Druhá republika

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Různé významy|tento=Československu v letech 1938–1939}} {{Neověřeno}} {{Infobox zaniklý stát | název = Česko-Slovenská republika | rok vzniku = 1938 | rok zániku = 1939 | před 1 = První republika | před 1 vlajka = Flag of Czechoslovakia.png | více po = ano | po 1 = Protektorát Čechy a Morava | po 1 vlajka = Flag of Bohmen und Mahren.png | po 2 = Slovenský stát | po 2 vlajka = Slovakia WW2 flag.png | vlajka = Flag of Czechoslovakia.png | článek o vlajce = Česká vlajka | znak = Czechoslovakia COA medium.png | článek o znaku = Střední znak republiky Československé | mapa = Druhá Československá republika 1938.png | hlavní město = [[Praha]] | rozloha = 99&nbsp;348 | nejvyšší bod = [[Gerlachovský štít]] | nejvyšší bod poznámka = (2655 m n. m.) | počet obyvatel = | počet obyvatel poznámka = | jazyky = [[čeština]], [[slovenština]], regionálně [[maďarština]], [[němčina]] | národnostní složení = [[Češi]], [[Slováci]], [[Maďaři]], [[Němci]] | náboženství = bez státního náboženství | měna = [[koruna československá]] | státní zřízení = [[demokracie|demokratická]] [[republika]] | vznik = [[29. září]] [[1938]]&nbsp;– zabrání [[Sudety|Sudet]] na základě [[Mnichovská dohoda|mnichovské dohody]] | zánik = [[15. březen]] [[1939]]&nbsp;– začátek okupace Německem <br />[[16. březen]]&nbsp;– protektorát vyhlášen oficiálně Hitlerem }} '''Druhá republika''' je označení pro politický systém [[Československo|ČSR]] v období [[1. říjen|1. října]] [[1938]]–[[14. březen|14. března]] [[1939]]. Trvala tedy pouhých 167 dní. Následovala po [[První republika|první republice]].<ref>tato názvosloví byla odvozena od státních zřízení Francie, kde byly republiky číslovány (v té době tam měli [[Třetí republika (Francie)|Třetí]]) od dob Velké francouzské revoluce</ref> Druhá republika byla výrazně menší a slabší než její předchůdkyně. == Příčiny vzniku == === Problém menšin v poválečné Evropě === Po [[První světová válka|první světové válce]] vzniklo na troskách Rakousko-Uherska, kromě jiných, i [[Československo]] – stát rozkládající se na území [[Čechy|Čech]], [[Morava|Moravy]], [[České Slezsko|části Slezska]], [[Slovensko|Slovenska]] a [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]]. Hned od počátku měl nemalé problémy s národnostními menšinami [[Němci|Němců]], [[Maďaři|Maďarů]] a [[Poláci|Poláků]], které svou existenci v rámci Československa odmítaly a vyvíjely snahy vymanit se z ''vězení národů'', jak byla ČSR v propagandě (zejména německé) hanlivě nazývána (podobně Češi nazývali Rakousko-Uhersko vězením národů). Tyto problémy však byly zapřičiněny neutěšujícím uspořádáním nově vzniklého umělého státu, zakládajícího se na základě smyšlené existence tzv. „československého národa“. Po světovém krachu ekonomiky roku [[1929]] byly nejvíce zasaženy státy Evropy – hlavně ty s velkým vývozem a tedy i [[Německo]]. Poté, co se tam v roce [[1933]] Adolf Hitler dostal k moci, začal budovat svou nacionálně-socialistickou [[Nacistické Německo|Třetí říši]]. Německo postupně přestalo platit reparace, obsadilo demilitarizované [[Porýní]] a začalo znovu budovat armádu, po válce nuceně omezenou jen na 100 000 mužů. Jedna z Hitlerových tužeb byla vytvořit velký stát německy mluvících obyvatel. Ovšem tato strategie narážela na problém – Němci žili nejen v Německu, ale i v [[Rakousko|Rakousku]], [[Polsko|Polsku]], [[Jugoslávie|Jugoslávii]] či [[Československá