Jeseník

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 7. 7. 2020, 14:14; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Radnice města Jeseník
Radnice a Masarykovo náměstí

Jeseník, do roku 1947[1] Frývaldov (německy Freiwaldau), je slezské lázeňské město na severu Olomouckého kraje, středisko stejnojmenného okresu.

Má 1 393 domů a jeho katastr má rozhlohu 3 822 ha. Jeseník je největším městem v české části historického území nisského knížectví (1290–1850).

  • Ke dni 1. 1. 2020 zde žilo 11 081 obyvatel.

Obsah

Poloha

Město Jeseník sousedí na severu s obcemi Mikulovice a Česká Ves, na západě s obcí Lipová-lázně, na jihu s obcí Bělá pod Pradědem a na východě s městem Zlaté Hory. Od krajského města Olomouc je vzdáleno 69,5 km. Geomorfologicky patří Jeseník k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), oblasti jesenické (východosudetské), na rozhraní geomorfologického celku Rychlebské hory (podcelek Sokolský hřbet), geomorfologického celku Hrubý Jeseník (podcelek Medvědská hornatina) a geomorfologického celku Zlatohorská vrchovina (podcelky Bělská pahorkatina a Rejvízská hornatina). Nejvyšší hory jsou v jihovýchodním cípu katastru – Velké Bradlo (1050 m n. m.) a Srnčí vrch (1027 m n. m.). Území Jeseníku patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Jeseníkem protéká severním směrem Bělá, do které ve městě ústí zleva potok Staříč. V Bukovicích přijímá Bělá zprava Vrchovištní potok, který odvodňuje rejvízská rašeliniště. V okolí Lázní Jeseník se nachází řada pramenů jesenické soustavy, zejména Rumunský, Bezručův, Žofiin, Slovanský, Rudolfův, Pražský, Polský, Mariin. Další se nacházejí na východ od města: např. prameny Anglický, Řecký, Turistický, Eduardův, Svornosti a Diana. Území města pokrývá z téměř 20 % zemědělská půda (5 % orná půda, 12,5 % louky a pastviny), z téměř 62 % les a ze 17,5 % zastavěné a ostatní (např. průmyslové) plochy.

