Pararula

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:Mineraly.sk - pararula.jpg
Pararula z oblasti Bystrá, Nízké Tatry

Pararula je přeměněná hornina, typ ruly, která vznikla vysokostupňovou přeměnou sedimentů. Termín pararula (paragneiss) zavedl v roce 1891 Karl Heinrich Rosenbusch.

Obsah

Vznik

Pararula vznikla přeměnou sedimentárních, zejména pelitických a drobových hornin v amfibolitové facii[1]. Patří k nejrozšířenějším regionálně přeměněným horninám.

Složení a vlastnosti

Hlavnými minerály pararul jsou křemen, živce, s vysokým podílem plagioklasu a slídy, z nichž většinou převládá biotit[1], při vyšším stupni přeměny může obsahovat i značný podíl aluminosilikátů jako jsou kyanit, andalusit a sillimanit, též cordierit, staurolit a granáty. Podle obsahu dalších minerálů se rozlišuje svorová pararula (s nízkým obsahem živců), pararula grafitová, dvojslídnatá, amfibol-biotitová atd. Kinzigit je označení granáto-grafitické pararuly[2].

Výskyt

V Českém masivu tvoří pararuly hlavní masu hornin moldanubika. Vyskytují se v Alpách, Schwarzwaldu a jinde. V Západních Karpatech jsou součástí veporického i tatrického krystalinika, kde většinou jde o pararuly s obsahem sillimanitu a granátu. Jsou známy z Považského Inovce, Malé Fatry, ve Vysokých a Nízkých Tatrách, stejně jako vystupují v krystaliniku zemplinika. Plagioklasové pararuly vystupují především v Slovenském rudohoří[3].

Použití

Pararuly nemají žádné významnější praktické použití ani větší ekonomický význam. Mohou být využity jako kamenná drť a stavební kámen.

Reference

  1. 1,0 1,1 Putiš, M.; Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.
  2. ttp://www.geologie.estranky.cz přístup: 28.8.2008
  3. Vladár, J., 1981; Encyklopédia Slovenska V. zväzok R - Š. Veda, Bratislava, s. 173

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Pararula