Mir

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Šablona:Infobox Vesmírná stanice| |barva=#ff6347 |název_stanice=Mir |obrázek_stanice=Mir on 12 June 1998edit1.jpg |obrázek_stanice_popisek=Pohled na Mir z paluby raketoplánu [[Discovery (raketoplán)|Discovery]] při letu [[STS-91]] |obrázek_znak=Mir insignia.png |obrázek_znak_popisek=Znak Miru |cospar=1986-017A |volací_znak=Mir |stálá_posádka=3 |start=[[19. únor]]a, [[1986]]<br />21:28:23 [[Coordinated Universal Time|UTC]] |kosmodrom=[[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]], SSSR<ref name="MAFF-MIR">{{Citace elektronické monografie | příjmení = Anikeev | jméno = Alexander | odkaz na autora = | titul = Manned astronautics Figures and Facts | url = http://space.kursknet.ru/cosmos/english/main.sht | datum vydání = | datum aktualizace = 2009-4-8 | datum přístupu = 2009-4-26 | vydavatel = | kapitola = Orbital station "Mir" | url kapitoly = http://space.kursknet.ru/cosmos/english/dos/mir.sht | poznámky = [dále jen Anikeev] | jazyk = anglicky }}</ref> |raketa= |nosný_systém= |výrobce= |provozovatel= |stav= |zánik=[[23. březen|23. března]], [[2001]]<br />05:59:36 UTC<ref name="MAFF-MIR" /> |hmotnost=124&nbsp;340&nbsp;kg |délka= |šířka= |výška= |tlak_vzduchu= |obytný_objem=350 m³ |perigeum=385&nbsp;km |apogeum=393&nbsp;km |sklon_dráhy=51,6°<ref name="MAFF-MIR" /> |doba_oběhu=89,2&nbsp;min<ref name="MAFF-MIR" /> |oběhů_za_den= |dnů_na_oběžné_dráze=5510 dnů, 8 hodin<ref name="MAFF-MIR" /> |dnů_s_posádkou=4591 dnů, 2 hodiny<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Anikeev | datum vydání = | datum aktualizace = 2009-4-8 | datum přístupu = 2009-4-26 | kapitola = Statistics on orbital station "Mir" | url kapitoly = http://space.kursknet.ru/cosmos/english/other/smir.sht }}</ref> |obrázek_konfigurace=Mir diagram.png |obrázek_konfigurace_popisek=Konfigurace stanice Mir }} '''Mir''' (rusky: Мир, čili „svět“ nebo „mír“) byla [[Sovětský svaz|sovětská]] (později [[Rusko|ruská]]) [[vesmírná stanice]], první dlouhodobě obydlená vědecká stanice ve [[vesmír]]u na oběžné dráze kolem [[Země]]. Byla vybudována propojením modulů [[Mir (modul)|Mir]], [[Kvant-1]] (typová řada 37), [[Kvant-2]], [[Kristall]], [[Spektr]], [[Priroda]] a [[Stykový modul|DM]], které byly na oběžnou dráhu odděleně vypouštěny v letech [[1986]]–[[1996]].<ref name="MEK-MIR">{{Citace elektronické monografie | příjmení = Holub | jméno = Aleš | odkaz na autora = | titul = MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky | url = http://www.kosmo.cz | datum vydání = | datum aktualizace = 2006-3-7 | datum přístupu = 2009-1-3 | vydavatel = | kapitola = Mir | url kapitoly = http://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/mir/mir.htm | poznámky = [dále jen Holub] | jazyk = }}</ref> Mir byl založen na řadě vesmírných stanic [[Program Saljut|Saljut]] dříve vypouštěných Sovětským svazem. Stanice byla obsluhována pilotovanými loděmi [[Sojuz (kosmická loď)|Sojuz]] a nákladními [[Progress]]y. Předpokládalo se, že bude také obsluhován [[Kosmický raketoplán|raketoplánem]] [[Buran (raketoplán)|Buran]], ale tento projekt byl opuštěn.<ref name="technet_MIR" /> [[Spojené státy americké|Spojené státy]], které plánovaly výstavbu vlastní vesmírné stanice [[Freedom (kosmická stanice)|Freedom]] jako protistranu Miru, se po skončení [[studená válka|studené války]] během [[Program Shuttle-Mir|programu Shuttle-Mir]] spojily se svými [[Space Shuttle|raketoplány]] s Mirem. Na stanici dodávaly zásoby a dočasně zvětšovaly obytné a pracovní prostory, čímž vzniklo v té době největší umělé kosmické těleso s celkovou hmotností 250&nbsp;[[tuna|tun]]. Mir ve vesmíru představoval velkou kosmickou laboratoř. Celkový počet experimentů a pozorování vykonaných na jeho palubě byl takřka 23&nbsp;000.<ref name="PK">{{Citace monografie | příjmení = Pacner | jméno = Karel | příjmení2 = Vítek | jméno2 = Antonín | odkaz na autora = Karel Pacner | odkaz na autora2 = Antonín Vítek | titul = Půlstoletí kosmonautiky | vydavatel = Epocha | místo = Praha | rok = 2008 | isbn = 978-80-87027-71-4 | kapitola = | strany = | jazyk = }}</ref> Mir byl velký asi jako šest [[autobus]]ů a obsahoval množství vědeckých přístrojů i věci denní potřeby kosmonautů. Běžně v něm žili tři lidé, ale byl schopen pojmout až šest osob. Až na tři krátká období byl Mir nepřetržitě obydlen do října 1999.<ref name="HOLUB_TM-30">{{Citace elektronické monografie | autor = Holub | datum vydání = | datum aktualizace = 2001-11-04 | datum přístupu = 2009-4-24 | kapitola = Sojuz TM-30 | url kapitoly = http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/pil_lety/rusko/mir/../sojuz_tm/so-tm30/index.htm}}</ref> Na palubě Miru se vystřídalo celkem 104 kosmonautů, z toho 62 jiné než ruské národnosti.<ref name="PK" /> Řídící středisko Miru, [[Středisko řízení letů Roskosmosu|CUP]] ('''C'''entr '''u'''pravlenija '''p'''oljotom), sídlilo v Kaliningradu u [[Moskva|Moskvy]] (dnešní [[Koroljov (město)|Koroljov]]). Po 15 letech provozu [[23. březen|23. března]] [[2001]] byl Mir záměrně naveden do zemské [[atmosféra Země|atmosféry]], z větší části v ní shořel a jeho zbytky dopadly poblíž [[Nadi]] ([[Fidži]]) do [[Tichý oceán|Tichého oceánu]]. Na konci jeho životnosti existovaly plány prodat jej soukromým společnostem jako první mimozemské vesmírné televizní a filmové studio, ale vybavení se chovalo příliš nespolehlivě a nebylo již dále použitelné. == Plánování a vývoj == Mir navazoval na sovětské orbitální stanice [[Program Saljut|Saljut]]. Původně se uvažovalo o vypuštění nové stanice '''Saljut&nbsp;8''', která by byla sice dokonalejší, ale velmi podobná předcházejícím Saljutům.<ref name="Rudé hvězdy">{{Citace monografie | příjmení = Přibyl | jméno = Tomáš | titul = Rudé hvězdy ve vesmíru | vydavatel = Paráda | místo = Brno | rok = 1997 | isbn = 80-902352-1-2 | kapitola = Kosmické stanice a cesta dál | strany = 267 | poznámky = [dále jen Přibyl (1997)] }}</ref> Stanice Mir se nakonec stala úplně novou, samostatnou stanicí, přestože vycházela z&nbsp;konstrukce Saljutů. Byla zvolena modulová koncepce s&nbsp;jedním hlavním blokem, ke&nbsp;kterému se dal pomocí spojovacích uzlů připojit další laboratoře. Toto řešení mělo jednu obrovskou výhodu – konfiguraci základny bylo možné podle potřeby měnit nebo doplnit o další části. [[Soubor:Zvezda Service Module under construction.jpg|thumb|right|Modul [[Zvezda]] Mezinárodní vesmirné stanice, původně stavěn jako základ Miru-2]] První návrh vícemodulové orbitální stanice vytvořil v [[70. léta 20. století|70. letech]] konstruktér [[Valentin Gluško]]. V roce [[1976]] padlo rozhodnutí vyvinout raketu RAA-135, ze které se zanedlouho stala nosná raketa [[Eněrgija]] a další generaci orbitálních stanic DOS ('''D'''olgovremennaja '''O'''rbitalnaja '''S'''tancija – dlouhodobá orbitální stanice, oficiálně Saljut), označených jako DOS-7 a DOS-8. První z nich byla zanedlouho pojmenována Mir, druhá měla být Mir-2, který byl později sloučen s americkým projektem [[Freedom (kosmická stanice)|Freedom]] a vedl k výstavbě [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanice]]. Na rozdíl od stanic Saljut, které měly jen dva spojovací uzly, DOS-7 měla mít uzly až čtyři, což značně rozšiřovalo možnosti jejího využití. Později konstruktéři přidali ještě další dva uzly, takže stanice mohla současně přijmout až 6 nezávislých lodí. === Předběžné úvahy === [[Soubor:Mir replica at Cite de l'Espace 2.jpg|left|thumb|Přesná kopie stanice v muzeu ''Cité de l'espace'' ve [[Francie|francouzském]] městě [[Toulouse]]]] Roku 1975<ref name"novosti zvezda">{{Citace elektronického periodika | příjmení = Лантратов | jméno = К. | titul = «Звезда»: путь в космос | periodikum = Новости космонавтики | odkaz na periodikum = | datum vydání = 2000-09 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-27 | ročník = 2000 | číslo = 9 | strany = | url = http://www.novosti-kosmonavtiki.ru/content/numbers/212/02.shtml | kapitola = ДОС №8 | issn = }}</ref> zahájili kostruktéři [[RKK Eněrgija|NPO Eněrgija]] práce na nové, už třetí, generaci stanic DOS. Začátkem roku 1976 Eněrgija předložila nadřízenému [[Ministerstvo všeobecného strojírenství|ministerstvu všeobecného strojírenství]] první technický návrh stanice.