Walliské Alpy
Z Multimediaexpo.cz
(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi) |
(+ Výrazné vylepšení) |
||
| Řádka 13: | Řádka 13: | ||
| hornina = [[žula]], [[serpentinit]], [[amfibol]] | | hornina = [[žula]], [[serpentinit]], [[amfibol]] | ||
| poznámka = | | poznámka = | ||
| - | | povodí =}} | + | | povodí =}}[[File:Cervin 2 by grunk.jpg|thumb|240px|[[Matterhorn]] – 4478 m n. m.]] |
| - | [[ | + | [[File:Dent blanche.jpg|thumb|240px|Dent Blanche - 4356 m n. m.]] |
| - | [[ | + | '''Walliské Alpy''' (také '''Penninské Alpy''') patří do [[Švýcarské Alpy|švýcarských Alp]] a představují vedle skupiny [[Mont Blanc]] nejvýznamnější a také nejvíce vyhledávanou oblast [[alpy|Alp]]. Obrovské území tohoto gigantického valu vysokých [[horský štít|štít]]ů a mohutných [[ledovec|ledovců]] je geograficky rozděleno mezi [[Švýcarsko]] a [[Itálie|Itálii]]. Na území ''Walliských Alp'' se nachází více jak 35 [[vrchol (topografie)|vrchol]]ů vyšších 4 000 [[metr|metrů]]. Pohoří se tak svou průměrnou výškou zařazuje na první místo v [[Evropa|Evropě]]. |
| - | '''Walliské Alpy''' (také '''Penninské Alpy''') patří do [[Švýcarské Alpy|švýcarských Alp]] a představují vedle skupiny [[Mont Blanc]] nejvýznamnější a také nejvíce vyhledávanou oblast [[alpy|Alp]]. Obrovské území tohoto gigantického valu vysokých [[horský štít|štít]]ů a mohutných [[ledovec|ledovců]] je geograficky rozděleno mezi [[Švýcarsko]] a [[Itálie|Itálii]]. Na území ''Walliských Alp'' se nachází více jak 35 [[vrchol (topografie)|vrchol]]ů vyšších | + | |
== Poloha == | == Poloha == | ||
| Řádka 22: | Řádka 21: | ||
== Geologie == | == Geologie == | ||
| - | Geologicky je pohoří tvořeno hned několika typy [[hornina|hornin]] - [[vulkanická hornina|vulkanickými]], [[sedimentární hornina|sedimentárními]] a [[metamorfovaná hornina|metamorfovanými]]. Typickým zástupcem je zelený [[serpentit]] a [[amfibol]]ity. V masivu [[Monte Rosa|Monte Rosy]] však můžeme narazit na několik [[minerál|minerálů]] | + | Geologicky je pohoří tvořeno hned několika typy [[hornina|hornin]] - [[vulkanická hornina|vulkanickými]], [[sedimentární hornina|sedimentárními]] a [[metamorfovaná hornina|metamorfovanými]]. Typickým zástupcem je zelený [[serpentit]] a [[amfibol]]ity. V masivu [[Monte Rosa|Monte Rosy]] však můžeme narazit na několik [[minerál|minerálů]] – [[arsenopyrit]], [[argentifer]] a další. |
== Rozdělení pohoří - Horopis == | == Rozdělení pohoří - Horopis == | ||
| - | [[Pohoří]] pro svou velkou rozlohu (8 300 | + | [[Pohoří]] pro svou velkou rozlohu (8 300 km<sup>2</sup>) a mnohdy zcela odlišnou tvář dělíme na několik celků. |
* ''skupina'' '''Golliat''' ([[Golliat]] - 3238 m) | * ''skupina'' '''Golliat''' ([[Golliat]] - 3238 m) | ||
* ''skupina'' '''Combin''' ([[Grand Combin]] - 4314 m) | * ''skupina'' '''Combin''' ([[Grand Combin]] - 4314 m) | ||
| Řádka 39: | Řádka 38: | ||
== Zalednění == | == Zalednění == | ||
| - | [[ | + | [[File:Panorama Monte Rosa Hut 1.jpg|thumb|240px|Ledovec Gornergletscher]] |
''Walliské Alpy'' jsou nejvíce zaledněným masivem [[alpy|Alp]]. Většina velkých [[ledovec|ledovců]] je soustředěna na [[sever]] území ([[Švýcarsko]]). Největšími ledovci jsou Findelgletscher, Glacier Otemma, Zmuttgletscher, [[Gornergletscher]]. Jejich povrch je dnes 112 km². Na [[Itálie|italské]] straně je zalednění minimální. Pouze v oblasti hlavního hřebene najdeme v pásmu [[Matterhorn]] - [[Breithorn]] - [[Monte Rosa]]. | ''Walliské Alpy'' jsou nejvíce zaledněným masivem [[alpy|Alp]]. Většina velkých [[ledovec|ledovců]] je soustředěna na [[sever]] území ([[Švýcarsko]]). Největšími ledovci jsou Findelgletscher, Glacier Otemma, Zmuttgletscher, [[Gornergletscher]]. Jejich povrch je dnes 112 km². Na [[Itálie|italské]] straně je zalednění minimální. Pouze v oblasti hlavního hřebene najdeme v pásmu [[Matterhorn]] - [[Breithorn]] - [[Monte Rosa]]. | ||
* Největší z nich a současný druhý největší ledovec v celých Alpách je '''Gornergletscher'''. Jeho povrch dosahuje velikosti 68,86 [[Kilometr čtvereční|km²]]. Sestává celkem z 12 menších ledovců - Bodengletscher, Gornergletscher, Furggletscher, Oberer a Untere Theodulgletscher, Kleinmatterhornergletscher, Trifjigletscher, Breithorngletscher, Schwärzegletscher, Zwillingsgletscher, Grenzgletscher a Monte Rosa Gletscher a ze dvou ledovcových plató - Plateau Rosa a Breithornplateau. Nejhezčí pohled na [[ledovec]] je z hřebene [[Gornergrat]]. | * Největší z nich a současný druhý největší ledovec v celých Alpách je '''Gornergletscher'''. Jeho povrch dosahuje velikosti 68,86 [[Kilometr čtvereční|km²]]. Sestává celkem z 12 menších ledovců - Bodengletscher, Gornergletscher, Furggletscher, Oberer a Untere Theodulgletscher, Kleinmatterhornergletscher, Trifjigletscher, Breithorngletscher, Schwärzegletscher, Zwillingsgletscher, Grenzgletscher a Monte Rosa Gletscher a ze dvou ledovcových plató - Plateau Rosa a Breithornplateau. Nejhezčí pohled na [[ledovec]] je z hřebene [[Gornergrat]]. | ||
| Řádka 47: | Řádka 46: | ||
== Významné vrcholy == | == Významné vrcholy == | ||
| - | [[ | + | [[Soubor:Dufourspitze from Nordend.jpg|thumb|240px|Dufourspitze - 4 634 m n. m.]] |
* [[Dufourspitze]] - (4 634 m) | * [[Dufourspitze]] - (4 634 m) | ||
* [[Nordend]] (4609 m) | * [[Nordend]] (4609 m) | ||
| Řádka 62: | Řádka 61: | ||
== Turismus == | == Turismus == | ||
| - | [[ | + | [[File:Picswiss VS-01-07.jpg|thumb|240px|Elektromobily v Zermattu]] |
| - | [[ | + | [[Soubor:Saas-Fee-aerial-1.jpg|thumb|240px|Středisko Saas Fee]] |
| - | + | ||
Turisticky je [[pohoří]] velmi dobře zpřístupněno. Do závěru všech severních dolin vedou dobré [[silnice]], podhorské [[obec|obce]] a sportovní střediska jsou připravena ubytovat mnoho tisíc hostů. Největší turistický nápor narazíme především ve dvou nejslavnějších centrech pohoří - [[Saas Fee]] a v [[Zermatt]]u. Zde je preventivně zaveden zákaz vjezdu motorových vozidel. Jezdí zde originální [[elektromobil|elektromobily]]. Opak je v dolinách [[Aniviers]], [[Hérens]], [[Bagnes]] či [[Binntal]]. V nich narazíme na člověka jen zřídka. V dolinách [[Valtournenche]], [[Gressoney]], [[Valsesia]] a [[Anzasca]] je díky [[lanovka|lanovkám]] možno snadno a pohodlně dospět až k ledovému dechu hor. Vzhledem k profilu [[pohoří]] s množstvím velmi vysokých hor, těžko schůdných sedel a [[ledovec|ledovci]], se běžná [[turistika]] příliš neprovozuje. Jedná se zde o [[vysokohorská turistika|vysokohorskou turistiku]] či [[horolezectví]]. | Turisticky je [[pohoří]] velmi dobře zpřístupněno. Do závěru všech severních dolin vedou dobré [[silnice]], podhorské [[obec|obce]] a sportovní střediska jsou připravena ubytovat mnoho tisíc hostů. Největší turistický nápor narazíme především ve dvou nejslavnějších centrech pohoří - [[Saas Fee]] a v [[Zermatt]]u. Zde je