Statutární město

Z Multimediaexpo.cz

Statutární město je město, jehož správa je organizována (nebo může být organizována) podle základní městské vyhlášky nebo zemského zákona, přičemž se oba typy těchto právních norem označují jako statut města. Status statutárního města může znamenat buď právo města vydat statut města, nebo povinnost města vydat statut města.

V některých státech mají svůj statut (nebo právo vyhlásit statut) všechna města, popřípadě dokonce všechny obce, například na Slovensku, ve Slovinsku a v Itálii.

V České republice je statutárním městem město, které má právo si svoji správu organizovat podle základní městské vyhlášky, která se označuje jako statut města. Statutární města v České republice se na rozdíl od ostatních měst, obcí a městysů mohou členit na dílčí samosprávné části, jež jsou vymezeny právě ve statutu dotčeného statutárního města. Ač jím není zákonem stanoveno, je podle zvláštního zákona statutárním městem de facto i Praha, avšak formálně se namísto toho označuje jako hlavní město, což je status zahrnující v případě české metropole i znaky statutárního města.

V Rakousku je statutárním městem město, jehož správa je organizována podle zemského zákona, který se rovněž označuje jako statut města.

Obsah

Historie statutárních měst na území Rakousko-Uherska

Statutární města existovala v českých zemích již v letech 1850-1939 a 1945-1948. V té době také měla jejich území postavení odpovídající samostatnému politickému okresu. Před zánikem Rakouska-Uherska náleželo postavení statutárního města také městu Gorici a (dnes slovinským) městům Lublani, Mariboru, Celje a Ptuji. I tato města zároveň tvořila samostatný politický okres. Podobný koncept existoval i v Uhersku.

V letech 1949-1967 statutární města v českých zemích ani na Slovensku neexistovala. Od 1. ledna 1968 bylo toto postavení Brnu, Košicím, Ostravě a Plzni zákonem č. 69/1967 Sb., o národních výborech,[1] zase navráceno, nicméně se jako „statutární města“ oficiálně neoznačovala. Později byly vydány zákony č. 175/1968 Sb., o městě Brně, č. 40/1969 Sb., o městě Ostravě, a č. 41/1969 Sb., o městě Plzni. Praha a Bratislava měly status hlavního města. Od 24. listopadu 1990 se na základě nového zákona o obcích počet statutárních měst výrazně zvýšil, přičemž vlastní statut získala podle nového zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze,[2] i Praha. Situace na území Slovenska od roku 1990 je popsána v odstavci Slovensko.

Statutární města v České republice

Zákon o obcích, tedy zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a doplnění, uvádí taxativní výčet statutárních měst. Jejich statut vydává zastupitelstvo příslušného statutárního města ve formě obecně závazné vyhlášky.

Od 24. listopadu 1990 existovalo v České republice 13 statutárních měst (de facto se jím však stala i Praha, třebaže se tak oficiálně neoznačuje). Od 12. listopadu 2000 se jejich počet zvýšil o další 3 města na 16 (+ Praha). Od 1. ledna 2003 do 30. června 2006 existovalo v České republice 19 statutárních měst (+ Praha). Od 1. července 2006 se počet statutárních měst zvýšil o další 4 města (viz Seznam statutárních měst).

Od 1. ledna 2007 pouze Brno tvoří samostatný okres. Do 31. prosince 2006 tvořila samostatné okresy také města Ostrava a Plzeň, poté došlo od 1. ledna 2007 k rozšíření jejich okresů o ty okolní obce, pro které tato města vykonávají státní správu jako obec s rozšířenou působností. Zvláštním případem je Praha, která tvoří samostatný kraj.

Statutární město je samostatně spravováno zastupitelstvem města; dalšími orgány statutárního města jsou rada města, primátor, magistrát a zvláštní orgány města.

