Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(Archiv článků DNE pro rok 2016)
(+ Do 22. února 2019)
(Není zobrazeno 47 mezilehlých verzí.)
Řádka 1: Řádka 1:
-
Zde je archiv článků DNE pro rok [[2016]], které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).  
+
Zde je archiv článků DNE pro rok '''[[2019]]''', které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).  
Všechny články se vkládají pomocí šablon.
Všechny články se vkládají pomocí šablon.
-
* Další staré články pro rok [[2015]] najdete v archivu : '''[[Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv/2015]]'''
+
* Další staré články pro rok [[2018]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2018]]'''
-
* Další staré články pro rok [[2014]] najdete v archivu : '''[[Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv/2014]]'''
+
* Další staré články pro rok [[2017]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2017]]'''
-
* Další staré články pro rok [[2013]] najdete v archivu : '''[[Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv/2013]]'''
+
* Další staré články pro rok [[2016]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2016]]'''
-
* Další staré články pro rok [[2012]] najdete v archivu : '''[[Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv/2012]]'''
+
* Další staré články pro rok [[2015]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2015]]'''
-
* Další staré články pro rok [[2011]] najdete v archivu : '''[[Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv/2011]]'''
+
* Další staré články pro rok [[2014]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2014]]'''
-
* Další staré články pro rok [[2010]] najdete v archivu : '''[[Multimediaexpo.cz:Článek týdne/Archiv/2010]]'''
+
* Další staré články pro rok [[2013]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2013]]'''
-
* Další staré články pro rok [[2009]] najdete v archivu : '''[[Multimediaexpo.cz:Článek týdne/Archiv/2009]]'''
+
* Další staré články pro rok [[2012]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2012]]'''
-
* Další staré články pro rok [[2008]] najdete v archivu : '''[[Multimediaexpo.cz:Článek týdne/Archiv/2008]]'''
+
* Další staré články pro rok [[2011]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2011]]'''
-
* Další staré články pro rok [[2007]] najdete v archivu : '''[[Multimediaexpo.cz:Článek týdne/Archiv/2007]]'''
+
* Další staré články pro rok [[2010]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2010]]'''
 +
* Další staré články pro rok [[2009]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2009]]'''
 +
* Další staré články pro rok [[2008]] najdete v archivu : '''[[Archiv pro Článek dne 2008]]'''
----
----
-
{{Multimediaexpo.cz:Článek dne/2015/87}}
+
{{Článek dne/2018/39}}
-
240. článek dne...(do 5. ledna 2015)
+
355. článek dne...(do 12. ledna 2019)
----
----
-
{{Multimediaexpo.cz:Článek dne/2016/01}}
+
{{Článek dne/2019/01}}
-
241. článek dne...(do 7. ledna 2015)
+
356. článek dne...(do 14. ledna 2019)
----
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/02}}
 +
 +
357. článek dne...(do 16. ledna 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/03}}
 +
 +
358. článek dne...(do 18. ledna 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/04}}
 +
 +
359. článek dne...(do 22. ledna 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/05}}
 +
 +
360. článek dne...(do 24. ledna 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/06}}
 +
 +
361. článek dne...(do 26. ledna 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/07}}
 +
 +
362. článek dne...(do 30. ledna 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/08}}
 +
 +
363. článek dne...(do 4. února 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/09}}
 +
 +
364. článek dne...(do 8. února 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/10}}
 +
 +
365. článek dne...(do 12. února 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/11}}
 +
 +
366. článek dne...(do 20. února 2019)
 +
 +
----
 +
 +
{{Článek dne/2019/12}}
 +
 +
367. článek dne...(do 22. února 2019)
 +
[[Kategorie:Archiv Multimediaexpo.cz]]
[[Kategorie:Archiv Multimediaexpo.cz]]

Verze z 20. 2. 2019, 13:05

Zde je archiv článků DNE pro rok 2019, které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).

Všechny články se vkládají pomocí šablon.



Hlavní menu hry Far Cry 2

Far Cry 2 je FPS hra vyvinutá montrealskou pobočkou společnosti Ubisoft Entertainment. Byla vydána 21. října 2008 v Severní Americe a 23. října 2008 v Evropě a Austrálii. V Česku hra vyšla 21. listopadu téhož roku. Vývojáři původní hry, Crytek, nebyli zapojeni do vývoje Far Cry 2. Crytek začal vytvářet Crysis a Ubisoftu zbyla licence na Far Cry a proto začal vytvářet pokračování.

Far Cry 2 opustí science fiction aspekty svého předchůdce ve prospěch více realistickému zážitku. Hra se odehrává v roce 2008 v malém, fiktivním státě. Vláda nedávno padla, a vznikly dvě frakce soupeřící o nadvládu. Na válku se Spojenou frontou pro osvobození a práci (UFLL) se chystá Aliance pro populární odpor (APR). Obě strany tvrdí že jim jde o dobro národa ale ukázaly jen bezohlednost, zabíjení a chamtivost. Obě strany si najaly mnohé zahraniční žoldáky, aby zvýšili své síly během konfliktu. Nedávné vyčerpání národních diamantových dolů uvrhlo stát do dalších problémů.

Když dostanete úkol zabít Leona Gakumbu v Goka Falls, bude vám jasné, že jdete do předposlední mise v severní oblasti. Jakmile Leona Gakumbu zabijete frakce APR zahájí mohutnou ofenzívu a zároveň se pokusí zavraždit všechny nepohodlné svědky. Primárně vás a všechny vaše přátele v baru. Poslední misí na severu je rychlá vražda Prospera Kouassiho a přesun do městečka Sefapane, kde dostanete první úkoly na jihu.

Cílem hráče je najít a zavraždit Šakala – obchodníka se zbraněmi, který prodává zbraně pro obě strany konfliktu. Hráč musí pro splnění tohoto cíle použít všechny prostředky. Přitom je poměrně paradoxní, že Šakal vás neustále sleduje a opakovaně víceméně pomáhá. Hned na začátku vás nezabije, když ležíte na hotelovém pokoji v záchvatu malárie a během exodu ze severní oblasti do jižní vás dokonce částečně vyléčí a dělá chvilku příjemnou společnost. Šakal dokáže být docela sympatickým chlápkem.

Příběh má otevřený konec. Hrdina může plnit úkoly pro jednu či více frakcí podle toho jak to uzná za vhodné, rychlostí a v pořadí jaké si hráč se určí, může si vybrat z celé řady vozidel, k dostání se na místo jeho zájmu. Hráč může hrát styly od bezhlavých útoků až po tichý stealth postup. Hra se odehrává v rozlehlé africké krajině, terén se pohybuje v rozmezí mezi savanou a džunglí. Velikost herní plochy je 50 km2. Ve hře je značně dynamický systém počasí, se systémem „den-noc“ a různé povětrnostní podmínky, jako jsou bouře a silné větry. V denní době také ovlivňuje chování AI, pokud jde o jeho ostražitost a agresivitu. V noci je lehčí přepadnout vojáky, ale vojáci vás pronásledují mnohem agresivněji než ve dne. Jedna minuta v reálném čase je pět minut ve hře. Pravděpodobně nejkrásnějším místem celé hry je Dogon Village v jižní oblasti.