Historie

Pohled na kotlinu města Jeseník z Červenohorského sedla

Do třicetileté války

První zmínka o Jeseníku pochází z roku 1267, kdy se v latinském pramenu cituje jako Vriwald (později Vrowald, Vrienwalde, Freynwalde), tedy místo zbavené lesa. Mezi lety 1284 a 1295 se stal městem. Jedním z důvodů byla strategická poloha na soutoku říček Staříče a Bělé, kde se rovněž cesta vedoucí ze Slezska na Moravu větvila k Ramzovskému a Červenohorskému sedlům. Toto místo již nejpozději roku 1284 střežil zdejší hrad, patřící vratislavskému biskupovi. Dalším důvodem byla naleziště železné rudy v okolí: z roku 1326 pochází první zmínka o zpracovávání železné rudy hned v třinácti hamrech poblíž Jeseníku. Jeseník spolu s vesnicemi v širším okolí tedy vznikl plánovitou kolonizací vratislavských biskupů, kteří zdejší území získali roku 1199. Součástí města byl od založení nepochybně i kostel s farou, ačkoli první zmínka o něm pochází z roku 1318. Stejně tak frývaldovský hrad musel jistě existovat již v roce 1284, kdy existoval "frývaldovský okruh" jako správní jednotka, výslovně se však zmiňuje až roku 1374. Jednalo se vlastně jen o vodní tvrz vybavenou - ještě koncem 17. století - padacím mostem. Ta existuje po několika přestavbách dosud a jako správní sídlo frývaldovského panství, později komplexu velkostatků, sloužila až do roku 1945. V roce 1295 se poprvé připomíná městské fojtství, k němuž patřil i dvůr a postupně i vesnice Ves Frývaldov, Česká Ves, Široký Brod a Bukovice. Od roku 1378 je drželi Mušínové. Počátkem 15. století to byl Hynek Mušín z Hohenštejnu (tj. dnešní Hoštejn), který se však stall příznivcem husitství, a biskup mu proto rychtu roku 1422 odňal a udělil je Hanuškovi Mušínovi, Hynkovu bratranci. Vdova po něm Anna prodala roku 1463 fojtský statek Hynčíkovi ze Šilperka, po jehož smrti (1468) je od vdovy Barbory odkoupil biskup. Fojtský statek byl pak i s městěm Frývaldovem zastavován a samostatně se naposledy uvádí roku 1547. Město se brzy po založení hospodářsky rozvinulo. Již roku 1295 jsou připomínány první řemeslnické cechy, řeznický a pekařský. Z roku 1328 je první zmínka o těžbě a zpracování železa - tehdy povolil biskup Tomáš I. Kozlowaroga jakémusi Ludherovi postavit u města železný hamr. Ačkoli byla v 14. století železná ruda z Jeseníku prodávána až v Anglii, její těžba již koncem uvedeného století upadla a vylidnily se i hornické osady v okolí. Nový rozmach těžby železa, ale i stříbra a zlata, nastal v druhé polovině 15. století. V té době byl Jeseník s okolím udělován vratislavskými biskupy v léno. Za Jiřího z Poděbrad patřil Hynčíkovi ze Šilperka, od jehož vdovy jej biskup vykoupil roku 1468 a udělil dále roku 1478 Urbanu Stošovi, roku 1481 Baltazaru a Melicharovi z Močilnice, roku 1492 Pavlu Otweinovi, roku 1497 Linhartu Vogelovi. Významné bylo udělení Jeseniku i s okolním panstvím roku 1506 Fuggerům, celoevropsky působícímu podnikatelskému rodu z Augšpurku, kteří zde rozvinuli důlní činnost. Téhož roku získalo město horní privilegia a obdrželo erb. Ložiska však byla buď brzy vyčerpána, nebo se ukázala jako nevýnosná, a Fuggerové ztratili o panství zájem. Roku 1547 je vratislavský biskup Baltazar z Promnic odkoupil zpět a z Jeseníku bylo nadále spravováno okolní biskupské panství. Těžba železa zůstala v okolí města až do konce 18. století, ale ve značně redukované podobě. Naopak se ve městě rozvíjelo řemeslo, o čemž svědčí řada cechovních privilegií z přelomu 16. a 17. století. Za vlády Fuggerů se v Jeseníku prosadila reformace, přestože fara zůstávala pod patronátem biskupa, a teprve roku 1579 se zde podařilo dosadit opět katolického faráře (byť ženatého).

17. a 18. století

Jako město ležící na významném vojenském tahu byl Jeseník v průběhu třicetileté války několikrát poškozen vojskem. V 17. století byl postižen i několika požáry, největším roku 1696. Přesto pokračoval hospodářský rozkvět města, zejména v textilních odvětvích (plátenictví), který byl ochromen až rozdělením Slezska roku 1742 a související ztrátou slezských trhů, dříve hlavního odběratele zdejší výroby. V té době rovněž město přišlo o horní právo a s tím spojené daňové výhody. Rekatolizace v městě i okolí proběhla bez potíží (roku 1651 nejsou registrováni žádní nekatolíci), zato bylo zdejší panství postiženo dlouhotrvající a intenzivní vlnou čarodějnických procesů. Od prvního v roce 1622 do posledního roku 1684 si procesy, iniciované jak zástupci biskupa, tak jesenickými měšťany, vyžádaly jen v samotném Jeseníku asi 102 obětí. Spolu s o něco později zahájenými procesy na Šumpersku a Velkolosinsku se jedná o nevýznamnější příklady "honu na čarodějnice" na území České republiky. V roce 1770 bylo v Jeseníku zřízeno římskokatolické arcikněžství, a to oddělením od arcikněžství Hlucholazy. To existuje v zásadě dosud, avšak roku 1946 bylo přeměněno na děkanát. V letech 1773-1794 byl biskupským hejtmanem na Frývaldově hudební skladatel Carl Ditters von Dittersdorf.

