Multimediaexpo.cz:Článek dne/Archiv

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Zde je archiv článků DNE pro rok 2012, které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).

Všechny články se vkládají pomocí šablon.


Václav Havel (* 5. října 1936, † 18. prosince 2011) byl slavný český spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, celosvětově respektovaná osobnost, poslední prezident Československa a první prezident České republiky.

Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině. Jeho dědeček postavil pražský Palác Lucerna, jeho strýc založil Filmové studio Barrandov. Byl členem Junáka v letech 1947–1949. Po komunistickém puči v roce 1948 nebylo umožněno Václavu Havlovi po ukončení základní školy dále řádně studovat. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a večerně studoval gymnázium. Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, a proto krátce studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik (nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí) a dálkově studoval dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 1964 byla uvedena jeho první hra Zahradní slavnost. V roce 1964 se Václav Havel po osmileté známosti oženil se svou první ženou Olgou Šplíchalovou, která jej provázela těžkými životními zkouškami.

Během Pražského jara 1968 působil v Klubu nezávislých spisovatelů a Klubu angažovaných nestraníků. S nástupem tzv. normalizace, která následovala po potlačení Pražského jara 1968 vojsky Varšavské smlouvy, musel opustit divadlo. V roce 1975 založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice. Soustavně vystupoval proti politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Gustavu Husákovi a vyvrcholením této činnosti bylo publikování Charty 77 v lednu roku 1977. Tyto politické aktivity jej stály 5 let života strávených ve vězení. Mezinárodní lidskoprávní organizací Amnesty International byl adoptován jako vězeň svědomí.


43. článek dne...(do 10. ledna 2012)


Edmund Hillary (* 20. července 1919, † 11. ledna 2008) byl slavný novozélandský horolezec a průzkumník, který jako vůbec první člověk vystoupil na horu Mount Everest. Vrcholku této hory vysoké 8 850 metrů dosáhl 29. května 1953 se šerpou Tenzingem Norgayem.

V roce 1951 se zúčastnil britské výpravy na Mount Everest vedené velezkušeným Ericem Shiptonem. Cílem nebylo dobýt nejvyšší horu světa, ale najít cestu k ní přes Nepál, který čerstvě otevřel hranice. Výprava se nezdařila na 100 %, cesta však nalezena byla.

Jelikož nepálská vláda na rok 1952 udělila povolení na Mount Everest jen švýcarské výpravě, rozhodla se Královská zeměpisná společnost a Klub alpinistů, že vypraví alespoň pokusnou výpravu na získání zkušeností. Výpravu vedl znovu Eric Shipton. Jelikož se Švýcarům pokus o výstup na Mount Everest nezdařil, tak se všechna píle, výstroj a lidé začali připravovat na pokus v roce 1953.

Celá výprava do Indie dorazila v březnu 1953. Po aklimatizačním období se v květnu 1953 dostala až k úbočí Mount Everestu. Po zdlouhavém a velmi namáhavém postupu vzhůru se konečně vydala 1. skupina Charles Evans a Tom Bourdillon na 1. pokus o výstup na vrchol. Bohužel se dostali „jen“ do výšky 8 500 m n. m. Přesto to bylo výš, než kterýkoliv člověk před nimi. Všechno tedy směřovalo k 2. pokusu, kterého se měl zúčastnit právě Ed Hillary a velmi zkušený šerpa Tenzing Norgay, který se zúčastnil i neúspěšné švýcarské výpravy. Pokus začal 28. května postupně se z táboru VIII dostali až do táboru IX, kde přečkali noc. Ráno vyrazili, obtěžkáni kyslíkovými přístroji. Už v 11:30 dosáhli vrcholu. Ed pořídil několik fotografií. Poté, neztrácejíce drahocenný čas (na vrcholu strávili pouze 15 minut), se vydali zpátky k táboru IX a dál směrem až k táboru VI. Druhý den vyrazili zpátky k táboru IV a poté, spokojeni, domů.


44. článek dne...(do 30. ledna 2012)


Muhammad Ali (* 17. ledna 1942) je jedním z absolutně největších boxerů, kteří se kdy postavili do ringu.

Boxovat začal ve svých 12 letech. Během svých studií na střední škole vyhrál 100 ze 108 zápasů a dvě mistrovství Amatérské atletické unie. Na letních olympijských hrách v Římě získal zlatou olympijskou medaily v polotěžké váze. V roce 1999 byl časopisem Spotsman Illustrated korunován na Sportovce století.