Hra má značně realistické vlastnosti. Snaží se o realistickou fyziku a má degradaci zbraní a dynamický systém počasí. Hra pracuje s jednotlivými typy materiálů. Třeba dřevěný plot nikomu, během střílení, nenabídne efektivní úkryt. Každý vážně zraněný nepřítel se umí odplížit, ukrýt a ještě se bránit pistolí. Navíc hráč může využívat kapesní navigační systém, který si postava dává do každého dopravního prostředku. Ve FarCry 2 je několik druhů volně žijících živočichů africké přírody, které mohou odvrátit pozornost nepřítele.


355. článek dne...(do 12. ledna 2019)



Mary Jane Blige, American Music Awards (2014)

Mary Jane Blige (* 11. ledna 1971) je americká R&B zpěvačka, trojnásobná vítězka prestižní ceny Grammy Awards, textařka a producentka, která během své kariéry prodala více než 25 milionů desek.

Mary Jane se narodila v Bronxu. Její otec byl jazzový hudebník a matka ošetřovatelka. Díky otci se věnovala hudbě už od raného věku. Když byly Mary čtyři roky, její otec Thomas odešel od rodiny. Díky tomu byla její matka Cory nucena postarat se sama o Mary a její starší sestru Latonyu. Nejtěžší chvíle zažila Mary, když byla sexuálně zneužívána rodinným přítelem.

O pár let později se přestěhovali do Yonkers, jedné z nejnebezpečnějších ulic ve městě. Hudba se proto stala Maryiným útočištěm. Začala zpívat v církevním sboru a v sedmi letech vyhrála pěveckou soutěž, když zazpívala píseň Arethy Franklin – Respect. Když vešla do puberty začala experimentovat s lehkými drogami a posléze jí dokonce vyhodili ze školy.

V roce 1988, když bylo Mary sedmnáct, nahrál matčin přítel Maryin hlas na kazetu a poslal jej do vydavatelství. Na pár vystoupeních, které po městě absolvovala, zaujala několi r&b umělců, kteří jí nabídli spolupráci. Krátce na to podepsala Mary svůj první kontrakt s vydavatelskou společností Uptown Records, kde se stala v roce 1989 její nejmladší zpěvačkou.

Debutové album Mary J. Blige vyšlo 18. července 1992. Debutová píseň z alba se jmenovala You Remind Me a dostala se až na 29. místo americké hitparády. Další singl Real Love ale dopadl mnohem lépe, jelikož se probojoval až do TOP 10, konkrétně na 7. místo. Z alba vzešly ještě další úspěšné singly. V konečném součtu se album stalo velmi úspěšné, prodalo se jej více než tři milony kopií a Mary byla rázem zvolena královnou Hip hopu a soulu.

29. listopadu 1994 vydala Mary druhé své album, které dostalo název My Life. Album opět produkoval Sean Combs. Na tomto albu se ale také producentsky podílela sama Mary. Napsala si velkou část svých textů, které vycházely z jejího osobního života. Ačkoli kritici a fanoušci byli nadšeni, Mary sama přiznala, že tvorba tohoto alba byla pro ni velmi těžká.

Debutový singl z tohoto alba se jmenoval Be Happy a probojoval se na 29. místo americké hitparády. Další singly, které vydala, byly velmi pozoruhodné hlavně díky své otevřenosti, kde se zpěvačka přiznala, že bojovala s alkoholismem, depresemi i s drogami a zároveň v písních zpívá o svém hrubém vztahu s Haileym.

Alba se prodalo na tři milony kusů a obdržela za něj svou první cenu Grammy Awards.

22. dubna 1997 vydává Mary J. Blige své třetí album nazvané Share My World. Album produkoval už zcela jiný tým, neboť po konflikterch s Puff Daddym se rozhodla pro spolupráci s R. Kellym, Babyfacem a dalšími producenty. Největší producentský podíl na albu má však Rodney Jerkins, který produkoval většinu desky.

Share My World je mnohem optimističtější album než předešlá dvě alba. Debut mělo hned na prvním místě americké albové hitparády. Výborně si vedly i písně Love Is All We Need nebo Seven Days. Celkově se alba prodalo více než 5 milionů kopií a Mary za něj získala mnoho ocenění. Poprvé se také vydala na celosvětové turné.


356. článek dne...(do 14. ledna 2019)



Giancarlo Fisichella (Ferrari, 2011)

Giancarlo Fisichella (* 14. ledna 1973) je bývalý italský pilot Formule 1, známý také pod přezdívkou Fisico nebo Fisi. Testuje pro tým Scuderia Ferrari a předtím kromě Ferrari jezdil za týmy Force India, Renault, Sauber, Jordan, Benetton a Minardi. Celkem vyhrál tři závody, první po chaotické Grand Prix Brazílie v roce 2003, kde se ještě po závodě nevědělo, kdo vyhrál. Fisichella byl uznán jako vítěz až následující týden a ocenění dostal na další velké ceně. Do týmu Renault přišel v roce 2005, kde v kokpitu vystřídal Jarna Trulliho a první závod v novém týmu vyhrál v Austrálii roku 2005. Vítězství v sezóně ale už zopakovat nedokázal a byl tak zastíněn mistrem světa a stájovým kolegou, Fernandem Alonsem. Fisichella také vlastnil od roku 2005 do roku 2009 svůj tým FMS International, který jezdil v sérii GP2.

Giancarlo je ženatý se svou manželkou Lunou a spolu mají dvě děti, Carlottu a Christophera.

Po třetím místě v Grand Prix Japonska 2006, věnoval Fisichella své umístění svému nejlepšímu příteli, Tonino Viscianimu, který ve čtvrtek před závodem zemřel na selhání srdce.

Jako většina jezdců F1, začal i Fisichella na motokárách. To bylo v roce 1984 v národním šampionátu minimotokár (60 ccm) a hned v úvodní sezóně byl k neporažení, zvítězil v 12 závodech. O rok později se stal mistrem Itálie ve třídě kadet, a titul dokázal obhájit i v letech 1986 a 1987. V roce 1988 se stal mistrem světa na motokárách. Ve vítězném tažení pokračoval i v roce 1989 a v evropském šampionátu skončil na druhém místě, na mistrovství světa byl až čtvrtý, ale zazářil v prestižním závodě motokár v Hongkongu. V následujících letech skončil pátý v italském mistrovství motokár, na mistrovství Evropy motokár byl druhý a zvítězil v mistrovství Formule Alfa. Roku 1992 přešel do závodního vozu RC Motorsport a startoval v italské Formuli 3 hned ve své první sezóně dokázal zvítězit v Imole a zajistil si tak 8. pozici v celkovém pořadí. V následující sezóně byl již druhý, když dokázal zajet pole position v Monaku a v samotném závodě dojel na druhém místě, navíc obsadil třetí místo na Mistrovství Evropy motokár. Rok 1994 mu přinesl vysněný titul mistra Itálie Formule 3 s 309 body a deseti vítězstvími. V témže roce dokázal zvítězit v Monaku a Macau, které byli výborně obsazenými závody. Navíc v Britském šampionátu formule 3 získával 10 bodů a skončil na 16 místě. V roce 1995 opustil formulové vozy a zkoušel štěstí v cestovních vozech, v seriálu DTM s vozem Alfa Romeo, ale získal pouze 30 bodů a to stačilo jen na 15. místo.

Koncem roku 1995 přišla fantastická nabídka od Minardi k testování vozu. Fisichella svými výkony přesvědčil vedení týmu a v roce 1996 ho Minardi angažovalo jako jezdce. Nejel však ale úplně celou sezónu, Minardi totiž potřebovalo jezdce, který by přinesl nějaké finance. V průběhu sezóny byl proto nahrazen Giovannim Lavaggim.

Pro rok 1997 ho angažoval Eddie Jordan, do svého týmu Jordan. Fisichellovým týmovým kolegou se stal mladší bratr Michaela Schumachera, Ralf, který byl šampiónem Formule Nippon. A při Grand Prix Kanady vystoupal Fisichella poprvé na stupně vítězů. Na okruhu Hockenheim měl Fisihella blízko k vítězství, ale střet s Gerhardem Bergerem znamenal konec snu o vítězství, na který si musel počkat ještě šest let. Svůj talent předvedl Fisichella i v deštivém závodě v Belgii, kde skončil druhý za Michaelem Schumacherem. Po tomto závodě, podepsal Fisichella smlouvu pro rok 1998 s týmem Benetton.


357. článek dne...(do 16. ledna 2019)



Vzlet Boeingu 787-8 firmy Qatar Airways (2016)

Boeing 787 Dreamliner je dvoumotorové proudové širokotrupé dopravní letadlo společnosti Boeing, využívající mnoha technických vylepšení proti starším modelům. Dreamliner by měl nahradit stávající modely Boeing 757 a Boeing 767, konkuruje typům Airbus A350, Airbus A330 a A330neo. Model 787 je v současnosti nabízen ve třech variantách, základní 787-8 s kapacitou 242 pasažérů, prodloužený 787-9 s kapacitou 290 pasažérů a 787-10 s kapacitou 310 pasažérů. Po uvedení do provozu měly některé Dreamlinery technické potíže s bateriemi typu Li-on, které se vznítily, a jiné poruchy, letečtí experti však tyto závady nepovažují za něco neobvyklého, neboť u nově zaváděných letadel se problémy objevují téměř pokaždé.

V únoru 2017 létalo ve světě 521 těchto letounů, přičemž dalších 1 207 bylo objednaných.

Studie nové rodiny letadel se zrodila v 2. polovině 90. let, kdy Boeing úspěšně uvedl do provozu model Boeing 777 a začal prodávat Boeing 737 Next Generation (verze 600, 700, 800, 900). Projekční týmy Boeingu pracovaly na nových variantách typu Boeing 747 a pokračovaly na vývoji většího B 747X jako konkurenta typu Airbus A380. Ale ani trh supervelkých nebo trh malých letadel nepředstavoval pro Boeing výzvu na výraznou inovaci. Místo toho se Boeing zaměřil na objevenou příležitost ve střední kategorii. Toto rozhodnutí bylo logické, vzhledem k tomu, že kategorii 180–300 místných proudových letadel Boeing pokrýval velmi úspěšnou dvojicí letadel Boeing 757 a Boeing 767. Tato spolehlivá dvoumotorová letadla uvedl Boeing na trh začátkem 80. let a pro Boeing byly mimořádně úspěšnými projekty. Postupem času byla tato dvojice v konkurenci s lepšími a modernějšími modely letadel. Boeing 757 byl kanibalizovaný nově vedeným prodlouženým modelem Boeing 737-800 a model 767 musel odrážet útoky ze strany populárního modelu Airbus A330. Boeing se pokusil sice zvrátit vývoj uvedením prodloužené varianty 767-400, ten si však objednali v počtu 37 kusů jen dva zákazníci.

V lednu 2001 Boeing vydal zprávu, že zkoumá nové směry ve vývoji nových modelů pod označením "Project 20XX". Objevily se domněnky, že Projekt 20XX směřuje ke stroji s křídly ve tvaru delta, který se bude podobat letadlu Concorde. 29. března 2001 Boeing odhalil pravdu, když představil letadlo velikosti Boeingu 767 s neobvyklou konfigurací s motory instalovanými v zadní části a s doletem přes 8 000 mil. To co vyvolalo pozornost však nebyla konfigurace, dolet nebo velikost. Hlavní zbraní tohoto modelu měla být rychlost. Cestovní rychlost letadla měla dosahovat 95–98% rychlosti zvuku (Mach až 0,98), což by umožnilo zkrátit dobu letu z Londýna do Singapuru o 3 hodiny. Koncept dostal označení "Sonic Cruiser".

První trhlina v konceptu Sonic Cruiser se objevila v červnu 2001 na aerosalónu v Paříži. Environmentální kruhy, frustrované odmítnutím Kjótského protokolu ze strany americké vlády, začaly vykreslovat nepříznivé ekologické vlivy vysokorychlostního konceptu Sonic Cruiser. Avšak rozhodujícím momentem pro projekt Sonic Cruiser byl útok teroristů 11. září 2001 a následné problémy leteckých společností. Studie proveditelnosti projektu Sonic Cruiser byla problematická. Průzkum mezi aeroliniemi ukázal, že nevěří možnosti získat dostatek cestujících platících mírně vyšší jízdné za rychlost a obávají se ekonomické návratnosti poměrně drahého stroje. To byl ideální čas na to, aby Boeing představil projekt Yellowstone, na kterém se velmi tiše pracovalo paralelně s projektem Sonic Cruiser.


358. článek dne...(do 18. ledna 2019)



R. Kelly na American Music Awards (2013)

Robert Sylvester Kelly (* 8. ledna 1967), více známý jako R. Kelly, je americký zpěvák, skladatel, hudební producent, multiinstrumentalista a režisér hudebních klipů. Svoji kariéru započal ve skupině Public Announcement v roce 1992. Následujícího roku se vydal na sólovou dráhu svým debutem 12 Play. Mezi jeho nejúspěšnější alba patří: debut 12 Play (1993) a následná alba R. Kelly (1995) a R. (1998). Jeho nejúspěšnějšími hity se staly písně Bump n' Grind, I Believe I Can Fly a duet I'm Your Angel se Céline Dion. Také je třinásobným držitelem prestižní ceny Grammy. V srpnu 1994 se oženil, s tehdy nezletilou zpěvačkou Aaliyah, sňatek byl anulován v únoru 1995. V roce 2002 byl obviněn z pedofilie, ale roku 2008 byl zproštěn viny ve všech bodech obžaloby.