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Gaponov | jméno = V. A. | příjmení2 = Železňakov | jméno2 = A. B. | titul = Станция «Мир»: от триумфа до... | url = http://www.astronaut.ru/bookcase/books/stan_mir/stan_mir.htm | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-27 | vydavatel = Система | místo = Sankt Petěrburg | kapitola = Как все это начиналось и кто начинал | jazyk = rusky | isbn = 5-8114-0438-7 }}</ref> Základní blok, typu DOS a vybavený zdokonalenými palubními systémy, měl mít kromě dvou spojovacích uzlů v ose stanice (vpředu a vzadu) ještě dva boční uzly pro sedmitunové vědecké moduly odvozené z lodi Sojuz resp. Progress, vynášené raketou Sojuz.<ref name="astrolab projekt">{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | titul = Эскизный проект ( 1976 - 1983 ) | url = http://astrolab.ru/cgi-bin/manager2.cgi?id=21&num=771&x=16&y=5 | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-27 | vydavatel = Astrolab.ru | místo = | jazyk = rusky }}</ref> Oproti předcházejícím stanicím se počítalo například s novými většími [[solární panel|solárními panely]] nebo s novým [[navigace|navigačním]] systémem Kurs. Pro Mir byl vyvinut nový přístroj na získávání [[kyslík]]u z&nbsp;[[odpadní voda|odpadní vody]] – ''Elektron'' a také systém na odfiltrování [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] z [[atmosféra|atmosféry]] stanice, pojmenovaný ''Vozduch''. Předběžný projekt stanice ze srpna 1978 předpokládal existenci už čtyř bočních uzlů.<ref name="astrolab projekt"/> Od února 1979 byla na základě usnesení vlády organizována spolupráce více než sta zúčastněných podniků.<ref name="astrolab projekt"/> === Konstrukce === Vzhledem k přetíženosti konstruktérů Eněrgije byla vlastní konstrukce základního bloku přidělena [[KB Saljut]], nicméně celkový dohled nad pracemi si ponechal [[Jurij Semjonov]], 1. náměstek generálního kostruktéra Eněrgije.<ref name="astrolab projekt"/> Během roku 1979 konstruktéři provedli řadu změn vybavení stanice (nový řídící počítač, stykový systém, sestava a rozmístění antén, sestava gyroskopů).<ref name="novosti zvezda2">{{Citace elektronického periodika | příjmení = Лантратов | jméno = К. | titul = «Звезда»: путь в космос | periodikum = Новости космонавтики | odkaz na periodikum = | datum vydání = 2000-09 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-27 | ročník = 2000 | číslo = 9 | strany = | url = http://www.novosti-kosmonavtiki.ru/content/numbers/212/02.shtml | kapitola = Дублер «Мира» | issn = }}</ref> Od počátku roku 1981 začala Eněrgija prosazovat použití dvacetitunových modulů řady 37K vynášených raketou [[Proton-K|Proton]].<ref name ="novosti zvezda2"/><ref name ="novosti 77">{{Citace elektronického periodika | příjmení = Лантратов | jméno = К. | titul = Первый модуль 77-й серии | periodikum = Новости космонавтики | odkaz na periodikum = | datum vydání = 2000-11 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-27 | ročník = 2000 | číslo = 11 | strany = | url = http://www.novosti-kosmonavtiki.ru/content/numbers/214/33.shtml | kapitola = Новый модуль | issn = }}</ref> Vlastní moduly měly vážit 10 tun, z toho do 3 tun<ref name="novosti 77"/> užitečného zatížení, ale dalších téměř 10 tun připadlo na tahač, který se měl po&nbsp;dopravení modulu ke stanici oddělit a shořet v atmosféře. Ministerstvo souhlasilo s touto variantou v červnu 1981.<ref name="novosti zvezda2"/> Použití těžších modulů umožnilo řešit přetížení základního bloku (roku 1981 už o 4,5 tuny) přemístěním části vybavení do dovybavovacího modulu.<ref name="novosti zvezda2"/> Přemístěny tak byly gyroskopy, přechodová komora, systém Elektron, sprcha.<ref name="novosti zvezda2"/> Kromě přesunů zařízení se změnila předpokládaná [[oběžná dráha|dráha]] stanice na energeticky méně náročnou, aby ji byla raketa Proton schopna vynést. Kromě dovybavovacího modulu – 37KD – byly naplánovány moduly 37KT (technologický), 37KP (pozorování Země) a 37KG (zásobovací).<ref name="astrolab projekt"/> Zahájena byla výroba modulu 37KE (astrofyzikální, budoucí Kvant) pro Saljut 7.<ref name="novosti zvezda2"/> === Výroba === Po zpracování byla dokumentace začátkem roku 1982 předána výrobním závodům – Závodu experimentálního strojírenství v NPO Eněrgija a Závodu Chruničeva.<ref name="astrolab projekt"/> Byla zahájena výroba dvojice základních bloků, s typovým označením 17KS a výrobním číslem 12701 (budoucí Mir) a 12801 (budoucí modul Zvezda stanice ISS).<ref name="novosti zvezda2"/> Během roku 1983 KB Saljut navrhlo jinou variantu výstavby modulů. A sice postavit je na základě lodi [[TKS (kosmická loď)|TKS]] podle vzoru projektu TKS-M, vypuštěnému k [[Saljut 7|Saljutu 7]] pod názvem [[Kosmos 1686]]. Výhodou bylo nahrazení desetitunového tahače výrazně lehčím motorovým úsekem, což přineslo zvýšení váhy užitečného zatížení z 3 na 5 tun.<ref name="novosti zvezda2"/> V červnu 1984 bylo užití modulů řady 77 schváleno ministerstvem.<ref name="novosti zvezda2"/> Předpokládalo se vypuštění čtyř kusů – 77KSD (dovybavovací, budoucí Kvant 2), 77KST (technologický, budoucí Kristall), 77KSO (sledování zemského povrchu pro vojáky, budoucí Spektr) a 77KSI (výzkum přírodních zdrojů Země, budoucí Priroda).<ref name="astrolab projekt"/> Mezitím byl v lednu 1984 modul 37KE přeřazen z programu Saljut 7 na Mir.<ref name="novosti zvezda2"/> Začátkem roku 1984 byly všechny finanční zdroje ministerstva všeobecného strojírenství vrženy na program [[Buran (raketoplán)|Buran]], včetně rakety [[Eněrgija]] a práce na orbitálních stanicích se prakticky zastavily.<ref name="astrolab projekt"/> Na jaře 1984 se však rozběhly znovu s úkolem vypustit stanici do sjezdu strany (březen 1986).<ref name="astrolab projekt"/> Základní modul 17KS dokončila továrna na jaře 1985, vynechala testování na místě<ref name="astrolab ispyt">{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | titul = Испытания и запуск ( 1985-1986 ) | url = http://astrolab.ru/cgi-bin/manager2.cgi?id=21&num=773&x=13&y=9 | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-27 | vydavatel = Astrolab.ru | místo = | jazyk = rusky }}</ref> a ve dnech 12.&nbsp;dubna – 6.&nbsp;května 1985 jej převezla na [[kosmodrom]] [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]], kde se měly realizovat všechny zkoušky, paralelně probíhaly testy na maketách v továrně (v&nbsp;průběhu vývojových prací se prováděly testy na&nbsp;celkem čtrnácti prototypech a maketách stanice). === Start === První datum startu základního bloku byl [[16. únor]]a [[1986]].