Louvre
Z Multimediaexpo.cz
(+ Vylepšení) |
(++) |
||
| Řádka 12: | Řádka 12: | ||
Od dob, kdy po 300 letech [[Paříž]] přestala být sídlem francouzských králů, se usídlili v Louvru mnozí dvořané, úředníci, poté umělci a učenci. V čase, kdy po požáru r. 1871 shořela velká knihovna Louvru Tuleria, zůstal obrovský komplex o velikosti 195 000 m², byl Louvre také používán jako královské přijímací komnaty, dvorní byty, ministerstva, jízdárny, konírny atd. Celý palác se dělil na Starý a Nový a přes patrný nedostatek jednotného plánu budovy Louvru poskytují velmi harmonický celek, skvost světové architektury. U Staré části je velká sloupová fasáda z roku 1674 od F.Peraulta a Nová část s vyčnívajícími pavilony Turgot, Richelieu, Colbert, Daru, Denon a Mollieu s vnitřním bohatým sadem s 86 sochami francouzských osobností a 63 alegorických sousoší. Na ''Place DeCarrousel'' mezi budovami z dob Jindřicha IV. a Napoleona III. se podél Seiny rozevírá Vítězná brána, zbudovaná za Napoleona I. roku 1806 podle vzoru brány [[Septimia Severa]] od Perciera a Fontainea, na čele s velkou čtyřspřeží. | Od dob, kdy po 300 letech [[Paříž]] přestala být sídlem francouzských králů, se usídlili v Louvru mnozí dvořané, úředníci, poté umělci a učenci. V čase, kdy po požáru r. 1871 shořela velká knihovna Louvru Tuleria, zůstal obrovský komplex o velikosti 195 000 m², byl Louvre také používán jako královské přijímací komnaty, dvorní byty, ministerstva, jízdárny, konírny atd. Celý palác se dělil na Starý a Nový a přes patrný nedostatek jednotného plánu budovy Louvru poskytují velmi harmonický celek, skvost světové architektury. U Staré části je velká sloupová fasáda z roku 1674 od F.Peraulta a Nová část s vyčnívajícími pavilony Turgot, Richelieu, Colbert, Daru, Denon a Mollieu s vnitřním bohatým sadem s 86 sochami francouzských osobností a 63 alegorických sousoší. Na ''Place DeCarrousel'' mezi budovami z dob Jindřicha IV. a Napoleona III. se podél Seiny rozevírá Vítězná brána, zbudovaná za Napoleona I. roku 1806 podle vzoru brány [[Septimia Severa]] od Perciera a Fontainea, na čele s velkou čtyřspřeží. | ||
| - | + | ||
{{Panorama1 | {{Panorama1 | ||
|Fotovyska=572 | |Fotovyska=572 | ||
Aktuální verze z 28. 6. 2022, 10:30
Louvre je muzeum v Paříži, které patří k největším muzeím na světě. Sídlí v palácovém komplexu Palais du Louvre, bývalém sídle francouzských králů. Leží v 1. obvodu na pravém břehu řeky Seiny obklopený ulicí Rivoli ze severu, Tuilerijskými zahradami ze západu a kostelem Saint-Germain l'Auxerrois z východu.
Obsah |
Historie
Královská historie
Název pochází od původního loveckého zámečku, který kdysi stával v těchto místech uprostřed lesa zvaného Louparie či Louverie. Druhá možnost je ale také, že vznikl ze slova leovar nebo leawer, což znamená opevněné místo. Ve 14. století byla postavena tvrz, která se za vlády Karla V. stala jeho rezidencí. František I. Francouzský pak založil roku 1541 palác nový, v jehož stavbě postupně pokračovali další panovníci a stavitelé. Nejdříve Pierre Lescot za vlády Jindřicha II. Francouzského. Po jeho smrti jeho žena Kateřina Medicejská rozšířila palác o křídlo, na jehož místě dnes stojí Galerie Apollon. Za Jindřicha IV. (1589–1610), pracovali na dalších částech stavitelé Thibauld a Louis Métézeau, pak Baptiste a Jacques Androuet DuCerceau.
