátek 16. srpna. Tvrdili, že mají zajištěnou podporu šesti z jedenácti členů předsednictva ÚV KSČ a padesáti členů pléna ÚV KSČ. Upozornili, že vojenský zásah už nelze odkládat. Do Moskvy jej [[Telegrafie|odtelegrafovalo]] sovětské velvyslanectví.

Takzvaný [[dopis 99 pragováků]] byla v podstatě soukromá iniciativa několika desítek [[Stalinismus|stalinistů]] z pražského podniku [[Praga]].<ref>Před 50 lety vznikl dopis 99 pragováků, považovaný za jeden ze „zvacích“ [https://www.dotyk.cz/publicistika/pred-50-lety-vznikl-dopis-99-pragovaku-prezdivany-take-zvaci-dopis-20190718.html Dostupný online]</ref>

== Literatura ==
* {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Janáček
| jméno = František
| příjmení2 = Michálková
| jméno2 = Marie
| titul = Příběh zvacího dopisu
| url = http://www.68.usd.cas.cz/files/studie/Pribeh_zvaciho_dopisu.pdf
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-08-20
| vydavatel =
| místo =
| jazyk =
| poznámka = obsahuje původní ruský text dopisu
}}
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* [https://web.archive.org/web/20150822225422/http://www.rozhlas.cz/plus/portrety/_zprava/oldrich-pavlovsky-pribeh-spolehliveho-soudruha-a-signatare-zvaciho-dopisu--1524094 Archive.org – Pořad Českého rozhlasu Plus: podrobné informace o životě Oldřicha Pavlovského, rozbor událostí v srpnu 1968.]

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa]]
[[Kategorie:1968]]
[[Kategorie:2026]]
[[Kategorie:Kolaborace]]

Soubor:Zvací dopis 1968.jpg

2026-05-21T13:32:06Z

Nová stránka

Fotografie + Description:
* Slovenčina: Pozývací dopis z roku 1968, ktorého signatármi boli Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Oldřich Švestka a Vasil Biľak.
* Date: 1968
* Source: Česká Televize / https://ct24.ceskatelevize.cz/sites/default/files/styles/scale_1180/public/2137894-f201402070655701.jpeg, https://ct24.ceskatelevize.cz/sites/default/files/styles/scale_1180/public/2137897-f201402070655801.jpeg
* Author: Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Oldřich Švestka, Vasil Biľak

+ pochází z Wikimedia Commons, kde má status – This work is in the '''public domain''' because according to the Czechoslovak copyright law of 25 March 1965, section 33(3), all works first published without a claim of authorship in Czechoslovakia come into the public domain fifty years after publication.

[[Kategorie:PD Czech]]

Soubor:Seznam-nejvetsich-ceskych-kolaborantu-2026-05-21.png

2026-05-21T13:26:12Z

+ Seznam největších zrádců českého národa v roce 2026 !

Nová stránka

Snímek výřezu webových stránek + serveru '''VK.com''' (www.vk.com) ukazuje seznam '''největších zrádců českého národa v roce [[2026]]''', kteří stojí za druhým '''[[Zvací dopis|zvacím dopisem]] !'''
* Přesná adresa seznamu – '''https://vk.com/wall-153723476_65767'''
** Čistě po pořádek uvádím, že dnes osobně nemám žádný účet na ruské sociální síti VK.com.
** A je jisté, že [[1. červenec|1. července]] 2026 už také nebudu mít žádný účet na fotografickém portálu [[Flickr|Flickr.com]].

Povoluji jeho použití pod licencí – Fair use (obsah serveru www.vk.com je chráněn autorským právem).

Author: Michal Pohořelský, www.Multimediaexpo.cz

[[Kategorie:FU fotografie]]
[[Kategorie:Foto Michal Pohořelský]]