Kyselina trichlorisokyanurová

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 8. 2. 2014, 22:58; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Strukturní vzorec kyseliny trichlorisokyanurové

Kyselina trichlorisokyanurová (TCCA, systematický název 1,3,5-trichlor-1,3,5-triazinan-2,4,6-trion) je organická sloučenina se vzorcem (C3Cl3N3O3). Používá se k průmyslové dezinfekci, jako bělidlo a jako reagens v organické syntéze.[1][2] Jedná se o bílý krystalický prášek se silným chlorovým zápachem. Někdy se prodává ve formě tablet nebo granulí (pro domácí a průmyslové použití).

Obsah

Použití

Kyselina trichlorisokyanurová se použivá jako dezinficiens a algicid především v bazénech a při práci barvivy, také k bělení v textilním průmyslu.

Široce se používá v hygienických zařízeních, bazénech a lázních, k prevenci a léčbě chorob v zemědělství a chovu ryb a k ochraně ovoce a zeleniny, při úpravě vody, při recyklaci vody v průmyslu a v klimatizacích, k protisrážlivé úpravě vlny, ošetření semen, k bělení textilu a v organické syntéze.

Použití v bazénech

Výhody:

  • Dostupné s koncentrací chloru 90 %.
  • Díky vysokému obsahu chloru snadné použití ve velkých bazénech.
  • Nízké ztráty chloru, TCCA je stabilnější než jiné podobné sloučeniny.
  • Omezení růstu řas.
  • Ve vodě se rozpouští pomalu (zejména ve formě tablet) a umožňuje tak nepřetržité měření volného chloru.

Nevýhody:

  • Vznikající kyselina kyanurová může postupně snižovat účinnost volného aktivního chloru.
  • Takto vznikající kyselinu lze odstranit pouze naředěním (výměnou) vody.
  • Tento fakt může významně snižovat ekonomickou výhodnost vysokého obsahu chloru.
  • Při vysokých koncentracích kyseliny kyanurové je k účinnosti chloru (bez výměny vody) potřeba používat mnohem vyšší dávky TCCA.

Související články

Reference

  1. Hiegel, G. A. "Trichloroisocyanuric Acid" in Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis 2001, John Wiley & Sons: New York. DOI: 10.1002/047084289X.rt209
  2. Barros, J. C. "Trichloroisocyanuric acid". Synlett 2005: 2115-2116. DOI: 10.1055/s-2005-872237 [1]

Externí odkazy