<ref name="technet_MIR" /> Několik desítek sekund před startem však [[středisko řízení vesmírných letů|řídící středisko]] ztratilo spojení s Mirem a proto byl start odvolán.<ref name="technet_MIR" /> Mir úspěšně odstartoval o čtyři dny později s nosnou raketou [[Proton-K (nosná raketa)|Proton K]]. Starty ostatních modulů měly následovat krátce po startu Kvantu (březen 1987), ale postupně se opožďovaly. Některé moduly se dostaly do vesmíru až s několikaletým zpožděním. Na jejich výstavbu, zkoušky a vypuštění těžce doléhaly především radikální snížení výdajů na kosmonautiku po nástupu [[Boris Jelcin|Jelcinových]] vlád.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Novota | jméno = Michal | odkaz na autora = | titul = V znamení Mieru | url = http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/pil_lety/rusko/mir/mn2.htm | datum vydání = | datum aktualizace = 1999-12-12 | datum přístupu = 2009-2-3 | vydavatel = www.kosmo.cz | jazyk = slovensky }}</ref> Navzdory tomu, že se původně předpokládalo, že všechny součásti stanice budou vypuštěny v průběhu dvou let a celková doba činnosti stanice bude pět let v případě základního bloku a tří let u modulů,<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = "Энергия", Ракетно-космическая корпорация имени С.П. Королёва | url = http://www.energia.ru | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-25 | vydavatel = РКК "Энергия" им С.П. Королева | místo = | kapitola = ВЫПОЛНЕНИЕ ТРЕБОВАНИЙ ПО РЕСУРСНЫМ ХАРАКТЕРИСТИКАМ ОК "МИР" | url kapitoly = http://www.energia.ru/energia/mir/mir-char.html | jazyk = rusky | poznámky = [dále jen Энергия] }}</ref> poslední modul odstartoval do vesmíru až deset let po vypuštění první části stanice. == Moduly == Vesmírná stanice Mir se skládala z těchto modulů: {| border="1" cellpadding="4" align="center" cellspacing="0" style="background: #f9f9f9; color: black; border: 1px #aaa solid; border-collapse: collapse;" |- bgcolor="#efefef" ! Modul ! Datum startu ! Nosná raketa ! Datum připojení ! Hmotnost modulu ! Nákres ! Poloha modulu v&nbsp;konfiguraci s&nbsp;Mirem |- | [[Mir (modul)|Základní blok]] | [[19. únor]]a, [[1986]] | [[Proton (nosná raketa)|Proton 8K82K]] | N/A | 20 100&nbsp;kg | [[Soubor:Mir base block drawing.png|80px]] | [[Soubor:Mir base block drawing.png|80px]] |- | [[Kvant-1]] | [[31. březen|31. března]], [[1987]] | [[Proton (nosná raketa)|Proton 8K82K]] | ~[[9. duben|9. dubna]], [[1987]] | 10 000&nbsp;kg | [[Soubor:Kvant module drawing.png|80px]] | [[Soubor:Mir 1987 configuration drawing.png|80px]] |- | [[Kvant-2]] | [[26. listopad]]u, [[1989]] | [[Proton (nosná raketa)|Proton 8K82K]] | [[6. prosinec|6. prosince]], [[1989]] | 19 640&nbsp;kg | [[Soubor:Kvant 2 module drawing.png|80px]] | [[Soubor:Mir 1989 configuration drawing.png|80px]] |- | [[Kristall]] | [[31. květen|31. května]], [[1990]] | [[Proton (nosná raketa)|Proton 8K82K]] | [[10. červen|10. června]], [[1990]] | 19 640&nbsp;kg | [[Soubor:Kristall module drawing.png|80px]] | [[Soubor:Mir 1990 configuration drawing.png|80px]] |- | [[Spektr]] | [[20. květen|20. května]], [[1995]] | [[Proton (nosná raketa)|Proton 8K82K]] | [[1. červen|1. června]], [[1995]] | 19 640&nbsp;kg | [[Soubor:Spektr module drawing.png|80px]] | [[Soubor:Mir June 2 1995 configuration drawing.png|80px]] |- | [[Stykový modul|Docking Module]] | [[12. listopad]]u, [[1995]] | [[Atlantis (raketoplán)|Atlantis]] ([[STS-74]]) | [[15. listopad]]u, [[1995]] | 6 134&nbsp;kg | [[Soubor:Mir Docking Module drawing.png|80px]] | [[Soubor:Mir May 26 1995 configuration drawing.png|80px]] |- | [[Priroda]] | [[23. duben|23. dubna]], [[1996]] | [[Proton (nosná raketa)|Proton 8K82K]] | [[26. duben|26. dubna]], [[1996]] | 19 000&nbsp;kg | [[Soubor:Priroda module drawing.png|80px]] | [[Soubor:Mir May 7 1996 configuration drawing.png|80px]] |} === Základní blok === {{viz též|Mir (modul)}} Obytný a řídící modul, první modul stanice, vypuštěn 19. února 1986.<ref name="MEK-MIR" /> Konstrukčně se skládal ze čtyř základních částí: přechodového úseku, pracovního úseku, přístrojového úseku a z&nbsp;přechodové komory. Byl dlouhý 13,13 m. Jeho maximální průměr byl 4,15 m a při startu vážil asi 21 tun.<ref name="MEK-MIR" /> Kulovitý modul sloužil zároveň jako [[přechodová komora]] pro [[Výstup do vesmíru|výstup kosmonautů]] do otevřeného vesmíru. Z modulu vycházela dvě křídla solárních panelů s&nbsp;celkovou plochou 75 m², ke&nbsp;kterým se v&nbsp;roce 1987 přidalo dalších 22&nbsp;m². === Kvant (někdy označován jako Kvant 1) === {{viz též|Kvant-1}} [[Soubor:Kvant-2 Airlock SPK.jpg|right|thumb|Modul Kvant 2 jako součást Miru]] Druhý modul Miru, připojen 12. dubna 1987.<ref name="AKB" /> [[astrofyzika|Astrofyzikální]] modul složený z laboratorního úseku, přechodové komory a externího úseku přístrojů. Laboratorní úsek měl tvar válce a přecházel vpředu do [[kužel|kónické]] části s aktivním spojovacím uzlem. Z druhé strany byl pak ohraničený kulovým dnem. Hlavní část vědeckého vybavení modulu Kvant představovala mezinárodní observatoř ''Rentgen'' s&nbsp;celkovou hmotností 800&nbsp;kg. Délka celého modulu byla 5,8&nbsp;m a jeho hmotnost 11&nbsp;050&nbsp;kg. === Kvant 2 === {{viz též|Kvant-2}} Modul určený pro dovybavení Miru zařízením, které pro příliš velkou [[hmotnost]] nemohlo odstartovat v&nbsp;základním bloku, palivem a spotřebními látkami. Připojen 6. prosince 1989. Jeho konstrukce je odvozena od dopravní lodi [[TKS (kosmická loď)|TKS]] původně určené pro vojenské stanice [[Almaz]]. Modul se skládal ze tří hermetizovaných částí: z&nbsp;nákladní s&nbsp;přístroji, pozorovací vědecké a speciální přechodové kabiny. Nacházela se v&nbsp;něm i komora pro výstup do otevřeného prostoru, systém regenerace pitné vody a sprchový kout. Modul byl dlouhý 12,4&nbsp;m, široký 4,35&nbsp;m (v&nbsp;maximálním průměru) a vážil 18,5&nbsp;tuny. Nesl dvě křídla solárních panelů s&nbsp;celkovou plochou 53&nbsp;m². === Kristall === {{viz též|Kristall}} Technologický modul, připojen 10. července 1990. Byl určen na vědecké a technologické pokusy, ale také na spojení s [[kosmický raketoplán|raketoplánem]] [[Buran (raketoplán)|Buran]], ke kterému však nikdy nedošlo. Setkávací spojovací uzel byl upraven pro připojení těles v hmotnosti do sta tun.<ref name="Rudé hvězdy267">Přibyl (1997), str. 267.</ref> Skládal se z dvou hermetizovaných částí a jeho délka byla 11,9&nbsp;m. Jeho maximální průměr byl 4,35&nbsp;m a vážil 19&nbsp;640&nbsp;kg. Byly v něm též umístěny schránky s&nbsp;přístroji a potravinami. Nesl dvě křídla solárních panelů s&nbsp;plochou 70&nbsp;m². Kromě uzlu pro připojení k Miru a uzlu na spojení s&nbsp;raketoplánem měl ještě třetí uzel, ke kterému se měl připojit modul vykonávající astronomická pozorování. === Spektr === {{viz též|Spektr}} [[Soubor:Priroda (STS-91).jpg|thumb|left|Modul Priroda]] Modul sloužící pro pozorování [[Země]], zvláště pak přírodních zdrojů a [[Atmosféra Země|atmosféry]], připojen 1. června 1995. Byl vybaven ruskými i americkými přístroji. V době startu měl hmotnost 23&nbsp;500&nbsp;kg, z čehož samotný modul bez zásob a pohonných hmot vážil 19&nbsp;640&nbsp;kg. Obsahoval zařízení pro atmosférický výzkum, technologické experimenty, sledování atmosféry Země a monitorování [[rentgenové záření|rentgenového]] a [[Záření gama|gama záření]]. Měl délku 12&nbsp;m a maximální průměr 4,35&nbsp;m. Nesl až 4 solární panely. === Stykový modul === {{viz též|Stykový modul}} Modul zajišťující spojení s [[Space Shuttle|americkým raketoplánem]], protože spojení přes modul Kristall bylo komplikované. Byl připojen 15. listopadu 1995. Přes modul se mohla s Mirem spojit i loď [[Sojuz (kosmická loď)|Sojuz]]. Jeho vědecké vybavení bylo minimální. Délka byla 4,7&nbsp;m, byl vybaven dvěma solárními panely, z&nbsp;toho jedním čistě ruské výroby, druhý byl výsledkem americko-ruské spolupráce. === Priroda === {{viz též|Priroda}} Modul pro [[dálkový průzkum Země]], připojen 26. dubna 1996. Probíhalo na něm měření příměsí různých látek v&nbsp;atmosféře, sledování globální tepelné výměny, pozorování cirkulace [[Oblak|mraků]], měření [[eroze]], [[radioaktivita|radioaktivity]], sledování [[ekologie|ekologické]] situace a jiná měření. Nesl též větší množství amerických přístrojů. Jeho délka byla 12&nbsp;m, průměr 4,35&nbsp;m a hmotnost 19&nbsp;700&nbsp;kg. Modul nebyl vybaven solárními panely a do příletu k Miru mu elektrickou energii zajišťovalo 168 baterií. Po spojení s Mirem se připojil na jeho energetické zdroje a baterie kosmonauti naložili do lodě [[Progress]], ve které spolu s ostatním odpadem shořely v atmosféře. Průlezy mezi moduly měly jednotný průměr 0,8&nbsp;m. Manévrování každého modulu na oběžné dráze, jeho přiblížení a spojení s&nbsp;orbitálním komplexem Mir zajišťoval systém služební a motorové sekce. Spojování trvalo 22 minut a uskutečňovalo se na vysoké oběžné dráze. Přitahování modulů ke stanici a hermetizaci zabezpečily spojovací soustavy.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Holub | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-1-3 | kapitola = Moduly stanice Mir | url kapitoly = http://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/mir/moduly.htm }}</ref> == Palubní systémy == [[Soubor:Moonmir sts91 big.jpg|thumb|Mir a [[Měsíc]], dva satelity Země]] Na Miru se nacházelo množství palubních systémů. Základ kontrolních a řídících systémů představovalo 7 [[počítač]]ů, které umožňovaly maximálně automatizovat řízení letu, činnost palubních systémů a vědecké aparatury. S&nbsp;palubní automatikou byly spojeny také pulty povelové a výstrahové signalizace, řízení motorových jednotek, systémů elektrického zásobování, regenerace [[voda|vody]], termoregulace a zajištění výstupu kosmonautů do&nbsp;otevřeného prostoru. Dalším palubním systémem byl systém řízení letu, jehož úlohou bylo udržovat stanici v požadované poloze a orientaci. Systém přijímal údaje ze snímačů úhlových rychlostí ([[akcelerometr]]ů), slunečních a astronavigačních čidel, infračervených čidel a optických zaměřovačů. Významnou novinkou v systému orientace bylo použití [[gyroskop]]ických stabilizátorů. Vlastní motorový systém tvořily dva hlavní motory s&nbsp;tahem 2943&nbsp;N. Používaly se při korekcích oběžné dráhy. Kromě toho stanice obsahovala ještě 32 malých reaktivních motorů s tahem 137,3&nbsp;N.<ref name="AKB" /> Všechny motory spalovaly stejné pohonné hmoty ze společné nádrže. Motory byly umístěny na částech modulů nazývaných přístrojové úseky. Primárním zdrojem [[elektrická energie|elektrické energie]] byly [[solární panel]]y pracující na bázi [[Arzenid gália|arzenidu gália]]. Pomocí snímačů polohy [[Slunce]] byly vždy automaticky orientovány na Slunce. Tento primární zdroj byl připojen na&nbsp;systém paralelně připojených [[akumulátor]]ových batérií, které bezprostředně napájely rozvodnou síť stejnosměrným napětím 28.5&nbsp;V. V případě, že bylo potřeba dočasně zvýšit výkon elektrické sítě, byly k dispozici další záložní akumulátory. Stále stejnou teplotu a vlhkost na Miru udržovala citlivá kontrolní čidla, bloky systému automatické a ruční regulace, výkonná ústrojí a zařízení pro odvod odpadového tepla do kosmického prostoru. [[Teplota]] mohla být nastavena v rozsahu 18 až 28&nbsp;C°, relativní [[vlhkost vzduchu]] v rozsahu 30 až 70 % a [[atmosférický tlak]] 1066.4&nbsp;hPa až 1293&nbsp;hPa. Hlavní zásobu vody představovala pozemská voda zakonzervovaná pomocí [[iont]]ů stříbra a uskladněná v&nbsp;desetilitrových nádržích. Další voda se získávala z&nbsp;atmosférické vlhkosti. Denní příděl vody pro kosmonauta byl 2 litry. Dehydrované potraviny byly skladovány v mrazničce při teplotě 3 až -10&nbsp;°C. Bylo v ní možné skladovat asi 40&nbsp;kg různých produktů. Umyvadlo na Miru bylo tvořeno kulovým pláštěm s&nbsp;bočními výřezy pro ruce a horním výřezem pro obličej. Příděl vody na umývání byl 0,3 l na&nbsp;osobu a den. Jako umývací prostředek se většinou používaly navlhčené houbičky. Čistotu stanice kosmonauti udržovali pomocí [[vysavač]]e a vlhkých prachovek. [[Záchod|Toaleta]] připomínala pozemskou toaletu, výjimku tvořil jen systém odsávání a větrání.<ref name="MEK-MIR" /> Vědecké přístroje po připojení modulu Priroda vážily celkem 11,5 t, včetně pomocného vybavení 14 t. Hlavními součástmi vědecké výbavy stanice byl komplex 24 přístrojů k pozorování Země ve viditelné, infračervené a mikrovlnné oblasti spektra; astrofyzikální observatoř složená ze šesti teleskopů a spektrometrů; čtyři technologické pícky; šest lékařských diagnostických komplexů; materiálová a biotechnologická aparatura.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Энергия | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-25 | kapitola = РЕАЛИЗАЦИЯ ПРОГРАММЫ НАУЧНО-ПРИКЛАДНЫХ ИССЛЕДОВАНИЙ ОК "МИР" | url kapitoly = http://www.energia.ru/energia/mir/mir-science.html }}</ref> == Posádka == {{Viz též|Seznam posádek stanice Mir}} [[Soubor:WendyLawrenceMir.jpg|thumb|right|Společná fotografie posádek Miru a raketoplánu Atlantis v Záklandím bloku]] Na palubě Miru mohlo společně pracovat až 6 [[kosmonaut]]ů, většinou však jejich počet nebyl vyšší než 3. Jejich dopravu na stanici zabezpečovaly kosmické lodě [[Sojuz-TM]] nebo [[Sojuz-T]], materiál dopravovaly lodě [[Progress]] a [[Progress-M]]. Později zajišťovaly zásobování a výměnu členů posádky i&nbsp;americké [[Space Shuttle|raketoplány]] v&nbsp;rámci projektu Shuttle-Mir. První dvoučlenná posádka vstoupila na&nbsp;Mir [[15. březen|15. března]] [[1986]], poslední jej opustila [[15. červen|15. června]] [[2000]]. === Typický denní program posádky === Kosmonauti se řídili moskevským časem s&nbsp;tím rozdílem, že se nepřecházelo na [[letní čas]]. * 08:00 – probuzení, ranní toaleta, inspekce stanice * 09:00 – snídaně * 09:40 – začátek práce, cvičení, komunikace se Zemí * 14:00 – oběd * 15:00 – práce, cvičení, komunikace se Zemí * 19:00 – večeře, příprava práce na další den * 21:30 – volný čas * 23:00 – začátek spánku<ref name="MEK-MIR" /><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Astronomie - Vesmír.info | url = http://www.vesmir.info/ | datum vydání = | datum aktualizace = 2004-5-6 | datum přístupu = 2009-4-21 | vydavatel = www.vesmir.info | kapitola = MIR - denní program | url kapitoly = http://www.vesmir.info/orbitalni-stanice/mir/mir-denni-program.htm | jazyk = }}</ref> V případě mimořádně silných [[sluneční erupce|slunečních erupcí]] měli kosmonauti omezenou pracovní dobu a museli trávit více času v&nbsp;soukromých kójích, které byly lépe chráněné vůči sluneční radiaci. Kvůli výzkumu, montáži, ale i&nbsp;různým opravám museli kosmonauti někdy [[výstup do vesmíru|vystoupit z Miru do otevřeného vesmíru]]. Celkem podnikli 78 výstupů v&nbsp;celkové době 359 hodin.<ref name="PK" /> == Průběh letu == === Rok 1986 === Základní blok Miru byl na oběžnou dráhu vypuštěn [[19. únor]]a [[1986]] [[nosná raketa|nosnou raketou]] [[Proton|Proton K]]. V datu startu se některé zdroje liší přesto, že Mir odstartoval 19. února v 21:28 [[Universal Time|UT]], na kosmodromu Bajkonur byl již 20. únor.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Přibyl | jméno = Tomáš | odkaz na autora = | titul = Příběh stanice Mir | vydavatel = vl. n. Tomáš Přibyl | místo = Brno | rok = 2001 | isbn = 80-238-6789-X | kapitola = | počet stran = 132 | strany = 25 | poznámky = [dále jen Přibyl (2001)] | jazyk = }}</ref> Z výchozí oběžné dráhy se stanice vlastními motorickými manévry dostala [[7. březen|7. března]] téhož roku na pracovní oběžnou dráhu. [[Soubor:Cosmonaut_Polyakov_Watches_Discovery's_Rendezvous_With_Mir_-_GPN-2002-000078.jpg|left|thumb|Základní blok stanice Mir z&nbsp;paluby raketoplánu při misi [[STS-63]]]] Zpočátku se Mir pohyboval po&nbsp;značně excentrické dráze (v&nbsp;den vypuštění 171 – 302&nbsp;km), poté se dráha upravovala, přičemž 26. března 1986 byl rozdíl mezi [[Apsida (astronomie)|apogeem]] a [[Apsida (astronomie)|perigeem]] jen 20&nbsp;km (průměrná výška 384&nbsp;km). 15. března 1986 se nad [[Atlantský oceán|Atlantickým oceánem]] spojila s Mirem transportní loď [[Sojuz T-15]], která odstartovala z&nbsp;Bajkonuru 13. března. Po&nbsp;kontrole hermetičnosti spoje [[kosmonaut]]i [[Leonid Kizim]] a [[Vladimir Alexejevič Solovjov|Vladimir Solovjov]] přešli do&nbsp;stanice jako její první základní posádka. Let Sojuzu T-15 nesledoval mnoho vědeckých cílů. Úlohou kosmonautů byla především kontrola systémů stanice a jejich uvedení do&nbsp;provozu. V té době byla v obytné části stanice [[teplota]] 24&nbsp;°C a [[tlak]] 1147 hPa. Dne 21. března se ke komplexu připojila zásobovací loď [[Progress|Progress 25]]. Kromě jiného zkoušeli kosmonauti různé způsoby řízení komplexu, nový systém rádiového spojení a vyfotografovali též [[1P/Halley|Halleyovu kometu]]. První posádka opustila stanici 5. května. Po&nbsp;ukončení 51-denního pobytu na&nbsp;stanici Mir však loď Sojuz T-15 nepřistála ihned na Zemi, ale přelétla ke kosmické stanici [[Saljut 7]] a spojila se s&nbsp;ní. Přelet mezi dvěma stanicemi se uskutečnil poprvé v historii kosmonautiky. V&nbsp;období od 5. května do 26. června zůstala stanice bez posádky. 22. května vzlétla k&nbsp;Miru bezpilotní loď [[Sojuz TM-1]]. Její automatická mise byla zakončena úspěšným přistáním ještě před návratem kosmonautů. Dne 26. června se na&nbsp;stanici vrátili Kizim a Solovjov a zůstali zde až do 16. července. Celkový čas, který strávila první posádka na&nbsp;Miru byl 70 dní, 10 hodin a 57 minut.<ref>Přibyl (2001), str. 31.</ref> Jejich odchodem začalo poslední období bez posádky, které skončilo příletem [[Jurij Romaněnko|Jurije Romaněnka]] a [[Alexandr Lavejkin|Alexandra Lavejkina]] 7. února 1987. === Rok 1987 === Začátkem roku 1987 selhala nosná raketa Proton vynášející do kosmu [[komunikační družice|komunikační družici]] Luč, která měla zlepšit možnosti spojení Miru s&nbsp;řídícím střediskem v Kaliningradě. V průběhu roku 1987 se na Miru vystřídaly 4 stálé posádky a k&nbsp;Základnímu bloku byl připojen modul Kvant. Tuto událost provázelo mnoho problémů. Pro případ možné havárie seděli členové posádky Romaněnko a Lavejkin během spojovacího manévru v&nbsp;transportní lodi Sojuz oblečeni ve [[skafandr]]ech. Při prvním pokusu o&nbsp;spojení se obě tělesa minula o 10&nbsp;metrů. 9. dubna proběhl druhý pokus: astrofyzikální modul se zachytil o&nbsp;spojovací uzel stanice, nedošlo však k&nbsp;pevnému mechanickému spojení. Při elektromechanickém přitahování modulu se posun zastavil ve vzdálenosti 375&nbsp;mm z potřebných 384&nbsp;mm. O dva dny později řídící středisko rozhodlo o neplánovaném výstupu tehdejší posádky Romaněnka a Lavejkina do otevřeného prostoru. Kosmonauti přeručkovali k zadní části stanice a okolo 20:43 UT oznámili řídícímu středisku, že řídící plochy obou spojovacích uzlů asi o centimetr nedoléhají. Po vyšroubování spojovací tyče Kvantu a vzdálení obou těles se zjistilo, že příčinou byl textilní vak – sáček s hygienickými potřebami,<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Holub | datum vydání = | datum aktualizace = 2001-11-04 | datum přístupu = 2009-4-10 | kapitola = Sojuz TM-2 | url kapitoly = http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/pil_lety/rusko/mir/../sojuz_tm/so-tm2/index.htm}}</ref> podle dalšího zdroje vak s odpadem, který se tam nedopatřením dostal.<ref name="AKB" /><ref name="technet_MIR">{{Citace elektronické monografie | příjmení = Pacner | jméno = Karel | příjmení2 = Vítek | jméno2 = Antonín | odkaz na autora = | titul = Technet.cz | url = http://technet.idnes.cz | datum vydání = 2007-12-12 | datum aktualizace = 2007-12-12 | datum přístupu = 2009-4-15 | vydavatel = technet.idnes.cz | kapitola = Kosmická stavebnice MIR | url kapitoly = http://technet.idnes.cz/kosmicka-stavebnice-mir-exkluzivni-serial-o-dobyvani-vesmiru-p6o-/tec_vesmir.asp?c=A071211_204906_tec_vesmir_vse | místo = | jazyk = }}</ref> Kosmonauti předmět odstranili a očistili spojovací plochy. Potom jako první lidé v&nbsp;historii přímo sledovali automatické spojení modulů.<ref name="AKB" /> Po třech hodinách a 40 minutách [[Výstup do vesmíru|výstup do otevřeného prostoru]] ukončili. Kosmonauti potom postupně oživovali modul Kvant, ve&nbsp;kterém začaly probíhat první experimenty a pozorování. [[Soubor:Spacestation mir.jpg|thumb|První dva moduly Miru - Základní blok a Kvant 1]] Když se později v březnu s Mirem spojila nákladní loď Progress-30, poprvé v historii kosmonautiky vznikl komplex složený ze čtyř těles (Základní blok – Kvant – [[Sojuz TM-2]] – Progress-30). 9. června začala mezinárodní observatoř Rentgen pozorovat výbuch [[supernova|supernovy]] [[SN 1987a]]. V červnu také kosmonauti J. Romaněnko a A. Lavejkin nainstalovali solární panel s&nbsp;celkovou plochou 22&nbsp;m². 22. července odstartovala kosmická loď [[Sojuz TM-3]], jejíž posádku tvořili [[Alexandr Viktorenko]] a [[Alexandr Pavlovič Alexandrov]]. Po návratu lodě na Zem sovětští představitelé oznámili, že Mir bude trvale osídlen a posádky se budou střídat přímo za provozu.<ref>Přibyl (2001), str. 33.</ref> Do té doby totiž příletu nové posádky předcházel vždy odlet té staré. Podle nového plánu měly na krátké období pracovat na Miru současně předcházející a následující posádka, až poté původní posádka stanici opouštěla. === Roky 1988–1989 === V roce 1988 se na Miru vystřídalo 12 kosmonautů. Mezi nimi i první [[Afghánistán|afghánský]] kosmonaut [[Abdul Mohmand]]. Práce pokračovaly především na vědeckých experimentech: příprava [[polovodič]]ových materiálů, geofyzikální experimenty, dálkový průzkum Země, fotografování oblohy v [[ultrafialové záření|ultrafialové oblasti spektra]], sledování zdravotního stavu a pracovních schopností kosmonautů a jiné. 26. února, 3. června a 20. října proběhly výstupy do otevřeného prostoru. Poslední z výstupů byl zajímavý tím, že skafandry kosmonautů [[Vladimir Titov]] a [[Musa Manarov]] nebyly v automatickém režimu, ale byly připojeny na palubní systém zabezpečení životních podmínek. Třetí člen posádky [[Valerij Poljakov]] byl během výstupu v návratovém modulu lodě [[Sojuz TM-6]]. Kdyby nastala nějaká havárie, mohl se okamžitě oddělit od stanice a přistát. Tento postup byl v případě nebezpečných operací použit vícekrát. V období od 26. dubna do 7. září 1989 byla stanice opět bez posádky, protože se zdržela výroba dalších vědeckých modulů. Během tohoto období zásobovací loď Progress 41 navedla Mir na vyšší oběžnou dráhu. Samotné lodi již však nezbýval dostatek pohonných hmot na řádné navedení do atmosféry a tak po čtyřech dnech vstoupila do zemské atmosféry neřízeně.<ref>Přibyl (2001), str. 42.</ref> Posádka se vrátila na stanici v kosmické lodi [[Sojuz TM-8]] ve složení [[Alexandr Viktorenko]] a [[Alexandr Serebrov]]. Při spojování se stanicí nastaly komplikace a z devadesátimetrové vzdálenosti musela posádka připojit loď ručním řízením. Jelikož se manévr neplánovaně odehrával nad noční stranou Země, museli si spojovací uzel osvětlovat světlometem.<ref name="Rudé hvězdy275">Přibyl (1997), str. 275.</ref> Po spojení posádka oživila a zkontrolovala stanici a vyložila zásoby z nákladní lodě Progress M-1. Jednou z nejvýznamnějších událostí toho roku bylo připojení modulu Kvant-2, který odstartoval [[26. listopad]]u. Start komplikovaly technické problémy s navigačním systémem Miru [[Kurs]]. Navíc se krátce po startu zjistilo, že se jeden z dvou slunečních panelů otevřel neúplně. Později se ho však podařilo otevřít. 2. prosince proběhl neúspěšný pokus o připojení modulu ke stanici. Během přistávacího manévru totiž selhalo šest [[gyroskop]]ů stanice. Na druhý pokus 6. prosince se modul úspěšně připojil ke komplexu. Modul obohatil stanici o komoru pro výstup do otevřeného prostoru, systém regenerace pitné [[voda|vody]] a [[vzduch]]u, sprchový kout a další vybavení. === Roky 1990–1995 === Začátkem roku 1990 vykonali [[Alexandr Viktorenko]] a [[Alexandr Serebrov]] tři výstupy do otevřeného prostoru. Během třetího výstupu poprvé vyzkoušeli novou přechodovou komoru v modulu Kvant-2 a nové skafandry typu [[Orlan]]. 1. února bylo během dalšího výstupu vyzkoušeno kosmické křeslo [[Ikaros (kosmické křeslo)|Ikaros]], které umožňuje kosmonautovi pohybovat se nezávisle na kosmické lodi nebo stanici.<ref name="Rudé hvězdy275">Přibyl (1997), str. 275.</ref> NASA vyvinula podobné zařízení označované jako [[MMU]], ale stejně jako MMU, ani Ikaros se nakonec v praxi nepoužíval. 11. února odstartovala k Miru loď [[Sojuz TM-9]] s novou posádkou, kterou tvořili [[Anatolij Solovjov]] a [[Alexandr Balandin]].<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Holub | datum vydání = | datum aktualizace = 2001-11-04 | datum přístupu = 2009-4-24 | kapitola = Sojuz TM-9 | url kapitoly = http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/pil_lety/rusko/mir/../sojuz_tm/so-tm9/index.htm}}</ref> Ve vesmíru zjistili poškození tepelné izolační vrstvy na povrchu návratového modulu, která je měla chránit před extrémními teplotami. Po spojení s Mirem proto uskutečnili opravářský výstup, který trval rekordních 7 hodin a 16 minut. Při návratu nastal problém s uzavřením krytu přechodové komory v modulu Kvant-2 a proto se museli vrátit přes starou komoru v Základním bloku. 31. května 1990 odstartoval modul Kristall,<ref name="Rudé hvězdy267">Přibyl (1997), str. 267.</ref> který se spojil s komplexem na druhý pokus. 8. ledna 1994 přiletěl již podruhé na stanici lékař a kosmonaut [[Valerij Poljakov]], který se na Zem vrátil o 437 dní později. <ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Novota | jméno = Michal | odkaz na autora = | titul = SPACE 40 | url = http://www.lib.cas.cz/space.40/ | datum vydání = | datum aktualizace = 2004-12-18 | datum přístupu = 2009-4-8 | vydavatel = SPACE 40 | kapitola = Poljakov, Valerij V. | url kapitoly = http://www.lib.cas.cz/space.40/ASTRON/RUS/POLJ-VV.HTM | jazyk = }}</ref> Dodnes je držitelem rekordu v nejdelším nepřerušeném pobytu ve vesmíru. Prvenství v nejdelším pobytu ve vesmíru vůbec patří [[Sergej Krikaljov|Sergeji Krikaljovovi]]. Tento ruský kosmonaut při šesti letech do vesmíru, v tom dvakrát na Miru, v letech 1998 až 2005 strávil ve vesmíru celkem 803 dní.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Holub | datum vydání = | datum aktualizace = 2008-01-20 | datum přístupu = 2009-4-8 | kapitola = Krikaljov, S.K. | url kapitoly = http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/bio/rusko/00209.htm }}</ref> 3. října 1994 k Miru vycestoval poprvé [[Astronauti ESA|kosmonaut ESA]], Němec [[Ulf Merbold]]. Byl nejen prvním kosmonautem ESA na palubě Miru (první kosmonaut z Evropy na Miru byl Francouz [[Jean-Loup Chrétien]]), ale 11 let před tím také prvním Evropanem na palubě raketoplánu ([[Columbia (raketoplán)|Columbia]] při misi [[STS-9]]). Koncem roku se na Mir v lodi [[Sojuz TM-11]] dostal také první reportér ve vesmíru, čtyřiceti osmiletý [[Japonsko|Japonec]] [[Tojohiro Akijama]]. Přinesl si s sebou šest kamer a čtyřicet hodin prázdných filmových pásek.<ref>Přibyl (2001), str. 47.</ref> 14. března 1995 začala spolupráce na Miru mezi Ruskem a Spojenými státy americkými. Ve vesmírné lodi [[Sojuz TM-21]] seděl kromě ruských i americký astronaut [[Norman Thagard]]. Tím se stal prvním americkým kosmonautem který letěl v ruské vesmírné lodi.<ref name="AKB" /> Start Sojuzu způsobil na rampě problémy, které vyústily v menší požár. Dne 29. června 1995 v 13:00 UT se s ruskou stanicí Mir spojil první americký [[Space Shuttle|raketoplán]] [[Atlantis (raketoplán)|Atlantis]] při misi [[STS-71]]. S ním se po svém 115denním letu ve vesmíru vrátil na Zem Norman Thagard. Při odpojení raketoplánu se oddělila i loď Sojuz TM-21, která měla za úkol raketoplán se stanicí fotografovat. Ve chvíli, kdy stanice zůstala bez posádky, však hlavní počítač selhal a spolu s ním i stabilizační a orientační systém. Kosmonauti po návratu tuto závadu odstranili. Po několikaleté přestávce ve stavbě Miru se v květnu 1995 ke komplexu připojil modul Spektrum.<ref name="Rudé hvězdy295">Přibyl (1997), str. 295.</ref> Technici však modul vybavili tak, aby v případě, že se první pokus nevydaří, mohl létat samostatně ve vesmíru dalších 90 dní. Modul byl také vybaven čtyřmi solárními panely. 12. listopadu 1995 odstartoval raketoplán Atlantis na misi [[STS-74]]. Jeho hlavním cílem bylo instalovat na Mir spojovací modul. Tento úkol se úspěšně podařilo splnit a dne 15. listopadu se modul stal součástí komplexu.<ref name="Rudé hvězdy298">Přibyl (1997), str. 298.</ref> === Roky 1996–1998 === 22. března 1996 přivezl raketoplán Atlantis při [[STS-79]] na palubu Miru první americkou astronautku [[Shannon Lucidová|Shannon Lucidovou]], která tam zůstala delší dobu.<ref name="Rudé hvězdy299">Přibyl (1997), str. 299.</ref> 23. dubna 1996 se do vesmíru vydala poslední část komplexu – modul Priroda.<ref name="Rudé hvězdy268">Přibyl (1997), str. 268.</ref> Po jeho startu se vyskytl problém s dodávkou elektrické energie. Po úspěšném spojení byl komplex konečně kompletní. [[Soubor:Mir after Fire.jpg|thumb|Následky požáru]] 26. února 1997 vypukl na palubě Miru [[požár]]. Příčinou bylo vzplanutí zařízení na regeneraci vzduchu.<ref name="AKB">{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Astronomický Klub Bratislava | url = http://www.vesmir.sk/ | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-4-14 | vydavatel = | kapitola = Mir | url kapitoly = http://www.vesmir.sk/index.php?id=mir | jazyk = slovensky }}</ref> Kosmonauti [[Valerij Korzun]] a [[Alexandr Kaleri]] požár okamžitě zaregistrovali a nasadili si plynové masky. Podle amerického člena posádky [[Jerry Linenger|Jerryho Linengera]] plameny sahaly do výšky 1,5 metru a navíc blokovaly přístup do lodě [[Sojuz (kosmická loď)|Sojuz]], kterou měli v případě nebezpečí uniknout ze stanice. Po čtvrt hodině se podařilo požár uhasit, ale stanice byla plná černého dýmu. Několik dní poté selhala aparatura na filtraci vzduchu a později také systém orientace solárních panelů.<ref name="AKB" /> Začátkem dubna začala unikat [[Chladicí médium|chladicí kapalina]] ze systému modulu Kvant-2. Kosmonauti museli změnit orientaci stanice tak, aby byl poškozený modul stíněn před slunečním zářením dalšími moduly. Tím se zabránilo jeho přehřátí. [[NASA]] byla rozhořčena z přetrvávajících problémů a také z toho, že byla o požáru na stanici informována až po několika hodinách i přesto, že v té době byl na její palubě americký astronaut. Následující rok uvažovala o tom, že je nebezpečné posílat na Mir americké astronauty. Vedoucí střediska letů v [[Koroljov (město)|Koroljově]] prohlásil, že USA situaci příliš dramatizují a že situace na palubě stanice není nikterak mimořádná ani nebezpečná. Až poté, co 21. března vyšlo na povrch, že kosmonautovi [[Alexandr Lazutkin|Alexandru Lazutkinovi]] vnikl při opravě chladicího systému do oka [[glykol]], Rusko poprvé připustilo, že vážně uvažuje o evakuaci posádky.<ref>Přibyl (2001), str. 81.</ref> ==== Srážka s Progressem ==== [[Soubor:Damaged Spektr solar array.jpg|thumb|left|Zničené [[solární panely]] modulu Spektr po kolizi s Progressem]] Za nejhorší a nejnebezpečnější problém, který kdy Mir potkal, se považuje srážka s nákladní lodí [[Progress M-34]]. Ke kolizi došlo [[25. červen|25. června]] [[1997]] v 09:20 [[UTC]].<ref name="HOLUB-KOLIZE">{{Citace elektronické monografie | autor = Holub | datum vydání = | datum aktualizace = 1997-8-19 | datum přístupu = 2009-4-25 | kapitola = Kolize Progressu M-34 a Miru | url kapitoly = http://mek.kosmo.cz/novinky/miracc.htm }}</ref> Den předtím byl Progress odpojen od stanice. 25. června se posádka pokusila při ručním navádění o opětovné spojení.<ref name="HOLUB-KOLIZE" /> Při tomto manévru se prověřovala funkčnost nového navigačního systému TORU. Loď však namísto toho narazila do vědeckého modulu Spektr. Nejdříve do jeho solárních panelů, ve kterých zůstala asi 40&nbsp;cm díra, potom do samotného modulu, který těžce poškodila. Podle některých zdrojů byla srážka vinou kosmonautů [[Vasilij Ciblijev|Vasilije Ciblijeva]] a [[Alexandr Lazutkin|Alexandra Lazutkina]], kteří možná v důsledku přepracování a únavy Progress špatně navedli.<ref name="HOLUB-KOLIZE" /> Podle jiných bylo příčinou selhání naváděcího systému Progressu. Náraz způsobil [[dekomprese|dekompresi]] modulu Spektr – z modulu začal unikat vzduch.<ref name="HOLUB-KOLIZE" /> Mir tak přišel o jeden ze svých modulů, který musela posádka nouzově uzavřít a odpojit kabely zajišťující asi 40 % elektrické energie.<ref name="HOLUB-KOLIZE" /> Z deseti solárních panelů ztratil Mir hned čtyři umístěné na modulu Spektr, které navíc patřily mezi nejnovější a nejvýkonnější.<ref name="HOLUB-KOLIZE" /> Spolu s modulem ztratili též množství amerických a ruských experimentů a také kajutu a všechny osobní věci tehdejšího amerického člena posádky [[Michael Foale|Michaela Foaleho]]. Tato kolize měla za následek množství dalších problémů. 27. června se stanice na víc než hodinu vymkla kontrole. 3. července nastaly problémy se stabilizačním systémem. Z důvodu pokusu o opravu modulu Spektr ho museli kosmonauti odpojit, ale tím se Mir otočil do nevhodného úhlu a na jeho solární panely dopadalo ještě méně slunečního světla než předtím.<ref name="HOLUB-KOLIZE" /> Kosmonauti proto natočili Mir do správné polohy pomocí manévrovacích motorů.<ref name="HOLUB-KOLIZE" /> Nastala též porucha kyslíkového systému Elektron. Plánovaný výstup ohrozily též kardiovaskulární problémy velitele Ciblijeva. Z toho důvodu bylo rozhodnuto, že do kosmu vystoupí až další posádka stanice. Ruští specialisté vypracovali plán na alespoň částečnou obnovu modulu Spektr, který podle všeho nepřišel o všechen vzduch, ale tlak v něm byl nebezpečně nízký. Na zásobovací lodi [[Progress M-35]], která startovala 5. července a ke stanici se připojila o dva dny později, dodala na Mir několik speciálních součástek, které umožnily propojit kabely ze slunečních baterií Spektra s elektroinstalací Miru. Nová posádka [[Anatolij Solovjov]] a [[Pavel Vinogradov]] při výstupu do otevřeného prostoru spojovací součástky mezi Mirem a Spektrem nainstalovala. === Roky 1998–2001 === [[2. červen|2. června]] [[1998]] odstartoval raketoplán [[Discovery (raketoplán)|Discovery]] na [[STS-91]]. Šlo o devátou a poslední misi raketoplánů, jejímž cílem byla vesmírná stanice Mir. Raketoplánem se na Zem vrátil astronaut [[Thomas Andrew]]. [[15. červen|15. června]] [[2000]] opustila Mir poslední stálá posádka – [[Sergej Zaljotin]] a [[Alexandr Kaleri]].<ref name="HOLUB_TM-30" /> Tři dny předtím absolvovali poslední výstup do kosmu, který trval 4 hodiny a 52 minut. Při výstupu demontovali vědecké přístroje, které byly umístěny na venkovní části stanice. Nepotřebné vybavení a odpadky naložili do lodě [[Progress M1-2]], potřebný náklad a vzorky umístili na palubu své návratové lodě [[Sojuz TM-30]]. V 19:10 UT byl uzavřen průlez mezi Mirem a Sojuzem a v 21:24:49 UT se poslední Sojuz oddělil od stanice a 15. října jej následoval i Progress M1-2. V době od 2. října do 25. října byla stanice řízena ze Země. Ke konci roku ztrácelo řídící středisko se stanicí spojení.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = ČTK | odkaz na autora = | titul = | url = http://zpravy.idnes.cz/ | datum vydání = | datum aktualizace = 2000-12-26 | datum přístupu = 2009-4-27 | vydavatel = zpravy.idnes.cz | kapitola = Rusku se podařilo opět navázat spolejní se stanicí Mir | url kapitoly = http://zpravy.idnes.cz/rusku-se-podarilo-opet-navazat-spolejni-se-stanici-mir-pg1-/zahranicni.asp?c=A001226_154015_zahranicni_itu | jazyk = }}</ref> 30. prosince 2000 vydala vláda [[Rusko|Ruské federace]] nařízení organizaci [[Roskosmos|Rosaviakosmos]], aby zajistila bezpečné stáhnutí komplexu z oběžné dráhy. ==== Zánik stanice ==== 24. ledna 2001 v 04:28:42 UT z Bajkonuru odstartovala nákladní loď [[Progress M1-5]] s nákladem 2677&nbsp;kg paliva, z toho 1797&nbsp;kg bylo určeno pro navedení Miru do [[atmosféra Země|atmosféry Země]].<ref name="VINFO">{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Astronomie - Vesmír.info | url = http://www.vesmir.info/ | datum vydání = | datum aktualizace = 2004-5-6 | datum přístupu = 2009-4-21 | vydavatel = www.vesmir.info | kapitola = MIR - zánik stanice | url kapitoly = http://www.vesmir.info/orbitalni-stanice/mir/mir-zanik-stanice.htm | jazyk = }}</ref> V případě, že by se jej nepodařilo k Miru připojit, byla připravena tzv. záchranná expedice na lodi Sojuz. Její posádku tvořili [[Gennadij Padalka]] a [[Nikolaj Budarin]]. Jejich cílem bylo v případě potřeby zajistit manuální spojení Progressu s Mirem. Nakonec však nebylo nutné tuto misi uskutečnit. O den dříve, 23. ledna 2001 v 05:20 UT, se od Miru oddělila předchozí nákladní loď [[Progress M-43]] a tím uvolnila zadní stykovací uzel +X (na modulu Kvant) pro Progress M1-5. 