Ivan Stěpanovič Koněv

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Конев Иван Степанович 1946.jpg|thumb|260px|alt="Ivan Stepanovich Konev"|Slavný ruský maršál Ivan Stěpanovič Koněv, který&nbsp;se účastnil [[Bitva o Berlín|dobytí&nbsp;Berlína]] a&nbsp;[[Pražská ofenzíva|Pražské&nbsp;ofenzívy]]]] '''Ivan Stěpanovič Koněv''', {{vjazyce2|ru|''Иван Степанович Конев''}}, (* 16. prosince^jul./ 28. prosince 1897^greg., Lodejno, Nikolský újezd, Vologodská gubernie, † [[21. květen|21. května]] [[1973]],&nbsp;[[Moskva]]) byl [[Sovětský svaz|sovětský]] vojevůdce, [[maršál Sovětského svazu]], [[Hrdina Sovětského svazu|hrdina SSSR]] a [[Hrdina Československé socialistické republiky|hrdina ČSSR]]. V průběhu [[Druhá světová válka|druhé světové války]] velel vojskům [[Rudá armáda|Rudé armády]] na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontě]], která osvobodila od [[Vojenská okupace|okupace]] [[Nacistické Německo|německými nacisty]] velkou část východní Evropy. Také se podílel na [[Karpatsko-dukelská operace|karpatsko-dukelské operaci]] v létě roku 1944, vč. podpory SNP na podzim r. 1944. Německý [[Koncentrační tábor|koncentrační a vyhlazovací tábor]] [[Auschwitz|Auschwitz - Birkenau, ležící u polského města Osvětim]], byl RA osvobozen 27. ledna 1945. Měl významný podíl na obchvatné [[Viselsko-oderská operace|viselsko-oderské operaci]], kde padlo na 295 000 německých vojáků a dalších 175 000 jich bylo zajato za proporčně mnohem menších sovětských ztrát. Vojska maršála Koněva se v dubnu 1945 účastnila [[Bitva o Berlín|dobytí Berlína]]. V [[Pražská ofenzíva|pražské ofenzívě]] pak osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy, ve které navzdory kapitulaci probíhaly intenzivní boje. (V průběhu celé pražské operace padlo skoro 700 sovětských vojáků; počet rudoarmějců, kteří padli ve vnitřní Praze se odhaduje na několik desítek, obvykle na 30. Nejtěžší boje při [[osvobození Československa]] však probíhaly v [[Karpaty|Karpatech]], ve slovenských horách a u [[Ostrava|Ostravy]].) V průběhu [[Maďarské povstání|maďarského povstání]] na podzim 1956, kdy byl nejvyšším velitelem vojenských sil [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]], velel potlačení povstání sovětskou armádou z maďarského [[Szolnok]]u. == Život za carského Ruska a ruské občanské války == [[Soubor:Иван Конев-1910.jpg|thumb|200px|left|Mladý Ivan Koněv]] Pocházel z ruské rolnické rodiny na dalekém severu. Matka zemřela při porodu. Školní docházku absolvoval na farní škole ve svém rodišti, kde studoval s potěšením. Poté odešel v šestnácti letech z domova a pracoval jako lesní dělník a tesař, za [[První světová válka|první světové války]] byl v osmnácti odveden k [[Dělostřelectvo|dělostřelectvu]] a stal se poddůstojníkem. V roce 1917 se zúčastnil [[Kerenského ofenzíva|Kerenského ofenzívy]] v Haliči. Po vypuknutí [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluce]] proti Kerenského vládě vstoupil Koněv do bolševické strany a začal organizovat rudogvardějskou jednotku ve svém rodišti. Až do jara 1918 působil jako vojenský komisař újezdu a zúčastnil se také 5. všeruského sjezdu sovětů v Moskvě. V létě 1919 během [[Ruská občanská válka|občanské války v Rusku]] působil jako komisař [[Obrněný vlak|obrněného vlaku]] na sibiřské magistrále, v březnu 1920 se stal komisařem brigády a později divize ozbrojených sil [[Dálněvýchodní