19. a 20. století

Po určitém útlumu zaznamenal Jeseník počátkem 19. století nový rozvoj, zejména průmyslový. Roku 1822 založil místní podnikatel Adolf Rayman továrnu (firma Regenhart u. Rayman) na jemné prádlo, která získala postavení na světových trzích a dominovala městskému hospodářství. Jeseník se tak stal významným průmyslovým centrem (a později i centrem dělnického hnutí). Toto postavení bylo na konci 19. století podtrženo napojením na významný železniční tah z Hanušovic do Hlucholaz (1888) a založení Blühdornovy továrny na rukavice (1890). Pro svůj hospodářský význam se Jeseník stal roku 1850 i sídlem politického okresu. V této době se o rozvoj města a kraje se zasloužily především lázně a první vodoléčebný ústav na světě, který založil Vincenz Priessnitz počátkem 20. let 19. století. Podle něho se také lázně jmenují Priessnitzovy a hlavní lázeňský pavilon Priessnitzovo sanatorium architekta Leopolda Bauera, který spolu se sanatoriem (pavilonem) Ripper nese jméno po významné osobnosti, která měla na vývoj lázní vliv. Dětský pavilon Karolina je pojmenován po dcerce Vincence Priessnitze, kterou nedokázal vyléčit a zemřela ve třech letech. Za zmínku stojí také druhý nejdůležitější pavilon Bezruč a samozřejmě Maryčka. Znakem lázní je lev. Roku 1890 byla zřízena městská nemocnice, roku 1872 založena chlapecká a 1888 dívčí měšťanská škola, roku 1913 reálné gymnázium. Významným činitelem v jesenickém školství byl konvent voršilek, které se zde usadily v roce 1881 poté, co byly Bismarckovou politikou "kulturního boje" vyhnány ze svého předchozího působiště ve Vratislavi. V Jeseníku postupně od roku 1888 zřídily klášterní a vzdělávací komplex zahrnující též obchodní a rodinnou školu. Své školy vedly do roku 1939, kdy jim byla vzdělávací činnost znemožněna. Po odsunu většiny sester byl konvent r. 1945 zrušen a poslední sestry odsud odešly roku 1948. Pro evangelické (luteránské) věřící, kteří se vesměs přistěhovali do Jeseníku za prací z venkova, byl 13. října 1879 zřízen nejprve sbor filiální ke sboru v Holčovicích a roku 1883 samostatný sbor. V letech 1881-1883 byl vystavěn novorománský kostel za finančního přispění pruské princezny Marianny Oranžské, majitelky panství Bílá Voda. (Sbor byl zrušen roku 1945 a kostel a faru převzal nově zřízený farní sbor Českobratrské církve evangelické.)[2] Na konci 19. století se v oblasti začíná rozvíjet i cestovní ruch. Dokladem je vybudování rozhledny na Zlatém Chlumu Moravskoslezským sudetohorským spolkem roku 1899. Po roce 1918 se Jeseník stal, víceméně proti vůli svých obyvatel, součástí Československa. Československá armáda jej obsadila 19. ledna 1919 V Jeseníku jakožto středisku státní správy rychle vznikla početná česká menšina. Dominantní stranou mezi (z velké části dělnickým) obyvatelstvem byla německá sociální demokracie.

Frývaldovská stávka
22. listopadu 1931 došlo v okolí tehdejšího Frývaldova k nepokojům v důsledku propouštění a snižování mezd dělníků pracujících v kamenolomu a vápenkách. Propuštění převážně němečtí dělníci šli do stávky a následně za pomoci místních komunistů zorganizovali pochody demonstrantů do Frývaldova. Po dohodě s úřady byly sice pochody odvolány, ale ten ze Žulové a Vápenné přesto vyrazil. Hrstka asi 20 četníků je nejdříve zastavila u viaduktu, což průvod vyřešil tím, že viadukt obešel přes železniční trať nad viaduktem. Četníci proto poodjeli o cca 500 m a postavili kordón u tamější pošty za křižovatkou. Velitel vyšel vstříc a dělníkům oznámil, že průvod byl zakázán a o dalším se jedná. Následně dostal kamenem do obličeje a i četníci byli zasypáni sprškou kamení, posbíraném na trati. Četníci na tento incident reagovali střelbou do davu. Výsledkem bylo celkem 7 mrtvých a 12 těžce zraněných. Na pohřbu dělníků byl přítomen i pozdější československý prezident Klement Gottwald[3]

