Mali

2026-07-21T15:53:53Z

+ Aktualizace

Nová stránka

{{Infobox stát
| genitiv = Mali
| úřední název česky = Malijská republika
| úřední název = République du Mali
| vlajka = [[Soubor:Flag of Mali.png|125px]]
| článek o vlajce = Vlajka Mali
| znak = [[Soubor:Coat of arms of Mali.png|100px]]
| článek o znaku = Znak Mali
| hymna = Pour l'Afrique et pour toi, Mali
| článek o hymně = Malijská hymna
| motto = Un peuple, un but, une foi.
| článek o mottu =
| motto překlad = Jeden národ, jeden cíl, jedna víra.
| mapa umístění = [[Soubor:Mali on the globe (Africa centered).png|290px]] [[Soubor:Mali Map-1994.jpg|290px]]
| hlavní město = [[Bamako]]
| rozloha = 1 240 000 km2
| rozlmisto = 23
| procent vody = zanedbatelné
| nejvyšší hora = [[Hombori Tondo]]
| výška nejvyšší hory = 1155
| čas = +0
| obyvatel = 21 905 000
| obyvmisto = 64
| obyvrok = [[2021]]
| hustota = 9
| hustmisto = 204
| HDI = 0,391
| HDIvývoj = růst
| HDIvýše = nízký
| HDIrok = [[2007]]
| HDImísto = 168
| jazyk = [[francouzština]] (úřední), [[bambarština]]
| národnosti = [[Bambarové]], [[Maurové]], [[Tuaregové]]
| náboženství = [[Muslim|muslimové]] 90%, domorodá náboženství 9%, [[Křesťanství|křesťané]] 1%
| státní zřízení = [[republika]]
| datum vzniku = [[19. březen|19. března]] [[1962]]
| způsob vzniku = nezávislost na [[Francie|Francii]]
| funkce1 = Prezident
| vládce1 = [[Amadou Toumani Touré]]
| funkce2 = Předseda vlády
| vládce2 = [[Ousmane Issoufi Maïga]]
| měna = [[CFA frank]]
| kód měny = XOF
| HDP/ob. = 1,154
| HDP/ob.misto = 166
| HDP/ob.rok = [[2005]]
| Gini = 50,5
| Ginirok = [[1994]]
| ison = 466
| iso3 = MLI
| iso2 = ML
| mpz = RMM
| předvolba = +223
| doména = ml
}}
'''Mali''' je [[prezidentská republika]], nacházející se v oblasti [[Sahel]]u a jižní Sahary. Hraničí na severu s [[Alžírsko|Alžírskem]], na východě s [[Niger]]em, na jihu s [[Burkina Faso|Burkinou Faso]] a [[Pobřeží slonoviny|Pobřežím slonoviny]], na západě s [[Guinea|Guineí]], [[Senegal]]em a [[Mauritánie|Mauritánií]]. V roce [[2021]] zde žilo asi '''21 905 000''' obyvatel na ploše 1,2 mil. km2. Téměř celý sever země je [[poušť]], jen na jihu je trochu obdělávatelné půdy. V letech [[1992]]–[[2002]] byl hlavou státu prezident [[Alpha Oumar Konaré]], současným prezidentem je [[Amadou Toumani Toure]], který po svém prvním mandátu v období 2002–2007, byl v roce [[2007]] opětovně zvolen na dalších 5 let. Zákonodárným sborem je Národní shromáždění a má 147 křesel.

== Dějiny ==
Mali má na rozdíl od mnoha jiných moderních afrických států dlouhou a především dobře popsanou historii jako tradiční státní útvar. Do doby 2000 – 1300 př. n. l. je datováno archeologicky doložené polokočovné osídlení u města [[Gao]].

=== Říše Ghana ===
Kolem 4. století n. l. říše Ghana zahrnovala i oblasti západního Mali. Doba vzniku říše je nejistá. První písemné ([[Arabové|arabské]]) zmínky o říši Ghana jsou z konce 8. století. V roce 990 si Ghana podmanila sousední [[Berbeři|berberskou]] říši Awdaghust, roku 1076 bylo centrum říše Ghana dobyto [[muslim]]skými [[Almorávidé|Almorávidy]]. O několik let později (1087) se almorávidská říše rozpadla. Ghana přežívala jako nevýznamný státeček, později začleněný do říše Mali.

