Korupce

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 25. 6. 2020, 07:53; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Konkrétní problémy: formatování a struktura článku.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl. 		Broom icon.png
Korupce v mezinárodním srovnání (2018)

Korupce (latinsky corrumpere = kazit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Opakem korupce je integrita. Korupce postihuje politiku, hospodářství i společnost. Může být jak drobná nebo velká, organizovaná nebo neorganizovaná. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním přízně nebo protežováním. Politická korupce nakonec vede ke kleptokracii – vládě zlodějů, loupežníků (doslovný překlad) – kdy už odpadá i předstírání poctivosti, upřímnosti před veřejností. Ačkoliv korupce přispívá ke zločinnosti, např. k praní špinavých peněz, kuplířství nebo obchodu s drogami, tak se zdaleka neomezuje jenom na tyto (dnes) trestné aktivity. Pro porozumění toho, jak korupce vzniká, jak roste a co ji udržuje, je důležité ji od trestné činnosti oddělit. A pak vytvořit a uplatnit podmínky, pravidla a zákony, které umožní ji omezit a postihovat.

Obsah

Podmínky podporující korupci

  • koncentrace politické moci a rozhodování (Nedemokratické centralistické, totalitní režimy, režimy vyznačující se vládou mocenských klanů)
  • apatická veřejnost, nezajímající se o politiku a veřejné věci, nebo veřejnost, která podléhá tomu či onomu „vůdci“, veřejnost bez dostatečného vlivu na politiku
  • slabé právo, nedostatečná justice, která slouží jen mocným a vlivným k prosazování jejich zájmů, nedostatečná „vláda práva“, anglicky rule of law
  • utajování informací, rozhodování, procesů a závislostí, nedostatek otevřenosti a transparentnosti
  • pro veřejnost uzavřené mocenské a politické kliky, které není možné kontrolovat
  • velké a nekontrolované částky financování veřejných, nebo soukromých, projektů
  • špatně placení úředníci a zaměstnanci veřejné správy

Důsledky korupce

  • oslabení správy veřejných věcí, politiky, vedoucí až k rozpadu státu
  • oslabení hospodářských výsledků, ekonomiky, vedoucí až k nemožnosti podnikat
  • růst chudoby a nezaměstnanosti
  • vznik a růst mafií, klientelistických sití a netransparentně pracujících, zločinných lobby
  • rostoucí daně a zároveň rostoucí daňové úniky
  • rostoucí nedůvěra v politiku, ekonomiku, a k vlastním schopnostem, rezignace
  • úpadek schopných firem a ztráta mozků z průmyslu, obchodu, služeb i politiky
  • odchod těch schopných tam, kde se mohou (lépe) uplatnit – anglicky voting with one’s feet, brain drain

Poznámka: podíl korupce, jako další „daně“, je ve středně až více korupčních společnostech odhadován na 10–20 % hrubého domácího produktu (HDP).

Druhy korupce

Velká korupce (grand corruption, political corruption)

Nevyskytuje se příliš často. Bývá spojována s korupcí politických špiček a čelních představitelů veřejnosti a společenského života. Úplatky v těchto sférách dosahují značného rozsahu a bývají velmi dobře utajovány. Mají velký prospěch jak pro korumpujícího, tak pro korumpovaného. Nejčastější podoby velké korupce:

  • zpronevěra veřejných zdrojů,
  • nehospodárné užívání veřejných zdrojů,
  • soukromý prospěch z privatizace,
  • zneužívání veřejné moci při udělování veřejných zakázek,
  • přidělování monopolních a kvazi-monopolních licencí,
  • klientelismus (neoficiální systém v politice založený na protekci a konexích), nepotismus (zvýhodňování, prosazování příbuzných z pozice svého postavení) a „prodej pozic“,
  • zisk důležitých, běžně nedostupných informací, insider trading,
  • zločiny bílých límečků.