27. ledna v 05:33 UT se Progress M1-5 v automatickém režimu úspěšně spojil s Mirem. Stanice se v té době nacházela na dráze ve výšce okolo 292 km. Přecházející Progress M-43 byl 29. ledna v 02:12 UT brzdícím manévrem naveden do hustých vrstev atmosféry, kde přibližně v 02:58 UT zanikl.<ref name="MEK-MIR" /> Progress M1-5 dne [[23. březen|23. března]], když průměrná výška dráhy klesla pod 220&nbsp;km, navedl neobývaný Mir do hustých vrstev atmosféry tak, aby jeho zbytky dopadly do Tichého oceánu mezi [[Austrálie|Austrálií]] a [[Jižní Amerika|Jižní Amerikou]]. První korekční manévr byl zahájen v 00:32:47 UT (t=1251&nbsp;s, Dv=9.3 m/s) motory systému DPO ('''D'''vigateli '''P'''ričalivanija i '''O'''rientacii) s tahem přibližně 900&nbsp;N nákladní lodí Progress M1-5. Výsledná dráha měla výšku přibližně 187 až 218&nbsp;km. V 02:01:11 UT byl zahájen druhý korekční manévr (t=1394&nbsp;s, Dv=10,4&nbsp;m/s) motory systému DPO. Po tomto manévru měla výsledná dráha výšku približně 159 až 218&nbsp;km. V obou případech pracovaly motory DPO přibližně 32,5 minut. Poslední brzdící manévr byl zahájen v 05:07:34 UT (t=1950&nbsp;s, Dv=28&nbsp;m/s) hlavím korekčním motorem SKD ('''S'''bližajušče-'''K'''orrektirujuščij '''D'''vigatel') s tahem 3,1&nbsp;kN, který pracoval až do spotřebování všech pohonných látek. Manévr začal nad [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]. V čase 05:40 UT byl poslední brzdící manévr úspěšně ukončen a Mir byl na plánované sestupné dráze.<ref name="MEK-MIR" /> Přibližně v 05:41 UT Mir vstoupil do atmosféry ve výšce 120&nbsp;km východně od [[Filipíny|Filipín]]. Nejprve se odlomily a byly zničeny antény a solární panely. Potom došlo k vlastnímu rozpadu stanice na jednotlivé moduly a jejich zničení působením aerodynamického ohřevu a aerodynamických sil ve výškách mezi 90 až 40&nbsp;km. Tato fáze zániku byla pozorována množstvím svědků z ostrova Fidži.<ref name="MEK-MIR" /> Kolem 06:00 UT dopadly zbytky Miru do Tichého oceánu. Většina úlomků se roztavila a shořela v atmosféře, ale množství z nich s celkovou hmotností 20 až 25 tun dopadlo na hladinu [[oceán]]u. Největší zachované části mohly dosahovat hmotnosti okolo 700 kg. Rozměry dopadové [[elipsa|elipsy]] se odhadují na 6000×200&nbsp;km se středem v bodě o souřadnicích {{coor|44.25_S_150.4_W|44.25° j.š., 150.4° z.d.}}.<ref name="MEK-MIR" /> == Výsledky letu == {| class=wikitable style="float: right" |- bgcolor="#efefef" |+Vědecké aktivity kosmonautů na Miru podle let<ref name="eněrgijavěda5"/> !style="text-align: right"|Rok !Provedeno<br />pozorování<br />a pokusů !Vypuštěn modul |- |1986 |align="right"| 100 |Základní modul |- |1987 |align="right"| 1650 |Kvant |- |1988 |align="right"| 2550 | |- |1989 |align="right"| 1550 |Kvant-2 |- |1990 |align="right"| 1050 |Kristall |- |1991 |align="right"| 1000 | |- |1992 |align="right"| 1000 | |- |1993 |align="right"| 1150 | |- |1994 |align="right"| 900 | |- |1995 |align="right"| 3050 |Spektr |- |1996 |align="right"| 4050 |Priroda |- |1997 |align="right"| 4100 | |- |1998 |align="right"| 4600 | |- |1999 |align="right"| 3800 | |- |2000 |align="right"| 750 | |} Celkem bylo provedeno na 31200 pozorování, z toho 7500 s pomocí zahraničních přístrojů. Přičemž 23600 v rámci sovětského, resp. ruského federálního kosmického programu a 7700 na komerčním základě.<ref name="eněrgijavěda5"/> Na Zem bylo předáno 1690 gigabajtů dat, a vráceno 4700 kg nákladu s výsledky experimentů.<ref name="eněrgijavěda5">{{Citace elektronické monografie | titul = Энергия | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-25 | kapitola = ЭФФЕКТИВНОСТЬ ИСПОЛЬЗОВАНИЯ АППАРАТУРНОГО КОМПЛЕКСА ОК "МИР" | url kapitoly = http://www.energia.ru/energia/mir/mir-science-05.html}}</ref> Během 6700 technických pokusů byla vyzkoušena technogie sestavování velkých konstrukcí, vypracovány metody a způsoby provádění údržby a oprav vybavení stanice. Výsledná doba práce Miru byla nakonec trojnásobná proti předpokládané životnosti. Proběhly experimenty zaměřené na růst čistých krystalů v podmínkách mikrogravitace. Během více než 2450 experimentů v oblasti výzkumu materiálů a kosmických technologií byly vyzkoušeny základní technologie výroby polovodičů, přičemž byly získány materiály převyšující kvalitou pozemské analogy.<ref name="eněrgijavěda6">{{Citace elektronické monografie | titul = Энергия | kapitola = РЕЗУЛЬТАТЫ ИССЛЕДОВАНИЙ | url kapitoly = http://www.energia.ru/energia/mir/mir-science-06.html | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-6-25 }}</ref> Celkem bylo provedeno přes 2300 lékařských experimentů, z toho 800 během rekordního letu Poljakova o délce 1,5 roku. Na Miru bylo získáno velké množství dat o působení kosmického prostředí, zejména stavu beztíže, na člověka, ale i na různé rostliny a živočichy.<ref name="eněrgijavěda6"/> Ve 130 biotechnologických experimentech byly vyzkoušeny procesy separace a čištění bílkovin, získány zkušební série léčiv, především antibiotik, vyrobeny vysoce čisté bílkovinné krystaly..<ref name="eněrgijavěda6"/> Během letu stanice bylo ofotografováno 125 mil. km² Země, vytvořena databanka získaných informací o zemském povrchu, oceánech i atmosféře..<ref name="eněrgijavěda6"/> Ve více než 6200 astronomických pozorováních byly získány nové poznatky o supernově 1987A, objeveny nové zdroje rentgenového záření (tzv. kvant source), sledován střed Galaxie.<ref name="eněrgijavěda6"/> Na Miru byla odzkoušena mezinárodní spolupráce nezbytná pro pozdější stanici ISS. Zejména společné řízení letů stanice a raketoplánu ze dvou středisek řízení letů (v Houstonu a Koroljovu), připojování raketoplánů ke stanici, společná práce mezinárodních posádek, využívání vybavení různého původu, sjednocení zásad zpracování dokumentace. == Zajímavosti == * MIR se objevil ve filmu [[Armageddon]], kosmická posádka tam měla načerpat palivo na cestu k asteroidu který měla zničit. === Související články === * [[Seznam posádek stanice Mir]] * [[Mezinárodní vesmírná stanice]] === Literatura === * {{Citace monografie | příjmení = Přibyl | jméno = Tomáš | odkaz na autora = | titul = Příběh stanice Mir | vydavatel = vl. n. Tomáš Přibyl | místo = Brno | rok = 2001 | isbn = 80-238-6789-X | kapitola = | počet stran = 132 | jazyk = }} * {{Citace monografie | příjmení = Přibyl | jméno = Tomáš | odkaz na autora = | titul = Rudé hvězdy ve vesmíru | vydavatel = Nakladatelství Paráda | místo = Brno | rok = 1997 | isbn = 80-902352-1-2 | kapitola = | počet stran = 383 | jazyk = }} * {{Citace monografie | příjmení = Traa | jméno = Mark | odkaz na autora = | titul = Člověk a vesmír - Historie a současnost | vydavatel = Rebo Production | místo = Čestice | rok = 2006 | isbn = 80-7234-525-7 | kapitola = | počet stran = 320 | jazyk = }} == Reference == <references /> == Externí odkazy == * [http://www.lib.cas.cz/www/space.40/1986/I017A.HTM Vesmírná stanice Mir v encyklopedii SPACE-40] * [http://mir.astronomy.cz/ Orbitální stanice Mir na stránkách astronomy.cz] {{Commonscat|Mir}}{{Dobrý článek}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Program Mir]] [[Kategorie:Vesmírné stanice]] [[Kategorie:Sovětská kosmonautika]] [[Kategorie:Kosmonautika Ruska]] [[Kategorie:Kosmické programy|Mir]]

Návrat na stránku „Mir“.