Multimediaexpo.cz - Související změny pro stránku "Vlastizrada" [cs]

Milan Uhde

2026-05-22T12:58:05Z

Nahrazení textu „Host do domu“ textem „Host do domu“

Nová stránka

[[File:Milan Uhde v Desertu2009k.jpg|thumb|250px|Milan Uhde předčítá z časopisu Host do domu v brněnském klubu Desert (prosinec [[2009]].]]
[[Soubor:Seznam-nejvetsich-ceskych-kolaborantu-2026-05-21.png|thumb|250px|Milan Uhde – druhý [[zvací dopis]] (2026)]]
Doc. PhDr. '''Milan Uhde''' (* [[28. červenec|28. července]] [[1936]], [[Brno]]) je [[Morava|moravský]] spisovatel, dramatik a politik. Za vlády komunistů byl významným představitelem [[disent]]u a po [[sametová revoluce|sametové revoluci]] se stal ministrem kultury a předsedou [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny]] [[Česká republika|České republiky]].
== Životopis ==
Narodil se v právnické rodině, vzdělání získal v Brně: chodil zde do obecné školy, roku [[1953]] maturoval na gymnáziu v Králově Poli a v roce [[1958]] absolvoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity (později Jana Evangelisty Purkyně, dnes opět Masarykova univerzita), obor čeština a ruština. Poté pracoval jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu (vycházel [[1954]]–[[1970]]) a zároveň působil jako externí učitel na Janáčkově akademii múzických umění ([[1967]] – [[1971]]). V roce 1971 dosáhl titulu doktora filosofie.
Po zákazu časopisu se stává spisovatelem z povolání, ale roku [[1972]] se po zveřejnění článku v [[Rudé právo|Rudém právu]] dostal na seznam zakázaných spisovatelů a jeho tvorba se nesměla publikovat až do [[sametová revoluce|sametové revoluce]] v roce [[1989]]. Jeho knihy byly odstraněny z veřejných knihoven a bylo mu bráněno ve výkonu jakéhokoliv výdělečného povolání. Psal pod jmény jiných divadelní hry (nejčastěji pro [[Divadlo na provázku]]), publikoval v samizdatu, spolupracoval se zahraničními divadly a rozhlasovými a televizními stanicemi.
Podepsal [[Charta 77|Chartu 77]], v roce [[1988]] se stal i signatářem [[Hnutí za občanskou svobodu]]. V roce [[1989]] založil spolu s jinými disidenty nakladatelství Atlantis a stal se jeho šéfredaktorem. Následující rok po něm tuto pozici převzala jeho manželka, aby se mohl plně věnovat politické kariéře.
V roce [[1990]] se stal po [[Milan Lukeš|Milanovi Lukešovi]] druhým polistopadovým '''ministrem kultury''', v roce [[1992]] se na JAMU habilitoval jako docent. V období od [[6. červen|6. června]] [[1992]] do [[6. červen|6. června]] [[1996]] byl za [[Občanská demokratická strana|ODS]] nejprve poslancem České národní rady a po jejím přejmenování v souvislosti s rozdělením státu [[1. leden|1. ledna]] [[1993]] poslancem Poslanecké sněmovny. Ve stejném období byl od [[29. červen|29. června]] [[1992]] zvolen '''předsedou Poslanecké sněmovny'''.
V první den České republiky 1.ledna 1993 přednesl známý projev končící slovy „…Česká republiko, dobrý den!“.
V následujícím volebním období, od [[1. červen|1. června]] [[1996]] do [[19. červen|19. června]] [[1998]], byl rovněž zvolen do Poslanecké sněmovny, od [[16. červenec|16. července]] [[1996]] do [[9. červen|9. června]] [[1997]] předsedal poslaneckému klubu ODS. Po pádu koaliční vlády ODS se díky svému kritickému postoji ocitl mezi těmi, kteří byli vyzváni k odchodu ze strany, přestoupil tedy do poslaneckého klubu [[Unie svobody - Demokratická unie|Unie svobody]], jehož členem byl od [[20. leden|20. ledna]] [[1998]] do konce zkráceného volebního období. Byl iniciátorem několika poslaneckých návrhů zákonů, z nichž byl schválen pouze jeho Návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích (78/1998 Sb.), který inicioval spolu s [[Jiří Karas|Jiřím Karasem]]. Zákon se snažil zrovnoprávnit nucené práce příslušníků vojenských báňských oddílů s nucenými pracemi příslušníků PTP.