Zločiny bílých límečků

Termín „zločiny bílých límečků“ poprvé použil v roce 1949 americký sociolog Edwin Sutherland (1883–1950). Jedná se o zločiny spáchané respektovanými osobami, které používají sociálního postavení. Sutherland mezi tyto zločiny zahrnul podvody, podplácení, zneužití důvěrných informací a zpronevěru. Zatím za nejtěžšího zločince s bílým límečkem je považován čínský podnikatel Laj Čchang-sing. Je synem venkovského rolníka, dokončil pouze tři roky školní docházky, neumí dobře číst ani psát, při delších slovech se zakoktává. I přesto se během devadesátých let minulého století dokázal vypracovat na nejbohatšího a později i nejhledanějšího Číňana světa. Dosud se zjistilo, že podplácením, pašováním a daňovými úniky si během tří let dokázal vydělat v přepočtu 64,8 miliardy korun. Ve skutečnosti bude částka pravděpodobně ještě vyšší. Před čínským zákonem se skrývá ve Vancouveru v Kanadě, odkud měl být 15. května 2006 deportován zpět do Číny. Nicméně 24 hodin před odletem soud rozhodl, že Laj Čchang-sing by v Číně čelil neobyčejnému týrání, a tak žije v Kanadě i se svou rodinou dodnes. Čínský premiér prohlásil, že Laj „by měl být třikrát popraven, a ještě by to bylo málo“. V Číně po něm zbyla replika Zakázaného města (stála v přepočtu 360 milionů korun) a legendy mezi obyčejnými Číňany, kterým nezištně rozdával své peníze. Laj je zločinec, ale svými činy dokázal, že není lakomý. V dobách, kdy jeho „podnikání“ prosperovalo, budoval mrakodrapy, nemocnice, infrastrukturu, kupoval jeepy a motocykly policistům, v restauracích platíval obsluze podepsaným bianco šekem se slovy „Sumu si dopište sami“.

Malá korupce (petty corruption, grassroot corruption, byrokratická korupce)

Jde o „korupci v běžném životě“, tzn. uplácení úředníků, dopravních policistů. činitelů veřejné správy atd. Do tohoto druhu korupce je zapojeno větší množství účastníků, ale úplatky jsou nepoměrně menší než u velké korupce. V mnoha zemích je tento typ korupce brán jako nezbytná součást fungování společnosti. Mezi nejčastější případy malé korupce patří:

  • podplácení úředníků,
  • záměrně nepřehledná regulace,
  • zatemňování pravidel,
  • špatná organizace (nejasné vztahy podřízenosti a nadřízenosti, netransparentnost),
  • zneužívání pravomocí vyplývajících z kontrolní činnosti veřejné správy.

Na rozdíl od velké korupce mají při malé korupci úřady/úředníci velmi často specifické pravomoci, a proto je snaha odstavit je z korupční hry a potenciálních korupčních zisků ztížena.

State capture

V překladu znamená doslova státní kořist, státní úlovek. Jedná se o ovládnutí legislativního procesu soukromými subjekty. Tento druh korupce není řazen ani k velké ani k malé korupci, ale mezi ně. Jejími projevy jsou:

  • kontrola veřejných institucí pro soukromý prospěch nebo trestnou činnost,
  • formování koluzivních sítí, které omezují politickou soutěž,
  • podkopání svobodných voleb skrytou reklamou a neprůhledným financováním kampaní,
  • zneužití legislativní moci, korupce v soudních řízeních,
  • zneužití auditu, vyšetřování a dozoru,
  • užívání kompromitujících materiálů pro politické vydírání a nátlak,
  • korupce médií.

Další druhy korupce

Korupci nerozdělujeme jenom podle velikosti, ale i podle mnoha dalších kritérií. Korupce může být:

  • legální a ilegální,
  • korupce přímá, nebo zprostředkovaná,
  • korupce uvnitř institucí a vně institucí
  • korupce krátkodobá tzv. ex ante nebo dlouhodobá tzv. ex post,
  • korupce očekávané a nahodilá,
  • korupce vymýtitelná a nevymýtitelná,
  • korupce peněžní a nepeněžní.

Formy korupce

Korupční jednání nabývá celé řady forem počínaje jednoduchými úplatky a konče složitými a dobře propracovanými postupy. V mnoha případech je komplikované korupci dokázat, natož z ní někoho obvinit. Existuje řada možných způsobů a forem korupce, ale je nutné počítat s faktem, že jedna forma korupce na sebe váže další a že jednotlivé formy korupce se vzájemně doplňují. Mezi základní pozorovatelné formy korupce lze zařadit:

  • vlastizrada, velezrada, převrat, nezákonné zahraniční transakce, pašování,
  • zpronevěra, padělání, špatné užívání fondů,
  • zneužití moci, zastrašování, mučení, nezasloužené prominutí trestů, ústupky,
  • podvody, zkreslování, vydírání,
  • překrucování spravedlnosti, kriminální chování, křivá výpověď, nezákonné uvalení vazby, falešná obvinění, úmyslné uvedení v omyl,
  • zanedbání povinností, dezerce, parasitismus,
  • uplácení a podplácení, vymáhaní nezákonných odvodů, provize,
  • falšování a manipulace voleb,
  • zneužití vnitřních informací, falšování záznamů,
  • neschválený prodej veřejného úřadu, veřejného majetku a licencí,
  • manipulace s předpisy, obchody, dodávkami, smlouvami a úvěry,
  • daňové podvody, daňové úniky a nepřiměřené obohacování,
  • nedovolené ovlivňování obchodů, náklonnost (zaujatost) při zprostředkovatelských vztazích, konflikt zájmů,
  • přijetí nepatřičného daru, poplatku, úplatku, požitku a služební cesty financované cizím subjektem,
  • propojení s organizovaným zločinem, operace na černém trhu,
  • nepotismus, klientelismus,
  • nezákonný dohled (sledování), nezákonné odposlechy a zneužití poštovního styku,
  • zneužití úředních pečetí a razítek, úředních budov a příspěvků na vedlejší výdaje.

Uplácení

Jednoznačně nejrozšířenější formou korupce je uplácení. Má dvě strany – upláceného, kterému je nabídnut úplatek a který úplatek přijal, a uplácejícího, který úplatek nabízí. Podle českého právního řádu (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 331) se úplatkem rozumí určitá výhoda, která se dostává k tomu, kdo úplatek přijímá, či jiné osobě s jeho vědomím. Úplatek může mít majetkovou (finanční nebo materiální prospěch, protislužba) i nemajetkovou povahu. Pro posouzení trestného činu úplatkářství není stanovena dolní hranice hodnoty úplatku, ale je posuzována tzv. společenská nebezpečnost.

Podplácení

Podplácení je podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 332 samostatným trestným činem, kterého se dopustí ten, kdo jinému (přímo osobě obstarávající věc nebo prostředníkovi) v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek.

Nepřímé úplatkářství

Trestní zákoník postihuje také tzv. nepřímé úplatkářství, kterého se podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 333, dopouští osoba, která žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo za to, že tak již učinil. Dále ten, kdo z tohoto důvodu takový úplatek poskytne, nabídne nebo slíbí.

Modely (vzory) korupce

Existují tři základní modely korupce označované podle místa, kde se nejčastěji vyskytují. Všechny tři odpovídají podmínkám, kdy se korupce stala neoddělitelnou součástí politického a sociálního uspořádání.

Asijský model korupce

Korupce je důvěrně známým a společensky přijatelným kulturním i ekonomickým jevem, který úzce souvisí s fungováním státu.

Africký model korupce

Politická moc je kupována nejvýznačnějšími ekonomickými klany, které si zajišťují svou existenci politickými prostředky. Pro zemi tento model znamená ústup od demokracie a probíhající demokratické procedury jsou jen kamufláží. Ekonomika pak klesá až na primitivní úroveň. Nejzákladnější potřeby obyvatelstva jsou zajišťovány jen proto, aby se předešlo zmatku a aby si malá skupinka „mocných“ zajistila udržení výsostného místa.

Latinskoamerický model korupce

Nečinnost a němý souhlas vůči problémům s korupcí umožnily podzemním a kriminálním sektorům získat moc porovnatelnou s mocí státu. Tato moc je po řadu desetiletí spojena s mafií a prorůstá dovnitř státu. Tento model je velmi blízko k africkému modelu korupce.

Stadia korupce

Proces korupce lze rozdělit do několika vývojových stádií, která by se dala nazvat i jako stadia pronikaní korupce do společnosti.

Stadium náhodné korupce

Náhodná korupce je charakterizována drobným úplatkářstvím a zapojují se do ní pouze určité osoby nebo malé skupiny. Služebně starší úředníci a významné vysoce postavené osoby veřejného života si s touto korupcí nedělají velkou hlavu. Celkově ale může být poměrně nákladná a může společnost podráždit. Ve stadiu náhodné korupce ještě nedochází ke vzniku a šíření ustáleného souboru korupčních norem. Obyvatelstvo i elity obecně preferují dobrou pověst před krátkodobým finančním ziskem. V tomto stadiu je veliké riziko odhalení korupčního chování. Odhalení zkorumpovaní jedinci jsou veřejně pranýřováni, důsledně soudně stíhání a nakonec i odsouzeni podle platných zákonů.