Členění statutárního města

Na rozdíl od ostatních měst, obcí a městysů se území statutárního města nebo jeho část může členit na samosprávné části, označované jako městské obvody nebo městské části, s vlastními orgány samosprávy. Tuto skutečnost určuje statut města a město v něm může na tyto územně samosprávné celky přenést některé své působnosti přenesené státní správy i samostatné působnosti. Statut hlavního města Prahy může vymezit jen městské části, protože jeho městské obvody stanoví zákon.

  • Městský obvod územně členěného statutárního města je spravován zastupitelstvem městského obvodu; dalšími orgány městského obvodu jsou rada městského obvodu, starosta, úřad městského obvodu a zvláštní orgány městského obvodu. V současné době se na městské obvody člení Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem a Pardubice. Zvláštním případem je Liberec, který má jen jeden městský obvod, Vratislavice nad Nisou, zbytek města je spravován přímo orgány města.
  • Městská část územně členěného statutárního města je spravována zastupitelstvem městské části; dalšími orgány městské části jsou rada městské části, starosta, úřad městské části a zvláštní orgány městské části. V současnosti se na městské části člení Praha a Brno. Zvláštním případem je Opava, která má osm okrajových městských části, centrum města je spravováno přímo orgány města.

Seznam statutárních měst

Statutární města od 24. listopadu 1990

Statutární města od 12. listopadu 2000

Statutární města od 1. ledna 2003

Statutární města od 1. července 2006

Statutární města do 30. listopadu 1928

V českých zemích existovalo celkem 11 statutárních měst.

Jméno Země
Praha Království české (od 1. května 1850[3])
Liberec Království české (od 21. prosince 1850,[3] 15. dubna 1923 přichází o politickou agendu[4])
Brno Markrabství moravské (od roku 1850[3])
Jihlava Markrabství moravské (v letech 1864–1928[3][5])
Kroměříž Markrabství moravské (v letech 1870–1928[3][5])
Olomouc Markrabství moravské (od roku 1850[3])
Uherské Hradiště Markrabství moravské (v letech 1867–1928[3][5])
Znojmo Markrabství moravské (v letech 1867–1928[3][5])
Opava Vévodství slezské (od roku 1850,[3] 18. srpna 1924 přichází o politickou agendu[6])
Frýdek Vévodství slezské (v letech 1869–1928[3][5])
Bílsko Vévodství slezské (od roku 1869,[3] po roce 1920 součást Polska)

Statutární města od 1. prosince 1928

V zemi České

V zemi Moravskoslezské

Statutární města v letech 1945 - 1948

V zemi České

V zemi Moravskoslezské

Statutární města v Rakousku

V Rakousku existuje obdobná koncepce statutárních měst, ovšem na rozdíl od českých mají zdejší statutární města automaticky postavení obodobné politickému okresu. Statut příslušného statutárního města vydává a schvaluje zemský sněm územně příslušné spolkové země. Zdejší města si mohou zažádat o postavení statutárního města v případě, že mají více než 20 000 obyvatel.

Poté co udělení postavení statutárního města schválí příslušná zemská vláda a následně spolková vláda, je jim toto postavení uděleno na tak dlouho, dokud neohrožuje některý z národních zájmů. V Rakousku však existují i mnohem menší statutární města, která mají toto postavení z historických důvodů. Jedná se především o města Eisenstadt a Rust, která si roku 1921 uhájila svůj statut, pocházející z předchozích dob, kdy v rámci Uherského království měla postavení svobodných měst. Během německé okupace v letech 1938-1945 se statutární města označovala jako městské okresy (Stadtkreise), byla spravována na základě německého obecního zřízení (Deutsche Gemeindeordnung) a neměla žádný vlastní statut.

Vedle obecní správy má statutární město na starosti také správu politického okresu, který jeho území automaticky tvoří. Stejně jako v Česku mají i rakouská statutární města místo městského úřadu magistrát, který automaticky plní i funkce okresního úřadu (v Rakousku nazývaného okresní hejtmanství - Bezirkshauptmannschaft). V jeho čele stojí starosta (Bürgermeister), který je hlavou města a současně i hlavou okresní správy. Vídeň tvoří samostatnou spolkovou zemi a tak jeho magistrát plní také úkoly, jež mají na starosti orgány spolkových zemí. Vídeňský starosta je tedy z titulu svojí funkce předsedou zemské vlády Vídně.