V roce 1998 opustil aktivní politiku a stal se opět spisovatelem z povolání. Vydává pro nakladatelství Atlantis ve sbornících své dřívější práce, ale neváhá ani zahajovat nové projekty.
S postupem času se zdá, že se jeho názory opět sbližují s názory ODS. Lituje toho, že problémy ODS otevřeně nekritizoval už dřív, ale ozval se až v době, kdy se neřešeny rozrostly do takové šíře, že se jejich kritika stala nástrojem jiných snah než jen snahy o nápravu věcí (jeho [http://www.ods.cz/knihovna/publikace/60let_VK/60let_VK.php?kap=59 dopis] Václavu Klausovi k 60. narozeninám). V názoru na události v ČT v roce [[2000]] se staví na stranu ODS proti vzbouřencům (http://www.blisty.cz/art/9758.html)
V roce [[2002]] byl za ODS navržen a stal se místopředsedou Rady Českého rozhlasu.
Žije v [[Brno|Brně]], od roku [[1963]] je jeho manželkou Jitka Uhdeová, v současné době jednatelka a ředitelka nakladatelství Atlantis. Má dvě děti: Michala (podnikatel) a Janu (pracuje v nakladatelství Atlantis).
== Dílo ==
Milan Uhde je autorem povídek, divadelních a rozhlasových her, scénářů a sbírek poezie. Mezi jeho díla patří:
*''Lidé z přízemí'' ([[1962]])
*''Komedie s Lotem'' ([[1963]]) – rozhlasová hra.
*''Hrách na stěnu'' ([[1964]]) – krátké povídky z každodenního života.
*''Král Vávra'' (premiéra [[1964]] v divadle Večerní Brno) – satirická divadelní politická hra, variace na téma Krále Lávry ukazuje strojový svět odcizený lidem, kde trio vládců řídí zemskou poloosu. Hra je tvořena 10 obrazy, obsahuje 9 písní, balad, blues romancí a jednu mezihru. Autor zde navazuje na [[Karel Havlíček Borovský|K. H. Borovského]].
*''Svědkové'' ([[1965]]) – původní absurdní rozhlasová hra, ukazuje bezmocnost lidí proti zlovůli policie.
*''Souhvězdí Panny'' ([[1965]]) – filmový scénář podle své povídky '''Ošetřovna''', příběh o lásce a kamarádství z prostředí vojenského letiště. Film byl natočen téhož roku.
*''Výběrčí'' ([[1966]]) – absurdní rozhlasové drama, dočkalo se i divadelního zpracování.
*''Děvka z města Théby'' ([[1967]] otištěna v květnovém čísle ''Divadla 18'', téhož roku uvedena v Národním divadle) – původní divadelní hra, satirická variace na antické téma Antigony. Kritika hru strhala [http://online.scena.cz/index.php?r=35&c=929].
*''Obloha samej cvok'' ([[1967]]) – sbírka textů písní pro brněnské Divadlo X.
*''Záhadná věž v B.'' ([[1967]]) – sbírka historických mystifikací.
*''Ten, který přichází'' ([[1968]]) – rozhlasová hra.
*''Parta'' ([[1969]]) – rozhlasová hra
*''Šach-mat, Vaše Výsosti'' ([[1969]])
*''Vraždění ve Veracruz'' ([[1970]])
*''Hra na holuba'' ([[1974]]) – původní divadelní hra, vyšla v samizdatu.
*''Balada pro banditu'' ([[1975]]) – muzikálová adaptace divadelní hry na téma [[Ivan Olbracht|Olbrachtova]] ''Nikola Šuhaje Loupežníka'', kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila pro [[Divadlo na provázku]]. Podle této hry vznikl v roce 1978 i stejnojmenný film režiséra Vladimíra Síse.
*''Profesionální žena'' ([[1975]]) – scénář dramatizace na námět [[Vladimír Páral|Vladimíra Párala]], kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila.
*''Zubařovo pokušení'' ([[1976]]) – rozhlasová hra, vyšla v samizdatu.
