Šachový velmistr

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)

Šachový velmistr (anglicky: Grandmaster) se jako se titul v šachu používá od počátku 20. století pro označení nejsilnějších světových hráčů. Způsob udělování se ovšem postupně měnil.

Poprvé byl titul udělen ruským carem Mikulášem II. roku 1914 pěti finalistům turnaje v Petrohradě - byli to Lasker, Capablanca, Aljechin, Tarrasch a Marshall. Poté nebyl udělován až do roku 1950 (s výjimkou Sovětského svazu, kde počátkem 30. let vznikl titul "Velmistr Sovětského svazu", uznávaný a udělovaný ovšem pouze v rámci SSSR), ale slova velmistr se neformálně používalo pro označování příslušníků nejužší světové šachové elity.

Roku 1950 udělila Mezinárodní šachová federace FIDE titul mezinárodního velmistra (zkratka IGM, GM nebo v Česku i VM) 26 hráčům, kteří buď v té době nebo v minulosti patřili ke světové špičce. Mezi těmito velmistry byl i Čech - Oldřich Duras, který toto uznání získal za své výkony kolem roku 1910. Titul od té doby byl i nadále ve výjimečných případech udělován jako čestné uznání minulých zásluh o šachy.

FIDE zároveň zavedla kvalifikační pravidla, která umožňují titul mezinárodního velmistra získat na základě určitých výkonů. Nejběžnější způsob dosažení titulu v současnosti je získat rating Elo aspoň 2500 bodů a navíc splnit takzvané velmistrovské normy, tedy definované výkony v mezinárodních turnajích s účastí zahraničních velmistrů.

Kromě tohoto základního titulu mezinárodního velmistra lze dnes získávat i tituly nižší (např. mezinárodní mistr), ženské (mezinárodní velmistryně) nebo ve zvláštních odvětvích šachu (šachová kompozice, korespondenční šach). Neoficiální označení "supervelmistr" se v šachu používá pro hráče s ratingem Elo nad 2700.