Ceres (trpasličí planeta)

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Ceres - RC3 - Haulani Crater (22381131691) (cropped).jpg|thumb|300px|Ceres zachycená sondou Dawn (19. února 2015)]] [[Soubor:Ceres symbol (bold).png|40px|left|Astronomický symbol objektu Ceres]] '''(1) Ceres''' je prvním objeveným a současně svým rovníkovým průměrem 975&nbsp;km největším objektem obíhajícím mezi drahami [[Mars (planeta)|Marsu]] a [[Jupiter (planeta)|Jupiteru]], tedy v oblasti [[Hlavní pás planetek|hlavního pásu planetek]]. Svoji hmotností představuje asi 30 % hmotnosti všech malých těles ve vnitřní části [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]]. První půlstoletí po objevu byl považován za [[planeta|planetu]], později za [[planetka|planetku]]. Na základě rezoluce XXVI. Generálního zasedání [[IAU|Mezinárodní astronomické unie (IAU)]] v srpnu [[2006]] v Praze, která definovala pojem ''planeta'', byl zařazen do nové kategorie těles sluneční soustavy, mezi tzv. [[trpasličí planeta|trpasličí planety]]. == Historie == Po objevu [[planeta|planety]] [[Uran (planeta)|Uran]] v roce 1781, kterým se zdála být potvrzena platnost [[Titius-Bodeovo pravidlo|Titius-Bodeova pravidla]], řada astronomů se rozhodla najít i dosud neodhalenou planetu, která měla obíhat mezi drahami [[Mars (planeta)|Marsu]] a [[Jupiter (planeta)|Jupiteru]] ve vzdálenosti 2,8 [[Astronomická jednotka|astronomických jednotek (AU)]] od [[Slunce]]. Jedním z nich byl i dvorní astronom v městě [[Gotha]], baron [[Franz Xaver von Zach]], který podporován [[Johann Elert Bode|Bodem]], začal v roce 1787 s jejím hledáním. Rozumně se omezil na oblast nebeské sféry poblíže [[ekliptika|ekliptiky]]. Za tím účelem si vytvořil vlastní katalog hvězd blízkých ekliptice, ale i tak bylo jeho snažení marné. Na podzim 1799 navštívil astronomy v [[Celle]], [[Brémy|Brémách]] a v [[Lilienthal]]u, s nimiž o tomto problému diskutoval. Došli k závěru, že takový úkol nemůže zvládnout jeden astronom. Proto se [[21. září]] 1800 sešli v Lilienthalu von Zach, J. H. Schröter, [[Heinrich Wilhelm Olbers|H. W. M. Olbers]], C. L. Harding, F. A. von Ende a J. Gildemeister. Protože na schůzce dospěli k závěru, že ani šest zkušených pozorovatelů není dostatečný počet, rozhodli se přizvat další evropské astronomy. Rozdělili proto oblast [[zvířetník]]u na 24 stejných úseků po 15° a vymezili tyto úseky na oblast 7° až 8° na sever a na jih od ekliptiky. O přidělení oblastí rozhodoval los. Tak vznikla první mezinárodní astronomická kampaň v historii. Její účastníci se nazvali „nebeskou policií“ („Himmelspolizei“). Jedním z přizvaných astronomů byl i [[Itálie|italský]] profesor matematiky [[Giuseppe Piazzi]] z [[Palermo|Palerma]] na [[Sicílie|Sicílii]], který sice nebyl zkušeným astronomem, ale díky podpoře tehdejšího [[neapol]]ského [[panovník|krále]] [[Ferdinand IV. Neapolský|Ferdinanda IV.]] vybudoval v létech 1780 až 1791 ve věži královského zámku astronomickou observatoř. V té době to byla nejjižnější hvězdárna v celé [[Evropa|Evropě]]. V roce 1789 ji vybavil výkonným čočkovým dalekohledem s objektivem o průměru 7,5&nbsp;cm, pětistopým vertikálním a třístopým azimutálním kruhem s velmi přesným odečítáním souřadnic, který zhotovil anglický mechanik Jesse Ramsden. Toto zařízení