Ali měl velice neobvyklý styl na boxera těžké váhy. Svoje ruce držel na úrovni boků mnohem častěji než ostatní boxeři, kteří ruce drželi vysoko, aby si bránili svůj obličej. Místo toho spoléhal na své mimořádné reflexy a práci nohou, čímž si udržoval odstup od soupeřových úderů. 29. října 1960 v Lousville, Cassius Clay zvítězil ve svém prvním profesionálním utkání. Vyhrál v šestém kole nad Tunnem Hunakerem, který byl policejním velitelem Faytteville a Západní Virginie. V letech 1960 – 1963 tenhle mladý bojovník nakupil rekordních 19 vítězství bez porážky s 15 knock outy. Porazil takové boxery jakými byli: Tony Esperti, Jim Robinson, Donnie Fleeman, Alonzo Johnson, George Logan, Willi Besmanof nebo Lamar Clark (který do té doby zvítězil čtyřicetkrát v řadě stylem KO). Mezi jeho velmi působivé výhry patřila i ta proti Sonny Banksonovi, kterého knock outoval první vlnou ran. Nebo když porazil Archie Mooreho, který měl do té doby na svém kontě 200 vítězství. Cassius se stal uchazečem číslo jedna o titul který do té doby držel Sonny Liston. Liston byl značně obávaným soupeřem a dnes je k němu přirovnáván jen Mike Tyson. Téměř nikdo nedával Clayovi šanci na vítezství. Datum zápasu bylo stanoveno na 25. února 1964. Během před zápasového vážení boxerů rozvášněný Ali vykřikoval že bude "létat jako motýl a bodat jako včela" a aby stručně vyjádřil svou obranu pronesl "nemůžete zasáhnout co nevidíte".

V roce 1982 mu byla zjištěna Parkinsonova choroba. Ali má devět dětí. Nyní žije se svou čtvrtou ženou Yolandou.


45. článek dne...(do 5. února 2012)


Falco (* 19. února 1957, † 6. února 1998) byl jeden z největších rakouských umělců hudební scény 80. a 90. let 20. století, který jako vůbec první německy zpívající zpěvák dosáhl prvního místa v US-Billboard-Charts ! Během jeho života bylo prodáno přibližně 60 milionů nosičů s jeho nahrávkami.

V roce 1977 odjel do západního Berlína na zkušenou a aby zde následoval svůj vzor Davida Bowieho. Zůstal tam přes rok a hrál tam v různých rockových kapelách. Tehdy se také přejmenoval na Falco. Bylo to na počest východoněmeckého skokana na lyžích Falka Weisspfloga, jehož viděl v pořadu turné čtyř můstků.

Jeho prvním krokem k úspěchu byla píseň Ganz Wien, v anglické verzi That Scene, k níž složil text i hudbu. Byla to satira na narkomanii. Tato píseň byla zpočátku hrána jako znělka na koncertech Drahdiwaberl, ale již v roce 1980 se stala hitem. Falco tak přilákal pozornost Markuse Spiegela, tehdejšího ředitele vydavatelství GIG Records, který s ním podepsal smlouvu jako se sólistou a představil jej skladateli Robertu Pongerovi. Spolupráce Falca s Robertem Pongerem měla nejprve úspěch se singlem Der Kommissar, který se stal hitem Neue Deutsche Welle a v nákladu 7 milionů exemplářů obletěl svět.

Dalším velkým úspěchem bylo v roce 1982 Falcovo první album Einzelhaft, které udělalo z 25-letého umělce mezinárodní hvězdu a milionáře. Bohužel pro tak příliš citlivého umělce, jakým byl Falco, znamenal tak náhlý úspěch především stres a obavy, že se mu znovu nepodaří dosáhnout vytčeného cíle a on rychle upadne v zapomnění. V té době začaly jeho první problémy s alkoholem.

Obavy se potvrdily při vydání dalšího alba Junge Römer – v porovnání s předchozím bylo zdaleka ne tak úspěšné přesto, že je obecně považováno za kultovní. Toto album, jehož producentem byl rovněž Robert Ponger, bylo vydáno v roce 1984 a v Německu se prodalo 120 000 nosičů. V Rakousku však Falco dostal Goldene Platte za počet prodaných nosičů...


46. článek dne...(do 12. února 2012)

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/wiki/Multimediaexpo.cz:%C4%8Cl%C3%A1nek_dne/Archiv“
Google AdSense 2.0