Vodopády Iguaçu představují největší systém vodopádů na Zemi. Leží na řece Iguaçu na hranicích mezi Argentinou a Brazílií na 25°41' jižní šířky a 54°26' západní délky. Voda se zde v přepadu dlouhém asi 2,7 km řítí přes okraj lávové plošiny do hloubky asi 70 metrů. V období dešťů je zde průtok asi 6 500 m³/s vody a asi 270 samostatných vodopádů. V období sucha klesá průtok a vodopádů je asi 150.
Největším vodopádem jsou Ďáblova ústa.
Oba státy, na jejichž hranicích vodopády leží, okolo nich vytyčily rozsáhlé národní parky (Parque Nacional Iguazú na argentinské straně a Parque Nacional do Iguaçu na brazilské straně) chránící jak vodopády tak okolí tvořené z velké části zachovaným pralesem.
Vodopády jsou hojně navštěvovány turisty, pro něž byly pod vodopády zbudovány speciální lávky a pozorovatelny. Vodopády a oba přilehlé parky byly zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO.
Poměrně blízko vodopádů jsou 3 větší města, každé v jiném státě. V Brazílii to je Foz do Iguacú, kam přilétají návštěvníci vodopádů z celého světa, obvykle přes jiné brazilské letiště. Město má přes 1 milion obyvatel a nachází se v něm rozsáhlá průmyslová zóna. Po krátké jízdě od vodopádů lze dorazit do Puerto Argentino, které je známé většími nákupními možnostmi.
Totéž lze uvést i o paraguayském městě Ciudad del Este, po desetiletí známém jako Puerto Stroessner, které leží na druhém břehu řeky Paraná. Jede se do něho přes most z Brazílie. Své jméno mělo město dle diktátora Alfredo Stroessnera, který vládl Paraguayi 35 let. Nakonec skončil ve vyhnanství ve státě Paraná v Brazílii.
Nedaleko odtud se nachází obrovská přehrada Itaipú na řece Paraná, donedávna největší přehrada a vodní elektrárna na světě. Má 18 turbin po 700 MW, celkový její výkon je tedy 12 600 MW. Oficiálně se jedná o společný brazilsko-paraguayský projekt, prakticky však celou stavbu zajišťovala Brazílie, která také odebírala elektrický proud vyrobený 17 turbinami, Paraguayi sloužila pouze jedna a to jí ještě nedávno stačilo.