republika|Dálnovýchodní republiky]], po jejím začlenění do Svazu sovětských socialistických republik pak byl jmenován komisařem 17. střeleckého sboru Rudé armády. == Kariéra před druhou světovou válkou == Od srpna 1924 působil opět jako komisař divize, následně absolvoval zdokonalovací velitelský kurz a stal se velitelem střeleckého pluku, v létě 1929 se stal velitelem 17. střelecké divize a následně studoval na Vojenské akademii Michaila Vasiljeviče Frunzeho. Od podzimu 1934 velel 37. střelecké divizi, v březnu 1937 se stal velitelem 2. střelecké divize, díky ochraně lidového komisaře obrany, maršála Sovětského svazu [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Klimenta Jefremoviče Vorošilova]], unikl [[Čistky v Rudé armádě|čistkám v Rudé armádě]] a na podzim 1937 se stal velitelem 47. střeleckého sboru v [[Mongolsko|Mongolsku]]. V červenci 1938 převzal funkci velitele 2. armády. == Druhá světová válka == [[Soubor:Ivan Konev, Pavel Rotmistrov.jpg|thumb|200px|left|Ivan Koněv, Pavel Rotmistrov]] Od května 1940 velel Zabajkalskému vojenskému okruhu a v květnu 1941 byl jmenován velitelem záložní 19. armády na [[Ukrajina|Ukrajině]]. Po [[Operace Barbarossa|napadení země nacistickým Německem]] se však v jejím čele musel přemístit do Běloruska, kde se zapojila do [[Bitva u Smolenska (1941)|bojů o Smolensk]]. V září 1941 byl jmenován velitelem Západního frontu, jenž byl v následujícím měsíci naprosto zničen německými útoky při katastrofě u [[Vjazma (město)|Vjazmy]] a jeho od [[Trest smrti|trestu smrti]] zachránil později maršál Sovětského svazu [[Georgij Konstantinovič Žukov]], který odvolaného Koněva odmítl zatknout a místo toho jej přijal do svého štábu, přestože až do bitvy u Kurska Žukov jeho velitelské schopnosti nehodnotil příliš vysoko. Od poloviny října 1941 velel Koněv vojskům [[Kalininský front|Kalininského frontu]], podařilo se mu zastavit německý postup, stabilizovat frontovou linii a v prosinci 1941 se jeho vojska zapojila do [[Bitva před Moskvou|protiofenzivy u Moskvy]]. V průběhu jara a léta 1942 se marně pokoušel o prolomení německé obrany v oblasti [[Ržev]]a, v srpnu 1942 se stal velitelem Západního frontu, jehož vojska ztroskotala při snaze o průlom nepřátelské fronty během [[operace Mars]] v oblasti Syčovky. Po krachu dalšího pokusu o ofenzívu počátkem roku 1943 byl v březnu 1943 jmenován velitelem [[Severozápadní front (druhá světová válka)|Severozápadního frontu]], koncem června 1943 se stal velitelem [[Stepní front|Stepního frontu]], který vedl [[Bitva v Kurském oblouku|bojové akce]] v jižním oblouku [[Kurský oblouk|kurského výběžku]] a následně se podílel na osvobozování [[Levobřežní Ukrajina|levobřežní Ukrajiny]]. Od října 1943 velel 2. ukrajinskému frontu, během zimní ofenzívy 1943–1944 se podílel na osvobozování pravobřežní Ukrajiny od Němců, kteří zde zřídili tzv. [[Říšský komisariát Ukrajina]]. Při [[Korsuň-ševčenkovská operace|Korsuň-ševčenkovské operaci]] se podílel na rozsáhlé obkličovací akci [[Rudá armáda|Rudé armády]] proti [[Wehrmacht]]u. V únoru 1944 byl povýšen na maršála Sovětského svazu. Velel sovětským vojskům během [[Lvovsko-sandoměřská operace|Lvovsko-sandoměřské operace]], která navazovala na [[operace Bagration|Operaci Bagration]], a 18. července 1944 jeho jednotky obklíčily město [[Brody]], kde zůstalo uvězněno 45&nbsp;tisíc Němců. Od května 1944 velel Ivan