republika|ČSR]]. Se začleněním Rakouska ([[anschluss]]) do Říše nebyly větší potíže; proběhlo za jásání většiny Rakušanů a nečinného přihlížení [[Francie]] a [[Spojené království|Velké Británie]]. U ostatních zemí se silnými něm. menšinami se nedalo s takovýmto průběhem počítat a bylo jasné, že dojde ke konfliktu. Jako první bylo na ráně právě Československo. Podmínky, za kterých byl nový stát v roce 1918 založen a na jejich základech pak národnostně uspořádán (idea nikdy neexistujícího „československého národa“ byla jen pokusem o maskování faktu, že podíl Čechů v novém státě činil ca. 47 % a počet Slováků daleko menší než Němců, tím že se umělým součtem Čechů a Slováků vytvořil lepší procentuální poměr, který byl chápán jako oprávnění k prosazování existence národního státu. Neuznáním slovenského národa se jednak podařilo dočasně zahnat snahy o autonomní uspořádání - kdyby totiž byla uznána autonomie Slovenska, dalo se očekávat, že německá a maďarská menšina by měla stejné ambice.) Podle Hitlera údajně neutěšené národnostní poměry v ČSR a neschopnost Prahy je plodně řešit vedlo ke vzrůstu sympatií národního-socialismu a separačních tendencí mezi německými Čechy. Ve skutečnosti měli [[Němci]] v [[Československo|Československu]] stejná práva, jako ostatní obyvatelé, měli své základní, střední i vysoké školy, kulturní organizace, knihovny, v oblastech s minimálně 20% menšinou byla jedním z úředních jazyků i němčina atd. Skutečným cílem Hitlera v kontextu jeho dobyvatelské politiky bylo rozbití demokratické ČSR a jeho následná [[anexe]] Německem. === Mnichovská dohoda === [[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1976-033-06, Münchener Abkommen, Unterschrift Adolf Hitler.jpg|thumb|left|Podpis Mnichovské dohody]] Adolf&nbsp;Hitler se obrátil na Československo s požadavkem na postoupení [[Sudety|Sudet]] Německu. Tam tehdy nejen žilo 3,5 milionu Němců, ale bylo zde i množství průmyslu a moderní systém pohraničních opevnění. Většina místních tzv. [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] byla fascinována Hitlerem a [[nacismus|nacismem]]. Jejich tlak se prostřednictvím jejich politické strany [[sudetoněmecká strana|SdP]] a jejího předsedy [[Konrad Henlein|Konrada Henleina]] stupňoval a donutil československou vládu k dalším ústupkům. Ta nakonec 5. září 1938 přijala i [[Karlovarský program]], který zasahoval v některých svých bodech do suverenity Československa. Němci, jejichž skutečným cílem nebyly automní požadavky, ale připojení tzv. [[Sudety|Sudet]] k Německu, však vyvolali incident v [[Ostrava|Ostravě]] a situace vygradovala 12. září sudetoněmeckým pučem, který však byl potlačen. [[Sudetoněmecká strana]] (SdP) byla zakázána a Henlein utekl do Německa. Mezitím hlavní západní mocnosti (Spojené království a Francie) jednaly s Německem o mírovém rozřešení situace, přičemž Hitler neustále prohlašoval, že rozpoutá válku, jestli mu nebude po vůli. Důvod jejich chování vychází z politiky [[Appeasement|appeasementu]], tedy chování, jehož smyslem je mír za každou cenu a ústupky požadavkům agresora ve snaze o jeho nasycení. Tato taktika vedla k [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohodě]] – dohodě Francie, Velké Británie, [[Itálie]] a Německa. Ty rozhodly, že Československo musí odevzdat [[Sudety]] Německu, a vyřešit postavení polské a maďarské menšiny v Československu, a jestliže se nepodřídí, ponese vinu za následnou válku a její důsledky. Československá vláda se nakonec v bezvýchodné situaci podvolila nátlaku svých dosavadních spojenců a souhlasila s postoupením území. Po polském ultimátu ze dne 30. září bylo postoupena také velká část českého [[Těšínsko|Těšínska]]. Prezident [[Edvard Beneš]] [[5. října]] abdikoval a [[22. října]] odletěl do Británie (později do [[Spojené státy americké|USA]]). To byl konec 1. republiky. == Česko-Slovensko == === Říjen 1938 === [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-58507-003, Besetzung des Sudetenlands, Grenzpfahl.jpg|thumb|[[Sudetští Němci]] ničí čs. pohraniční sloupy]] 1. říjen [[1938]] začal pro [[Československo]] potupně. První německé jednotky začaly obsazovat československé pohraničí. Začalo i [[Vyhnání Čechů ze Sudet v roce 1938|vystěhovávání českých obyvatel]] z pohraničí, kteří byli na mnoha místech vyháněni svými bývalými německými sousedy i sudetoněmeckými bojůvkami. Část obyvatel odešla z důvodů ztráty zaměstnání sama (státní úředníci, četníci, vojáci), část musela opustit své domovy násilím, část odešla z kombinace obou předcházejících důvodů. Násilí v pohraničí pokračovalo, sudetoněmecké jednotky [[Freikorps]]u mnohdy stříleli po českých občanech i četnících, kteří zajišťovali vyklízení. Náčelník sudetoněmeckého Freikorpsu ve Vratislavi vydal tajný rozkaz: ''„Nic nezapalovat... Kořist řádně odevzdat. Rudé a Čechy na útěku vyřídit...“'' Policejní ředitelství v [[Moravská Ostrava|Moravské Ostravě]] hlásilo o přepadech Československa z Polského území. Prostřednictvím rozhlasu se ozvalo též [[Maďarsko]], které požadovalo ''„vyřešení maďarské otázky v Československu“''. 1. října došlo i k tajnému převezení ostatků [[Karel Hynek Mácha|Karla Hynka Máchy]] z [[Litoměřice|Litoměřic]] do Prahy. 2. října 1938 odevzdal maďarský velvyslanec v ČSR nótu z žádostí o sdělení, kdy a kde je Československo ochotno zahájit jednání. [[Československo-polský spor o Těšínsko|Polské vojsko vstoupilo]] do [[Český Těšín|Českého Těšína]], německé vojsko obsadilo Šluknovský a Frýdlantský výběžek. [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-H13160, Beim Einmarsch deutscher Truppen in Eger.jpg|thumb|left|Nadšená a k pláči dojatá sudetská Němka z Chebu vítá příjezd německých vojsk]] O den později přijel na okupované území u [[Aš]]e Adolf Hitler, provázený německou nacistickou špičkou. Delegace byly vítány davy nadšených [[Sudetští Němci|Sudetských Němců]]. 5. října abdikoval na svou funkci prezident [[Edvard Beneš]]. Téhož dne překročily hranice na jižním Slovensku jednotky maďarské pohraniční stráže a vyprovokovaly incident s jednotkami [[Stráž obrany státu|Stráže obrany státu]]. 6. října byla na Slovensku podepsána tzv. ''[[Žilinská dohoda]]'', která vyhlásila autonomii. V názvu republiky se začala užívat pomlčka a stát se nazýval [[Česko-Slovensko]]. 8. října Hitler vydal směrnici [[Joachim von Ribbentrop|Ribbentropovu]] úřadu podporovat autonomii [[Slovensko|Slovenska]] a [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]], ale prozatím ve svazku ČSR. V českém pohraničí pokračovaly násilnosti německých ordnerů, bylo zabito či zraněno a posléze odvlečeno několik příslušníků [[Stráž obrany státu|Stráže obrany státu]], avšak britská mise, která dohlížela na předávání českého pohraničí nacistickému Německu, proti těmto praktikám nezasáhla. 10. října 1938 obsadila německá armáda [[Petržalka|Petržalku]] a v [[Bratislava|Bratislavě]] byla ustanovena Deutsche Partei. 