Fotografie aktu

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 15. 12. 2014, 08:49; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Žena scházejíci po schodech, studie pohybu, Eadweard Muybridge.
Akt, Félix-Jacques Moulin, okolo 1850
Mužský akt s amfórou, Wilhelm von Gloeden, okolo 1900
Jedna z prvních fotografií aktu, E. Delacroix a Eugène Durieu z roku 1853. Fotografie sloužila malíři Delacroix jako předloha.

Fotografie aktu je umělecký fotografický směr, jehož tématem je zobrazení zcela nahého (akt) nebo částečně odhaleného lidského těla (poloakt). Vychází z malby. Akt (fotografický anebo jiný) je sám o sobě zdrojem estetického zážitku pro vzdělaného diváka, ale také pomůckou pro všechny ostatní diváky, jak usměrnit vztahy k nahému tělu od vulgární sexuality k estetické reakci. Akt by měl ukázat, jak tělo opravdu vypadá z estetického hlediska, a přiblížit rozdíl mezi nahým tělem ve skutečnosti a jeho obrazem v umění.[1]

Obsah

Historie

Důvody zobrazování nahého těla byly v jednotlivých epochách historie lidstva různé. Fotografie přišla ještě v období symbolické a mytologizující výjevové malby a napodobuje ji. Tento směr relativně rychle mizí a prosazuje se estetická fotografie. Zájem o erotické tělo vede k nadprodukci fotografické pornografie, která se velmi rychle se rozmnožuje a byla lacinější než objekt samotný. Prostituce tělem se změnila na prostituci vzhledem. Mužské akty se vyskytovaly častěji v raných počátcích fotografie.[2]

Pionýrem fotografie aktu byl Eadweard Muybridge (1830–1904), který studoval a dokumentoval pohyb ženského i mužského těla a na vědecké bázi spolupracoval s lékaři a fyziology. Průkopníci fotografie aktu zpočátku zobrazovali nahé tělo tak, jak bylo obvyklé v malířství. Například francouzský fotograf Félix-Jacques Moulin (1802–1875) nebo Henry Peach Robinson, který ke svým fotografickým kompozicím dělá nejdříve kreslené náčrtky. Podle nich fotografuje postavy, které vystřihuje a lepí na vhodné pozadí. Celek pak znovu fotografuje.

Mnoho pozdějších novodobých fotografů, jako například Edward Weston, Ruth Bernhard a Jerry Avenaim, dávali přednost zobrazení linií a křivek těla jako umělecké vyjádření. Snažili se tak vytvořit definici erotického umění jako opozici k erotice a pornografii.

Základním cílem pornografie je snaha vyvolat sexuální reakci samu o sobě. K tomuto účelu se používají „vzrušující" postoje, mnohoslibné náznaky, modely s přehnaně výraznými pohlavními znaky, často abnormálními. Pokud chce nahá žena získat erotickou hodnotu, musí ji trochu zahrát, musí být vhodným způsobem upravená a „naservírovaná“. Důležitou úlohu přitom hraje tvář a rekvizity, kterými je tělo obklopeno. Zpravidla jde o reálné prostředí, koupelnu, zrcadlo, postel, nebo scéna na seně, v lese nebo v poli. Velmi častá je takzvaná erotická lež. Erotický efekt se vyrábí všemi prostředky a způsoby. Divák může mít dojem, že vidí vášnivé sexbomby. Ve skutečnosti mají modelky co dělat, aby se velká ňadra vhodným sklonem těla dostala do esteticky přijatelné formy. Významnou úlohu hrají vyšpulené rty, natáčení boků, vystrkování zadku, vypínání na špičky, tisknutí ňader k sobě apod.[3]

Rozdělení fotografie aktu

Zobrazení nahého těla můžeme rozdělit takto:

  1. Zobrazení informativní:

nejrůznější formy dokumentace nahého těla

  1. Zobrazení emotivní:
    1. orientace na čistou estetickou relaci, resp. eroticko-estetickou s přechodem k reakci na kvalitu zobrazení — vlastní akt, který sex vylučuje nebo potlačuje.
    2. erotické zobrazení - erotizující zobrazení vnímá sexualitu v kombinaci s výrazným výtvarným řešením
    3. výrazná sexuální orientace — pornografie, pornografické zobrazení sleduje jen sexualitu bez přihlédnutí k jiným, například výtvarným aspektům.

Etika

Zobrazování nahého těla nemá jen výtvarnou problematiku, ale také právní podle trestního zákona (viz. model release).

  • Před začátkem práce si ujasníme postavení modelu, do jaké míry je možné použít tvář a do jaké míry bude model souhlasit se zveřejněním.
  • O každém hotovém snímku, který chceme zveřejnit, se s modelem výslovně dohodneme. Bez souhlasu modelu nikdy nic nezveřejňujeme!
  • Nikdy nepracujeme s modelem mladším než 18 let.
  • Jasně se dohodneme o eventuální odměně.

Významní představitelé

Československo

  • Jan Saudek - fotograf, věnující se ateliérové černobílé kolorované fotografii s typickým rukopisem
  • František Drtikol - fotograf se proslavil akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky, a svou duchovní praxí východních učení, především buddhismu
  • Ján Šmok - fotograf, teoretik fotografie a vysokoškolský pedagog, který psal knihy o fotografování lidského těla

Zahraničí

Německá Literatura

  • David Daye: Aktfotografie München 2001, ISBN 3-87467-774-5
  • Roger Hicks, Frances Schultz: Aktfotografie München 1997, ISBN 3-87467-698-6
  • Michael Köhler, Gisela Barche: Das Aktfoto – Ästhetik, Geschichte, Ideologie Bucher, München 1985, ISBN 3-7658-0675-7
  • Martin Sigrist, Matthias Stolt: Die neue Akt Fotoschule Gilching 2000, ISBN 3-933131-00-6.
  • Achim Sommer, Nils Ohlsen (Hrsg.): Der Akt in der Kunst des 20. Jahrhunderts Wienand, Köln 2002, ISBN 3-87909-795-X.
  • Michael Köhler, Gisela Barche: Ansichten vom Körper – Das Aktfoto 1840-1986. Ed. Stemmle, Schaffhausen, ISBN 3-7231-6900-7
  • William F. Ewing (Herg.): Das Jahrhundert des Körpers – Figürliches Fotografieren. Seemann, Berlin 2000, ISBN 3-363-00747-7

Reference

  1. ↑ Akt vo fotografii, Ján Šmok, vydavatelství Osveta, 1986
  2. ↑ Akt vo fotografii, Ján Šmok, vydavatelství Osveta, 1986
  3. ↑ Akt vo fotografii, Ján Šmok, vydavatelství Osveta, 1986

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Fotografie aktu
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Černobílá fotografie aktu
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Fotografie_aktu“