Olejomalba

Z Multimediaexpo.cz

Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl.
Broom icon.png
Leonardo da Vinci – Mona Lisa (olej na dřevěné desce)

Olejomalba je technika malby, při níž je barevný pigment pojen pomocí oleje. Vznik olejomalby se dá těžko určit, protože se vyvinula postupně z mastných temper. Tato technika je rozšířena od doby pozdní gotiky a podle Cennino Cenniniho (14. století) tuto techniku objevil Jan van Eyck. To ovšem není pravda, protože vrstvy pojené olejem byly používány už ve středověku, například v malbách Mistra Theodorika. Malovala se v té době na dřevěné podložky a kovové folie. V 15. století ji začínal rozvíjet Leonardo da Vinci. Tato technika byla oblíbena s temperou až do konce 16. století. Olejové barvy mají dobrou přilnavost na různé podložky, např. sklo, kov, dřevo, plátno, papírové materiály atd. S koncem renesance nastal manýrismus - uvolnění rukopisu malířského pojetí, vlivem vývoje slohu. Představiteli manýrismu jsou např. Tizian nebo El Greco. Používali typ štětce "rozháněče" pro plynulé přechody. Je to štětec, který má štětiny tvarované do široka. V 17. století se více využívalo energičtější a uvolněnější kresby, začaly se používat větší formáty - velké až několik metrů. Konec malby na dřevo, jelikož umělci nalézali větší zalíbení v malbě na plátno natažené na rám. Například: Rembrandt, Rubens, Karel Škréta, Petr Brandl. V 19. století vznikl impresionismus, malířský styl, který se používá dodnes. Výhodou olejové malby je jasnost (má emailový charakter), velká roztahovost, vysoký index lomu - dává barvám hloubku a další výhodou je relativní stálost barev. Také samotná malba nemusí probíhat příliš rychle, dovoluje korekce a umožňuje uplatnění mnohých rafinovaných technických postupů, např. použití tzv. lazury. Nevýhodou je pomalé schnutí barev při práci. Mimo jiné při nevhodně zvoleném oleji či chybném namíchání barvy dochází při postupném vysychání oleje k tzv. krakelování, neboli popraskání barevné vrstvy. Předchůdcem olejové malby byla tzv. vaječná tempera, při níž bylo jako pojidlo barevných pigmentů použito vaječných žloutků. Způsob schnutí spočívá v odpařování rozpouštědla, je to oxidačně-polymerační proces (olej ve styku se vzdušným kyslíkem) - probíhá oxidace a současně polymerace. To znamená že z jednoduchých molekul vznikají složité makromolekuly - z tekutiny se stává pevná látka. Rychlost schnutí ovlivňují pigmenty. Olej tuhne pomalu několik dní, měsíců, až roků. Po čase barvy žloutnou až tmavnou, ale to se dá ovlivnit například včelím voskem, který zlepšuje barevnost barevné vrstvy.

Techniky malby

  • Vrstvená

Každá předchozí vrstva musí být perfektně proschlá. Pro urychlení schnutí můžeme použít sikativ, který se dá koupit ve specializovaném obchodě s výtvarnými potřebami, nebo medium či terpentýn.

  • Ala Prima

Pochází z 19. století od francouzských realistů, např. Camille Corot, Monet, Théodore Rousseau, Gustave Courbet. Celý obraz se maluje na jeden zátah, do mokrých barev. Pro zpomalování tuhnutí barev si můžeme obstarat éterické oleje (rozmarýnový, levandulový), olej makový nebo ořechový.

  • Pastózní

Začala v baroku, hustá malba, hodně se používají tmavé barvy. Při této malbě se nedoporučují sikativy.

Související články