Pentachlorfenol

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 25. 9. 2013, 10:39; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Pentachlorfenol (též PCP) je chlorovaná organická sloučenina používaná jako pesticid. Vyrábí se od 30. let 20. století pod mnoha obchodními názvy.[1] Vyskytuje se ve dvou formách: jako samotný PCP a jako sodná sůl, která se lépe rozpouští ve vodě. V minulosti se PCP používal jako herbicid, insekticid, fungicid, algicid, dezinficiens a jako složka nátěrů proti tvorbě povrchových nánosů.[1] Aplikoval se na semena rostlin (pro nepotravinářské použití), kůži, zdivo, dřevo, do vody pro chladicí věže, do systémů pro spřádání lan a pro papírny. Jeho použití bylo významně omezeno kvůli vysoké toxicitě a pomalé biodegradaci.[2]

Existují dvě hlavní metody pro ochranu dřeva pomocí PCP. Tlakový proces zahrnuje umístění dřeva do tlakové nádoby, kde je ponořeno do PCP a vystaveno tlaku. Při beztlakovém procesu se PCP nanáší postřikem, nátěrem nebo namáčením do lázně. Ochrana dřeva znamená významnou úsporu nákladů, protože například ošetřené dřevěné sloupy vydrží cca 35 let, kdežto neošetřené jen asi 7 let.

Obsah

Vlastnosti

Za běžných podmínek těkavá šedá krystalická látka, s teplotou tání 190ºC, teplota varu 310ºC, dobře rozpustný v organických rozpouštědlech, tucích a olejích.

Použití

Zejména jako fungicid k ochraně dřeva nebo biocid ve zdivu či ve speciálním textilu. Jeho užívání jako herbicidu bylo zakázáno.

Rizika pro zdraví člověka

Může způsobit podráždění pokožky a dýchacích cest, poškození jater a ledvin, bolesti břicha. Je považován za karcinogen a látku toxickou pro reprodukci.

Reference

  1. 1,0 1,1 Consumer Factsheet on: Pentachlorophenol [online]. United Stated Environmental Protection Agency, 2006-11-28, [cit. 2008-02-26]. Dostupné online.  
  2. Fiege, H.; Voges, H.-M.; Hamamoto, T; Umemura, S.; Iwata, T.; Miki, H.; Fujita, Y.; Buysch, H.-J.; Garbe, D.; Paulus, W.. Phenol Derivatives. Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2000. DOI:10.1002/14356007.a19_313.  

Externí stánky