Stadium systematické korupce

Většinou se jedná o korupci s velkými zisky a často je předmětem skandalizace. Využívá velkého počtu úředníků, prostředníků a podnikatelů, je vytvářena vysoce postavenými úředníky státní správy, kteří mají dobrý přehled o možných (i nelegálních) příležitostech ve vládních agenturách a vědí, jak jich využít a zneužít. Tyto praktiky jsou přímým narušením právního řádu, ale na rozdíl od systémové korupce, pokud jsou delikventi odstraněni, je výrazně snížen rozsah korupce. Mnoho reformních snah o nápravu není systematických – jedná se pouze o soubor politických manipulací ke zklidnění znepokojené veřejnosti. Toto stadium se člení na další dvě kategorie.

Stadium spontánně regulované korupce

Pokud selžou kontrolní mechanismy u stadia náhodné korupce, přestává být korupce výjimkou a postupně se stává pravidlem. Vznikají tak neformálně postihované korupční normy chování a korupce se mění na spontánně regulovaný sociální proces.

Stadium organizované korupce

Korupce se mění v organizovaný zločin a vydírání. Organizováním korupčních řetězců dochází k dělbě práce jednotlivých účastníků a takové transakce jsou závislé na spletitých sociálních vazbách zainteresovaných aktérů, které sahají do nejvyšších míst státní správy a politiky.

Stadium systémové korupce

Systémová korupce je všudypřítomná, institucionalizovaná a srostlá s ekonomickými a politickými institucemi. Vyskytuje se tam, kde se překračování zákonů stalo nedílnou součástí společenských procesů. Jsou do ní zapojené všechny úrovně, dokonce i služebně mladší a již dříve zapletení zaměstnanci. Korupce v tomto stádiu je natolik srostlá se státní správou a politikou, že bez ní tyto instituce nemohou fungovat. Ve státní správě se vytvářejí nové orgány, jejichž skrytým, ale pravým účelem je vyžadování úplatků. Korupce je garantovaná a podporovaná státem a vzniká tak korupční stát.

Index vnímání korupce

Hlavní článek: Index vnímání korupce

Od roku 1995 se používá pro srovnání tzv. index vnímání korupce (anglicky Corruption Perception Index – CPI) vytvořený mezinárodní nevládní organizací Transparency International. Měření míry korupce ve státě je velmi obtížné. Nelze srovnávat úroveň korupce podle měřitelných dat (např. počet zatčených nebo počtu soudních případů). Taková data totiž vypovídají více o vůli a schopnosti státu korupci odhalovat a potírat. Proto se používá metoda subjektivního vnímání korupčního prostředí mezi podnikateli, analytiky, státními úředníky apod. Čím vyšší je číslo indexu, tím méně je korupce vnímána.

Výběr států dle umístění v žebříčku CPI

rok země CPI pořadí země na světě  v EU
2009 Finsko 8,9 6 3
Rakousko 7,9 16 8
Velká Británie 7,7 17 9
Francie 6,9 24 11
Slovinsko 6,6 27 13
Česko, 4,9 52 18
Slovensko 4,5 56 21
Řecko 3,8 71 24
2005 Finsko 9,6 2 2
Rakousko 8,7 10 7
Velká Británie 8,6 11 8
Francie 7,5 18 12
Slovinsko 6,1 31 19
Česko, 4,3 47 24
Řecko 4,3 47 24
Slovensko 4,3 47 24
2004 Finsko 9,7 1 1
Velká Británie 8,6 11 5
Rakousko 8,4 13 6
Francie 7,1 22 11
Slovinsko 6,0 31 15
Řecko 4,3 49 21
Česko 4,2 51 22
Slovensko 4,0 57 23

Zdroj: http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/2009/cpi_2009_table

Korupce v České republice

Literatura

  • P. Frič a kol., Korupce na český způsob. Praha: G plus G 1999
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Korupce. Sv. 6, str. 768

Reference

  1. ↑ linka 199

Související články

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Korupce
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Korupce“