11. října byla vyhlášena autonomie Podkarpatské Rusi. 12. října bylo napadeno předsunuté mužstvo [[Československá armáda|Československé armády]] v Osekách na [[Prachatice|Prachaticku]]. Jednalo se o jeden z mnoha útoků, které prováděli Němci na delimitační čáře během roku [[1938]] a kteří se pokoušeli zabrat území, které jim podle [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] nenáleželo. Útoky proti československým pohraničním jednotkám za strany [[Maďarsko|Maďarska]] probíhaly i na jižním Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Současně probíhala jednání mezi Československem a Maďarskem o odstoupení oblastí s převahou maďarského obyvatelstva Maďarsku. V obsazených [[Sudety|Sudetech]] pokračovaly návštěvy Adolfa Hitlera se soukmenovci. V pátek [[28. října]] 1938 se neuskutečnily oficiální oslavy vzniku Československé republiky, které již byly předtím zrušeny. Došlo jen k několika pietním aktům u hrobu Neznámého vojína či hrobu prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]]. 31. října 1938 byla henleinovci přepadena [[Moravská Chrastová]], kde žilo převážně české obyvatelstvo. Československé jednotky však vytlačily [[Němci|Němce]] zpět, ale došlo k několika obětem na životech, několik Čechů bylo odvlečeno.<ref>http://www.army.cz/avis/a%20report2003/21/20.htm</ref> === Události závěru roku 1938 === [[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-2005-0176, Anschluss sudetendeutscher Gebiete.jpg|thumb|Wehrmacht zabírá české pohraničí]] [[Soubor:Czech refugees from the Sudetenland 1.gif|thumb|Příjezd českých uprchlíků z pohraničí před Wilsonovým nádražím v Praze]] Druhá republika s novým prezidentem [[Emil Hácha|Emilem Háchou]], který byl uveden do funkce 30. listopadu [[1938]], byla jen stín té první – množství průmyslu, obranných opevnění, komunikací spolu s 33 % plochy českých zemí bylo ztraceno. Navíc bylo nutno postarat se o desetitisíce uprchlíků ze zabraných území. Např. k 1. listopadu 1938 bylo provizorně obydleno uprchlíky z pohraničí 6000 železničních vagónů. Uprchlíci neměli často práci, jejich majetky zůstaly v zabraném pohraničí. Stát začal kopírovat italský fašistický model. Byla vytvořena Strana národní jednoty, kde se pod vedením agrárníků sjednotily občanské strany a část národních socialistů. Jako legální opozice působila Národní strana práce složená ze sociálních demokratů a levého křídla národních socialistů. Nový premiér [[Rudolf Beran]] byl vždy silně pravicově orientovaný (oproti ostatním agrárníkům) a skeptický k liberalismu a demokracii. Komunistická strana byla rozpuštěna, třebaže její členové zůstali v parlamentu. Byla zavedena tvrdá [[cenzura]]. Byl vydán zmocňovací zákon, který zmocňoval vládu, aby vládla bez parlamentu. Program Strany národní jednoty byl inspirován korporativistickým programem italských [[fašismus|fašistů]] a byly vydány také antisemitské dekrety. „Záruky“, k nimž se zavázal v Mnichovské dohodě Adolf Hitler, zůstaly pouze na papíře. Stále docházelo k pohraničním incidentům, mnozí čs. příslušníci ozbrojených sil zůstali po únosu na německé území „nezvěstní“. Nenastalo dohodnuté propuštění části Čechů, zajatých před 1. říjnem [[1938]] v době Mnichovské krize. Z německého [[Koncentrační tábor Dachau|koncentračního tábora v Dachau]] se podařilo propašovat do Československa zprávu o 16 tisících vězních, mezi nimiž je 42 zavlečených [[Češi|Čechů]]. Německo pokračovalo v diktátu při stanovování dalších záborů českého území, a to i v případech, že se jednalo obce s převahou českého živlu. [[Soubor:Druhá Československá republika 1938 podkarp. rus.png|thumb|left|Slovensko a Podkarpatská Rus (Karpatská Ukrajina) za Druhé republiky]] 2. listopadu bylo dovršeno i jednání o odstoupení jižních částí Slovenska a Podkarpatské Rusi hortyovskému Maďarsku ([[První vídeňská arbitráž]]). Na okupované části Slovenska i Podkarpatské Rusi (přejmenované v listopadu [[1938]] na Karpatskou Ukrajinu) došlo pod nátlakem Maďarů k nucenému odchodu slovenského a rusínského obyvatelstva. Ani po následném záboru odstoupeného území nenastal na nové československo-maďarské hranici klid, maďarské silové složky dále pokračovaly v útocích na příslušníky [[Stráž obrany státu|Stráže obrany státu]]. Stát byl v závěru roku nucen řešit neutěšenou situaci uprchlíků z pohraničí, kteří neměli stále střechu nad hlavou ani zaměstnání. Například 25. listopadu vydala československá vláda nařízení, aby okresní úřady podle možností umisťovaly zemědělské uprchlíky s jejich rodinami a hospodářským inventářem v zemědělských závodech nad 50 ha výměry. Na pomoc uprchlíkům byly pořádány i veřejné sbírky, peníze došly i od organizací a církví ze zahraničí. Do konce roku [[1938]] se podařilo československým úřadům z velké části vyřešit jak problém uprchlíků, tak problémy výroby, zásobování, školství či peněžnictví. V odtržených [[Sudety|Sudetech]] se české obyvatelstvo dostalo do pozice národnostní menšiny bez jakýchkoliv práv. Byly zrušeny všechny české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven, v úředním styku byl zakázán [[český jazyk]], česky se nesmělo mluvit ani na veřejnosti a v dopravních prostředcích. Češi nesměli vykonávat zaměstnání v kterékoliv instituci státní správy. Byly zrušeny všechny české [[noviny]], byl zakázán [[tisk]] českých knih, do kin nesměl přijít žádný český [[film]], bylo zrušeno české vysílání v [[rozhlas]]u. Zakázána byla i česká divadelní ochotnická představení, fotbalová utkání, taneční zábavy, poutě, veřejná procesí i kázání a [[bohoslužba|bohoslužby]] v [[čeština|češtině]]. Němečtí nacisté rozpoutali v pohraničí i hon na [[Židé|Židy]], což vyvrcholilo v listopadu 1938 [[Křišťálová noc|Křišťálovou nocí]]. === Leden - březen 1939 === [[Soubor:Provokace českých Němců.gif|thumb|left|V únoru 1939 opět začaly - tentokrát v okleštěném vnitrozemí - henleinovské provokace pod heslem Heil März!]] Počátek roku [[1939]] byl ve znamení zvýšeného nátlaku na [[Česko-Slovensko]] jak ze strany nacistického [[Německo|Německa]], tak ze strany [[Maďarsko|Maďarska]]. 12. ledna dostaly vybrané jednotky [[Wehrmacht]]u tajnou směrnici o pohotovosti v nasazení v Čechách. Na nové hranici na jižním Slovensku a Podkarpatské Rusi probíhaly stupňující se incidenty Maďarů, kteří stříleli na československé pohraniční jednotky a vnikali na čs. území. 21. ledna [[1939]] navštívil [[Berlín]] čs. ministr zahraničních věcí [[František Chvalkovský]], který přijel jednat o vzájemných vztazích a německých zárukách pro [[Česko-Slovensko]]. Oficiální návštěva, která se konala v duchu jednání pána s nevolníkem, však dopadla velmi nepříznivě. Chvalkovský byl vypeskován jak od [[Joachim von Ribbentrop|Joachima Ribbentropa]], tak od Hitlera, který mu nadiktoval, jakým směrem se má další československá politika ubírat. Počátkem roku [[1939]] probíhala jednání Hitlera s maďarskými a slovenskými představiteli, která směřovala k úplnému rozbití čs. státu. 12. února navštívil Německo slovenský politik Tuka, který ''„odevzdával osud slovenského národa do Hitlerovy péče“.'' Nátlak Německa pokračoval i nadále ve všech oblastech. Čs. byla např. nucena povolit užívat německým občanům vlaječky s [[hákový kříž|hákovým křížem]] či Čechům naopak zakázat používat některé symboly 1. republiky. Byly zabavovány letáky, které mohly Němce „podráždit“. Čs. ministerstvo obrany bylo nuceno povolit vydat Němcům některé plány československých zbraní. Špatně dopadl pokus čs. politiků vyhlásit neutralitu, kterou Hitler z pozice síly „zatrhl“. [[Německo]] též po Česko-Slovensku požadovalo, aby vydalo alikvotní podíl čs. zlata a deviz, který připadal na krytí oběživa v [[Sudety|Sudetech]]. Čs. strana souhlasila za podmínek, že Německo převezme i alikvotní část čs. státního dluhu, což Němci odmítli. Pod obrovským nátlakem nakonec byli nuceni zástupci Národní banky československé podepsat smlouvu s německou Říšskou bankou, podle níž ČSR uvolňuje 481 miliónů korun, z toho 465,8 ve zlatě a zbytek v devizách, pro krytí oběživa v uloupeném pohraničí. Počátkem března [[1939]] obdržela československá vláda první informace o tom, že nacisté obsadí zbytek ČSR a účastníci Mnichovské dohody [[Spojené království|Velká Británie]], [[Francie]] a [[Itálie]] proti tomu nic nepodniknou. Na [[Slovácko|Moravském Slovácku]] uskutečnila akce slovenských fašistů pro připojení této oblasti ke [[Slovensko|Slovensku]]. Na samotném Slovensku došlo protičeské kampani, situace došla tak daleko, že čs. vláda vyhlásila na Slovensku výjimečný stav a v noci z 9. na 10. března převzala v této části republiky moc armáda. Vedoucí separatističtí politici Tuka, Mach a Černák byli zatčeni, zásah si nevyžádal žádné námitky ze zahraničí. 11. března 1939 dal německý ministr propagandy Joseph Goebbels pokyn říšskému tisku k vystupňování protičeské propagandy. V [[Praha|Praze]] i [[Bratislava|Bratislavě]] probíhala horečná jednání o vyřešení krize sestavením nové autonomní vlády Slovenska. V Praze vyprovokovali pražští [[Němci]] hospodskou rvačku, která skončila policejním zásahem. O den později se 80 německých studentů snažilo vykřikováním ''[[Heil Hitler]]'' vyvolat další srážku. Dne 13. března zaútočila skupina asi 600 Němců na četnickou stanici ve [[Stonařov]]ě a došlo k lynčování [[Československé četnictvo|četníků]]. Téhož dne se uskutečnil pochod asi šesti tisíc brněnských Němců směrem k [[Pohořelice|Pohořelicím]], kde na nových protektorátních hranicích zapálili českou celnici a rozehnali její osazenstvo. Čs. zástupci z [[Vídeň|Vídně]] sdělili, že se k čs. hranicím blíží jednotky [[Wehrmacht]]u. K nejzásadnější události tohoto dne však došlo v [[Berlín]]ě, kam odletěl slovenský předák [[Jozef Tiso]]. Toho postavil Hitler před hotovou věc - buď vyhlásí samostatný [[Slovenský stát]], jehož hranice bude [[Německo]] garantovat, nebo bude Slovensko okupováno Maďary. Tiso předložil ihned tento Hitlerův požadavek Slovenskému sněmu, který ho následující den [[14. března]] krátce po 12. hodině schválil. Na [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] se téhož dne uskutečnil pokus [[Organizace ukrajinských nacionalistů|bojůvek Karpatské Síče]] o puč, který byl čs. vojenskými jednotkami potlačen. Do Prahy však dorazilo ultimátum z Budapešti, které požadovalo připojení zbytku Podkarpatské Rusi k Maďarsku. Předseda [[chust]]ské vlády Vološin sice telegrafoval Hitlerovi, aby přiměl maďarskou vládu dodržovat usnesení vídeňské arbitráže, ale marně. Čs. vojska dostala rozkaz ke stažení z Podkarpatské Rusi, přičemž sváděla s maďarskými jednotkami tuhé ústupové boje. Část československých vojsk byla nucena ustoupit na území [[Rumunsko|Rumunska]] a [[Polsko|Polska]].<ref>http://www.fronta.cz/straz-obrany-statu-2-dil-od-kvetnovych-opatreni-do-konce</ref> == Politické strany za druhé republiky == * '''[[Strana národní jednoty]]''' představovala vládní stranu. Svou orientací směřovala k nacionálně akcentovanému autoritativnímu režimu. Jejím předsedou byl [[Rudolf Beran]]. Strana vznikla sjednocením všech tehdejších českých politických stran, kromě [[Československá sociálně demokratická strana dělnická|ČSDSD]], [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a části [[Československá strana národně socialistická|ČSNS]], sdružovala tak všechny tehdejší nelevicové strany. Jádro strany tvořila bývalá [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrární strana]]. Po vzniku [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] strana prakticky zanikla, když část členstva založila stranu [[Národní souručenství]]. * '''[[Národní strana práce (1938)|Národní strana práce]]''' byla opoziční levicová strana. Tvořila ji převážná část členstva zaniklé [[Československá sociálně demokratická strana dělnická|ČSDSD]] a část členů [[Československá strana národně socialistická|ČSNS]]. Předsedou strany byl [[Antonín Hampl]]. Strana představovala umírněnou opozici vůči vládní straně, proti jejímž autoritářským tendencím hájila principy parlamentní demokracie. == Konec druhé republiky == {{viz též|Německá okupace Čech a Moravy}} [[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F051623-0206, Berlin, Besuch Emil Hacha, Gespräch mit Hitler.jpg|thumb|Berlín 14.-15. březen 1939 - jednání E. Háchy s A. Hitlerem]] [[14. března]] v 16 hodin odjel prezident [[Emil Hácha]] zvláštním vlakem z Prahy do [[Berlín]]a. O hodinu později odstartovalo z Ruzyňského letiště letadlo s plk. [[František Moravec|F. Moravcem]] a deseti [[Zpravodajství (zpravodajské služby)|zpravodajskými]] důstojníky [[Druhé oddělení Hlavního štábu|druhého oddělení Hlavního štábu]] čs. armády, kteří odváželi nejdůležitější věci z tajného archívu. V 19.30 hodin telefonoval přednosta poštovního úřadu v Moravské Ostravě, že místní policejní ředitelství, radnici, nádraží a další důležité budovy obsadili [[Němci]]. Nedlouho na to zahájila osádka kasáren v [[Místek|Místku]] boj, při němž došlo v řadách německých vojsk ke ztrátám. Na rozkaz nejvyššího velení však musela být palba zastavena.<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1445221 | datum přístupu = 2009-10-22 | titul = Boj o Czajánkova kasárna 14.3.1939 | vydavatel = zanikleobce.cz }}</ref> Na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] v Praze vyprovokovali němečtí studenti srážky s českými obyvateli. Krátce po půlnoci na [[15. březen]] začínají brněnští [[Němci]] přebírat ve městě moc. Postupně obsadili radnici, policejní ředitelství, zemský úřad a další budovy. 