patřilo ke špičkovým astrometrickým přístrojům té doby. Hlavním cílem Piazziho však nebylo hledání nové planety, ale sestavení co nejpřesnějšího katalogu hvězd. Na tomto úkolu pracoval též [[1. leden|1. ledna]] 1801. Při hledání hvězdy Mayer 87 podle Wollastonova katalogu (ve skutečnosti se jednalo o hvězdu Lacaille 87, z toho důvodu poloha u Wollastona nesouhlasila s údaji v Mayerově katalogu a proto to Piazzi kontroloval) spatřil dosud nepopsaný objekt [[hvězdná velikost|hvězdné velikosti]] 8^m. Když dalšího dne zjistil, že se objekt mezi hvězdami posunul, věnoval mu bližší pozornost. Dne [[24. leden|24. ledna]] téhož roku rozeslal kolegům dopis o objevu, kde objekt opatrně nazval kometou. Svému kolegovi [[Barnaba Oriani|B. Orianimu]] do [[Milán]]a např. napsal: ''Pozoroval jsem 1. ledna poblíž ramena Býka hvězdu osmé velikosti, která se dalšího večera, tedy 2., posunula o 3′ 30″ přibližně k severu a o 4′ přibližně ke znamení Berana … Já bych tu hvězdu označil jako kometu, avšak nevykazuje žádnou mlhovinu a pak její pohyb je tak pomalý a pravidelný, že mi spíše připadá na mysl, že by to mohlo být něco lepšího než nějaká kometa. Je to jen domněnka a to mi velice brání ji zveřejnit…'' Pozorování pokračovalo až do [[11. únor]]a 1801, kdy se objekt přiblížil ke Slunci natolik, že již nebyl pozorovatelný. Celkem jej Piazzi sledoval po dvacetčtyři noci. Přestože byl Piazzi matematik, neměl k dispozici vhodnou výpočetní metodu, aby z tak krátkého úseku dráhy stanovil dostatečně přesně [[elementy dráhy]] nového tělesa. Svými výpočty pouze zjistil, že se nepohybuje po [[Parabola (matematika)|parabole]], což se tehdy předpokládalo o kometách, ale spíše po kružnici. Problém výpočtu parametrů však vyřešil geniální [[Německo|německý]] vědec [[Carl Friedrich Gauss|C. F. Gauss]], který vypracoval v létě roku 1801 matematický postup, umožňující stanovit elementy dráhy z menšího počtu pozorování, tzv. [[Metoda nejmenších čtverců|metodu nejmenších čtverců]]. Díky tomu mohl planetku von Zach [[7. prosinec|7. prosince]] 1801 znovu objevit. Prakticky až do poloviny 19. století byla ještě považována za [[planeta|planetu]] a dostala dokonce i grafický symbol (viz vlevo). Ani objev dalších planetek na tom nic nezměnil. Teprve v 50. letech 19. století, kdy objevů planetek kvapem přibývalo, začala být spolu s ostatními podobnými tělesy považována za pouhou planetku. Na počátku Piazzi velikost nového tělesa značně přecenil; odhadoval, že jeho průměr je srovnatelný s průměrem Země. Naproti tomu anglický astronom [[William Herschel]] již v květnu 1802 po objevu druhé planetky ([[Seznam planetek 1-250|2]]) [[Pallas (planetka)|Pallas]] [[Heinrich Wilhelm Olbers|Heinrichem Wilhelmem Olbersem]] předpokládal, že se jedná o malá tělesa a navrhl je pojmenovat ''[[asteroid]]y'', tedy ''hvězdám podobné''. V roce 2006 byl spolu s ([[Seznam planetek 134251-134500|134340]]) [[Pluto (plutoid)|Plutem]] a [[Transneptunické těleso|transneptunickým tělesem]] ([[Seznam planetek 136001-136250|136199]]) [[Eris (plutoid)|Eris]] zařazen do nově vytvořené kategorie ''trpasličích planet''. I nadále je však veden v oficiálním katalogu malých těles sluneční soustavy pod katalogovým číslem 1. == Galerie kráterů na Ceresu == <gallery heights="190" widths="190"> Soubor:PIA20359 