Ludvík XIII. roku 1623 uložil staviteli Lemercierovi, aby dokončil některé části, které začal budovat Lescot, čímž byl původní plán stavby značně rozšířen. Od roku 1660 se, za vlády Ludvíka XIV., v dostavbách pokračovalo pod vedením B. Levaua. Byla zbudována východní fasáda. Stavba byla monohokrát přerušována, od vlády Ludvíka XVI. až po revoluci. Za Napoleona Bonaparte architekti I. Percier a L. Fontaine vystavěli novou galerii, která je rovnoběžná s protější galerií z dob Jindřicha IV. a konečně po poslední přestávce za Napoleona III. mezi lety 1852–1857 byl palác dokončen staviteli Lefuelem a Viscontim.
Republikánská historie
Od dob, kdy po 300 letech Paříž přestala být sídlem francouzských králů, se usídlili v Louvru mnozí dvořané, úředníci, poté umělci a učenci. V čase, kdy po požáru r. 1871 shořela velká knihovna Louvru Tuleria, zůstal obrovský komplex o velikosti 195 000 m², byl Louvre také používán jako královské přijímací komnaty, dvorní byty, ministerstva, jízdárny, konírny atd. Celý palác se dělil na Starý a Nový a přes patrný nedostatek jednotného plánu budovy Louvru poskytují velmi harmonický celek, skvost světové architektury. U Staré části je velká sloupová fasáda z roku 1674 od F.Peraulta a Nová část s vyčnívajícími pavilony Turgot, Richelieu, Colbert, Daru, Denon a Mollieu s vnitřním bohatým sadem s 86 sochami francouzských osobností a 63 alegorických sousoší. Na Place DeCarrousel mezi budovami z dob Jindřicha IV. a Napoleona III. se podél Seiny rozevírá Vítězná brána, zbudovaná za Napoleona I. roku 1806 podle vzoru brány Septimia Severa od Perciera a Fontainea, na čele s velkou čtyřspřeží.
Národní muzeum Louvre
Původ sbírky sahá do 16. století, kdy ji založil František I., dále Ludvík XIV. koupil sbírky bankéře Jabacha a Karla I. Až za Revoluce roku 1793 bylo v Louvru oficiálně otevřeno veřejné muzeum, v němž byla zpřístupněna nejrůznější díla roztroušená po královských zámcích, kostelech a klášterech. Po různých vítězných bitvách, kdy francouzská vojska přinášela z jiných zemích válečnou kořist, se stal Louvre významným evropským i světovým muzeem.
Oddělení
Jeho sbírky jsou stále rozšiřovány, zákonem ze dne 5. září 1888 má Muzeum Louvre 7 oddělení:
- Egyptské starožitnosti
- Stará Antická a Orientální keramika
- Řecké a Římské starožitnosti
- Malby, kresby, mědirytiny - XIII.-XIX. století
- Skulptury středověku, renesance a Moderní doby
- Malé umělecké předměty světové historie
- Námořnictví a etnografie
Každé oddělení má svého správce, který řídí tým znalců, konzervátorů a historiků umění. V časech přelomu 19. a 20. století byly náklady na provoz každým rokem zvýšovány, od 450 000 Fr na personál a 300 000 Fr na chod a údržbu, až do dnešních cca 4 milionů € ročně, nepočítaje mezi to speciální restaurátorské akce.
Historie muzea
Jedna z nedávných investic byla známá dostavba hlavního vchodu Pyramide Pompidou, která se v Paříži vedle jiných známých staveb hned stala novou dominantou.
Patrně nejbohatší literární informace o historii založení muzea byly vydány roce 1900 Paulem Gaultierem a to ve 3 svazcích.
Velká Galerie !
Literatura
- Bartz, Gabriele a Eberhard König: Louvre, Slovart, 2007, ISBN 978-80-7209-876-7
Související články
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |