Zabrání věci podle trestního řádu představuje významný zásah do práv vlastníka, a proto nemůže být rozhodování o použití tohoto institutu pouhou formalitou (TZ61/2018)

Z Multimediaexpo.cz

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) vyhověl ústavní stížnosti společnosti G. S. G. s. r. o. (anonymizováno) a zrušil usnesení Okresního soudu Plzeň – město a usnesení Krajského soudu v Plzni, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky vlastnit majetek a právo na soudní ochranu.

Ústavní stížností napadená usnesení byla vydána v rámci trestního řízení, v němž došlo k odsouzení osob, mj. společníků a jednatelů stěžovatelky, ze spáchání přečinu šíření toxikomanie. Tohoto přečinu se měly dopustit tím, že se podílely na provozování obchodu nabízejícího vše potřebné pro pěstování konopí s vysokým obsahem THC (tzv. grow shop). Součástí rozsudku byly výroky o ochranných opatřeních zabrání věci. Zabráno bylo v souladu s § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku zboží určené k prodeji a další vybavení. Samostatně pak bylo usnesením Okresního soudu Plzeň - město podle § 102 trestního zákoníku stěžovatelce uloženo ochranné opatření zabrání věci spočívající v zabrání finanční hotovosti ve výši 56 200 Kč, zajištěné při prohlídce prodejny stěžovatelky, a podle téhož ustanovení bylo uloženo zabrání veškerých finančních prostředků nacházejících se ke dni 28. 1. 2015 na bankovním účtu stěžovatelky. Okresní soud odůvodnil napadené rozhodnutí tím, že nebyly splněny podmínky pro zabrání věci dle § 101 odst. 2 trestního zákoníku, neboť chyběla nepochybná jistota, že předmětné finanční prostředky jsou součástí výtěžku z trestné činnosti. Soud zdůraznil, že stěžovatelka provozovala i zákonu neodporující obchodní činnost v podobě prodeje potravin, přičemž výtěžek z trestné činnosti nelze nijak oddělit. Byl však shledán důvod k zabrání finančních prostředků podle § 102 trestního zákoníku, tj. jakožto náhradních hodnot za výnos z trestné činnosti. Stěžovatelkou podanou stížnost Krajský soud v Plzni zamítl. Stěžovatelka se poté obrátila s ústavní stížností na Ústavní soud s tvrzením, že rozhodnutí obecných soudů porušila její ústavně zaručená práva, zejména právo vlastnit majetek a právo podnikat. Předně namítá, že zabrané finanční prostředky nepochází z trestné činnosti, nejsou jejím výnosem, pochází z obchodní činnosti různého zaměření, a proto nemohly být zabrány ani podle § 102 trestního zákoníku.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Podle náhledu Ústavního soudu představuje zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty podle trestního řádu významný zásah do práv vlastníka této věci a z toho důvodu nemůže být rozhodování o použití tohoto institutu pouhou formalitou. Jestliže obecné soudy nedospěly k jednoznačnému závěru o původu předmětných finančních prostředků a aniž by vyvrátily verzi jejich legálního původu prosazovanou stěžovatelkou, rozhodly o jejich zabrání, porušily tím ustanovení § 102 trestního zákoníku. Současně tím tak došlo i k porušení základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z tohoto důvodu Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a napadená usnesení zrušil.

  • Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1849/17 je dostupný zde (239 KB, PDF).
  • Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

Kontakt

  • Ústavní soud (Brno, 29.5. 2018, TZ 61/2018)
  • Joštova 8, 660 83 Brno 2
  • Telefon: (+420) 542162111
  • Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169
  • Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
  • Web: http://www.usoud.cz/



Tisková zpráva je součástí Katalogu firem a představuje placené reklamní sdělení.