=== Říše Mali a Songhajská říše ===
Legendární počátky muslimské říše Mali pod vládou dynastie Keïta sahají do 10. – 11. století. Roku 1224 Mali [[válka|válčilo]] s královstvím Sósů v oblasti dnešního [[Bamako|Bamaka]]. V roce 1235 došlo k bitvě u Kiriny, Sósové byli poraženi maliským panovníkem Sundžátou, říše Mali ovládla oblast dnešního Mali, [[Senegal]]u, [[Gambie]], část [[Mauritánie]] a [[Guinea|Guiney]]. Největší rozmach říše nastal ve 14. století pod vládou mansy (krále králů) Músy. V následujícím století však přišel pomalý úpadek Mali, v polovině 15. století se osamostatnila do té doby vazalská Songhajská říše, která posléze ovládla značnou část území bývalé říše Mali. Songhajské říše zažila největší rozkvět za vlády Askíji Muhammada v letech 1493 – 1528, na konci 16. století však marocký vpád přinesl její úpadek. Songhajská říše přetrvala v částečné závislosti na [[Maroko|Maroku]] do počátku 19. století. Roku 1670 říše Mali zanikla jako státní útvar.

=== Koloniální expanze ===
[[Francie|Francouzská]] expanze podél řeky [[Senegal (řeka)|Senegal]] se zastavila roku 1688 u peřejí na západní hranici dnešního Mali. V 18. století území dnešního Mali zažívalo hospodářský úpadek a existovalo zde několik menších států. V první polovině 19. století se první Evropané ([[Mungo Park]], [[Alexander Laing]], [[René Caillé]]) dostali do bájného islámského města [[Timbuktu]]. Během 70. let 19. století si Francouzi začali podmaňovat území dnešního Mali. Hlavní překážkou byla [[Tukulérové|tukulérská]] říše, v jejímž čele stál Ahmadu Seku a [[Mandinkové|mandinská]] říše Samori Turého. Roku 1892 byla po správní linii vytvořena kolonie Súdán (neplést s anglo-egyptským [[Súdán]]em), roku 1895 se [[Francouzský Súdán]] stal součástí [[Francouzská západní Afrika|Francouzské západní Afriky]]. Francouzská expanze vrcholila roku 1898 zajetím Turého a obsazením celého území dnešního Mali Francouzi. Od roku [[1907]] bylo správním centrem kolonie Bamako, které v tomto postavení vystřídalo předchozí správní středisko Kayes. Roku [[1958]] vznikla v přípravách na získání nezávislosti [[Federace Mali]] zahrnující dnešní Mali a Senegal, jejím prezidentem se stal [[Modibo Keïta]]<ref>[http://rozvojovky.vse.cz/st-mali.php rozvojovky.vse.cz]</ref>.

=== Postkoloniální období Mali ===
Mali získalo samostatnost v červnu [[1960]] v rámci Federace Mali, která však přežila pouze čtvrt roku. Další vývoj byl podobný jako v řadě jiných mladých afrických států. Nejprve to byla cesta k africkému [[socialismus|socialismu]] pod vedením Modibo Keïty. Jeho politika přivedla zemi do hospodářské krize. Následoval vojenský převrat ([[1968]]), který byl bezprostřední reakcí armády na snahy Keïty vybudovat prezidentskou gardu jako protiváhu vůči armádě<ref>Thomson, Alex. An Introduction to African Politics. Abingdon, Oxon: Routledge, 2004. ISBN 0-415-28262-4. Str. 137.</ref>. Armáda deklarovala, že moc si ponechá pouze dočasně, avšak přes více než 20 let zůstal u moci režim jedné strany ovládané vojenskou [[junta|juntou]] pod vedením [[Moussa Traoré|Moussy Traorého]], byť se později režim převlékl z uniforem do civilu<ref>Chazan, Naomi et al. Politics and Society in Contemporary Africa. Boulder, Colorado: Lynne Rienner, 1999. ISBN 0-333-69475-9. str. 229.</ref>. Traorého režim padl až v březnu roku [[1991]] po dalším vojenském převratu, který však tentokrát, na první pohled překvapivě, nasměroval zemi demokratickým směrem.

=== Demokratické Mali ===
Zakořeňující demokracie v Mali je vnímána trochu jako překvapení a náhodná anomálie, zvlášť protože maliské podmínky na počátku 90. let se zdály být velmi nevhodné pro demokratické uspořádání. Mali patří k nejchudším zemím nejen v celosvětovém, ale i v africkém srovnání, vládla zde již přes dvacet let [[vojenská junta]] Moussy Traorého a ani nikdy předtím v postkoloniálních dějinách zde nefungovaly demokratické principy.

Neutěšená ekonomická situace v 80. letech iniciovala vznik řady zemědělských spolků, které patřily k prvním známkám aktivizace obyvatelstva. Inspirativní události v zemích sovětského bloku, které byly v Africe následovány také řadou politických změn, přinesly zdůraznění demokratizačních požadavků i do Mali. Traoré sám inicioval diskuse o zavedení demokratických principů uvnitř vládní strany, opoziční hnutí se však začalo stále více projevovat i mimo vládní stranu. Traoré brzy přehodnotil svůj postoj, protivládní demonstrace začaly být potlačovány silou a zahynulo několik set lidí. Krveprolití zastavil dalším krveprolitím v březnu 1991 vojenský převrat, který vedl [[Amadou Toumani Touré]]. Byla zrušena ústava, rozpuštěna vláda a zakázána vládní strana. Touré se stal dočasnou hlavou státu a do čela přechodné vlády se postavil uznávaný technokrat Soumana Sacko, vysoký úředník [[UNDP]].

Na rozdíl od předchozího Traorého převratu armáda vyplnila své prohlášení, že nemá v úmyslu zůstat u moci. Smíšená vojensko-civilní vláda zůstala u moci jen rok, během kterého probíhaly přípravy na demokratické volby. Pozoruhodné bylo přijaté prohlášení, že členové vlády ani členové dočasného pětadvacetičlenného nejvyššího zákonodárného orgánu – Prozatímního výboru pro blaho lidu (francouzsky: ''Comité de transition pour le salut du Peuple – CTSP'') – nebudou v prvních volbách kandidovat. V létě 1991 byla svolána národní konference, na které kolem 2000 delegátů vypracovalo návrh ústavy. Maliská národní konference byla inspirována [[Benin]]skou zkušeností. Národní konference, jichž především ve frankofonní Africe proběhlo počátkem 90. let několik, byly překvapujícím projevem důvěry v institucionální řešení politických problémů<ref>Le Vine, Victor T. Politics in Francophone Africa. London: Lynne Rienner Publishers, 2004. ISBN 1-58826-249-9. Str. 242</ref>, i když zdaleka ne ve všech případech byly počátkem úspěšného přechodu k demokracii.

Maliská konference byla do značné míry specifická. Nepředstavovala, tak jako v jiných zemích, prostor pro vyřešení konfliktu mezi stávajícím režimem a opozicí, neboť Traoré byl již odstraněn a Tourého vláda byla vnímána jako dočasná. Konference nemusela usilovat o uznání své suverenity a spíše než samotným aktérem politické změny byla mechanismem pro hledání konsensu o budoucnosti Mali po svržení Traorého<ref>Le Vine, Victor T. Politics in Francophone Africa. London: Lynne Rienner Publishers, 2004. ISBN 1-58826-249-9. Str. 259</ref>.

Začátkem roku 1992 proběhlo referendum o nové ústavě a místní, dvoukolové parlamentní a dvoukolové prezidentské volby. Volební účast se však u jednotlivých voleb pohybovala pouze mezi 20 a 45 %<ref>Zídek, Petr. Mali. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-277-5. Str. 59 </ref>. Jako nejsilnější strana vzešlo z voleb Spojenectví pro demokracii v Mali (francouzsky: ''Alliance pour la démocratie au Mali – [[ADEMA]]''), hnutí, které představovalo téměř jednotnou opozici na sklonku Traorého režimu. Spíše než jednotnou stranou však ADEMA bylo nepevným koaličním uskupením řady zájmových skupin<ref>Bratton, Michael; van de Walle, Nicolas. Democratic Experiments in Africa: Regime Transitions in Comparative Perspective. Cambridge: Cambridge University Press, 1997. ISBN 0-521-55612-0. Str. 252.</ref>, což se později projevovalo ve značné křehkosti vládnoucích koalic. Prezidentem se stal předseda ADEMA [[Alpha Oumar Konaré]]. Řada politických stran si však stěžovala, že volební systém zvýhodňoval ADEMA. Z voleb vzešla koaliční vláda v čele s ADEMA. V dalším období došlo k řadě rekonstrukcí vlády a obměnám vládní koalice a byla odhalena spiknutí za účelem odstranění Konarého.

