Sluneční konstanta

Z Multimediaexpo.cz

Sluneční konstanta (též solární konstanta) je tok sluneční energie procházející plochou 1 m², kolmou na směr paprsků, za 1 s ve střední vzdálenosti Země od Slunce měřený mimo zemskou atmosféru. Konstanta zahrnuje celé spektrum slunečního záření, nejen viditelné světlo.

Změny sluneční konstanty. Žluté křivky ukazují denní družicová měření.

Vzhledem k tomu, že oběžná dráha Země je mírně excentrická, skutečný tok energie na Zemi během roku mírně kolísá. Odchylky proti hodnotě sluneční konstanty činí přibližně +/- 1,7%.

Obsah

Stanovení velikosti konstanty

Její hodnota se zhruba rovná 1 367 W/m2.[1][2] Při pokusech u určení sluneční konstanty z pozemských pozorování byla konstanta určena s nepřesností 2 % vzhledem k nestabilitě atmosférických podmínek a také proto, že atmosféra nepropouští sluneční záření v celém rozsahu spektra. Při novějších pozorováních (pomocí družic), které umožňují sledovat až 99,9 % spektrálního rozsahu, se zjistily malé změny hodnoty sluneční konstanty v závislosti na sluneční aktivitě, a to o 0,1 %. Tyto změny nemají vliv na momentální počasí, ovlivňují však dlouhodobé změny klimatu.

Množství energie dopadající na Zemi

Celkové množství záření přijímaného Zemí ze Slunce je určeno zemským průřezem (π R2), ale jak planeta rotuje, je tato energie distribuována na celý zemský povrch (4 π R2). Z toho důvodu je průměrná hodnota množství slunečního záření (tzv. insolace – oslunění) rovna jedné čtvrtině sluneční konstanty – kolem 342 W/m². Konkrétní množství sluneční energie dopadající v daném místě a čase na povrch je ovlivněno stavem atmosféry, zeměpisnou šířkou a ročním obdobím.

Historie měření

V roce 1884 se Samuel Pierpont Langley pokusil odhadnout velikost sluneční konstanty v Mount Whitney v Kalifornii, pokusil se také eliminovat vliv absorpce energie atmosférou (odečítáním hodnot v různých denních dobách). Bohužel dospěl k nesprávné hodnotě 2 903 W/m2, snad kvůli matematické chybě. Mezi roky 1902 a 1957, měření prováděná Charlesem Greeley Abbotem a dalšími z různých míst ve vysokých nadmořských výškách určila hodnotu mezi 1 322 a 1 465 W/m2. Abbott prokázal, že jedna z Langleyho korekcí byla chybně použita.

Sluneční konstanty planet

Planeta Sluneční konstanta W/m2Porovnání se Zemí
Merkur 9 040 6,7
Venuše 2 610 1,9
Země 1 366 1,0
Mars 590 0,4
Jupiter 50 0,04
Saturn 15 0,01
Uran 3,7 0,003
Neptun 1,5 0,001

Reference

  1. Dr.Theodor Landscheidt. SLUNEČNÍ AKTIVITA: DOMINANTNÍ FAKTOR V DYNAMICE KLIMATU [online]. Překlad Vladimír Hlaváč. Schroeter Institute for Research in Cycles of Solar Activity, Nova Scotia, Canada, [cit. 2008-06-07]. Dostupné online.  
  2. Michal Švanda. Proměnná sluneční konstanta. IAN - Instantní astronomické noviny [online]. 2003-01-21, čís. 468 [cit. 2008-06-07]. Dostupné online.