Od poloviny 30. let zde však nabírala na síle Sudetoněmecká strana. Jeseník s okolím byl bezprostředně po Mnichovské dohodě připojen k Německu a čeští obyvatelé museli město opustit. Naopak němečtí obyvatelé byli po konci II. světové války v letech 1945-1947 odsunuti. V roce 1947 byl dosavadní Frývaldov přejmenován na Jeseník. Město v průběhu následujících čtyřiceti let ztratilo mnoho hodnotné historické zástavby, kterou nahradila panelová výstavba. Úlohu hospodářského střediska do značné míry ztratilo spolu se ztrátou statusu okresního města roku 1960. K 1. lednu 1996 byl okres Jeseník obnoven. V červenci 1997 postihly Jeseník rozsáhlé povodně. Od roku 1997 se v Jeseníku koná soutěž posádek záchranných zdravotníckých služeb Rallye Rejvíz[4]. Jeseník je členem a sídlem Mikroregionu Jesenicko, svazku obcí vzniklého v roce 1999.[5] Město je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník[6], a od roku 1997 Euroregionu Praděd[7].

Části města

Výše popisovaná historie před světovými válkami se týká především samotného Města Frývaldova (něm. Freiwaldau Stadt). Součástí Města Frývaldova byla od počátku osada Gräfenberk (něm. Gräfenberg), roku 1947[1] přejmenovaná na Lázně Jeseník. Byla založena roku 1808 a původně se jmenovala Grabenberg nebo Gräbenberg stejně jako hora nad osadou zmiňovaná již roku 1716. Na honosnější Gräfenberg byla přejmenována až roku 1836, po vzniku lázní. V roce 1849 byla osadou Jeseníku, od roku 1868 jen místní částí. Malá část Gräfenberku / Lázní Jeseník se původně nacházela na katastru České Vsi. Jižní předměstí Jeseníku, podél cesty směřující na Červenohorské sedlo, tvořilo samostatnou část (předměstí), která se díky svým privilegiím nazývala Svoboda (něm. Freiheit). Poprvé je zmiňována již roku 1553, avšak právě na ni se patrně vztahují nejstarší zmínky o Vsi Frývaldově (již 1267), která byla na rozdíl od samotného města poddána frývaldovskému fojtovi. Zejména toto frývaldovské předměstí se za vlády Fuggerů stalo střediskem výroby příze a plátna a zdejší výrobky byly předmětem širokého mezinárodního obchodu. Počet obyvatel Svobody v roce 1836 dosahoval dvou třetin počtu obyvatel vlastního Frývaldova; to už ale její význam klesal. Od roku 1850 byla osadou Města Frývaldova a roku 1906 s ním byla jako první z frývaldovských předměstí zcela sloučena. Ves Frývaldov (něm. Freiwaldau Dorf) se nověji nazývala osada - v podstatě frývaldovské předměstí - na sever a na západ od Města Frývaldova směrem k Lipové, na sever od potoka Staříče. Jednalo se o tu část Frývaldova, na kterou se nevztahovala městská privilegia. Většina osídlení zde vznikla parcelací biskupských dvorů, dříve existovala jen tzv. Česká ulice vedoucí na sever směrem na Českou Ves. Po roce 1850 ztratilo rozlišování na město a ves právní význam a Ves Frývaldov se stala osadou Města Frývaldova, s nímž byla roku 1924 spojena v jedinou osadu s názvem Frývaldov. Současně s tím byla s Frývaldovem sloučena i dříve samostatná osada Ditrichštejn (něm. Dietrichstein), vzniklá roku 1796 parcelací panského dvora rovněž na východ od města, ale na jih od Staříče. V roce 1950 byla k Jeseníku připojena dosud samostatná obec Bukovice s osadami Dětřichov, Dlouhá Hora, Mýtinka, Pasíčka a Seč. 1. ledna 1976 byla s Jeseníkem sloučena obec Česká Ves, která se však 23. listopadu 1990 opět osamostatnila.

Správní vývoj

Správní příslušnost Jeseníka od roku 1848[8] 1848 vévodství slezské, kraj opavský, Nisské knížectví, panství Frývaldov

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel České Vsi podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[9]: Celé město Jeseník

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 3697 7149 7799 8435 8718 9242 8956 10584[p 1] 9788 7129 8583 8914 9957 12342 13039 12700[p 2]
  1. ↑ z toho: 1281 Čechoslováků, 8959 Němců; 9816 řím. kat., 301 evang., 121 čsl., 82 starokatol., 11 pravosl., 98 izrael., 146 bez vyzn.
  2. ↑ z toho: 11696 Čechů, Moravanů a Slezanů, 366 Slováků, 136 Němců, 29 Poláků; 2471 řím. kat., 68 čsl. hus., 142 evang., 36 pravosl., 8728 bez vyzn.

Ve městě Jeseník je evidováno 1849 adres : 1808 čísel popisných (trvalé objekty) a 41 číslo evidenční (dočasné či rekreační objekty).[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 1393 domů, z toho 1322 trvale obydlených. Samotný Jeseník (část města Jeseník)

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2510[p 1] 5242 5859 6223 6333 6859 6722[p 2][p 3] 8251[p 4][p 5] 7433 5873 7181 7563 8779 10855 11113 10838
  1. ↑ z toho: Frývaldov Město a Ves 1422, Svoboda 904, Ditrichštejn 192
  2. ↑ z toho: 348 Čechoslováků, 6055 Němců
  3. ↑ z toho: Město Frývaldov a Svoboda 4905, Ves Frývaldov 1187, Ditrichštejn 630
  4. ↑ z toho: 1257 Čechoslováků, 6674 Němců; 7563 řím. kat., 269 evang., 121 čsl., 49 starokatol., 11 pravosl., 96 izrael., 131 bez vyzn.
  5. ↑ z toho: Město Frývaldov 4285 (Město Frývaldov 3377, Gräfenberk 908), Ves Frývaldov 1460, Svoboda 1018, Ditrichštejn 1488

V Jeseníku je evidováno 1317 adres : 1306 čísel popisných (trvalé objekty) a 11 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[11] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 986 domů, z toho 948 trvale obydlených.

Církevní správa

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá celé město Jeseník pod farnost Jeseník. Ta je součástí děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské.[12] V Jeseníku dále sídlí:

Členění města

Části města

Základní sídelní jednotky

  • 9. května
  • Bobrovník
  • Bukovice
  • Dětřichov
  • Jeseník-střed
  • Kalvodova
  • Krameriova
  • Křížový vrch
  • Lázně Jeseník
  • Nad tratí
  • Náměstí Svobody
  • Nerudova
  • Pod Bukovickým vrchem
  • Seč
  • Smetanovy sady
  • U České Vsi
  • U nemocnice
  • U slunka
  • U vlečky
  • Vavřinec
  • Železná hora

Katastrální území

Katastrální území Jeseníku
  • Jeseník (1034,23 ha)
  • Bukovice u Jeseníka (728,14 ha)
  • Seč u Jeseníka (2060,22 ha)

Správní území

Související informace můžete najít také v článku: Okres Jeseník

Jeseník je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Jeseník se skládá ze 24 obcí a je shodný s ORP.

Název

Česky Jeseník (1880 Freivaldov, do roku 1947 Frývaldov), německy Freiwaldau, polsky Jesionik nebo Jesienik (dříve Frywałd, Freiwaldow, Frywaldow, Frywałdów).

Doprava

Jeseníkem vede peážní železniční trať č. 292 (Železniční trať Šumperk - Krnov). Ve městě je stanice této trati s názvem „Jeseník“. Městem procházejí:

Zajímavá místa

Kulturní památky

Vodní tvrz v Jeseníku
  • Kolonáda – 1160 metrů dlouhý kruh, na kterém se občas konají závody a soutěže, ale po většinu času se po ní procházejí návštěvníci lázní. Největší atrakcí je socha lva, jehož ocasu se prý stačí dotknout, aby vám splnil přání.
  • Rodný dům Vincence Priessnitze – v přízemí restaurace, v patře muzeum.

Přírodní památky

  • Sluneční louka – neboli Jižní svah s útvary z kamenů, v jednom z nich je pramen. Nejznámější je Sluneční brána.
  • Prameny – v lesích nad Sluneční loukou se nachází schůdné cesty s pomníky a léčebnými prameny.
  • Řada skalních útvarů – Antonínovy skály, Čertovy kameny, Františkova skála, Hatschekova vyhlídka, Hildina skála, Hydropatické skály, Medvědí kameny, Skalní odpočívadlo, Tereziny skály, Vilémovy Kameny, Vyhlídka Na Radosti
  • Památné stromy: borovice vejmutovka v parku poblíž muzea, buk lesní v Reymannově parku, tzv. Hackenberkova lípa, dva jilmy před kavárnou U hradeb, tis v zahradě VZP, "čarovný smrk" v lázních (s čarověníkem), lípa srdčitá na lázeňské kolonádě