Dalším volebním rokem byl rok [[1997]]. Národní nezávislá volební komise rozhodla o odložení parlamentních voleb z organizačních důvodů, výsledky prohlásila opozice za zfalšované, ačkoliv mezinárodní pozorovatelé hlásili organizační nedostatky, avšak nikoliv falšování výsledků. Ústavní soud výsledky prvního kola voleb nakonec zrušil, a to z formálních důvodů. Volby potvrdily značnou fragmentaci politického systému v Mali. Zde se, podobně jako v jiných afrických zemích, jen zpravidla obtížně hledají výrazné programové rozdíly mezi jednotlivými stranami, které jsou profilovány regionálně nebo skrze svoji ústřední osobnost, spíše než programově<ref>Sandbrook, Richard. Closing the Circle: Democratization and Development in Africa. Toronto: Between the Lines, 2000. ISBN 1-85649-828-X. Str. 34-35</ref>. V parlamentu zasedli zástupci 10 stran, přičemž minimálně sedm jiných významných politických uskupení volby bojkotovalo.

Tyto události ovlivnily i následné prezidentské volby, které jasně vyhrál Konaré. Radikální opozice však odmítla uznat jeho legitimitu v druhém funkčním období a vyzývala k bojkotům následných místních voleb a opakovaných parlamentních voleb. Na rozdíl od části opozice však mezinárodní pozorovatelé hodnotili všechny volby jako spravedlivé. Část radikálních politických aktivistů byla uvězněna za podněcování k násilí a [[Amnesty International]] kritizovala podmínky jejich věznění. Kvalita druhých maliských voleb tak byla jednoznačně horší než v případě prvních, zakládacích voleb maliské demokracie<ref>Sandbrook, Richard. Closing the Circle: Democratization and Development in Africa. Toronto: Between the Lines, 2000. ISBN 1-85649-828-X. Str. 31</ref>.

Během druhého Konarého volebního období se vztahy s opozicí normalizovaly a volby roku [[2002]], kdy již Konaré nemohl dle ústavy kandidovat, proběhly v mnohem klidnějším duchu. V září [[2001]] požádal Amadou Toumani Touré o propuštění z maliské armády a začal připravovat svoji kandidaturu pro prezidentské volby, které se konaly následujícího roku. Přestože část obyvatel zastávala názor, že pro Tourého je nevhodné špinit se politikou a že jako voják je zárukou demokratického vývoje v zemi, s výraznou převahou porazil kandidáta ADEMA a opět stanul v čele Mali, tentokrát jako řádně zvolený prezident. Touré se nestal členem žádné politické strany a jeho prezidentskou kandidaturu podporovala široká koalice více než dvou desítek stran. Podobně široká koalice je zastoupena i ve vládě. ADEMA v parlamentních volbách těsně ztratila postavení nejsilnější parlamentní strany.

=== Tuarežský problém ===
Mali je zemí s velkou etnickou tolerancí a snášenlivostí (na africké poměry). Jedinou podstatnější výjimkou je problém [[Tuaregové|Tuaregů]], který má několik rozměrů.

Tuaregové tradičně tvořili opozici k centrální vládě a měli [[secesionismus|secesionistické]] snahy. Jeden z důvodů můžeme nazvat historicko-etnický. Silně arabizovaní berberští Tuaregové, obývající pouštní a polopouštní oblasti jižního okraje [[Sahara|Sahary]], byli v minulosti zapojeni do [[otrokářství|obchodu s otroky]] směřujícího ze subsaharské Afriky do arabských zemí severní Afriky. Po vzniku samostatných států v [[sahel]]ské oblasti (Mali, [[Niger]], [[Čad]]) měli Tuaregové problémy se „''smířit s tím, že by se měli stát menšinou ve státech ovládaných většinou černých obyvatel, které donedávna znali jen jako otroky,''“ <ref>Zídek, Petr. Mali. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-277-5. Str. 61</ref> a o kterých tedy smýšleli z nadřazené pozice. Tento v zásadě etnický spor existoval a existuje (i v podobě občanských válek) po celé linii styku černošského a [[Berbeři|berberského]] či [[Arabové|arabského]] obyvatelstva – mimo Mali také v Nigeru, Čadu a [[Súdán]]u. Povstání Tuaregů musela maliská armáda potlačovat hned na počátku samostatné existence Mali.