Koněv vojskům 1. ukrajinského frontu, velel [[Karpatsko-dukelská operace|Karpatsko-dukelské operaci]] sovětských a [[1. československý armádní sbor|československých vojsk]], která měla pomoci [[Slovenské národní povstání|Slovenskému národnímu povstání]], podílel se na osvobození jižního Polska, kde Němci zřídili tzv. [[Generální gouvernement]], a na dobytí Slezska a Saska při [[Viselsko-oderská operace|Viselsko-oderské operaci]], kterou Sověti zahájili na žádost [[Winston Churchill|Churchilla]] o týden dřív, než plánovali, aby ulehčili Spojencům v [[bitva v Ardenách|Ardenách]]. Přes odlišné postoje, se podařilo Ivanu Koněvovi a nacistickému zločinci Hansu Frankovi, generálnímu guvernérovi okupovaného Polska, ušetřit tehdejší hlavní město gubernie, [[Krakov|Kraków]], od zničení i tím, že nebylo vyhlášeno pevností a bylo bez německých vojáků. 27. ledna 1945 osvobodil [[Auschwitz|koncentrační tábor Osvětim]]. 25. dubna 1945 se vojáci Koněvova 1. ukrajinského frontu setkali na [[Labe|Labi]] s vojáky amerického generála [[Omar Bradley|Omara Bradleyho]]. Koněvova vojska se účastnila závěrečného útoku na [[Berlín]] (útočila jako první a tvořila jižní křídlo sovětského úderného uskupení). Když byli vojáci Rudé armády pouhé 2 kilometry od Hitlerova bunkru v centru Berlína, říšský kancléř Hitler spáchal sebevraždu. S maršálem G. K. Žukovem dne 8. května 1945 přijal německou bezpodmínečnou kapitulaci. Koněvova vojska poté vyrazila na pomoc [[Pražské povstání|Pražskému povstání]], v průběhu [[Pražská ofenzíva|pražské ofenzívy]] osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy. Rudá armáda pod jeho velením měla hlavní podíl na obklíčení a zničení 800&nbsp;tisícové skupiny armád Mitte pod velením posledního říšského maršála Schörnera ve středních Čechách. Celou noc z 8. na 9. května se rudá armáda probíjela německými pozicemi na předměstí Prahy. Ráno v 9. května 1945 vstoupila do Prahy a sváděla dílčí boje s německými jednotkami, především s [[Waffen-SS]], včetně [[2. tanková divize SS „Das Reich“|tankové divize SS „Das Reich“]], které pokračovaly v odporu a před příchodem sovětských vojsk se dopouštěly [[Masakr na Masarykově nádraží|masakrů civilistů]]; při celé pražské operaci padlo 692 sovětských vojáků, z toho ve vnitřní Praze okolo třiceti. Poté promluvil k&nbsp;Pražanům na Staroměstském náměstí. Značná část vojáků Wehrmachtu a hlavně SS neuposlechla rozkaz o kapitulaci a snažila probít do amerického zajetí, navzdory rozkazům z vyšších pater velení. Během těchto bojů 9. května 1945 padl též velitel prvního tanku, který dorazil do Prahy, poručík Rudé armády Ivan Gončarenko, který bojoval od roku 1941. Praha byla kompletně vyčištěna od německých vojáků v 10 hodin 9. května 1945. Maršál Koněv sváděl boje s jednotlivými německými uskupeními ve Středních Čechách ještě 11. května, kdy gardové oddíly a kozáci likvidovali jednotky SS ukryté v okolních lesích. Krátce po osvobození se maršál Koněv a maršál [[Rodion Jakovlevič Malinovskij|Malinovskij]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] setkali s prezidentem [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]], kde od něj získali nejvyšší státní vyznamenání. 