*''Pohádka máje'' ([[1976]], uvedeno pod názvem ''Poslední leč'') – adaptace [[Vilém Mrštík|Mrštíkovy]] divadelní hry, napsal ji pod jménem Zdeňka Pospíšila, ten však v roce [[1980]] emigroval a spolupráci s Uhdem prozradil.
*''Hodina obrany'' ([[1977]]) – televizní hra.
*''Pán plamínků'' ([[1977]]) – původní televizní hra, vyšla v samizdatu. Motivem byly skutečné osudy některých disidentů, na kterých byla zločinně zneužita psychiatrie.
*''Jitřenka naší slávy'' ([[1977]]) – rozhlasová hra o životě [[Božena Němcová|Boženě Němcové]].
*''Modrý anděl'' ([[1979]]) – původní rozhlasová hra, která byla zpracována i pro divadlo: monolog udavačky, která, zahrávaje si s životy druhých, srovnává svou situaci s údělem anděla spravedlnosti, zatíženého odpovědností za osud lidstva.
*''Velice tiché Ave'' ([[1981]]) – autobiografická retrospektivní rozhlasová hra. Vyšla v samizdatu, později se dočkala i divadelního zpracování.
*''Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl'' ([[1986]], uvedena [[1990]]) – divadelní hra, vyšla v samizdatu: životopisná parodie o Karlu Marxovi, vedoucí k divákově deziluzi.
*''O divadle'' (vycházel [[1986]]–[[1986|9]]) – sborník, vycházel v samizdatu. Uhde zde byl spoluautorem spolu s Josefem Topolem a [[Václav Havel|Václavem Havlem]].
*''Prodaný a prodaná'' ([[1987]]) – divadelní inscenace ztvárňuje osud [[Karel Sabina|Karla Sabiny]], konflikt jednotlivce, politické moci a společnosti. Napsal pro Divadlo na provázku pod jmény Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer.
*''Česká republiko, dobrý den'' (Atlantis [[1995]]) – projevy z období své činnosti ve vyšší politice, vybraných 50 článků pro Denní Telegraf a rozhovory, které vyvolaly čtenářský ohlas.
*''Desítka her'' (Atlantis [[1995]]) – sborník deseti nejdůležitějších divadelních, rozhlasových a televizních textů (''Král-Vávra'', ''Svědkové'', ''Výběrčí'', ''Parta'', ''Zubařovo pokušení'', ''Pán plamínků'', ''Hodina obrany'', ''Modrý anděl'', ''Velice tiché Ave'' a ''Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl'').
*''Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou'' (Atlantis [[2001]]) – sborník 10 titulů vydaných většinou pod cizími jmény (''Balada pro Banditu'', ''Profesionální žena'', ''Pohádka máje'', ''Prodaný a prodaná'', ''Jitřenka naší slávy'', ''Nos a Plášť'' – úprava [[Nikolaj Vasiljevič Gogol|Gogolova]] námětu, ''Krásná rána'' – úprava [[Alexandr Sergejevič Puškin|Puškinova]] námětu).
*''Zázrak v černém domě'' ([[2004]]) – hra napsaná pro [[Divadlo na Vinohradech]].
*''Na rozchodnou'' ([[2004]]) – televizní hra: odehrává se v roce [[1945]] v období odsunu Němců z Brna.
*''[[Nana (muzikál)|Nana]]'' ([[2005]]) – muzikál na téma [[Émile Zola|Zolovy]] ''[[Nana (novela)|Nany]]'' je psán pro hudební scénu Městského divadla v Brně.
Od roku [[1952]] přispíval rovněž do periodik: ''Rovnosti'', ''Hostu do domu'', ''Literárních novin'', ''Plamene'', ''Kultury'', ''Kulturní tvorby''. Napsal řadu textů pro brněnské Divadlo X.
== Ocenění ==
* cena [[Egon Hostovský|Egona Hostovského]]
* [[1987]] cena [[Tom Sheppard|Toma Stopparda]] za hru ''Pán plamínků''
* [[2007]] cena Sazky a Divadelních novin za hru ''Zázrak v černém domě''
* [[2007]] cena [[Alfréd Radok|Alfréda Radoka]] za hru ''Zázrak v černém domě''
== Citáty ==
* jeho krédo: ''Být sám sebou a odpovídat za to.''
* [[Pavel Landovský]]: ''Milane, z tebe nikdy nebude úspěšný politik, protože ty před ty lidi předstupuješ jako provinilej!''
== Externí odkazy ==
* [https://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?id=171&s=1&o=2 PSP.cz – PhDr. Milan Uhde]

