Curtiss P-40 Warhawk

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Letadlo |název = Curtiss P-40 |typ = [[stíhací letoun]] |výrobce = Curtiss-Wright Corporation |image = [[Soubor:Curtiss P-40 Warhawk USAF.JPG|250px]] |text = Curtiss P-40 Warhawk |konstruktér = |první let = [[14. říjen|14. října]] [[1938 v letectví|1938]] |zaveden = |vyřazen = |výroba = |vyrobeno kusů = 13&nbsp;738 ks |charakter = |cena za kus = |varianty = |hlavní uživatel = [[USAAF]] |více uživatelů = [[Royal Air Force|RAF]]<br />[[Sovětský svaz|SSSR]]<br />[[Čína]] }} '''Curtiss P-40 Tomahawk''', později '''Curtiss P-40 Warhawk''' byl jedním z nejrozšířenějších letounů [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. ==Vývoj== [[Soubor:Xp 40.jpg|thumb|Prototyp XP-40]] Americký letoun '''P-40''' byl vyvinut z letounu [[Curtiss P-36 Hawk]] a byl znám pod továrním označením ''Hawk 81''. Jeho koncepce byla již poměrně zastaralá, ale protože v roce [[1939]] byl okamžitě k dispozici, firma Curtiss získala od armádního letectva (USAAC) objednávku na sériovou výrobu. Stroje '''P-40 Tomahawk''' se v roce [[1940]] nijak zvláště markantně nelišily od '''P-36 Hawk''' (tovární označení ''Hawk 75''). Letouny si objednala [[Francie]], ale dříve, než dorazily do Evropy, francouzská armáda kapitulovala. Proto si je převzala [[Spojené království|Velká Británie]], která je zařadila do výzbroje pod názvy '''Tomahawk I, IA a IIA'''. Letouny bojovaly zejména na méně exponovaném bojišti v severní [[Afrika|Africe]], kde odvedly mnoho užitečné práce. Americkou armádou převzaté stroje tvořily protivzdušnou obranu [[Havaj]]e a zde se také střetly s [[Japonci]]. Mimo armádu [[Spojené státy americké|USA]] a Velké Británie sloužily '''P-40B''' a '''P-40C''' také v [[Sovětský svaz|SSSR]] a [[Čína|Číně]]. Celkem bylo postaveno 1700 kusů letounu '''P-40 Tomahawk'''. Bohužel typ Hawk&nbsp;81 se vyznačoval pro tehdejší americké stíhací letouny společnými charakteristikami — vesměs slabou výzbrojí, nízkými výkony (alespoň na období let 1940-1941), slabou či úplně chybějící pasivní ochranou (tj. pancéřováním a samosvornými obaly nádrží) a ve výškách nad 5000&nbsp;metrů rychle klesajícími výkony. Tyto vlastnosti spojovaly jak ve Francii v roce 1940 bojující stroje P-36 (Curtiss Hawk&nbsp;75), tak i novější typy Bell P-39C a D či Curtiss P-40B a C. [[Soubor:Curtiss Model 81A P-40 Tomahawk ExCC.jpg|thumb|left|Curtiss P-40 Tomahawk]] [[Soubor:Flyingtiger1.jpg|thumb|right|Flying Tigers]] Firma Curtiss se snažila svá letadla průběžně modernizovat, ale ta stále zůstávala o krok zpět za výkony svých soupeřů. V květnu [[1941]] byly zahájeny dodávky nové verze '''P-40D''' (Hawk 87), což byl v roce 1940 připravovaný značně přepracovaný P-40 s teprve chystaným výkonnějším motorem Allison V-1710-F3R. Stroj měl vedle silnějšího motoru (nahrazujícího Allison V-1710-C15) dostat i silnější výzbroj, pasivní ochranu a také byl aerodynamicky zjemněn (od typu Hawk&nbsp;81 přebírá konstrukci křídla a ocasních ploch, ovšem trup byl výrazně přepracován, nyní měl poněkud zmenšený čelní průřez, a také dostal nový podvozek). Britové novou verzi objednali již v květnu 1940 (560 strojů s novým označením Kittyhawk&nbsp;I), dávno předtím než byl postaven byť jediný stroj (USAAC novou verzi objednalo až v září 1940). Nová verze měla přeci jen vyšší bojovou hodnotu než Hawk&nbsp;81 (P-40B a P-40C). Na P-40D ihned navázala výroba verze P-40E, která se od předchozí na první pohled liší jen zesílenou výzbrojí — je vyzbrojena šesti kulomety M2 ráže 12,7 mm umístěných v křídle, na rozdíl od čtyř zbraní stejného typu u „Déčka“ (zesílení výzbroje americké armádní letecvo požadovalo