Narodil se v Chicagu. Žil se svými třemi sourozenci a svobodnou matkou Joanne, která byla zpěvačkou a členkou Baptistů. V osmi letech začal zpívat v kostelním sboru. Navštěvoval střední školu Kenwood Academy, kterou však nedokončil. Roku 1989 se svým kamarádem Marcem McWillliamsem založil skupinu MGM. Později Kelly zazářil v televizní talentové soutěži Big Break, ve které zvítězil a získal 100 000 amerických dolarů.

Brzy poté vydal společně se skupinou MGM první singl nazvaný Why You Wanna Play Me. Roku 1991 získal smlouvu u Jive Records, kde sestavil novou skupinu Public Announcement, s níž vydal album Born into the 90's.

V roce 1993 opustil skupinu Public Announcement a vydal se na sólovou dráhu se svým debutem 12 Play. Album zaznamenalo obrovský úspěch, umístilo se na prvním místě žebříčku Billboard 200 a stalo se 6× platinovým. Zásluhu na tom měl i nosný singl "Bump n' Grind". Roku 1994 produkoval úspěšné album, tehdy patnáctileté, zpěvačky Aaliyah, s kterou se i nelegálně oženil. Ve stejném roce produkoval písně pro Janet Jackson ("Any Time, Any Place") a Michaela Jacksona ("You Are Not Alone"). Později svůj úspěch potvrdil veleúspěšnými alby R. Kelly (1995) a R. (1998). Roku 1996 byl časopisem Ebony Man prohlášen za nového krále R&B, určitě i díky jeho singlu I Believe I Can Fly, ze soundtracku k filmu Space Jam, za který získal tři ceny Grammy. O rok později nahrál píseň Gotham City k filmu Batman a Robin. Poté následovala píseň The World's Greatest k filmu Ali a deset písní pro soundtrack k filmu Life.

V letech 20002004 vydal multi-platinová alba TP-2.com (2000), Chocolate Factory (2003) a Happy People/U Saved Me (2004). Také spolupracoval s rapperem Jay-Z na společných albech Best of Both Worlds (2002) a Unfinished Business (2004). Následovala platinová alba TP-3: Reloaded (2005) a Double Up (2007). V roce 2008 nahrál album Twelve Play: 4th Quarter, na kterém si vyzkoušel měnič hlasu Autotune, album však po nevlídném přijetí singlů nikdy nevyšlo. Náhradním albem se tak stalo nepříliš úspěšné Untitled z roku 2009.

V roce 2010 vyhrál se svou písní "Sign of Victory", výběrové řízení na oficiální hymnu fotbalového mistrovství světa pořádaného v JAR. Tato píseň vévodí albu Listen Up! (FIFA World Cup 2010 Album). Doprovod v písni obstarali členové sboru Soweto Spiritual Singers. Píseň předvedl na úvodní ceremonii šampionátu. Od té doby pracoval na svém plánovaném desátém albu s názvem "Zodiac", ale později změnil koncept celého alba.


359. článek dne...(do 22. ledna 2019)



Nejnovější varianta Linuxu: Fedora 29

Fedora je linuxová distribuce založená na balíčkovacím systému RPM, vyvíjená komunitou vývojářů okolo Fedora Project, sponzorovaného společností Red Hat, od jejíž distribuce se projekt oddělil.

Cílem projektu je vytvořit kompletní operační systém pro všeobecné použití z open source softwaru. Fedora vznikla jako reakce na obchodní strategii Red Hatu, který se v roce 2003 rozhodl zaměřit na sféru komerčního nasazení a vyvíjet pouze komerční Red Hat Enterprise Linux.

Fedora je vyvíjena s důrazem na použití na domácích počítačích, avšak umožňuje i využívání na serverech. Vyvíjí ji komunita vývojářů za podpory společnosti Red Hat. Fedora je známá svou pokrokovostí a zpravidla přináší v každé verzi několik zásadních novinek. Nové verze Fedory vycházejí pravidelně každých šest až osm měsíců.

Další mezi uživateli oblíbenou vlastností Fedory je, že díky použití čerstvých verzí komponent dobře podporuje nový hardware, takže Fedoru lze zpravidla snadno a bez nutnosti složité ruční konfigurace zprovoznit i na moderních počítačích, na kterých je instalace konzervativnějších distribucí obtížná.

Projekt Fedora byl vytvořen koncem roku 2003, když byl ukončen projekt Red Hat Linux. Red Hat doporučil uživatelům původní ukončené distribuce, aby přešli na komerční Red Hat Enterprise Linux (RHEL), který pokračuje tam, kde byl vývoj ukončen, pouze s oficiální (placenou) podporou. Někteří vývojáři RHEL se účastní i vývoje Fedory. Zlí jazykové tvrdí, že uživatelé Fedory jsou beta testery pro vývoj RHEL.

Fedora se dodává na pěti CD nebo jednom DVD. Ovšem pouze první dvě CD jsou potřebná pro základní instalaci. Podporována je i instalace ze sítě přes HTTP, FTP nebo NFS. Fedora používá jako základní grafické prostředí GNOME, dobře podporováno je však i prostředí KDE, které je rovněž obsaženo na oficiálních CD a DVD. Lze však využít i další alternativní grafická prostředí. Jako základní bootovací zavaděč se používá GNU GRUB. Fedora je navržena pro snadnou instalaci a konfiguraci, obsahuje sadu jednoduchých nástrojů pro instalaci nových balíčků a konfiguraci systému. Jako souborový systém je standardně podporován ext4 a pro instalaci nových aplikací upřednostňuje používání RPM balíčků. RPM balíčky usnadňují správu jednotlivých balíčků v systému.

Dosud bylo vydáno patnáct stabilních verzí Fedory. Každá ze stabilních verzí prošla třemi testovacími verzemi, které byly vydány za účelem hledání nedostatků a chyb, na které následně mohou uživatelé – testeři upozornit. Z těchto verzí se poté po opravě chyb a nedostatků, které ohlásí uživatelé nebo na které přijdou sami vývojáři, stává ostrá verze.

Projekt Fedora rovněž distribuuje vlastní varianty Fedory, které se nazývají Fedora spiny. Ty jsou postaveny z určité softwarové sady a mají kombinaci softwaru pro splnění požadavků konkrétního druhu koncového uživatele. Fedora spiny jsou vyvíjeny několika zájmovými skupinami Fedory. Skupina EPEL (Extra Packages for Enterprise Linux) je dobrovolnou komunitou založenou na úsilí z projektu Fedora vytvořit vysoce kvalitní add-on balíčky, které doplňují Fedoru.