{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Uhde, Milan}}
[[Kategorie:Čeští básníci]]
[[Kategorie:Čeští dramatici]]
[[Kategorie:Českoslovenští ministři]]
[[Kategorie:Předsedové Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]]
[[Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění]]
[[Kategorie:Členové ODS]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Signatáři Charty 77]]
[[Kategorie:Kolaborace]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]

Zvací dopis

2026-05-21T13:59:35Z

+ NEW

Nová stránka

[[File:Zvací dopis 1968.jpg|thumb|250px|Zvací dopis (1968)]]
'''Zvací dopis''' je obvyklé označení nedatovaného [[dopis]]u,<ref name="just1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Just
| jméno = Petr
| odkaz na autora = Petr Just
| titul = Dokument: Tzv. Zvací dopis (1968)
| url = http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2005010119
| datum vydání = 2005-01-01
| datum přístupu = 2008-08-20
| jazyk = česky
| url archivu = https://web.archive.org/web/20140221174221/http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2005010119
| datum archivace = 2014-02-21
| nedostupné = ano
}}</ref> který v srpnu [[1968]] poslali [[Alois Indra]], [[Drahomír Kolder]], [[Oldřich Švestka]], [[Antonín Kapek]] a [[Vasil Biľak]] [[Leonid Iljič Brežněv|Leonidu Brežněvovi]]. Obsahoval výzvu k pomoci všemi prostředky proti údajné hrozící [[kontrarevoluce|kontrarevoluci]] v [[Československo|Československu]].

Dopis se stal pro sovětské vedení záminkou pro [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi do Československa]] [[21. srpen|21. srpna]] 1968. Byl psán [[ruština|rusky]].<ref name="just1" />

Dopis byl podle svědků Brežněvovi předán v [[Bratislava|bratislavském]] hotelu Sorea 3. srpna 1968,<ref name="novinky1">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = ivi
| titul = Brežněv prý v roce 1968 převzal zvací dopis na WC
| periodikum = Novinky
| datum vydání = 2008-07-29
| datum přístupu = 2008-08-20
| url = http://www.novinky.cz/clanek/146069-breznev-pry-v-roce-1968-prevzal-zvaci-dopis-na-wc.html
| jazyk = česky
| url archivu = https://web.archive.org/web/20080820004129/http://www.novinky.cz/clanek/146069-breznev-pry-v-roce-1968-prevzal-zvaci-dopis-na-wc.html
| datum archivace = 2008-08-20
| nedostupné = ano
}}</ref> tedy krátce poté, co neúspěchem pro [[Sovětský svaz|sovětskou]] stranu skončily rozhovory mezi sovětským a československým vedením v [[Čierna nad Tisou|Čierné nad Tisou]]. Existence dopisu měla zůstat utajena.<ref name="just1" /> Dne 15. července 1992 byl ale objeven [[pečeť|zapečetěný]] ve Státním archivu [[Rusko|Ruské federace]] s datem 25. září 1968. Obálka byla podepsána [[Konstantin Černěnko|Konstantinem Černěnkem]] se slovy ''Uložit v archivu politbyra. Bez souhlasu neotvírat.'' Již druhý den byl dopis převezen do [[Praha|Prahy]] a představen veřejnosti.

Poslání dopisu bylo [[vlastizrada|vlastizradou]] patrně i podle tehdejších zákonů.<ref name="denik1">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Perknerová
| jméno = Kateřina
| titul = Srpen 1968: viníci potrestání unikli
| periodikum = Deník.cz
| datum vydání = 2007-08-22
| datum přístupu = 2008-08-20
| url = http://www.denik.cz/srpen_68/srpen_60_20070822.html
| issn =
}}</ref> Podepsaní za ni nikdy nebyli souzeni.<ref name="denik1" /> Pravost podpisů byla prokázána kriminalistickými metodami.<ref>[http://technet.idnes.cz/zvaci-dopisy-kapek-bilak-srpen-68-1968-dto-/vojenstvi.aspx?c=A150817_113118_vojenstvi_kuz Zvací dopisy byly dva. Soudruzi je psali ve spěchu a nikdy se nepřiznali], Technet, 20. srpna 2015</ref>