preventivně zaveden zákaz vjezdu motorových vozidel. Jezdí zde originální [[elektromobil|elektromobily]]. Opak je v dolinách [[Aniviers]], [[Hérens]], [[Bagnes]] či [[Binntal]]. V nich narazíme na člověka jen zřídka. V dolinách [[Valtournenche]], [[Gressoney]], [[Valsesia]] a [[Anzasca]] je díky [[lanovka|lanovkám]] možno snadno a pohodlně dospět až k ledovému dechu hor. Vzhledem k profilu [[pohoří]] s množstvím velmi vysokých hor, těžko schůdných sedel a [[ledovec|ledovci]], se běžná [[turistika]] příliš neprovozuje. Jedná se zde o [[vysokohorská turistika|vysokohorskou turistiku]] či [[horolezectví]]. | ||
Aktuální verze z 17. 12. 2016, 16:50
Walliské Alpy (také Penninské Alpy) patří do švýcarských Alp a představují vedle skupiny Mont Blanc nejvýznamnější a také nejvíce vyhledávanou oblast Alp. Obrovské území tohoto gigantického valu vysokých štítů a mohutných ledovců je geograficky rozděleno mezi Švýcarsko a Itálii. Na území Walliských Alp se nachází více jak 35 vrcholů vyšších 4 000 metrů. Pohoří se tak svou průměrnou výškou zařazuje na první místo v Evropě.
Obsah |
Poloha
Sever území je dán tokem řeky Rhóna, který odděluje Walliské Alpy od Bernských Alp. Jižní okraj je tvořen hlubokým údolím Valle d'Aosta. To tvoří hranici mezi Walliskými a Grajskými Alpami. Krátkou západní hranici s masivem Mont Blanc tvoří údolí Val Ferret. Na východě je od Lepontinských Alp dělí řeka Toce ( Val Antigorio, Val d´Ossola a Lago Maggiore).
Geologie
Geologicky je pohoří tvořeno hned několika typy hornin - vulkanickými, sedimentárními a metamorfovanými. Typickým zástupcem je zelený serpentit a amfibolity. V masivu Monte Rosy však můžeme narazit na několik minerálů – arsenopyrit, argentifer a další.
Rozdělení pohoří - Horopis
Pohoří pro svou velkou rozlohu (8 300 km2) a mnohdy zcela odlišnou tvář dělíme na několik celků.
- skupina Golliat (Golliat - 3238 m)
- skupina Combin (Grand Combin - 4314 m)
- skupina Ruinette (La Ruinette - 3875 m)
- skupina Weisshorn (Weisshorn - 4506 m)
- skupina Matterhorn (Matterhorn - 4478 m)
- skupina Monte Rosa (Dufourspitze - 4634 m)
- skupina Lyskamm (Lyskamm - 4532 m)
- skupina Mischabel (Dom - 4545 m)
- skupina Weissmies (Weissmies - 4023 m)
- skupina Monte Leone (Monte Leone - 3553 m)
- skupina Blinnenhorn (Blinnenhorn - 3374 m)
Zalednění
Walliské Alpy jsou nejvíce zaledněným masivem Alp. Většina velkých ledovců je soustředěna na sever území (Švýcarsko). Největšími ledovci jsou Findelgletscher, Glacier Otemma, Zmuttgletscher, Gornergletscher. Jejich povrch je dnes 112 km². Na italské straně je zalednění minimální. Pouze v oblasti hlavního hřebene najdeme v pásmu Matterhorn - Breithorn - Monte Rosa.
- Největší z nich a současný druhý největší ledovec v celých Alpách je Gornergletscher. Jeho povrch dosahuje velikosti 68,86 km². Sestává celkem z 12 menších ledovců - Bodengletscher, Gornergletscher, Furggletscher, Oberer a Untere Theodulgletscher, Kleinmatterhornergletscher, Trifjigletscher, Breithorngletscher, Schwärzegletscher, Zwillingsgletscher, Grenzgletscher a Monte Rosa Gletscher a ze dvou ledovcových plató - Plateau Rosa a Breithornplateau. Nejhezčí pohled na ledovec je z hřebene Gornergrat.
- Ledovec Findelgletscher zaujímá plochu 19,09 km² a je pojmenován po lokalitě Findeln, která se nachází nad Zermattem. Až k ní zasahoval ledovec ještě v 19. století. Od této doby ledovec ustoupil o 2,7 km.
- Zmuttgletscher je nejmenší ledovec v této kotlině, jeho plocha je 16,98 km². Tento ledovec je napájen ze tří menších ledovců. Nejhezčí pohled na něj je od chaty Schönbielhütte.
- Připomenout je ale také nutné dnes již velmi ustoupivší ledovec pod severní stěnou Matterhornu - Matterhorngletscher. Jeho povrch je dnes pouhých 2,2 km². Na tomto ledovci skončilo svůj život mnoho významných pionýrů alpinismu i neznámých horolezců při neúspěšných pokusech o dosažení vrcholu Matterhorn. Zde skončili v roce 1865 svůj osud i první přemožitelé tohoto symbolu Alp - Hadow, Croz, Hudson a lord Douglas.
Významné vrcholy
- Dufourspitze - (4 634 m)
- Nordend (4609 m)
- Punta Gnifetti (4 559 m)
- Dom (4 545 m)
- Lyskamm (4 532 m)
- Weisshorn (4 506 m)
- Täschhorn (4 491 m.)
- Matterhorn (4 478 m.)
- Dent Blanche (4 356 m)
- Grand Combin (4 314 m)
- Breithorn (4 165 m)
- Bishorn (4 153 m)
Turismus
Turisticky je pohoří velmi dobře zpřístupněno. Do závěru všech severních dolin vedou dobré silnice, podhorské obce a sportovní střediska jsou připravena ubytovat mnoho tisíc hostů. Největší turistický nápor narazíme především ve dvou nejslavnějších centrech pohoří - Saas Fee a v Zermattu. Zde je preventivně zaveden zákaz vjezdu motorových vozidel. Jezdí zde originální elektromobily. Opak je v dolinách Aniviers, Hérens, Bagnes či Binntal. V nich narazíme na člověka jen zřídka. V dolinách Valtournenche, Gressoney, Valsesia a Anzasca je díky lanovkám možno snadno a pohodlně dospět až k ledovému dechu hor. Vzhledem k profilu pohoří s množstvím velmi vysokých hor, těžko schůdných sedel a ledovci, se běžná turistika příliš neprovozuje. Jedná se zde o vysokohorskou turistiku či horolezectví.
Lanovky
- Gornergratbahn
Nejvyšší po povrchu vedená ozubnicová lanová dráha v Evropě. Horní stanice Gornergrat se nachází ve výšce 3 089 m. Byla uvedena do provozu již v roce 1898. Délka dráhy je 9,4 km, největší stoupání 200 ‰, rozchod kolejí 1 000 mm. Jízda z Zermattu na Gornergrat trvá asi 45 minut. Východisko na túry v oblasti Dufourspitze a na chatu Monte Rosa Hütte. - Lanová dráha na Klein Matterhorn
Nejvýše položená kabinová lanová dráha v Evropě byla uvedena do provozu v prosinci 1979. Spojuje Trockener Steg (2 929 m) s vrcholem Klein Matterhorn (3 820 m). Délka této lanovky je 3 778 m, jízda trvá 8,5 minuty, přepravní kapacita 600 osob / hodinu. K vybudování horní stanice lanovky bylo nutné na vrchol Klein Matterhorn dopravit 2 000 m³ betonu. Dopravu zajišťovaly helikoptéry. Unikátní je konstrukce záchrany při poruše nebo havárii - do provozu se uvádí záchranná kabina pro 12 osob s nezávislým napájením dieselovým motorem. Východisko do oblasti Breithornu, sedla Theodulpass a na Furgggrat. - Sunnega-Bahn
Největší horská podzemní dráha v Evropě byla zprovozněna v listopadu 1980, tunely a štoly jsou dlouhé celkem 1 696 m. Rychlost dráhy, která sestává z kabinek a vagónků bez sedaček, je 36 km/h. Přepravní kapacita dosahuje 2 600 osob /hodinu. Východisko do oblasti Rothornu a Rimfischhornu.
Externí odkazy
- Penninské - Walliské Alpy (anglicky)
- Alpská pohoří - Walliser Alpen
- Průvodce po evropských horách (Italské Alpy - západ a Švýcarské Alpy)
|
|
 Pohoří v Alpách na území Švýcarska
|
|---|
|
Adulské Alpy • Albula • Appenzellské Alpy • Bernina • Bernské Alpy • Freiburské Alpy • Glarnské Alpy • Gotthard • Chablais-Faucigny • Jura • Livigno • Masiv Mont Blanc • Platta • Plessurské Alpy • Rätikon • Samnaun • Sesvenna • Schwyzské Alpy • Silvretta • Tambo • Tessinské Alpy • Urnské Alpy • Walliské Alpy |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |