Iljušin Il-2

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Letadlo |název = Iljušin Il-2 |typ = [[bitevní letoun|Bitevník]] |výrobce = [[Iljušin]] |image = [[Soubor:Il2 sturmovik.jpg|250px]] |text = Il-2m3 Šturmovik v nejrozšířenější verzi |konstruktér = [[Sergej Vladimirovič Iljušin]] |první let = [[2. říjen|2. října]] [[1939]] |zaveden = [[1941]] |vyřazen = |výroba = |vyrobeno kusů = 36&nbsp;163 |charakter = vyřazen |cena za kus = |varianty = Il-2m3 |hlavní uživatel = [[Sovětský svaz]]<br />[[Bulharsko]]<br />[[Československo]] |více uživatelů = }}'''Iljušin Il-2 „Šturmovik“ ''' ([[ruština|rusky]]: Ил-2 „Штурмовик“) byl [[bitevní letoun|bojovým letadlem]] používaným zejména [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Byl jedním z nejmasověji vyráběných letadel; celkem bylo vyrobeno '''36 136''' strojů všech verzí. == Vývoj == '''Letadlo Il-2''' vzniklo na základě požadavků sovětských vzdušných sil na letadlo pro spolupráci s pozemními silami. Vývoj tohoto typu začal v druhé polovině 30. let [[20. století]] z iniciativy [[konstruktér]]a [[Sergej Vladimirovič Iljušin|Sergeje Iljušina]]. První prototyp, interně označený '''CKB-55''' (armádní označení BŠ-2), vzlétl [[2. říjen|2. října]] [[1939]]. Unikátní na tuto dobu bylo [[pancéřování]], které začínalo pancířovým kuželem vrtule a končilo až za sedadlem pilota, kde se nacházel střelec [[kulomet]]u. Křídla byla celokovová a jen zadní část trupu tvořilo dřevo. Stroj poháněl motor '''Mikulin AM-35'''. Přestože měl solidní letové vlastnosti, byl stroj armádou kritizován pro malou rychlost a slabou výzbroj. Státní komisi, která letoun v létě [[1940]] přejímala, vadila poměrně nízká výkonnost motoru, nízký dolet a slabá výzbroj. S.V.Iljušin urychleně zpracoval všechny požadavky komise a 12. října 1940 vlétl nový prototyp '''CKB-57''', který odpovídal všem novým požadavkům. V přídi byl nový dvanáctiválec '''AM-38''' o výkonu 1600 k, výzbroj se změnila na dva pevné [[kanón]]y ŠVAK ráže 20 mm a dva pevné [[kulomet]]y ŠKAS ráže 7,62 mm. Horší záležitostí byla otázka doletu. Nakonec došlo ke kompromisu - vojenské letectvo se zřeklo možnosti aktivní obrany dozadu, a tak se letoun stal jednomístným, přičemž došlo ke zvětšení zásoby paliva z původních 315 na 470 kg. První stroje se dostaly k jednotkám už před [[Operace Barbarossa|napadením SSSR]], v květnu [[1941]]. Za jediný měsíc, který zbýval [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] do začátku války, nemohlo proběhnout řádné přeškolení pilotů, což mělo zpočátku, společně s absencí stíhací ochrany v první fázi bojů za následek katastrofální ztráty v soubojích se stíhači [[Luftwaffe]]. Nevelká bojová skupina, která létala na šturmovicích ve středním úseku fronty, však získala první bojové úspěchy. Il-2 snesly prudkou palbu zbraní menších ráží, spolehlivě dolétly na mateřské základny i se značným poškozením a nevyžadovaly ani náročnou údržbu, ani upravené rozjezdové plochy. Na přelomu let [[1941]] - [[1942]] byly letecké továrny evakuovány na východ, přičemž v nových podmínkách docházelo k zjednodušení technologické náročnosti letounů Il-2. Z bojových zkušeností však bylo zřejmé, že bude znovu nutné zasáhnout do konstrukce a vytvořit místo pro zadního střelce. Navíc kvůli narůstajícímu nedostatku [[hliník]]u se začal trup a později i křídla vyrábět ze dřeva. To však mělo za následek zvýšení hmotnosti a z toho pramenící pokles výkonů. Potřeba pasívní obrany však byla natolik naléhavá, že ještě před zavedením modernizovaného '''Il-2m3''' do výroby bylo velké množství jednomístných Il-2 v polních podmínkách upraveno tak, aby mohly nést i střelce z velkorážního kulometu. Prototyp verze Il-2m3 prošel státními zkouškami v červenci [[1942]], ve třetím čtvrtletí téhož roku již byly tyto stoje dodávány k bojovým jednotkám. Obranu zadní polosféry zajišťoval střelec-radista-pozorovatel, který ovládal pohyblivý kulomet '''UBT ráže 12,7 mm'''. Jeho postavení nebylo v prvním období zavedení dvoumístných Il-2 typ 3 záviděníhodné, jeho kabina nebyla pancéřována střelci měli sedmkrát vyšší ztráty než piloti a teprve v průběhu dalšího vývoje se střelcům dostalo improvizované ochrany. Protože tím vzrostla hmotnost letounu, muselo dojít k experimentům ve výzbroji, která byla modernizována za lehčí modernější modely. Bitevníky Il-2 byly od počátku roku [[1943]] vybaveny motory '''AM-38F''' s výkonem 1750 k. Jejich standardní výzbrojí byly 2 kanóny ráže 20 nebo 23 mm, 2 kulomety ráže 7,62 mm, 8 neřízených reaktivních střel ráže 82 mm nebo až 600 kg bomb; jako ochrana před stíhači nepřítele jeden kulomet Berezin UBK ráže 12,7 mm. Od května roku 1943 byly některé šturmoviky vyzbrojeny dvěma protitankovými automatickými kanóny 11-P-37 ráže 37 mm, což v bitvě u Kurska znamenalo pro [[Němci|Němce]] nepříjemné překvapení. [[Soubor:PTAB bomb IOWMM.JPG|thumb|240px|[[PTAB]] (2019)]] Další novou výzbrojí byly tzv. [[PTAB]]y, což byly kumulativní bomby o hmotnosti 1,5 kg (dle jiných zdrojů 2,5 kg), které propalovaly pancíře tanků až do tloušťky 70 mm. Ty při svržení z výšky 75–100 metrů pokryly na zemi pás široký 15 m a dlouhý asi 70 m, na němž vykonaly zkázu. Tyto bombičky byly rozsévány ze zásobníků '''DAG-10''', kde jich bylo 192 kusů, přičemž zásobníky zavěšené pod křídly se daly v případě nebezpečí jako celek odhodit. Šturmoviky se osvědčily také u pobřežních jednotek sovětského námořního letectva, kde útočily na plavidla nepřítele nejen svými běžnými zbraněmi, ale i torpédy. Výroba šturmoviků se neustále stupňovala, roku [[1943]] byl téměř každý třetí letoun vyrobený v [[Sovětský svaz|SSSR]] '''Il-2 Šturmovik'''. Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se paleta typů dále rozšiřovala. Experimentovalo se zejména s výzbrojí. Na konci války byla zavedena modernizovaná verze [[Iljušin Il-10|Il-10]]. Během svého nasazení na [[Válečná fronta|frontách]] [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]] si brzy získal dobrou reputaci. Jeho objevení se bylo pro Němce nemilým překvapením. Nehledě na to, že taktika nasazení bitevních letadel k přímé podpoře pozemních vojsk byla v začátcích, začaly sovětské stroje způsobovat nepříteli silné ztráty a vyvolávat paniku v jeho řadách. Německými vojáky byly stroje '''Il-2''' brzy přezdívány „černá&nbsp;smrt“. V sovětské armádě byl nazýván například: „létající tank“, „létající pěšák“, „iljuša“ nebo „hrbatý“. Asi nejznámější přezdívkou byl název „'''šturmovik'''“, který se stal i oficiálním názvem bitevních letadel i dalších nástupců. == Bojové použití == '''Il-2''' v prvních letech války nebyl úspěšný, což se dalo zdůvodnit nejen absencí aktivní obrany chránící letoun při napadení zezadu, ale zejména nevalnou vycvičeností osádek a špatnou bojovou taktikou. I přes poměrně velké ztráty byla jeho výzbroj impozantní a [[Němci]] i jejich spojenci měli z tohoto letounu obavy. Od počátku roku [[1943]] se situace začala výrazně měnit ve prospěch Sovětů. Na frontu proudily Šturmoviky, které měly již zadního střelce, formace těchto bitevníků začaly chránit v daleko větší míře stíhací letouny (ať sovětské či zahraniční výroby), jejichž počet rychle narůstal. Iljušiny Il-2 používaly taktiku „vytvoření kruhu,“ při které zpravidla útočilo i navzájem se krylo osm těchto letounů v bojové sestavě. Díky protitankovým kanónům, bombám, raketám i kumulativním PTABům, jimiž byly Il-2 vyzbrojeny, dosahovala [[Rudá armáda]] výrazných úspěchů při ničení techniky, komunikací, opevnění i živé síly nepřítele. Letouny Il-2 byla vyzbrojena i [[1. československá smíšená letecká divize v SSSR]], po ukončení [[Druhá světová válka|2. světové války]] sloužily letouny i v Československé armádě (známé též pod přezývkou „kombajn“, kvůli charakteristickému zvuku motoru). == Varianty == Iljušin měl mnoho variant, ale pro mnohé je známo dělení jen na jednomístné a dvoumístné verze, kdy jednomístná je většinou značena jako Il-2 a dvoumístná jako Il-2 m3 či Il-2 typ 3. Chaos ve značení vzniknul již za války, kdy některé upravené verze dostávali značení až po několika měsících od jejich vzniku a mnohdy byly na frontě vedeny pod jiným značením či "zastaralým" značením. Do konce války byly tři základní typy šturmoviků. *Il-2 typ 1 (Jednomístné verze a frontově upravené dvoumístné verze.) **Il-2 1. serie (Vybavena dvěma 23mm kanóny MP-6, jedna z možných původních variant vyřazená na úkor méně problémové serie s kanóny VYa.) **Il-2 2. serie (Vybavena dvěma 23mm kanóny VYa-23, jedna z možných původních variant, která pro problémy s dodávkou kanónů VYa, byla sériově výráběna až od srpna 1941 a od konce roku 41 plně nahradila ostatní čtyři série. I ostatní dvojmístné šturmoviky byly převážně vybaveny kanóny VYa-23.) **Il-2 3. serie (Vybavena dvěma 20mm kanóny ŠVAK, nejčastější verze v prvních měsících války.) **Il-2 4. serie (Vybavena dvěma 23mm kanóny SG-23, pokusná verze.) **Il-2 5. serie (Vybavena jedním 20mm kanónem ŠVAK, pokusná verze.) **Il-2 I (Istrebitel-stíhač. Jednalo se o odlehčenou variantu jedné z pěti serií, která byla určena-pro nedostatek jiných stíhačů-na ochranu ostatních šturmoviku, nebo na napadání německých bombardérů. Sloužila například i v Moskevské protivzdušné obraně.) **Il-2 (Frontově upravené dvoumístné verze. Byly zpravidla nadále značeny původním sériovým číslem, pod kterým přišly k jednotkám z továrny.) *Il-2 typ 2 (První dvoumístné verze s původním tvarem křídla většinou vedené pod názvem Il-2M2. Přidáním zadního střeliště, bylo změněno i těžiště letounu, které se posunulo dozadu, čímž tyto šturmoviky měli velmi špatné letové vlastnosti a v ostrých manévrech byly i nebezpečné. Tuto chybu napravil až nový "zahnutý" tvar křídla, který opět vrátil část ztracených vlastností po přidání zadního střeliště.) *Il-2 typ 3 (Dvoumístné verze s novým tvarem křídla většinou vedené pod názvem Il-2M3. Tento typ byl nejpočetnější seriově vyráběný šturmovik.) **Il-2 T (Torpédový šturmovik, nasazován u námořního letectva.) **Il-2 NS-37 nebo Il-2 typ 3M (Tento šturmovik byl vybaven dvěma protitankovýma kanónama NS-37mm a byl určen výhradně na boj s tanky.) == Galerie == <gallery heights="180" widths="180"> Soubor:Ilyushin Il-2m3 Shturmovik 19 red (9710337303).jpg|Il-2 v ústředním muzeu Monino Soubor:Ilyushin IL-2 Sturmovik, Central Air Force Museum, Monino.JPG|Il-2 v ústředním muzeu Monino Soubor:Ilyushin Il-2 Lebyazhye 1.JPG|Památník Il-2 u Petrohradu Soubor:Ilyushin Il-2 - Ильюшин Ил-2.png|Il-2 na Berlínem (květen&nbsp;1945) </gallery> == Specifikace == Iljušin Il-2m3 byl dvojmístný jednomotorový samonosný [[dolnoplošník]]. Kovová kostra křídel byla potažená [[dural]]em, dřevěná kostra ocasních ploch překližkou. Pozdější verze měly ocasní plochy také duralové. Trup v přední části tvořila pancéřová a v zadní překližková skořepina. Stroj měl zatahovací podvozek, hlavní nohy podvozku se sklápěly dozadu, zadní ostruhové kolečko bylo pevné. === Technické údaje === * '''Posádka:''' 1. prototyp (CKB-55) - 1 pilot, 1 střelec, typ Il-2 (1941-1942) - 1 pilot, typ Il-2m3 (od konce roku 1942) - 1 pilot, 1 střelec * '''Délka:''' 14,60 m * '''Rozpětí:''' 11,60 m * '''Výška:''' 4,20 m (v některých pramenech je uváděno 3,40 m) * '''Plocha křídel:''' 38,5 m² * '''Plošné zatížení:''' 160 kg/m² * '''Prázdná hmotnost:''' 3990 kg až 4260 kg * '''Vzletová hmotnost :''' 5310 kg až 5790 kg * '''Pohonná jednotka:''' řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec Mikulin AM-38 pohánějící trojlistou stavitelnou vrtuli VIŠ-225 * '''Výkon pohonné jednotky:''' 1600 k (1176 kW) až 1750 k (1286 kW) === Výkony === * '''Maximální rychlost:''' 414 km/h ve výšce 3000 m * '''Dolet:''' 640 až 720 km * '''Dostup:''' 5500 až 7800 m * '''Stoupavost:''' 10,4 m /s min * '''Poměr výkon/hmotnost:''' 0,21 kW/kg === Výzbroj === '''Il-2 měly různé varianty výzbroje:''' *2x 20 mm kanón [[ŠVAK]] v křídlech s 500 náboji pro každý a 2x 7,62 mm kulomet [[ŠKAS]] v křídlech *2x 23 mm [[VJa-23]] s 300 náboji pro každý v křídlech a 2x 7,62 mm kulomet [[ŠKAS]] v křídlech *2x 37 mm protitankový automatický kanón 11-P-37 ráže 37 mm *1x pohyblivý 12,7 mm kulomet [[UBT]] se 150 náboji, ovládaný střelcem '''Nesené bomby a rakety:''' *4x 100 kg bomba v bombovnici *2x 100 kg nebo 250 kg bomba na vnějších závěsnících pod křídly *8x neřízené střely [[RS-82]] nebo [[RS-132]] pod křídly (v případě že nenesl jinou podvěšenou výzbroj) *PTAB - kumulativní bomby v zásobnících DAG-10 *torpédo == Uživatelé == *[[Sovětský svaz]] *[[Bulharsko]] *[[Československo]] *[[Čína]] *[[Severní Korea]] *[[Polsko]] *[[Jugoslávie]] === Reference === * Jiří F. Šiška, ''Rudé hvězdy válečného nebe'', ISBN 80-7198-297-0 * NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla III. 3., upravené a doplněné vyd. Praha : Naše vojsko, 1992. ISBN 80-206-0117-1. == Externí odkazy == * [http://people.ee.ethz.ch/~chapman/il2guide/downloads/technical/il2pilotnotes.pdf Originální Il-2 příručka (rusky)] * [http://break-left.org/air/il-2.html Iljušin Il-2 Šturmovik] * [http://www.plastikowe.pl/galerie/lotnictwo/iliuszyn-il-2m3 Fotogalerie Iljušinu Il-2m3] * [http://airwar.valka.cz/sssr/il_02/index.php Il-2 - obsáhlé informace] * [http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=363 Iljušin IL-2 www.palba.cz] {{Flickr|Ilyushin+Il-2}}{{Commonscat|Ilyushin Il-2}}{{Sovětské vojenské letouny druhé světové války}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Útočná letadla]] [[Kategorie:Letadla Iljušin]] [[Kategorie:Sovětská a ruská vojenská letadla]]

Návrat na stránku „Iljušin Il-2“.