Bauxit Z Multimediaexpo.cz stránky Bauxit Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod: Požadovanou činnost smějí provádět jen uživatelé ve skupinách Automaticky schválení uživatelé, RCRedaktors. Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky: {{Infobox minerál | název= Bauxit | obrázek=Bauxite.jpg | popis= | kateg=hornina | vzorec=Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub>·2 H<sub>2</sub>O | barva= hnědo-žlutá, červená | vzhled= [[oolit]]ický | soustava= opakní | tvrdost= 2 | lesk= matný, zrnitý | štěpnost= žádná | index= | vryp= bílý | hustota= 2,3 - 2,7 | rozpustnost= při 1028 °C | ostatní= }}[[Soubor:Pisolitic bauxite 3-2015-Flickr.jpg|thumb|240px|Bauxit (USA, 2015)]] [[Soubor:Chertified pisolitic bauxite-Arkansas-USA-Flickr.jpg|thumb|240px|Bauxit (USA, 2015)]] '''Bauxit''' (čti [bóxit]) je směsicí několika [[minerál]]ů zahrnující hydroxidy hliníku, [[gibbsit]], [[böhmit]], [[diaspor]], oxid hlinitý dihydrát, Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub>·2 H<sub>2</sub>O. a oxidy železa. Většinou se dříve klasifikoval jako minerál, ale současná literatura uvádí bauxit jako [[hornina|horninu]]. Svůj název dostal podle vsi [[Les Baux-de-Provence]] v jižní [[Francie|Francii]]. Bauxit je obvykle směsí minerálů [[boehmit]]u a [[diaspor]]u, [[gibbsit]]u, [[goethit]]u, [[lepidokrokit]]u, [[hematit]]u, [[kaolinit]]u a někdy i [[chlorit]]u, [[kalcit]]u a [[apatit]]u. == Vznik == Vzniká chemickým [[zvětrávání]]m a rozpadem hornin (tzv. [[laterizace]]), které obsahují silikáty hliníku v suchozemském prostředí. Obvykle bývá doprovázen dalšími příměsemi na bázi oxidů [[křemík]]u, [[titan (prvek)|titanu]], [[železo|železa]] a dalších. Nejčastěji je jeho vznik spojen s tropickým podnebím, kde prudké [[déšť|srážky]] mají na svědomí vyluhování rozpustných [[silikát]]ů z hornin a zanechává na místě pouze minerály hliníku a [[železo|železa]], jelikož se jedná o nejméně mobilní prvky. Jejich hydroxidací a oxidací vytváří směs, která se nazývá právě bauxit. Bauxity vznikají převážně z [[vápenec|vápencových]] hornin (tzv. [[terra rosa]]). Obsah oxidu hlinitého často dosahuje až 50%. Vedle vzniku v tropech mohou bauxity vznikat i vyluhováním z hornin [[magmatická hornina|magmatického]], [[metamorfovaná hornina|metamorfovaného]] i [[sedimentární hornina|sedimentárního]] původu. == Vlastnosti == Různé složení bauxitu má za následek, že i jeho fyzikální a chemické vlastnosti se mění v závislosti na procentuálním zastoupením prvků. Barva se pohybuje od bílé, žluté, červené až červeno-hnědé. Vytváří pizolitické, celistvé, zrnité, porézní či zemité agregáty. === Fyzikální vlastnosti === Bauxit při přiložení k [[nos]]u zapáchá jako mokrý [[jíl]], což se stává dobrým rozeznávacím pomocníkem v terénu. Je špatně tavitelný a vytavení hliníku z rudy si vyžaduje velké výrobní náklady na [[elektrická energie|elektrickou energii]]. === Chemické vlastnosti === Bauxit je částečně nerozpustný. == Využití == Bauxit je nejdůležitější průmyslová [[Ruda (geologie)|ruda]] pro získávání [[hliník]]u, který má široké uplatnění od výroby obalů po letecký průmysl. Bauxity jsou také důležitým zdrojem vzácných kovů jako například [[gallium|gallia]], [[germanium|germania]] a [[scandium|scandia]]. Méně kvalitní bauxity (s menším obsahem hliníku) se využívají při výrobě brusiv, kamenců, žáruvzdorných materiálů, k výrobě syntetického [[korund]]u a další. Naleziště bauxitu se využívají také pro navržení modelů vývoje [[Podnebí|klimatu]], jelikož jeho vznik je většinou spojen s tropickým podnebím. Jeho rozložení tak napovídá, že oblast byla dříve v jiném [[podnební pás|podnebném pásu]]. === Výroba hliníku === Při výrobě [[oxid hlinitý|oxidu hlinitého]] z bauxitu je potřeba projít poměrně složitým výrobním postupem. Ruda se musí nejprve rozemlít a smísit s vápencem a hydroxidem sodným. Vzniklá směs se přečerpává do vysokotlakých nádob, kde se následně zahřívá. [[Hydroxid sodný]] rozpouští s oxidem hlinitým, který se z roztoku vysráží, propere, zahřeje, čímž se odstraňuje ze směsi vzniklá [[voda]]. Koncovým členem je bílý prášek podobný cukru – oxid hlinitý. == Naleziště == První těžba byla zahájena ve Francii a od té doby bylo po celém světě objeveno mnoho dalších nalezišť. Polohy bauxitu se vyvíjejí několik miliónů let a mohou dosahovat mocnosti až několika desítek metrů. Téměř třetina světové produkce bauxitu pochází z [[Austrálie]], kde se nacházejí také největší doly na [[hliník]]. {| class="wikitable" style="text-align:right" |+ Těžba v milionech tun (2017)<ref>U.S. Geological Survey, Mineral Commodity Summaries, January 2018</ref> ! Stát ! Těžba ! Rezervy |- | style="text-align:left"| {{flagicon|AUS}} [[Austrálie]] || 83,0 || 6000 |- | style="text-align:left"|{{flagicon|CHN}} [[Čína]] || 68,0 || 1000 |- | style="text-align:left" |{{flagicon|Guinea}} [[Guinea]] || 45,0 || 7400 |- | style="text-align:left" |{{flagicon|BRA}} [[Brazílie]] || 36,0 || 2600 |- | style="text-align:left" |{{flagicon|IND}} [[Indie]] || 27,0 || 830 |- | style="text-align:left" |{{flagicon|JAM}} [[Jamajka]] || 8,1 || 2000 |- | style="text-align:left"|{{flagicon|RUS}} [[Rusko]] || 5,6 || 500 |- | style="text-align:left" |{{flagicon|KAZ}} [[Kazachstán]] ||5,0|| 160 |- | style="text-align:left" |{{flagicon|Saudi Arabia}} [[Saúdská Arábie]] || 3,9 || 210 |- | style="text-align:left" |{{flagicon|Indonesia}} [[Indonésie]] ||3,6|| 1000 |- | style="text-align:left" |{{flagicon|Vietnam}} [[Vietnam]] || 2,0 || 3700 |- | style="text-align:left" |{{flagicon|Greece}} [[Řecko]] || 1,8 || 250 |- | style="text-align:left"| další státy || 11,5 || 4160 |- ! style="text-align:left"| svět celkem || 300 || 30 000 |- |} == Reference == * {{Citace monografie | příjmení = Pellant | jméno = Chris | autor = | odkaz na autora = | příjmení2 = Pellant | jméno2 = Helen | autor2 = | odkaz na autora2 = | odkaz na korporaci = | titul = Horniny a minerály | vydání = | typ vydání = | vydavatel = Osvěta | místo = | rok = 1994 | rok copyrightu = | počet svazků = | počet stran = 256 | kapitola = | strany = | isbn = 80-217-0582-5 }} * {{Citace monografie | spoluautoři = | korporace = | odkaz na korporaci = | titul = Země | editoři = | redaktoři = | překladatelé = | ilustrátoři = | další = Hlavní redaktor James F. Luhr | vydání = | typ vydání = | vydavatel = Knižní klub | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 520 | isbn = 80-242-1225-0 }} == Reference == <references/> {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Usazené horniny]] Šablony použité na této stránce: Šablona:COinS (ukázat zdroj) Šablona:Citace monografie (ukázat zdroj) Šablona:Flagicon (ukázat zdroj) Šablona:Infobox minerál (ukázat zdroj) Šablona:Článek z Wikipedie (ukázat zdroj) Návrat na stránku „Bauxit“.