Další důvod je ekonomický. Poušť obývaná Tuaregy je nejchudším regionem Mali a byla dlouho velmi izolovaná. Na Tuaregy těžce dopadla sucha v 70. letech, kdy velká část tradičně nomádské tuarežské společnosti odešla do okolních zemí.

K významnému povstání Tuaregů došlo počátkem 90. let, kdy se do Mali přenesly nepokoje z Nigeru a kdy [[Alžírsko]] deportovalo zpět do Mali 25 000 tuarežských uprchlíků. Režim Moussa Traorého reagoval tvrdou represí a současně tajnými rozhovory s vůdci Tuaregů v Alžírsku. Byla podepsána tajná dohoda o příměří, ale ani jedna strana ji neplnila, a boje tak pokračovaly. Po vojenském převratu se přechodová vláda i první demokratická vláda snažily rozpory s Tuaregy urovnat za oboustranně výhodných podmínek. Mezi 25 členy CTSP byli dva zástupci Tuaregů. Problémy při urovnávání rozporu přinášela jednak nedisciplinovanost maliské armády, která při potlačování rebelie postupovala značně brutálně, a jednak rozštěpenost Tuaregů, kdy některé skupiny provozovaly prostý banditismus bez větších politických cílů.

Jako základní mírová zásada byla přijata v dohodě roku 1992 decentralizace. Útoky povstalců však pokračovaly i v roce [[1993]], cílem byly především oblasti obývané [[Songhajci]] (území Tuaregů sousedí právě především s územím obývaným Songhajci). Songhajci reagovali založením Vlasteneckého maliského hnutí vlastníků půdy (francouzsky: ''Mouvement patriotique malien Ghanda Koy – MPGK''), jehož členové kritizovali mírný postup vlády vůči Tuaregům a prováděli četné trestné výpravy, které jen přispěly k eskalaci konfliktu. K bojům docházelo i mezi jednotlivými frakcemi Tuaregů. V letech [[1995]] – [[1996]] se ale podařilo dovést mírová jednání do úspěšného konce a řada povstalců se zapojila do maliské armády a státní administrativy. Situace v severní části Mali se tak výrazně uklidnila, i když k občasným útokům kriminálního charakteru zde stále dochází.

V červenci 2002 byl [[Ahmed Mohamed Ag Hamani]] jmenován Tourém předsedou vlády, a stal se tak prvním maliským tuarežským premiérem. To svědčí o jasném utlumení tuarežského problému<ref>Africa South of the Sahara 2006. 35th Edition. London: Europa Publications, 2005. Str. 727</ref>.

== Geografie ==
=== Administrativní dělení ===
Mali se dělí na 8 krajů ''(regions)'' a okrsek hlavního města ''(district).'' Kraje se dále dělí na 49 okruhů ''(cercles)'' a 288 okresů ''(arrondissements).''

[[Soubor:Regions of Mali 2016-2.png|thumb|300px|Administrativní dělení v roce 2016]]
*[[Gao (kraj)|Gao]]
*[[Kayes (kraj)|Kayes]]
*[[Kidal (kraj)|Kidal]]
*[[Koulikoro (kraj)|Koulikoro]]
*[[Mopti (kraj)|Mopti]]
*[[Ségou (kraj)|Ségou]]
*[[Sikasso (kraj)|Sikasso]]
*[[Tombouctou (kraj)|Tombouctou]] (Timbuktu)
*[[Bamako (okrsek hlavního města)|Bamako]]

=== Města ===
* [[Bamako]] – hlavní město (750 000 obyvatel)
* [[Ségou]] – (100 000 obyvatel)
* [[Mopti]] – ( 78 000 obyvatel)
* [[Sikasso]] – (73 000 obyvatel)

== Ekonomika ==
Mali patří k nejchudším zemím na světě – téměř tři čtvrtiny obyvatelstva země žijí v přepočtu za dolar a méně na den<ref>http://www.nationmaster.com/graph/eco_pop_und_1_a_day-economy-population-under-1-day</ref>. Nejvýznamnější je pěstování [[bavlna|bavlny]] a zemědělských plodin, na 3 % rozlohy státu. Významný je také chov dobytka, který však nedosahuje rozsahu v 80. letech kvůli suchům v 80. a 90. letech. Měnou je [[CFA frank]].

== Obyvatelstvo ==
Populace Mali se dělí do několika kmenů, z nichž jsou nejvýznamnější [[Bambarové]], kterých je rovná třetina, ostatních je méně nebo okolo 10 %. Jen třetina obyvatel je gramotná. Kolem 90 % Malijců vyznává [[islám]]. Jediným neislámským (převážně [[animismus|animistickým]]) etnikem jsou [[Dogoni]] obývající jihozápadní část země při hranicích s Burkinou Faso. Úředním jazykem je [[francouzština]], jazykem místních trhů je bambarština, kterou ovládá většina obyvatelstva, ale v zemi se mluví i arabsky a kmenovými jazyky.

=== Národnosti ===
S výjimkou tuarežského problému existuje v Mali na africké poměry etnicky velmi klidné prostředí. „Žádná etnická skupina neovládá vládu ani ozbrojené síly a politické strany nejsou založeny na etnické příslušnosti.“<ref>Freedom House. 2003 Country and Territory reports, [http://www.freedomhouse.org], 28. 9. 2004</ref>

Jedním z možných vysvětlení tohoto stavu může být historický vývoj oblasti horního toku [[Niger (řeka)|Nigeru]]. Místní kmeny sdílejí podobnou historii (navazující na starobylé říše Ghana, Mali a Songhaj) a blízké kulturní a náboženské tradice. Díky snadné dopravě po řece Niger i po rozsáhlých okolních [[savana|savanách]] docházelo v minulosti k intenzivním kontaktům mezi jednotlivými [[etnikum|etnickými skupinami]]<ref>Dokumentovat blízké styky mezi etniky lze kupříkladu na dogonských rituálních maskách. Nedogonské postavy zde mají významné postavení a kupříkladu postavy fulubských dívek se často objevují v tradičních tanečních rituálech.</ref>, které si uvědomily prospěch ze vzájemného obchodu. Každé etnikum se totiž specializovalo v určité formě obživy. Bambarové, Malinkové a Dogoni byli farmáři, Fulbové (a také Tuaregové) byli pastevci, Bozové rybáři, Sarakolové obchodníci. Význam tradice Maliské říše pro současnou demokracii v Mali s oblibou vyzdvihuje i prezident [[Amadou Toumani Touré]]<ref>Touré, Amadou Toumani. Projev u příležitosti Evropských rozvojových dnů (European Development Days). Brusel, 17. 11. 2006</ref>.

Tolerantní vztahy mezi různými etniky přetrvávají i přesto, že v současné době spojení jednotlivých skupin s tradičními způsoby obživy mizí a tradiční společnosti přežívají jen ve venkovských oblastech, zatímco městské společnosti jsou podobně jako jinde v Africe odlišné.

Sami Malijci souhlasí s tím, že tradiční obchodní vazby mezi jednotlivými etniky přispívají k mírové koexistenci jednotlivých skupin obyvatelstva. Zároveň připomínají další skutečnost, a sice že v Mali jsou poměrně běžná [[exogamie|exogamní]] manželství. Přestože platí, že žena se po sňatku stává příslušnicí téhož etnika, z jakého pochází její manžel, [[matrilinearita|matrilineární]] vazby mají také značnou váhu. Pro Malijce tak nepředstavuje problém, je-li nějaký politik Bambara či Fulub, protože po matce může být současně Bozo či Dogon. Klidná etnická situace je také často vysvětlována velkým rozšíření bambarštiny, která slouží jako [[lingua franca]] v oblasti, a také stmelující rolí islámu, k němuž se hlásí kolem 90 % populace.

=== Související články ===
* [[Francouzská Západní Afrika]]

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.primature.gov.ml/ Úřad vlády Mali (francouzsky)]

{{Flickr|Mali}}{{Commonscat|Mali}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Mali| ]]
[[Kategorie:Vnitrozemské státy]]
[[Kategorie:Státy Afriky]]

Multimediaexpo.cz - Související změny pro stránku "Poměr pohlaví" [cs]

Mali