360. článek dne...(do 24. ledna 2019)



Budova Rijksmusea (2016)

Rijksmuseum Amsterdam, zkráceně Rijksmuseum, je největší a nejvýznamnější muzeum Nizozemska. Nachází se na náměstí Museumplein v jižní části Amsterdamu a ve více než 200 sálech nabízí přehled nizozemského umění a historie. Sbírka mimo jiné obsahuje díla holandských mistrů 17. století jako Rembrandt, Jan Vermeer a Frans Hals.

Historická sbírka obsahuje malby, modely lodí, zbraně, vlajky, zlaté a stříbrné předměty, kostýmy, dokumenty, kuriozity a významné předměty různého charakteru, které se pojí s politickou a válečnou historií Nizozemska. Předměty pochází ze sbírek místodržitelů, admiralit, komor nizozemské Východoindické a Západoindické společnosti a ze soukromých sbírek. Důraz je kladen na sbírku 17. a 18. století.

Muzeum má několik mistrovských děl, která jsou prezentována ve velké síni slávy, jenž tvoří značnou část muzea. Na konci tohoto sálu se nachází nejznámější dílo celé sbírky, Noční hlídka holandského malíře Rembrandta.

Základ sbírky Rijksmusea tvoří sbírka umění, kterou nashromáždila dynastie místodržitele v průběhu staletí. Poté, co poslední místodržitel v roce 1795 uprchl ze země, byla zbývající umělecká sbírka zabavena Batávskou republikou. Její velká část byla Francouzi poslána do Paříže. 19. listopadu 1798 bylo z iniciativy tehdejšího ministra financí Alexandera Gogela rozhodnuto zbývající sbírku sestávající z italského umění, portrétů Oranžských a národních rarit, zařadit do národního muzea podle francouzského vzoru. Toto muzeum pod názvem Národní umělecká galerie se poprvé otevřelo roku 1800 v paláci Huis ten Bosch v Haagu. Jeho první ředitel, amsterdamský obchodník s uměním Cornelis Sebille Roos (1754–1820), byl zodpovědný za první nákupy uměleckých děl, včetně obrazu Ohrožená labuť Jana Asselijna. Když v roce 1806 na trůn usedl Ludvík Bonaparte jako král holandský, bylo muzeum přejmenováno na Královské muzeum.
V roce 1808 bylo na pokyn Ludvíka Bonaparta muzeum přestěhováno do Amsterdamu a společně se sbírkou města Amsterdamu, včetně Noční hlídky. Nový ředitel Cornelis Apostool byl pověřen sestavením katalogu objektů. Roku 1817 byla sbírka Říšského muzea, jak bylo po korunovaci Viléma I. Nizozemského nazýváno, přemístěna do budovy Trippenhuis ze 17. století. Po pádu Napoleona v roce 1815 byla z Paříže navrácena významná část uměleckých děl. Byla sem přemístěna také sbírka grafik z Haagu, zatímco kolekce historických předmětů byla přestěhována do Sbírky rarit, která byla zřízena v roce 1820 v Haagu. Pod vedením nového ředitele muzea Cornelia Apostoola (1808–1844) bylo uskutečněno minimum významných nákupů uměleckých děl.
V průběhu let byla sbírka muzea rozšiřována také díky odkazu významných osobností a veřejné sbírce. Značným přínosem pro muzeum bylo odkázání sbírky 224 obrazů amsterdamského bankéře Adriaana van der Hoopa, kterou v roce 1854 přenechal městu Amsterdam. Přestože nikdo ve význam 224 obrazů, které měly do města přilákat nové návštěvníky, nevěřil, museli majetní občané sbírku podpořit, jinak by obrazy zmizely v zahraničí. V roce 1885 byla dokončena stavba současné budovy muzea podle návrhu architekta P.J.H. Cuyperse. Tato budova mimo sbírky Rijksmusea nabízela místo i pro díla žijících mistrů a sbírky Nizozemského muzea dějin a umění v Haagu.


361. článek dne...(do 26. ledna 2019)



Celkový pohled na hrad

Hrad Zvíkov se nachází na ostrohu nad soutokem řeky Otavy a Vltavy, nedaleko vesnice Zvíkovské Podhradí v Jihočeském kraji. Od roku 1950 je významnou národně kulturní památkou.

Vstup do hradu vede přes kamenný most z 18. století Píseckou branou. Je to jižní vstup. Příkop byl uměle vytesán do skály v 15. století a byl postupně upravován. Nakonec byl postaven most kamenný. Byl původně opatřen padacím mostem. Na mostě stojí kaplička Sv. Jana Nepomuckého z 18. století.

Hned vedle Písecké brány se tyčí mohutná věž Hláska. Bylo to poslední útočiště obránců. Její výška je 32 metrů. Dole ve věži bylo vězení a hladomorna. Našly se zde lidské a medvědí kosti. Přístup do věže vedl po žebříku, vchod je v úrovni prvního patra. Uvnitř věže vedou kamenné schody, které se v případě nebezpečí daly uzavřít brankou. Je to válcová věž opatřená ostrým břitem, který je nasměrován na přístupovou cestu. Tento tvar byl zvolen proto, aby se od něj lépe odrážely metané střely a kamení. Na zdi obrácené k jihu je na erbu Švamberská labuť a rožmberská růže. Když se Jindřich ze Švamberku oženil s Eliškou z Rožmberku, nechal dodatečně tento erb přimalovat.

Druhým, původním vstupem do hradu je Železná brána na severní straně. Je vsazena do mohutných obranných zdí. Byla v minulosti zavíraná těžkým železným hřebenem. Roku 1470 byl udělán nový hřeben a roku 1710 byl odstraněn. Vedle ní bývala komora kata a také vrátného.

Vedle ní je Červená věž. Je z 13. století. Má čtverhranný půdorys.

Novou bránou se vchází do vlastního hradu. Proti Hlízové věži jsou komory pro fraucimor, budova bývalého pivovaru a hospodářská stavení. Hlízová věž a kaple sv. Václava ohrazují z jedné strany zeď s dvířky ze 16. století, kde byla založena zahrada s besídkou. Nejznámější dominantou hradu Zvíkov a zároveň nejznámější je zachovalá Hlízová věž. Její druhý název je Markomanka. Tato věž je nejstarší částí hradu. Tato věž byla prvním postaveným objektem na hradě a postupně k ní byla přistavovány věže, brány, opevnění a paláce. Věž Markomanka je ojedinělá, jedině Chebská věž je stavěna stejně a jsou si podobné. Výška věže je 20 metrů, její šířka 12 metrů a tlouštka zdí činí 3,5 metru. Je postavena z žulových kvádrů, na kterých jsou umístěny a dobře videlné kamenické značky. Díry uprostřed kamenných kvádrů sloužily k tahání při stavbě věže. Tyto byly považovány za tajemné germánské písmo.
Palácová kaple Sv. Václava je raně gotická. Její starší, druhý název je Zvíkovská kaple. Je na jižní straně paláce v prvním patře. Ze sakristie se vchází do vlastní kaple. Vchod do kaple byl vyzdoben andělskými hlavičkami, ale ti byly notně poškozeni pobyty vojsk. Kaple je čtverhranná, má vysokou klenbu. Palácová kaple Svatého Václava je považována za jednu z nejkrásnějších. A to díky freskám z 15. století. Některé malby jsou zřejmě i staršího data, malby byly postupně přemalovávány. Malby nesou církevní tematiku a náboženské motivy: Matka boží pomocná, Klanění tří králů, Svatý Sebastian a Svatá Apolena. K té poslední se váže zajímavá pověst. Je považována za patronku všech, kteří trpí bolestí zubů, bývá zpodobněna s kleštěmi v rukou. Dříve se k ní obraceli s prosbou o pomoc všichni trpící. Oltář v hradní kapli vyřezával Mirotický mistr a jmenuje se Oplakávání Krista.