Členění rakouských statutárních měst

Pouze Vídeň a Štýrský Hradec se podobně jako některá statutární města v Česku člení na samosprávné městské části, které se ve Vídni označují jako městské okresy (německy Gemeindebezirke), zatímco ve Štýrském Hradci jako městské obvody (německy Stadtbezirke).

Seznam rakouských statutárních měst

V Rakousku existuje celkem 15 statutárních měst:

Město Spolková země Statutárním městem od Poznámka
Eisenstadt Burgenland 1921 předtím od roku 1648 obdobné postavení v rámci Uherska
Štýrský Hradec (Graz) Štýrsko
Innsbruck Tyrolsko
Klagenfurt Korutany 1850
Kremže (Krems an der Donau) Dolní Rakousko 1938
Linec (Linz) Horní Rakousko 1866
Rust Burgenland 1921 předtím od roku 1681 obdobné postavení v rámci Uherska
Salzburg Salcbursko 1869
Sankt Pölten Dolní Rakousko 1922
Steyr Horní Rakousko 1867
Villach Korutany 1932
Waidhofen an der Ybbs Dolní Rakousko 1868
Wels Horní Rakousko 1964
Vídeň (Wien) Vídeň 1850 do roku 1921 v rámci Dolního Rakouska
Wiener Neustadt Dolní Rakousko 1866

Slovensko

Ve srovnání s Českou republikou či Rakouskem se situace na Slovensku od roku 1990 liší tím, že zde mají vlastní statut automaticky všechna města i obce. V čele měst zde stojí automaticky primátor, čímž se liší od obyčejných obcí, v jejichž čele stojí starosta. Přesto však pouze košický a bratislavský městský úřad nesou označení magistrát, zatímco městské úřady ostatních slovenských měst nesou označení městský úřad (slovensky mestský úrad), obecní úřady pak označení obecní úřad (slovensky obecný úrad).

Slovinsko a Itálie

Ve Slovinsku a Itálii je situace obdobná jako na Slovensku. Také zde mají vlastní statut všechna města i obce. Starostové slovinských měst a obcí se však označují termínem župan, starostové italských měst a obcí italským termínem sindaco.

Související články

Reference

  1. ↑ Zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech
  2. ↑ Zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze
  3. ↑ 3,00 3,01 3,02 3,03 3,04 3,05 3,06 3,07 3,08 3,09 3,10 Jan Tesař: Historie a současnost statutárních měst, diplomová práce obhájená na Fakultě ekonomicko-správní Univerzity Pardubice v roce 2009
  4. ↑ Vyhláška presidenta zemské správy politické v Praze ze dne 6. dubna 1923, č. 68/1923 Sb., kterou se magistrátu města Liberce odnímá agenda politického úřadu
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 § 3 vládního nařízení ze dne 27. října 1928, č. 174/1928 Sb., jímž se v zemi České a Moravskoslezské určují obvody a sídla okresních úřadů a některá města se zvláštním statutem podrobují všeobecně platným obecním zřízením
  6. ↑ Vyhláška presidenta zemské správy politické ve Slezsku ze dne 7. srpna 1924, č. 184/1924 Sb., kterou se purkmistrovskému úřadu (magistrátu) města Opavy odnímá agenda politického úřadu
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 7,5 7,6 § 3 odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 121/1945 Sb., o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory
  8. ↑ Vládní nařízení ze dne 30. března 1942, č. 142/1942 Sb., jímž se prohlašuje Plzeň za město se zvláštním statutem
  9. ↑ Vládní nařízení ze dne 29. května 1941, č. 236/1941 Sb., jímž se prohlašuje Moravská Ostrava za město se zvláštním statutem


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Statut%C3%A1rn%C3%AD_m%C4%9Bsto“