15. března v 1.15 hodin vstoupil prezident Hácha a ministr zahraničí Chvalkovský do nové budovy říšského kancléřství. Po přívětivém úvodním slovu Háchy začal Hitlerův monolog, při němž oznámil, že vydal vojsku rozkaz obsadit české země a připojit je k [[Nacistické Německo|Německé říši]]. Ve stále útočnějším tónu Hitler vyhrožoval rozbitím země, bombardováním měst, likvidací obyvatelstva. Krátce po druhé hodině určil Hitler přestávku, při níž Hácha volal do Prahy, aby svolal ministerskou radu. Adolf&nbsp;Hitler však vyhrožoval i po přestávce, ale Hácha odolával až do doby, kdy ho stihl srdeční záchvat. I po té se snažil jednat, ale nakonec byl zlomen. Před 4 hodinou ranní podepsali Hácha a Chvalkovský „prohlášení německé a česko-slovenské vlády“, kde se mimo jiné praví: ''„Čs. prezident prohlásil, že... klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše.“'' [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-2004-1202-505, Prag, Burg, Besuch Adolf Hitler.jpg|thumb|left|Hitler v Praze 15. března 1939]] Mezitím v [[Praha|Praze]] došlo k zasedání vlády, kde byl vydán rozkaz všem armádním sborům klást jakýkoliv odpor. Ve 4.30 hodin začal pražský rozhlas vysílat rozkaz o chystaném vstupu německých vojsk v 6.00 hodin ráno na území [[Čechy|Čech]] a [[Morava (země)|Moravy]]. 15. března v časných ranních hodinách začala německá armáda obsazovat okleštěný zbytek Čech a Moravy. V nevlídném dni byla přijata nevlídně zaťatými pěstmi českým obyvatelstvem, pouze tam, kde žila silná německá menšina, byly německé okupační jednotky vítány svými soukmenovci. Na nárožích ulic se objevila vyhláška ''„[[s:Rozkas pro Obyvatele|Rozkas pro Obyvatele]]“'' o převzetí výkonné moci na území obsazené [[Wehrmacht]]em. V 19.15 hodin přijel na [[Pražský hrad]] Hitler, hradní stráž vystřídali [[Schutzstaffel|esesáci]]. Zvláštní vlak s Emilem Háchou se vrátil do Prahy až v 19.30 hodin s úmyslným zpožděním. Ve čtvrtek [[16. března]] vydal Hitler na Pražském hradě [[Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava]]. Česko-slovenská vláda byla přejmenována v nezměněném složení na vládu protektorátní. Druhá republika skončila de iure. == Související články == * [[Československo]] * [[První republika]] * [[Mnichovská dohoda]] * [[Protektorát Čechy a Morava]] == Literatura == * {{Citace monografie | příjmení = Gebhart | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Gebhart | příjmení2 = Kuklík | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Kuklík starší | titul = Druhá republika 1938–1939. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2004 | počet stran = 315 | isbn = 80-7185-626-6 | kapitola = | strany = }} * {{Citace monografie | příjmení = Gebhart | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Gebhart | příjmení2 = Kuklík | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Kuklík starší | titul = Velké dějiny zemí Koruny české XV. a. 1938-1945 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2006 | počet stran = 623 | isbn = 80-7185-582-0}} * {{Citace monografie | příjmení = Pasák | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Pasák | titul = Emil Hácha : (1938-1945) | vydavatel = Rybka | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 445 | isbn = 978-80-87067-04-8}} * {{Citace monografie | příjmení = Med| jméno = Jaroslav | titul = Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939) | vydavatel = Nakladatelství Academia | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-200-1823-6 }} * Dušan Tomášek, Deník druhé republiky, Naše vojsko, 1988 * Ota Holub, Poslední pásmo vzdoru, Mladá fronta, 1988 == Poznámky == <references/> <br clear="all"> {{Commonscat|Czecho-Slovak Republic (1938–1939)}}{{cs-timeline}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Československo]] [[Kategorie:Druhá republika]]

Návrat na stránku „Druhá republika“.