362. článek dne...(do 30. ledna 2019)



Kerry Washington (Oscar, 2016)

Kerry Washington (* 31. ledna 1977) je výrazná americká herečka. Nejvíce se proslavila rolí v seriálu stanice ABC Skandál. Za roli získala nominace na cenu Emmy, Screen Actors Guild Award a Zlatý glóbus. Dále je známí díky rolím ve filmech Ray (2004), Poslední skotský král (2006), Fantastická čtyřka (2005), Fantastická čtyřka: Silver Surfer (2007) a Nespoutaný Django (2012). V dubnu 2014 ji časopis Time ve své výroční TIME 100 ji označil jako jednu z nejvlivnějších osob na světě. V roce 2016 si zahrála v televizním filmu stanice HBO Svědectví, za roli získala nominaci ca cenu Emmy.

Je dcerou Valerie, profesorky a Earla Washingtona, obchodníka. Otcova rodina má afro-americké kořeny. Rodina její matky pochází z Manhattanu, ale mají kořeny na Jamajce, v Anglii, ve Skotsku a v Karibiku. Je sestřenice bývalého ministra zahraničních věcí Colina Powella. Jako teenager vystupovala s divadelní skupinou TADA! Youth Theater, zatímco navštěvovala Spence School na Manhattanu, kde v roce 1994 maturovala. Poté studovala divadelní herectví na George Washington University. Také studovala v Michael Howard Studios v New Yorku.

Poprvé se objevila v ABC televizní filmu Magical Make-Over v roce 1994. O dva roky později byla obsazena do komediálního vzdělávacího seriálu Standart Deviants, zahrála si v krátkometrážním snímku 3D a ve filmu Our Song (2000). Zahrála si ve filmech jako Nežádej svůj poslední tanec (2001) a Lidská skvrna (2003). V roce 2002 si zahrála po boku Chise Rocka ve špionážním snímku Česká spojka. V roce 2004 si zahrála hlavní roli ve filmu Spika Lee Nesnáší mne. Po roce 2004 získala role ve filmech Pan a paní Smithovi (2005), Pidihajzlík (2006), Poslední skotský král (2006) a Moje žena a jiné katastrofy (2007). Vedlejší roli Cheliny Hall získala v televizním seriálu stanice ABC Kauzy z Bostonu, zahrála si také v několika dílech seriálu 100 Centre Street. V roce 2007 spolu-režírovala a zahrála si v hudebním videoklipu hip-hopového umělce Commona k písničce „I Want You“ a stala se tváří značky L'Oréal. Zahrála si také ve videoklipu Maxwella k písnčce „Bad Habits“.

V roce 2010 si zahrála na Broadwayi ve hře Davida Mameta Race. Zahrála si ve filmu Tylera Perryho For Colored Girls. V říjnu 2011 bylo potvrezno, že si zahraje ve filmu Quentina Tarantina Nespoutaný Django, který měl premiéru v roce 2012 a získal velký úspěch u kritiků. Od dubna 2012 hraje hlavní roli Olivie Pope v seriálu stanice ABC Skandál. Za roli získala cenu NAACP Image Award a nominace na cenu Emmy, Screen Actors Guild Award a Zlatý glóbus.

V roce 2013 jí magazín People umístil na druhé místo v žebříčku 100 nejkrásnějších žen a magazínem Glamour byla jmenovaná ženou roku. Stala se tváří značky Neutrogena. 2. listopadu 2013 moderovala show Saturday Night Live. V dubnu 2014 ji časopis Time ve své výroční TIME 100 ji označil jako jednu z nejvlivnějších osob na světě. Hlavní roli Anity Hill si zahrála ve filmu stanice HBO Svědectví. Za roli získala nominace na cenu Emmy a Critics' Choice Movie Awards.
V srpnu 2016 bylo potvrzeno, že bude produkovat nový seriál stanice ABC Patrol.

Je vdaná s hráčem NFL Nnamdi Asomugha, se kterým má dceru Isabelle Amarachi (narozenou 21. dubna 2014) a syna Caleba Kelechi Asomughu (narozený 5. října 2016) Je známa také tím, že se vždy snaží něco si nechat z každé úlohy v které hraje, třeba kus oblečení nebo část nábytku.


363. článek dne...(do 4. února 2019)



StG 44 byla první útočná puška na světě

Puška, někdy také ručnice je dlouhá palná zbraň patřící mezi ruční zbraně. Na rozdíl od krátkých palných zbraní – pistolerevolveru – je při střelbě většinou ovládána oběma rukama.

V Evropě se první palné zbraně objevují ve 14. století spolu s rozšířením černého střelného prachu. Nejprve vznikaly první děla a posléze i první ruční palné zbraně. Tyto zbraně byly zpočátku velmi primitivní a konstrukčně se příliš nelišily od tehdejších děl. Jednalo se o železné nebo bronzové roury, buď spojené z jednotlivých pásů nebo vykované z jediného kusu. Jeden konec roury byl uzavřen a někdy zakončen tyčí přecházející vzadu do dřevěné násady. Někdy byly tyto hlavně připevňovány k primitivní pažbě z hrubě opracovaného dřevěného špalíku. Před výstřelem se nasypal střelný prach do vývrtu hlavně a poté dovnitř umístila železná nebo olověná koule jako projektil. Střelec uchopil zbraň a zamířil na cíl. Střelec nebo jeho pomocník potom zapálil střelný prach přiložením zapáleného doutnáku nebo rozžhaveného želízka. Tyto zbraně byly nazývány v západních zemích jako ruční bombardy nebo petronely.

V první čtvrtině 15. století se objevují první zdokonalení ručních palných zbraní. Hlavně se začínají prodlužovat, pažby jsou zahnutější a zápalné kanálky s pánvičkou na střelný prach jsou umisťovány na boční stěnu hlavně namísto horní plochy. Vznikají první primitivní mířidla.

V počátečním období převládaly mezi ručními palnými zbraněmi hradební pušky používané při obraně opevněných míst. Při střelbě byly opírány o pevnou podpěru pomocí dolního výstupku – háku, z čehož vznikl jejich název hákovnice. Nejen hradební pušky, ale i jiné typy byly natolik těžké, že při střelbě vyžadovaly použití podpěry nebo podstavce. Účinnost střelby byla značně nízká a manipulace velmi komplikovaná.

Koncem 15. století se poprvé objevil doutnákový zámek s pružinou. U tohoto typu zámku se vztyčený kohout s doutnákem sklápěl k zápalnému kanálku pomocí předem stlačené pružiny po stisknutí knoflíkové spouště. Do původního postavení se kohout vracel ručně. Mechanizmus byl časem ještě zdokonalen a krátce poté se široce rozšířil doutnákový zámek, u něhož bylo dosaženo relativně rychlého pohybu kohoutu nikoliv působením pružiny, ale díky zvolenému poměru různě dlouhých pák vzájemně na sebe působících při stisknutí spouště. Pružina sloužila u tohoto typu zámku pouze pro vracení součástek mechanizmu do původní polohy. Zbraně s tímto zámkem byly dvou typů – lehčí arkebuza a těžší mušketa.

Rané typy ručních palných zbraní mohly jen obtížně soupeřit s jinými druhy střelných zbraní tehdejší doby. Hmotností, přesností a rychlostí palby značně zaostávaly za luky i kušemi. Dokonce i průbojnost měly kule z arkebuz zpravidla nižší, než šipky vystřelené z kvalitních kuší. Teprve muškety, které se objevily počátkem 16. století, dokázaly průbojností svých střel značně překonat tehdejší kuše a luky. U mušket byla zvětšena hmotnost střel na 50-60 g (asi dvakrát více, než střely z arkebuzy), čehož bylo dosaženo zvětšením ráže zbraně. Rovněž jejich hlavně byly značně delší, než u arkebuz. Největším nedostatkem mušket bylo jejich zdlouhavé nabíjení. Příprava jednoho výstřelu proto trvala několik minut.

Použití palných zbraní způsobilo převrat ve vojenské taktice a zapříčinilo postupný konec nadvlády rytířské obrněné jízdy. Od počátku 16. století se mušketýři stali stálou součástí armád. Jejich úloha neustále vzrůstala a koncem 16. století již tvořili polovinu celé pěchoty...


364. článek dne...(do 8. února 2019)



Charles Lindbergh

Charles Augustus Lindbergh (* 4. února 1902, † 26. srpna 1974) známý také jako Lucky Lindy nebo Osamělý orel byl americký letec, známý především prvním sólovým přeletem Atlantského oceánu v  roce 1927. Později se angažoval na straně izolacionistů, kteří odmítali vstup USA do druhé světové války.

V dubnu 1923 během návštěvy přátel v Lake Village v Arkansasu, uskutečnil svůj první noční let, při kterém přeletěl místní jezera Village a Chicot.

Lindbergh získal obrovskou celosvětovou popularitu jako první člověk, který sám nonstop letem překonal Atlantik. Se svým jednomotorovým strojem Spirit of St. Louis vzlétl z Rooseveltova letiště na Long Islandu 20. května 1927 a za 33,5 hodin přistál v Paříži (jeho vnuk Erik Lindbergh zopakoval tento let o 75 let později v roce 2002 v čase 17 hodin a 17 minut). Francouzský prezident Lindberghovi udělil Řád čestné legie. Při zpáteční cestě do Spojených států jej doprovázela celá flotila válečných lodí a letadel až do Washingtonu, kde převzal od prezidenta Calvina Collidge vyznamenání Distinguished Flying Cross. Lindbergh svým letem také vyhrál Orteigovu cenu – 25 000 dolarů – vypsanou v roce 1919. Dne 13. června 1927 se v New Yorku na 5. Avenue konala bombastická přehlídka na Lindberghovu počest. Význam jeho letu pro veřejnost byl tak velký, že Lindberghův názor sloužil jako všeobecně uznávaný ve vývoji letectví až do jeho smrti. Lindbergh také vystupoval v mnoha národních i mezinárodních organizacích a komisích, včetně NACA (přechůdce sočasné NASA). Poměrně často je Lindberghův let chybně uváděn jako první přelet Atlantiku letounem težším než vzduch; toto prvenství však patří J. Alcockovi a A. W. Brownovi, kteří Atlantik překonali již 14. a 15. června 1919.

21. března 1929 byl za svůj přelet Atlantiku vyznamenán nejvyšším armádním vyznamenáním USA – Medal of Honor. Do té doby nevídaná publicita okolo něj a jeho letu odstartovala překotný rozvoj leteckého průmyslu a přesvědčila také skeptiky o tom, že leteckou dopravu je třeba začít brát vážně. Lindberghův let je považován za počáteční impuls k letům na polárních linkách, k zdokonalování techniky létání ve velkých výškách a zvyšování doletu letadel díky snižování spotřeby paliva. Tyto inovace byly základem moderní letecké dopravy.

Po svém letu napsal Lindbergh dopis řediteli firmy Longines, v němž detailně popisoval svůj návrh vylepšení hodinek pro piloty tak, aby umožňovaly lepší a snadnější navigaci. Hodinky podle jeho návrhu byly sestrojeny a vyrábí se až do současnosti.

Lindbergh se 27. května 1929 oženil s Anne Morrowovou, americkou pilotkou a dcerou diplomata Dwighta Morrowa v jeho domě v Engelwoodu. Měli spolu šest dětí.
Prvorozený syn Charles III. se ve věku pouhých dvaceti měsíců 1. března 1932 stal obětí únosu. Po desetitýdenním neúspěšném vyjednávání s únosci a celonárodním horečném hledání uneseného chlapce bylo 12. května nalezeno dětské tělíčko v Hopewellu v New Jersey (jen několika mil od místa únosu). Později bylo tělo identifikováno Lindberghem jako tělo jejich syna Charlese. O více než tři roky později se zvedla mediální bouře v případu Bruno Hauptmanna, obviněného z únosu a vraždy jejich syna. Proces se konal v Flemingtonu v New Jersey. Unaveni neustálou pozorností médií a veřejnosti a stále zdrceni ztrátou svého syna se Lindberghovi rozhodli odstěhovat v roce 1936 do Evropy.


365. článek dne...(do 12. února 2019)



Filmový plakát

Černočerná tma, v anglickém originále Pitch Black, je australsko-americký sci-fi horror, natočený v roce 2000 v režii Davida Twohyho. Hlavní roli vraha Riddicka hraje Vin Diesel.