6. června byl Koněvovi udělen titul čestného občana Prahy. S Koněvovým výslovným souhlasem byl zatčen generál [[Andrej Andrejevič Vlasov|Vlasov]]. I za osvobození Prahy získal Koněv 1. června svou druhou [[Hrdina Sovětského svazu|Zlatou hvězdu Hrdiny SSSR]]. == Poválečná kariéra == [[Soubor:Prague liberation 1945 konev.jpg|thumb|240px|Pražané vítají Koněva po osvobození Prahy 1945, foto: [[Karel Hájek]]]] [[Soubor:Конев и Ерёменко на церемонии нагоаждения орденами Белого льва.jpg|thumb|240px|Koněv a osvoboditel Ostravy [[Andrej Ivanovič Jeremenko|Andrej Jeremenko]] na Pražském hradě při slavnostním předání [[Řád Bílého lva|řádu Bílého lva]] a vojáci čs. armády na čestné stráži, 6. června 1945]] V červnu 1945 byl jmenován velitelem Střední skupiny sovětských vojsk v [[Rakousko|Rakousku]], od června 1946 zastával funkci hlavního velitele pozemního vojska místo maršála Žukova, který se pro svou oblíbenost ocitl ve Stalinově nemilosti. V roce 1950 Stalin Koněva sesadil z pozice vrchního velitele pozemních vojsk a do vrcholných armádních funkcí se Koněv vrátil teprve po Stalinově smrti.<!-- K dalším informacím není uveden důvěryhodný zdroj. --> Po smrti Stalina také vyšlo najevo, že Koněv již od roku 1937 v atmosféře [[Čistky v Rudé armádě|Stalinských čistek]] (při nichž zahynul Koněvův mentor [[Jeronim Uborevič]], jehož si Koněv nesmírně vážil) donášel Stalinovi na jiné velitele Rudé armády, včetně Žukova a [[Alexandr Vasilevskij|Vasilevského]]. Koněv nesouhlasil s rozhodnutím [[Nikita Sergejevič Chruščov|Nikity Chruščova]] kritizovat Stalinovy zločiny a odsoudit kult jeho osobnosti. Šestnáct let po Stalinských čistkách, v prosinci 1953, předsedal Koněv soudu s jejich hlavním vykonavatelem [[Lavrentij Pavlovič Berija|Berijou]]. (Berija nebyl hlavním vykonavatelem [[Velká čistka|Velké čistky]], tím byl jeho předchůdce Ježov). Berija byl odsouzen k smrti. V květnu 1955 byl postaven do čela Hlavního velitelství spojených ozbrojených sil členských států [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]]. Na podzim 1956 vedl potlačení [[Maďarské povstání|Maďarského povstání]] sovětskou armádou (Koněvova vnučka Jelena toto povstání označila za „pokus nedoražených fašistů obrátit čas nazpět“), které si vyžádalo přes dva a půl tisíce obětí. Koněv odmítl návrhy na kobercové bombardování budapešťských čtvrtí ovládaných povstalci, v důsledku kterých by počet obětí potlačení povstání do desetitisíců. Také měl potlačit obrodné choutky [[Władysław Gomułka|Władysłava Gomułky]] v [[Polská lidová republika|PLR]], z této mise ho ale nakonec Chruščov odvolal. V letech 1961–62 byl velitelem Skupiny sovětských vojsk v Berlíně během tzv. [[Berlínské krize|Druhé berlínské krize]] z let 1958 až 1961, která vyvrcholila výstavbou tzv. [[Berlínská zeď|Berlínské zdi]]. Koněv velel sovětským vojskům ve [[Východní Německo|východním Německu]] v době stavby Berlínské zdi, ale k&nbsp;rozhodnutí postavit zeď došlo zřejmě především z&nbsp;iniciativy [[Nikita Sergejevič Chruščov|N.&nbsp;S. Chruščova]] na setkání nejvyšších představitelů Varšavské smlouvy v srpnu 1961, poté co Chruščov odmítl návrh [[Walter Ulbricht|Waltera Ulbrichta]] obsadit Západní Berlín vojenskou silou, a zeď se budovala pod dohledem ozbrojených sil NDR. Roku 1963 byl jmenován na spíše ceremoniální funkci do Skupiny generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR. V květnu 1968 přijel navštívit nově zvoleného prezidenta [[Ludvík Svoboda|Ludvíka Svobodu]] a podle některých zdrojů část jeho delegace začala mapovat terén pro případnou [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi vojsk Varšavské smlouvy]]. Tvrzení, že by v roce 1968 osobně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem vojsk, odmítlo ruské velvyslanectví i Koněvova dcera Natalja. Podle českého historika Povolného byl Koněv od roku 1963 v [[Starobní důchod|důchodu]] (mimo službu) a jeho role při invazi byla tedy asi nulová jeho zpráva o českých politických poměrech neměla vliv na invazi, neb bylo vše již rozhodnuto před tím, než ji poslal. Koněvova reakce na vpád do Československa nebyla příliš nadšená ale ani ji neodmítal. V roce 1970 si nepřijel do Československa pro titul hrdiny ČSSR, který mu udělila [[Gustáv Husák|Husákova]] normalizační vláda. Podle českého historika [[Jiří Fidler|Jiřího Fidlera]] „možná šlo o šok z okupace Československa. Rozčarování z intervence přiznávali i další penzionovaní maršálové a generálové.“ == Osobní život == [[Soubor:Иван Степанович Конев с семьёй на даче.jpg|thumb|240px|Ivan Koněv s rodinou]] Koněv byl dvakrát ženatý a měl tři děti. Dcera Natalja Koněvová je profesorkou Vojenské univerzity Ministerstva obrany Ruské federace. V soukromí byl asketický, tvrdý ke svému okolí, podřízeným i rodině a nelítostný ke svým vojenským nepřátelům. Podle amerických svědectví měl smysl pro humor. Věnoval se [[myslivost]]i. Zemřel na rakovinu a pochován byl u Kremelské zdi v Moskvě. == Vojenské zásluhy a vyznamenání == {{Podrobně|Tituly a vyznamenání Ivana Stěpanoviče Koněva}} [[Soubor:Liberation of Prague OBVERSE.jpg|thumb|220px|[[Medaile Za osvobození Prahy]]. Stuha je světle fialová (barva šeříku)]] [[Soubor:Генерал-полковник И.С. Конев во время Белгородско-Харьковской операции.jpg|thumb|240px|Generálplukovník I. S. Koněv, velitel&nbsp;Stepního&nbsp;frontu,<br />během bělogrodsko-charkovské operace]] Ve své domovině byl za své vojenské zásluhy vyznamenán dvěma tituly [[Hrdina Sovětského svazu]], sedmi [[Leninův řád|Leninovými řády]], [[Řád Říjnové revoluce|Řádem Říjnové revoluce]], Řádem Vítězství, třemi [[Řád rudého praporu|Řády rudého praporu]], Řádem rudé hvězdy, dvěma [[Řád Suvorova|Řády Suvorova]] 1. stupně a dvěma [[Řád Kutuzova|Řády Kutuzova]] 1. stupně. V zahraničí byl vyznamenán titulem [[Hrdina Československé socialistické republiky]], československým [[Řád Bílého lva|Řádem Bílého lva]] 1. stupně, československým [[Řád Bílého lva za vítězství|Řádem Bílého lva Za vítězství]] 1. stupně, československým [[Řád Klementa Gottwalda|Řádem Klementa Gottwalda]], [[Československý válečný kříž 1939|Československým válečným křížem 1939]], mongolským titulem Hrdina Mongolské lidové republiky, velkokřížem polského [[Virtuti Militari|Řádu Virtuti militari]], polským [[Řád grunwaldského kříže|Řádem grunwaldského kříže]] 1. stupně, jugoslávským Řádem partyzánské hvězdy, Řádem Bulharské lidové republiky 1. třídy, Řádem maďarské svobody, britským [[Řád lázně|Řádem lázně]] (rytíř - komandér), britským Vojenským křížem, francouzským [[Řád čestné legie|Řádem čestné legie]] (velkodůstojník) a americkým [[Legion of Merit|Řádem záslužné legie]] (vrchní komandér). Vyznamenán byl také Medailí za obranu Moskvy, Medailí Za osvobození Prahy, Medailí za dobytí Berlína, Medailí za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce a desítkou dalších řádů a medailí. == Odraz v kultuře == {{Podrobně|Pomník maršála Koněva v Praze}} [[Pomník maršála Koněva v Praze|Pomník maršála Koněva]], držícího kytici [[šeřík]]ů, se nacházel v [[Praha|pražské]] [[Bubeneč|Bubenči]] na náměstí Interbrigády. Není to jediná Koněvova socha. Koněv má památníky například ve slovenském [[Dukelské bojiště a památníky Karpatsko-dukelské operace|Svidníku]], v ukrajinském [[Charkov]]ě, v ruském Patriot Parku u [[Kubinka|Kubinky]] ([[Moskevská oblast]]), Kalininském okrese [[Tverská oblast|Tverské oblasti]], v [[Bělgorod]]u, v [[Nižnij Novgorod|Nižním Novgorodu]], v [[Omsk]]u a ve [[Vologda|Vologdě]]. [[Pomník maršála Koněva v Kirově|Socha]] v [[Krakov]]ě byla v roce 1991 sejmuta a přemístěna do [[Kirov]]a. [[Čestné občanství|Čestným občanem]] Krakova se stal v roce 1955, čestného občanství byl, spolu s dalšími komunistickými prominenty, zbaven 8. května 1992. Jeho pamětní deska visela do roku 2017 na [[Staroměstská radnice|Staroměstské radnici]]. Má pamětní desku ve [[Vídeň|Vídni]]. Ve filmu ''[[Osvobození Prahy]]'' (1977) Koněva ztvárnil herec [[Sergej Poležajev]]. Ivan Stěpanovič Koněv je také autorem několika knih, z nichž nejvýznamnější je ''Čtyřicátý pátý'', k němuž napsal předmluvu jeho přítel a spolubojovník z bitvy o Dukelský průsmyk, generál a prezident ČSSR [[Ludvík Svoboda]]. == Velká Galerie == * '''[[:Kategorie:Album Ivan Stepanovich Konev|Mnoho fotografií – Ivan Stěpanovič Koněv]]''' <gallery> Soubor:Ivan Stepanovich Konev-1945.jpg|Ivan Stěpanovič Koněv Soubor:Alej hrdinov Ivan Stefanovic Konev.jpg|Busta maršála Koněva v [[Dukelské bojiště a památníky Karpatsko-dukelské operace|Aleji hrdinů Dukly]] na Slovensku Soubor:Plaque Tour Horloge astronomique Prague 1.jpg|Pamětní deska, která byla na Staroměstské radnici Soubor:Памятник Ивану Степановичу Коневу.jpg|Monument maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v&nbsp;[[Kirov]]ě v Rusku Soubor:Пам'ятне місце командного пункту Конєва І.С 5.jpg|Pamětní komplex maršála Koněva v [[Charkov]]ě na&nbsp;Ukrajině Soubor:Konev Monument in Bubeneč (6181).jpg|Pomník maršála Koněva na náměstí Interbrigády v&nbsp;[[Praha 6|Praze 6]] Soubor:Konev Monument in Bubeneč 20190831 (0937).jpg|Pomník maršála Koněva na náměstí Interbrigády v&nbsp;Praze 6: "Maršála, který prošel frontou, těžko zakryje <u>blbec</u>". Soubor:Ivan Stepanovich Konev 4.jpg|Maršál Koněv při vojenské přehlídce v Moskvě po&nbsp;vítězství ve [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké válce]] (1945) </gallery> == Externí odkazy == * https://www.youtube.com/watch?v=ZV7aPr3cIss - vzácné filmové záběry maršála Koněva a unikátní záběry příjezdu Rudé armády do Prahy (čas 37:46 - limuzína s maršálem Koněvem zasypána šeříky) * [https://plus.rozhlas.cz/marsal-konev-slavny-osvoboditel-nebo-muz-na-spinavou-praci-7203584 Slavný osvoboditel, nebo muž na špinavou práci?] Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné informace, zamyšlení nad jeho odkazem. {{Flickr|Ivan+Stepanovich+Konev}}{{Commonscat|Ivan Stepanovich Konev}}{{Maršálové SSSR}}{{Článek z Wikipedie}} {{DEFAULTSORT:Koněv, Ivan Stěpanovič}} [[Kategorie:Ruští válečníci]] [[Kategorie:Maršálové SSSR]] [[Kategorie:Sovětští velitelé druhé světové války]] [[Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách]] [[Kategorie:Čestní občané hlavního města Prahy]] [[Kategorie:Čestní občané města Plzně]] [[Kategorie:Pohřbení u Kremelské zdi]] [[Kategorie:Muži]]

Návrat na stránku „Ivan Stěpanovič Koněv“.