Haulani crater at LAMO crop.jpg|Haulani Soubor:PIA22477 context - Cerealia Facula mound within Occator.jpg|Occator Soubor:PIA20360 Oxo crater on Ceres (edited).jpg|Oxo Soubor:PIA21229 Dawn XMO2 Image 9.jpg|Zadeni </gallery> == Popis objektu == [[Soubor:Moon and Asteroids 1 to 10 at 10 km per px.png|thumb|left|Srovnání velikosti Měsíce s prvními deseti planetkami. Ceres je první zleva.]] I když je Ceres největším tělesem v hlavním pásu planetek a její [[albedo]] patří k průměru (0,113), není ani při optimální opozici, kdy se přibližuje k Zemi na 1,59&nbsp;AU prakticky pozorovatelná pouhým okem. Maximální zdánlivá hvězdná velikost totiž dosahuje nejvýše hodnoty 7,0^m; teoreticky by tato hodnota sice za velice příznivých pozorovacích podmínek u lidí s mimořádně citlivým zrakem stačila ke spatření Cerery, ale takové pozorování zatím nebylo nikdy potvrzeno. Stačí však i malý dalekohled, případně triedr, aby mohla být pozorována, ovšem pouze jako jasný bod, podobný hvězdě. Relativně velká vzdálenost je také na překážku bližšímu zkoumání tohoto tělesa. === Vzhled objektu === {{RIGHTTOC}} Pozorování [[Hubbleův vesmírný dalekohled|Hubbleovým kosmickým dalekohledem (HST)]] i pomocí nejvýkonnějších pozemských dalekohledů ukázalo, že Ceres má téměř kulový tvar, s mírným polárním zploštěním. Je to v souladu s předpokladem, že jeho gravitační přitažlivost umožnila dosáhnout [[isostáze]], tedy zaujmutí tvaru s minimální gravitační energií. Vedle planetky ([[Seznam planetek 1-250|4]]) [[Vesta (planetka)|Vesta]] a možná i planetky ([[Seznam planetek 1-250|10]]) [[Hygiea (planetka)|Hygiea]] je tedy jediným objektem v pásu planetek, u kterého k tomuto procesu došlo. Na povrchu byla na snímcích pořízených [[1995]] s malým rozlišením asi 60&nbsp;km/px v [[ultrafialové záření|ultrafialové části spektra]] pomocí HST objevena tmavší oblast, o rozměrech přibližně 250&nbsp;km, která byla nazvána na počest objevitele planetky ''Piazzi'' a o níž se předpokládalo, že by to mohl být [[impaktní kráter]]. Při pozdější pozorováních v roce [[2002]] s podobným rozlišením Keckovým dalekohledem na [[Havajské ostrovy|Havajských ostrovech]] ve [[světlo|viditelné oblasti]] s použitím [[adaptivní optika|adaptivní optiky]], však nebyl ''Piazzi'' pozorován. Místo něj byly spatřeny dvě jiné tmavé oblasti, z nich jedna měla středové zjasnění. O nich se také předpokládá, že se jedná o krátery. Pozorování pomocí HST s vyšším rozlišením 30&nbsp;km/px v létech [[2003]] a [[2004]] ve viditelném [[světlo|světle]] odhalilo další albedový útvar, tentokráte s vyšším albedem a tedy světlejší, o průměru asi 400&nbsp;km, jehož podstata je dosud neznámá. === Geologie objektu === Spektroskopický průzkum ukázal, že povrchová vrstva obsahuje značné množství uhlíku a pravděpodobně i organických látek a podobá se do jisté míry svým chemickým složením [[chondrit|uhlíkatým chondritům]] a že je tedy málo přetvořeným původním materiálem, ze kterého těleso [[akrece|akrecí]] vzniklo. Bylo proto zařazeno po [[spektroskopie|spektrální]] stránce do kategorie G (v hrubší klasifikaci do třídy C). Předpokládá se, že při formování tohoto objektu došlo k částečné diferenciaci jeho nitra, způsobené především teplem vznikajícím při radioaktivním rozpadu [[hliník|²⁶Al]]. Původní materiál, který obsahoval značné množství [[voda|vodního]] [[led]]u roztál, a těžší [[křemičitan|silikátové]] [[hornina|horniny]] klesly ke středu, kde vytvořily kamenné jádro. Chladnoucí obal kapalné vody s příměsí lehčích, převážně uhlíkatých látek vytvořil plášť, jehož tloušťka se odhaduje na 60 až 120&nbsp;km. Nejvyšší vrstva, odhadem 10&nbsp;km silná, se však nikdy plně neroztavila a tvoří kůru planetky, se složením blízkým původnímu materiálu. Kůra byla pouze částečně přetvořena dopady menších těles. To potvrzují i radiolokační pozorování podle nichž je povrch Cerery pokryt vrstvou [[regolit]]u. Z průměrné hustoty se dá vyvodit, že voda na Cereře tvoří asi 17 až 27 % její hmotnosti, což přestavuje v průměru asi 2&nbsp;×&nbsp;10⁸&nbsp;km³ vody, tedy přibližně pětkrát více, než je celkové množství vody na zemském povrchu. Přítomnost vody v povrchových vrstvách byla nepřímo spektroskopicky prokázána měřením ultrafialového spektra astronomickou družicí [[IUE]], která objevila čáry hydroxylu OH, svědčícího o stále se obnovující velice řídké atmosféře vodní páry, unikající z povrchu tělesa. Cerera neprodělala v průběhu své existence žádnou kolizi s větším tělesem, která by významněji zasáhlo do jejího geologického vývoje. === Příbuznost s jinými planetkami === V minulosti se předpokládalo, že Ceres je mateřským tělesem rodiny těles nazývané jejím jménem. Nejnovější výpočty dlouhodobého vývoje dráhy však ukazují, že sama Cerera do této oblasti připutovala, podle jedné z teorií z [[kuiperův pás|Kuiperova pásu]] [http://www.astronews.com/news/artikel/2008/08/0808-012.shtml] a že tedy nemá s ostatními tělesy žádnou spojitost. Také neexistence náznaků na Cereře o velkém impaktu, který by vedl ke vzniku sekundárních těles, snižuje pravděpodobnost případné příbuznosti dalších planetek s Cererou. == Původ jména == Piazzi nazval objevený objekt '''Ceres Ferdinandea'''. První část jména pochází od [[Římská mytologie|římské bohyně]] [[Ceres (mytologie)|Ceres]], která byla ochránkyní zemědělců a úrody, současně patronkou ostrova [[Sicílie]] a sestrou [[Jupiter (mytologie)|Jupitera]]; druhá část jména byla přidána na počest Piazziho královského ochránce a sponzora, Ferdinanda IV. Protože použití tohoto přídomku nebylo v jiných zemích z politických důvodů příliš vítáno, velice brzy z názvu tohoto objektu zmizelo. V Německu J. E. Bode navrhoval pro toto těleso jméno ''Juno'' (později použité pro třetí objevenou planetku ([[Seznam planetek 1-250|3]]) [[Juno]]). Krátce se používalo též jméno ''Hera'' (později tento název dostala planetka ([[Seznam planetek 1-250|103]]) [[Hera]]). == Průzkum objektu == Zatím Ceres nezkoumala žádná vesmírná sonda, ale to se za několik let stane minulostí. V září [[2007]] k ní odstartovala [[kosmická sonda|sonda]] [[Dawn (sonda)|Dawn]]. K cíli by měla dorazit někdy v roce 2015. Ještě předtím by v roce [[2011]] měla dorazit k planetce ([[Seznam planetek 1-250|4]]) [[Vesta (planetka)|Vesta]]. Současné informace o Ceres jsou poměrně skromné, na dálku se dá zjistit podstatně méně informací, než z kosmických sond. == Související články == * [[Seznam planetek 1-250]] == Literatura == * KLECZEK, Josip. ''Velká encyklopedie vesmíru''. Praha: Academia, 2002. S. 66. ISBN 80-200-0906-X * [http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-bib_query?bibcode=2004cosp.meet.2014P&db_key=AST&data_type=HTML&format=&high=43a5c7f7b426048 PITJEVA, E. V. ''Estimations of Masses of the Largest Asteroids and the Main Asteroid Belt from Ranging to Planets, Mars Orbiters and Landers''] Solar System Resarch, Vol. 39, s. 176 (2005). (angl.) * [http://www.psi.edu/pds/archive/astdata04/simps04/diamalb.tab Supplemental IRAS Minor Planet Survey] (angl.) * [http://www.astropa.unipa.it/versione_inglese/Hystory/BODE'S_LAW.htm#8a Osservatorio Astronomico di Palermo, Giuseppe S. Vaiana] (angl.) * [http://aa.usno.navy.mil/hilton/AsteroidHistory/minorplanets.html detailed essay by J. L. Hilton] (angl.) * [http://space.com/scienceastronomy/050907_ceres_planet.html Largest Asteroid Might Contain More Fresh Water than Earth] September 7, 2005 Space.com (angl.) * [http://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/2005/27/ Hubble Space Telescope] news archive [2005-09-07]. (angl.) * [http://www.swri.org/press/ceres.htm ''Observations reveal curiosities on the surface of asteroid Ceres'']. SwRI. (angl., snímky v UV oblasti) * [http://anon.nasa-global.speedera.net/anon.nasa-global/HST_ceres/640.mov Animace celé otáčky, zpracované obrázky z HST]. * [http://www.nature.com/nature/journal/v437/n7056/abs/nature03938.html THOMAS, P. C. et al. ''Differentiation of the asteroid Ceres as revealed by its shape''], Nature, Vol. 437, s. 224 (2005). (angl.) * [http://www.lpi.usra.edu/books/AsteroidsIII/download.html BRITT D. T. et al. ''Asteroid density, porosity, and structure'', s. 488] ''Asteroids III'', University of Arizona Press (2002). (angl.) * SAINT-P&Eacute O.; ''Ceres surface properties by high-resolution imaging from earth'', Icarus, vol. 105, s. 271 (1993). (angl.) * PARKER J. W. et al. ''Analysis of the first disk-resolved images of Ceres from ultraviolet observations with the Hubble Space Telescope'', The Astronomical Journal, Vol. 123, s. 549 (2002). (angl.) * PIAZZI, Giuseppe. ''Risultati delle Osservazioni della Nuova Stella'', Palermo, 1801. (ital.) * [http://aa.usno.navy.mil/hilton/ephemerides/asteroid_ephemerides.html HILTON, James L. ''U.S. Naval Observatory Ephemerides of the Largest Asteroids''] The Astronomical Journal, Vol. 117 pp. 1077 (1999). <!-- not an accurate mass determination, but interesting reading, and online --> (angl.) * [http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-bib_query?bibcode=1993pssc.symp...35H&amp HOSKIN, M. ''Bode's Law and the Discovery of Ceres''], ''Astrophysics and Space Science Library'', Vol. 183, s. 35] (1993) * [http://www.lpi.usra.edu/books/AsteroidsIII/pdf/3027.pdf FODERÀ SERIO, S. G., MANARA, A. , SICOLI, P.: ''Giuseppe Piazzi and the Discovery of Ceres''], ''Asteroids III''. Univ. of Arizona Press, 2002, ISBN 0-8165-2281-2 * [http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-bib_query?bibcode=2002AcHA...14...80B&amp BROSCHE, P. ''The rediscovery of Ceres in 1801'', ''Acta Historica Astronomiae'', Vol. 14, s. 80-88 (2002)] (angl.) * SCHMADEL, L. D. ''Dictionary of Minor Planet Names'', 5. vyd. Berlin: Springer, 2003. ISBN 3-540-00238-3 (angl.) * [http://aa.springer.de/papers/0360001/2300363/small.htm MICHALAK, G. ''Determination