Film je prvním filmem ze série filmů a počítačových her o Riddickovi (The Chronicles of Riddick).
V daleké budoucnosti, civilní transportní loď Hunter-Gretzner letí za pomoci autopilota v blízkosti pouštní planety, zatímco je posádka uložena ve spánku v kryokomorách. Cestující se skládají z různých národností, čímž je muslimský kněz "Imam" a jeho synové, kteří cestují do Nové Mekky, chlapec jménem Jack, cestující Shazza a Zeke, a obchodník-policista jménem William J. Johns, který převáží notoricky známého zločince odsouzeného za několik vražd, který uprchl z věznice na Furyi, jménem Richard B. Riddick, který je připoutaný v řetězech a není v kryostázi. Riddick má uměle modifikované oči, díky kterým vidí ve tmě, ale zároveň je citlivý na silné světlo. Proto za dne nosí tmavé brýle. Kvůli modifikaci se mu na světle oči lesknou podobně jako kočce.

Při průletu kolem komety, ocasní oblak úlomků protrhne trup lodi a zabíjí kapitána, který je doposud v kryostázi. Ze stáze se probere co-pilotka Carolyn Fry a navigátor Greg Owens. Fryová se pokusí s lodí nouzově přistát na blízké pouštní planetě. Kvůli odlehčení lodi Fryová uvolňuje nepotřebné části lodi. Nakonec má ze zoufalství v plánu odhodit i část lodi s pasažéry, ale Owens zablokuje uvolnění a nenechá tuto část lodi odpojit. Nakonec přistanou, ale Owens zemře a z původních 40 pasažérů zbude jen 11 živých. Fryová převezme roli kapitána a zatají fakt, že se celou posádku pokoušela zabít kvůli svému vlastnímu přežití.

Skupina přeživších sbírá zásoby a prozkoumává okolí. Riddick využil pádu lodi a uprchl, kvůli čemuž Johns varuje všechny, že je Riddick může zabít. Skupina si brzy všimne, že planetu obklopují tři slunce, které způsobují neustálý den. Skupina začne hledat vodu, přičemž opět zajme Riddicka. Při průzkumech je jeden z přeživších v malé noře zabit. Všichni si myslí, že to způsobil Riddick ještě před zajmutím, ale Fryová to chce vyvrátit. Proto promluví s Riddickem v zajetí, který jí řekne, že to nebyl on, ale něco, co je dole v noře. Zároveň se Riddicka zeptá Jack, jak získal noční vidění. Riddick mu odpoví: „Musíš zabít pár lidí. Pak tě pošlou do vězení, kde ti řeknou, že už nikdy neuvidíš světlo. Seženeš doktora a dáš mu aspoň 20 mentolek, aby ti na tvoje vlastní přání vyleštil bulvy." Později Fryová sestoupí na dno nory, aby si ověřila Riddickovo prohlášení, a objeví velkou jeskyni plnou masožravých, na světlo silně citlivých tvorů. Jen tak tak se stihne zachránit. Následně osvobodí Riddicka, aby jim pomohl.

Skupina uskuteční svůj plán a dosáhne trosek lodi, ze kterých získá energetické články, ale zatmění přijde dřív, než očekávali. Všechny tři slunce jsou zastíněny a pouštní planetou se rozhostí totální tma. Z nor začnou vylétávat obrovské roje masožravých tvorů, kteří stihnou zabít několik dalších přeživší. Kvůli tomu jsou ostatní nuceni zůstat ve vraku lodi.


366. článek dne...(do 20. února 2019)



Sydney Opera House (December 2008)

Sydney je hlavním městem Nového jižního Walesu a zároveň nejrozlehlejší a nejobydlenější město v Austrálii.

Sydney se nachází na severovýchodním pobřeží Tasmanova moře. S jeho populací, která přesahuje 4,5 milionů obyvatel v jeho metropolitní oblasti se stala nejrozšířenější obcí v Oceánii.

Sydney je zařazeno mezi světová města. Takové ocenění říká, že Sydney je světové centrum umění, módy, kultury, zábavy, vzděláváníturismu. Sydney také hostilo některé hlavní mezinárodní sportovní udalosti, jako například 1938 British Empire Games, Letní olympijské hry 2000, finálový zápas Rugby World Cup 2003, Světové dny mládeže 2008 a další slavné akce.

Už v polovině dvacátých let dvacátého století mělo město více než milion obyvatel. V roce 1931 byla kvůli Velké hospodářské krizi asi jedna třetina pracujících nezaměstnaná, což bylo o rok později překonáno opětným stoupnutím hodnoty vlny a znovu vzkvétajícím stavebním průmyslem. V roce 1932 byl kvůli špatné dostupnosti krajiny severně od Portu Jackson vystavěn Sydney Harbour Bridge, čímž bylo značně zvýšeno osídlení v okolní oblasti.

Už od konců zlaté horečky panovala v Austrálii rivalita mezi městy Sydney a Melbourne. Melbourne, hlavní město Victorie, tehdy bylo největší a nejbohatší město Austrálie, začátkem 20. století však Sydney porazilo Melbourne, a stalo se tak největším městem Austrálie.

druhé světové válce utrpělo město jen nepatrné škody, které byly zapříčiněné třemi malými japonskými ponorkami, ze kterých byly dvě uloveny v přístavu. Mohla být ulovena i třetí, ta ale nestihla doplout ke své mateřské lodi, a ještě dnes bývá označována za ztracenou. Po ukončení války přišlo do Sydney mnoho emigrantů. Od druhé poloviny 20. století emigruje do Sydney mnoho přistěhovalců z asijských zemí, a z města se tak stává multikulturní metropole.

Ve Vietnamské válce bylo Sydney důležité místo pro zotavení amerických vojáků. V 70. a 80. letech vznikly v Sydney díky rozvoji hospodářství v Central Business District nové moderní mrakodrapy, čímž Sydney porazilo Melbourne, které bylo do té doby národním městem bankovnictví. Tyto mrakodrapy jsou zde ale poněkud nevhodně vystavěny mezi starými viktoriánskými budovami. V lednu 1994 zničily obrovské požáry 200 domů v předměstí Sydney.

V roce 2000 hostilo Sydney letní olympijské hry.

Od 26. prosince 2001 zničily požáry v buších rozlehlé oblasti Královských národních parků, a v Modrých horách za pouhých 23 dní, kdy se stalo obětí plamenů okolo 170 domů a více než 650 000 hektarů lesů a polí. I přes nasazení více než 10 000 hasičů z celé země byly plameny uhašeny teprve obrovskými dešti dosahujícími až 40 mm srážek.

V prosinci roku 2005 došlo v Cronulle, jednom z předměstí Sydney, k výtržnictvím mezi bílými Australany a libanonskými Australany. U Cronulla Riots bylo zraněno 30 lidí, mezi nimi i šest policistů a 2 sanitáři. Na konci září 2009 bylo Sydney napadeno nejsilnější písečnou bouří za posledních 70 let.

Město leží na východním pobřeží Austrálie u Tichého oceánu průměrně tři metry nad mořem. Území města (Urbanized Area) má plochu 1687 km2, na které se mimo jiné nachází více než 70 přístavů a pláží.


367. článek dne...(do 22. února 2019)