== Podepsáni ==
* [[Alois Indra]] (1921–1990), do dubna roku 1968 ministr dopravy a člen [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV]] [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. V roce 1971 se stal předsedou [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]].
* [[Drahomír Kolder]] (1925–1972), tehdejší člen ÚV KSČ. Roku 1969 se stal předsedou [[Výbor lidové kontroly|Výboru lidové kontroly]].
* [[Oldřich Švestka]] (1922–1983), tehdejší člen předsednictva ÚV KSČ. Po okupaci se vrátil na místo šéfredaktora [[Rudé právo|Rudého práva]], ze kterého byl odvolán během [[Pražské jaro|pražského jara]].
* [[Antonín Kapek]] (1922–1990), tehdejší člen ÚV KSČ. Brežněvovi napsal osobní dopis již dříve. Později se významně podílel na podobě [[normalizace]], krátce po sametové revoluci spáchal sebevraždu.
* [[Vasil Biľak]] (1917–2014), tehdejší člen předsednictva ÚV KSČ. Po okupaci byl tajemníkem ÚV KSČ s rozhodujícím vlivem v zahraniční politice, ale hlavně v ideologické sféře.

== Další dopisy ==
První dopis napsal Antonín Kapek, kandidát předsednictva ÚV KSČ, během jednání vedení obou komunistických stran v Čierné nad Tisou (29. července – 1. srpna 1968) a tajně ho předal generálnímu tajemníku ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi. Byl napsán česky a rozebíral vývoj v Československu.<ref>Pacner, Karel: Další doteky dějin, Plus 2013, 240 stran</ref>

O deset dnů později, během schůzky vedení šesti komunistických stran v Bratislavě, doputoval k Sovětům druhý dopis. Kolderův tajemník [[Radko Kaska]] ho předal na záchodě členu sovětského politbyra [[Petro Šelest|Petro Šelestovi]]. Podepsali ho Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Oldřich Švestka a Vasil Bilak, čtyři členové a jeden kandidát předsednictva ÚV KSČ. Tato pětice žádala rusky o „pomoc všemi prostředky, které máte“. Podle nich „pouze s vaší pomocí bude možno vyrvat [[Československá socialistická republika|ČSSR]] od hrozícího nebezpečí kontrarevoluce“.

Z třetího dopisu Leonid Brežněv citoval během jednání pěti šéfů komunistických stran [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] v neděli 18. srpna. Sepsali jej Indra, Kolder, Hoffmann, Švestka, Pavlovský a někteří další ve víkendovém městečku prominentů na [[Vystrkov (Kozárovice)|Orlíku]] v pátek 16. srpna. Tvrdili, že mají zajištěnou podporu šesti z jedenácti členů předsednictva ÚV KSČ a padesáti členů pléna ÚV KSČ. Upozornili, že vojenský zásah už nelze odkládat. Do Moskvy jej [[Telegrafie|odtelegrafovalo]] sovětské velvyslanectví.

Takzvaný [[dopis 99 pragováků]] byla v podstatě soukromá iniciativa několika desítek [[Stalinismus|stalinistů]] z pražského podniku [[Praga]].<ref>Před 50 lety vznikl dopis 99 pragováků, považovaný za jeden ze „zvacích“ [https://www.dotyk.cz/publicistika/pred-50-lety-vznikl-dopis-99-pragovaku-prezdivany-take-zvaci-dopis-20190718.html Dostupný online]</ref>

== Literatura ==
* {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Janáček
| jméno = František
| příjmení2 = Michálková
| jméno2 = Marie
| titul = Příběh zvacího dopisu
| url = http://www.68.usd.cas.cz/files/studie/Pribeh_zvaciho_dopisu.pdf
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-08-20
| vydavatel =
| místo =
| jazyk =
| poznámka = obsahuje původní ruský text dopisu
}}
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
* [https://web.archive.org/web/20150822225422/http://www.rozhlas.cz/plus/portrety/_zprava/oldrich-pavlovsky-pribeh-spolehliveho-soudruha-a-signatare-zvaciho-dopisu--1524094 Archive.org – Pořad Českého rozhlasu Plus: podrobné informace o životě Oldřicha Pavlovského, rozbor událostí v srpnu 1968.]

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa]]
[[Kategorie:1968]]
[[Kategorie:2026]]
[[Kategorie:Kolaborace]]