Thallium

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(→Externí odkazy: Vylepšení)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 22. 10. 2013, 13:42

Thallium
Thallium
Atomové číslo81
Relativní atomová hmotnost204,3833(2) amu
Elektronová konfigurace [Xe] 4f14 5d10 6s2 6p1
Elektronegativita (Pauling)1,62
Teplota tání304 °C (577 K)
Teplota varu1473 °C (1746 K)
Hustota11,85 g.cm-3
Hustota při teplotě tání11,22 g.cm-3
Registrační číslo CAS7440-28-0
Tvrdost1,2
Kovové thallium v argonové atmosféře

Thallium, chemická značka Tl, lat. Thallium je značně toxický měkký, lesklý kov bílé barvy.

Obsah

Základní fyzikálně - chemické vlastnosti

Velmi řídce se vyskytující kovový prvek, nalézající se obvykle jako příměs v sulfidických rudách. V přírodě se vyskytuje pouze ve formě sloučenin, v mocenství Tl+1 a Tl+3. Objevil jej roku 1861 sir William Crookes při spektroskopickém zkoumání obsahu telluru ve zbytcích po zpracování sulfidických rud.

Výskyt a výroba

  • Thallium je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 0,5-2 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými technikami, udává se, že je nižší než 0,01 μg/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom thallia přibližně 300 miliard atomů vodíku.
Zkorodované thallium
  • V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs, především v sulfidických rudách mědi, olova a zinku. Odpad po zpracování těchto rud slouží pak jako surovina pro přípravu čistého thallia elektrolýzou. V některých lokalitách se také nachází ve zvýšené koncentraci v jílových minerálech a žule.

Využití

  • Většina produkce se spotřebovává v elektronice. Je důležitým prvkem při výrobě některých polovodičů, např. tranzistorů, fotočlánků s citlivostí v infračervené oblasti spektra, a supravodičů.
  • Sloučeniny thalia jsou značně toxické, a používají se proto jako základní součást některých prostředků na hubení krys, dalších hlodavců i hmyzu, za což si tyto přípravky zasloužili neblahou kritiku.
  • Thallium nachází uplatnění při výrobě speciálních skel. Jde o slitiny se sírou, selenem a arzenem, které poskytují velmi těžká, ale snadnou tavitelná (teplota tání 125-150 °C) skla s mimořádně velkou odrazivostí, tedy s vysokým lomem světla.
  • Přidává se do lehkotavitelných slitin.
  • Výbojky plněné parami thallia vydávají zelené světlo.
  • Jeho slabými roztoky se impregnuje dřevo a moří obilí před výsevem.
  • Slouží k výrobě detekčních členů pro měření úrovně gama radiace v atomových elektrárnách a jaderném výzkumu.

Zdravotní rizika

Thallium je považováno za mimořádně toxický prvek. V mnoha státech světa proto již bylo zakázáno používat jej jako součást nástrah na krysy a mravence. V hutním a metalurgickém průmyslu hrozí expozice pracovníků thalliem v poletavém prachu. Jako maximální přípustná dávka bylo určeno množství 0,1 mg Tl na 1 m2 pokožky za pracovní směnu. Při dlouhodobějším styku se solemi thalia dochází k vypadávání vlasů a soli thalia jsou pokládány za potenciálně karcinogenní. Thallium postihuje periferní nervy a později jed poškozuje mozkové centrum a vnitřní orgány. Smrtelná dávka je menší než jeden gram, avšak lékaři již dnes znají protilátku, kterou je pruská modř. Pro tyto vlastnosti je thallium oblíbené mezi traviči.

Literatura

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

  • Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
  • Chemický vzdělávací portál [2]
  • WebElements (anglicky) [3]
  • Periodická tabulka prvků [4]


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Thallium
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Thallium“