ještě před zahájením sériové výroby P-40D, v únoru 1941; těch nakonec Američané odebrali pouze 22 kusů, další byly již P-40E, kterých firma Curtiss na základě objednávek amerického letectva postavila 2320, a to jak pro USAAC tak i na export v rámci Zákona o půjčce a pronájmu). Curtiss '''P-40K''' vznikl v roce 1942 na základě verze P-40E náhradou motoru Allison V1710-39 (tovární označení V-1710-F3R) podstatně výkonějším motorem Allison V-1710-73 (V-1710-F4R). Silnější motor ovšem vyvolával problémy se směrovou stabilitou při startu. Nejjednoduším řešením bylo zvětšení kýlové plochy s krátkým přechodem do trupu. Takto upravených bylo prvních 800 vyrobených P40K-1 a P40K-5. U dalších 500 strojů série K-10 a K-15 byl tento problém vyřešen stejně jako u P-40F s Merlinem prodloužením zadní části trupu a posunutím svislé ocasní plochy o 0,508 m. Verzí vznikla ještě celá řada, byly vyráběny verze '''P-40D''' až '''P-40N''', přičemž stroj dostal bojový název '''Warhawk''', ve Velké Británii '''Kittyhawk'''. Nejrychlejšími ze všech sériově vyráběných Warhawků byla první série P-40N, které se dostaly přes 600 km/h (ovšem vzhledem k tomu, že pro stíhací úkoly v té době USAAF mělo mnohem vhodnější stroje, a P-40N byl postupně stále více nasazován v roli stíhacího bombardéru, stroje pozdějších sérií opět dostávají standardní výzbroj šesti kulomety ráže 12,7 mm a byly zavedeny i další změny, které sice znamenaly opětovný nárůst hmotnosti stroje a tedy i pokles výkonů, ale to v této roli již nehrálo podstatnou roli). Po dokončení 400 strojů v provedení Curtiss P-40N-1-CU se stroj vrací zpátky ke standardní výzbroji šesti půlpalcových kulometů v křídle, s celkovou zásobou munice 1686 nábojů, a s možností nést až tři pětisetliberní (227kilogramové) pumy na závěsnících pod trupem a křídlem. Vůbec nejvýkonnější byly stroje verze XP-40Q, ta ovšem již nebyla zavedena do sériové výroby a zůstalo pouze u trojice prototypů, sice výkonného ale pro USAAF již nezajímavého typu — konkurence již zavedených a široce používaných typů Lockheed P-38 Lightning, Republic P-47 Thunderbolt a North American P-51 Mustang byla příliš silná, jimi dosahované výkony byly přinejmenším srovnatelné s XP-40Q, a stávající typy plně postačovaly k plnění úkolů na hlavních bojištích. Firma Curtiss tak již neměla nejmenší šanci typ P-40 znovu prosadit do popředí zájmu — Warhawk již jen dosluhoval jako stíhací bombardér na vedlejších bojištích. Bojově byly použity v severní Africe, v Pacifiku, nad Aleutskými ostrovy a v Sovětském svazu. '''P-40''' verzí D-N bylo vyrobeno přes 12 tisíc kusů. ==Bojové nasazení== [[Soubor:Curtiss Kittyhawk Mk II ExCC.jpg|thumb|right|Curtiss Kittyhawk Mk II]] Nejznámější epizodou v historii letadla bylo jeho užití u americké dobrovolnické jednotky '''Flying Tigers''', která bojovala proti [[Japonsko|Japoncům]] v [[Čína|Číně]]. Dobrovolníci, kteří byli placeni čínskou vládou za každý sestřelený japonský letoun, vytvořili legendu, kterou americký tisk pečlivě pěstoval. Letci opatřili své P-40 žraločími tlamami vyvedenými na chladičích, což se stalo typické pro tyto stroje. Dá se rovněž říci, že nemenší proslulost získala i britská 112. squadrona bojující v severní Africe, která se stala patrně neméně proslulou díky obdobné ozdobě jako „Flying Tigers“ — žraločími zuby (ostatně Britové tuto „ozdobu“ použili dříve naž Američané v Číně). Ovšem nemenší proslulost typu P-40 v RAF získala řada es, mj. můžeme jmenovat velitele 112. squadrony, kterým byl australský S/Ldr Clive Robertson „Killer“ Caldwell, jehož celkové „skóre“ představuje 28½ potvrzeného sestřelu (létal mj. i u 250., 452. a 457. squadrony). Později dosáhl hodnosti (acting) Group Captain, postupně byl vyznamenán DSO, DFC & Bar. ==Technická data P-40E== [[Soubor:RPM03 P-40 WARHAWK.jpg|thumb|280px|Americká vojenská obrazová příručka (1943)]] *Pohonná jednotka: motor [[Allison V-1710|Allison V-1710-39]] *Výkon motoru: **vzletový 1150 hp (857,5 kW) **bojový 1490 hp (1111 kW) ve výšce 1311 m *Rozpětí: 11,38 m *Délka: 9,50 m *Výška: 3,22 m *Nosná plocha: 21,92 m² *Hmotnost prázdného letounu: 2&nbsp;880 kg *Vzletová hmotnost normálně: 3&nbsp;755 kg **s přetížením: 4173 kg *Maximální rychlost: **539 km/h ve výšce 1524 m **555 km/h ve výšce 3048 m **570 km/h ve výšce 4572 m *Cestovní rychlost ve výšce 1524 m: 476 km/h *Dostup: 8&nbsp;839 m *Čas výstupu do výšky: **1 minuta do 640 m **11,5 minuty do 6&nbsp;096 m *Dolet: 1&nbsp;126 km *Dolet (s přídavnou nádrží): 2&nbsp;414 km *Výzbroj: **šest kulometů [[M2 Browning]] ráže 12,7 mm se zásobou 1686 nábojů (2×312, 2×291 a 2×240 nábojů) **až tři 227&nbsp;kg pumy ==Technická data P-40F-5-CU== *Pohonná jednotka: vidlicový kapalinou chlazený dvanáctiválec, přeplňovaný jednostupňovým dvourychlostním odstředivým kompresorem [[Packard V-1650|Packard V-1650-1]] *Výkon motoru: **vzletový 1300 hp (969 kW) **bojový 1120 hp (835 kW) ve výšce 5639 m *Rozpětí: 11,38 m *Délka: 10,16 m *Výška: 3,22 m *Nosná plocha: 21,92 m² *Hmotnost prázdného letounu: 2&nbsp;989 kg *Vzletová hmotnost normálně: 3&nbsp;856 kg **s přetížením: 4241 kg *Maximální rychlost: **515 km/h ve výšce 1&nbsp;524 m **547 km/h ve výšce 3&nbsp;048 m **566 km/h ve výšce 4&nbsp;572 m **586 km/h ve výšce 6&nbsp;096 m *Cestovní rychlost ve výšce 4572 m: 534 km/h *Dostup: 10 485 m *Čas výstupu do výšky: **4,5 minuty do 3048 m **11,6 minuty do 6096 m *Dolet: 965 km *Dolet (s přídavnou nádrží): 2414 km *Výzbroj: **šest kulometů M2 ráže 12,7 mm s celkovou zásobou munice 1686 nábojů **až tři 227kg pumy ==Technická data P-40N-1-CU (v závorce data P-40N-5-CU)== *Pohonná jednotka: 1x motor [[Allison V-1710|Allison V-1710-81]] *Výkon motoru: **vzletový 1200 hp (895 kW) **bojový 1410 hp (1051 kW) ve výšce 2896 m *Rozpětí: 11,38 m *Délka: 10,16 m *Výška: 3,22 m *Nosná plocha: 21,92 m² *Hmotnost prázdného letounu: 2722 kg (2812 kg) *Vzletová hmotnost normálně: 3356 kg (3787 kg) **s přetížením: 4014 kg (5171 kg) *Maximální rychlost: 608 km/h ve výšce 3200 m (563 km/h v 4998 m) *Cestovní rychlost: 463 km/h (466 km/h) *Dostup: 11 582 m (9448 m) *Čas výstupu do výšky 4572 m: 6,7 minuty (4267 m za 7,3 min.) *Dolet (s 227 kg pumou): 386 km (547 km) *Dolet (s přídavnou nádrží): 2253 km (4988 km) *Výzbroj: čtyři kulomety M2 ráže 12,7 mm, 227 kg puma (šest kulometů M2, tři 227kg pumy) ==Technická data XP-40Q== *Pohonná jednotka: 1x motor [[Allison V-1710|Allison V-1710-121]] *Výkon motoru: **vzletový 1425 hp (1063 kW) **bojový 1700 hp (1268 kW) ve výšce 7924 m *Rozpětí: 10,744 m *Délka: 10,769 m *Vzletová hmotnost: 4082 kg *Maximální rychlost: 679 km/h ve výšce 6248 m *Dostup: 11 887 m *Čas výstupu do výšky 6096 m: 4,8 minuty *Výzbroj: čtyři kulomety M2 ráže 12,7 mm == Prameny == * Časopis ''Letectví & Kosmonautika'' * Ing. Vlastimil Ehrmann, ''Curtiss P-40'', nakl. MBI, 1993, ISBN 80-901263-3-2 * Miroslav Šnajdr, ''Curtiss Kittyhawk — válka v Africe 1941-1943'', nakl. Hájek a spol., ISBN 80-85839-00-8 * VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. * Daniel D. Whitney, ''Vee’s For Victory!'', Schiffer Military History, 1998, ISBN 0-7643-0561-1 {{Americké vojenské letouny druhé světové války}}{{commons|P-40 Warhawk}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Americká stíhací letadla]] [[Kategorie:Letadla Curtiss|P-40 Warhawk]]

Návrat na stránku „Curtiss P-40 Warhawk“.