Na území Jeseníka zasahují i:

Školství

Ve městě se nacházejí:

  • čtyři mateřské školy (MŠ Karla Čapka, MŠ Jiráskova, MŠ Křižkovského a MŠ Kopretina),
  • základní škola nižšího i vyššího stupně (1.-9. ročník)[13],
  • základní škola pro žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním[14],
  • gymnázium[15], navazující na reálné gymnázium založené roku 1913,
  • Hotelová škola Vincenze Priessnitze[16] (vznikla z učňovské školy založené po roce 1945, nynější název nese od roku 2002),
  • Střední odborná škola a Střední odborné učiliště strojírenské a stavební[17], založené roku 1985,
  • Střední odborné učiliště potravinářské[18], založené roku 1952,
  • Soukromá střední odborná škola Jeseník s.r.o.[19] (obchodní akademie), založená roku 1992,
  • Základní umělecká škola Jeseník[20], založená roku 1948,
  • Soukromá výtvarná základní umělecká škola v Jeseníku, s.r.o.[21], založená roku 1996,
  • Soukromá základní umělecká škola - taneční, s.r.o.[22], jejíž specializací je výuka mažoretek,
  • Základní škola a Mateřská škola při Priessnitzových léčebných lázních a.s.[23], založená roku 1992 pro dětské pacienty lázeňské léčebny Karolina i městské nemocnice,
  • Dětský domov Jeseník Lázně[24].

Osobnosti

  • Carl Ditters von Dittersdorf (* 1739 – † 1799), rakouský barokní hudební skladatel a hudebník
  • Vincenz Priessnitz (* 1799 – † 1851), zakladatel Lázní Jeseník a vodoléčby jako oboru

YouTube

Jeseník a okolí v proměnách ročních období
Oslavy 750 let města Jeseníku


Jeseník – vzpominky na 70. leta
Osudové okamžiky – Jeseník 1997


Partnerská města

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Vyhláška ministerstva vnitra č. 7/1948 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1947
  2. ↑ 2,0 2,1 NEŠPOR, Zdeněk R.. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a Slezska. Praha : Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-9. S. 206-207.  
  3. ↑ Frývaldovská stávka [1]
  4. ↑ http://www.rallye-rejviz.cz/
  5. ↑ http://www.jesenicko.cz/
  6. ↑ http://www.smoj.cz/
  7. ↑ http://www.europraded.cz/
  8. ↑ GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 80-7248-226-2.  
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha : ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650-651.   Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 32.   Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16, [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.   Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha : ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 974-975.  
  10. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12, [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.  
  11. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12, [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.  
  12. ↑ BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 1999. ISBN 80-7192-405-9.  
  13. ↑ http://www.zsjesenik.cz/
  14. ↑ http://zvsjes.wz.cz/
  15. ↑ http://www.gymjes.cz/
  16. ↑ http://www.hotelovkajes.cz/
  17. ↑ http://www.soje.cz/
  18. ↑ http://www.soupjesenik.cz/
  19. ↑ http://www.oajes.cz/
  20. ↑ http://www.zusjes.cz/
  21. ↑ http://www.vytvarka.net/
  22. ↑ http://ladajurkova.mkzjes.cz/
  23. ↑ http://www.zspll.cz/
  24. ↑ http://detskydomov.jesenik.com/

Literatura

KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. díl. Praha : Libri, 1997. ISBN 80-85983-14-1. S. 615-624.  

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Jeseník
Město Jeseník

Bukovice • Dětřichov • Jeseník 

  Města a obce okresu Jeseník  

Bělá pod Pradědem • Bernartice • Bílá Voda • Černá Voda • Česká Ves • Hradec-Nová Ves • Javorník • Jeseník • Kobylá nad Vidnavkou • Lipová-lázně • Mikulovice • Ostružná • Písečná • Skorošice • Stará Červená Voda • Supíkovice • Uhelná • Vápenná • Velká Kraš • Velké Kunětice • Vidnava • Vlčice • Zlaté Hory • Žulová

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jesen%C3%ADk“