of asteroid masses - I. (1) Ceres, (2) Pallas and (4) Vesta''], ''Astronomy and Astrophysics'', Vol. 360, s. 363-374 (08/2000) (angl.) * [http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-bib_query?bibcode=2004DPS....36.2801P&amp;PARKER J. at al. ''Ceres Observations with HST: First Results''], ''American Astronomical Society, DPS meeting #36, #28.01'' (11/2004) (angl.) * MITCHELL D. L. et al. ''Radar Observations of Asteroids 1 Ceres, 2 Pallas, and 4 Vesta'' in ''Icarus'', Vol. 124, Issue 1, s 113-133 (11/1996). - DOI: 10.1006/icar.1996.0193 * PARKER J. W. et al. ''Analysis of the First Disk-resolved Images of Ceres from Ultraviolet Observations with the Hubble Space Telescope'', ''The Astronomical Journal'', Vol. 123, Issue 1, s. 549-557 (01/2002) . - DOI 10.1086/338093. (angl.) * [http://www.lpi.usra.edu/meetings/lpsc2005/pdf/1345.pdf LI, J.-Y et al. ''HST Photometry and Surface Mapping of Asteroid 1 Ceres''], ''36th Annual Lunar and Planetary Science Conference'', Abstract No.1345 (03/2005) (angl.) * THOMAS P. C. et al. ''Differentiation of the asteroid Ceres as revealed by its shape'', ''Nature'', Vol. 437, Issue 7056, s. 224-226 (9/2005). - DOI 10.1038/nature03938. (angl.) * [http://www.agu.org/pubs/crossref/2005/2004JE002244.shtml McCORD,T. B. SOTIN C. ''Ceres: Evolution and current state''], ''Journal of Geophysical Research'', Vol. 110, Issue E5 (5/2005). - DOI 10.1029/2004JE002244. (angl.) * [http://www-spc.igpp.ucla.edu/dawn/newsletter/html/20030822/ceres_evolution.html McCORD,T. B. SOTIN C. ''Ceres Evolution and Current State: A Summary''], ''Dawn's Early Light''. Vol. 2, Iss. 2, 2003. (angl.) * [http://www-geodyn.mit.edu/russell.dawn_space_time.pdf RUSSELL, C. T. ''Dawn: A journey in space and time''], ''University of California Postscripts''. Paper 297. Los Angeles: UCLA, 2004. (angl.) * [http://www.pro-physik.de/Phy/External/PhyH/1,,2-10-0-0-1-display_in_frame-0-0-,00.html?recordId=6901&table=NEWS ''Ceres, der größte Himmelskörper im Asteroidengürtel''] (něm.) == Externí odkazy == * [http://www.planetky.cz/article.php3?sid=34&mode=thread&order=0&thold=0 TICHÁ, Jana. ''(Ne)zapomenout na Palermo''. IAN, 2001] * [http://anon.nasa-global.speedera.net/anon.nasa-global/HST_ceres/640.mov Movie of one Cererian rotation (processed Hubble images)] (angl.) * [http://www.wissenschaft.de/wissen/news/257399.html Informationen zum Aufbau (2005)] (něm.) * [http://www.swri.org/9what/releases/2001/ceres.htm HST 2001. SwRI] (angl.) * [http://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/2005/27/ HST Pictures 2003-2004. STScI] (angl.) * [http://neo.jpl.nasa.gov/cgi-bin/db?name=1 (1) Ceres. NASA-JPL] (angl., graf dráhy) * [http://www.heavens-above.com/asteroid.asp?TZ=CET&mpid=1 Heavens Above] (angl., hvězdná mapka k vyhledání) * [http://hamilton.dm.unipi.it/cgi-bin/astdys/astibo?objects:Ceres;main (1) Ceres. AstDys] (angl., elementy dráhy a další data) * [http://www.astronomy.com/asy/default.aspx?c=a&id=3478 astronomy.com], movie credit J. Parker, Southwest Research Institute. (angl.) {{Commonscat|Ceres (dwarf planet)}}{{Sluneční soustava}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Planetky hlavního pásu]] [[Kategorie:Trpasličí planety]]

Návrat na stránku „Ceres (trpasličí planeta)“.