Peroxid vodíku

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 11. 9. 2016, 22:52; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Poleptání kůže 35% roztokem peroxidu vodíku

Peroxid vodíku (H2O2) (triviálně kysličník) je čirá kapalina, o něco viskóznější než voda. Patří mezi hydroxykyseliny. Má silné oxidační, ale i redukční vlastnosti a často se používá jako dezinfekce (3% vodný roztok). Rovněž se často využívají jeho bělící účinky při odbarvování vlasů, v ponorkách je částí pohonného média torpéd. Během druhé světové války byl používán jako raketové palivo ať už samostatně – jako jednosložkové palivo, tj. katalytickým rozkladem na paroplyn (nejznámější motory Hellmutha Waltera, popřípadě z pozdější doby „raketový pás - rocket belt“ z bondovek), nebo ve spojení s etylakoholem (lihem), hydrazinem nebo petrolejem (kerosenem). Při použítí s hydrazinhydrátem má samozápalné účinky - tj při smísení obou látek dojde k okamžitému samovznícení. Po válce se od použití peroxidu jako okysličovadla až na pár výjimek (Black Arrow) ustoupilo a místo toho se používá oxid dusičitý, který je ovšem prudce jedovatý. Naproti tomu katalytický rozklad peroxidu na paroplyn se jako pomocný zdroj v raketové technice používá od A4 (známější jako V-2) až po RD 107/108, což jsou hlavní motory prvního a druhého stupně ruské rakety R-7, v současnosti známé ve své nejvýkonnější verzi jako Sojuz U.

V současnosti se uvažuje o návratu k peroxidu především z ekologických důvodů. Peroxid vodíku je silnější kyselina než voda, poskytuje soli hydrogenperoxidy (HO2)- a peroxidy (O2)2-

Obsah

Příprava

Poprvé byl peroxid vodíku připraven v roce 1818 Louis Jacquesem Thénardem reakcí kyseliny sírové s peroxidem barnatým a odpařením nadbytečné vody za sníženého tlaku dle rovnice: BaO2 + H2SO4 → H2O2 + BaSO4 Nejdůležitější z peroxidů a výchozí složkou výše uvedené reakce je BaO2, vznikající při zahřívání BaO v kyslíkové atmosféře.

Výroba

Na 2-alkylantrachinon se působí vodíkem v přítomnosti katalyzátoru za vzniku 2-alkylantrachinolu. Zaváděním vzduchu se uvolňuje peroxid vodíku a zpět vzniká výchozí látka.

Reakce

Rozklad: 2H2O2 → 2H2O + O2 Rozklad zpomaluje např. močovina, kyselina fosforečná; naopak jej urychluje oxid manganičitý, manganistan draselný, jodid draselný, stříbro nebo platina. Reakcí s acetonem vzniká třaskavá sloučenina s názvem peroxoaceton. Přeměna na disulfan: H2O2 + 2 H2S → H2S2 + 2 H2O

Použití v medicíně

Peroxid vodíku je podle FDA (v USA) všeobecně považovaný za bezpečný (GRAS) jakožto antimikrobiální činidlo, oxidační činidlo a pro jiné účely schválené FDA[1]. Peroxid vodíku se díky svému oxidačnímu účinku používá po řadu let jako antiseptikum a dezinficiens. Přestože s růstem popularity jiných snadno dostupných prostředků OTC (prodej bez předpisu) využívání peroxidu vodíku pokleslo, stále ho používá mnoho nemocnic, lékařů a stomatologů.

Reference

  1. ↑ Sec. 184.1366 Hydrogen peroxide [online]. U.S. Government Printing Office via GPO Access, 2001-04-01, [cit. 2007-07-07]. Dostupné online.  
  2. ↑ SHEPHERD, Steven. Brushing Up on Gum Disease [online]. FDA Consumer, [cit. 2007-07-07]. Dostupné online.  
  3. ↑ MILANI, Massimo, Bigardi, Andrea; Zavattarelli, Marco Efficacy and safety of stabilised hydrogen peroxide cream (Crystacide) in mild-to-moderate acne vulgaris: a randomised, controlled trial versus benzoyl peroxide gel. Current Medical Research and Opinion, 2003, roč. 19, čís. 2, s. 135–138(4). Dostupné online. DOI:10.1185/030079902125001523.  
  4. ↑ Drugs to Control or Stimulate Vomiting. [s.l.] : Merck & Co., Inc. Dostupné online.  


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Peroxid_vod%C3%ADku“