Sentiment

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor: Hornemann-Bildnis einer verträumten jungen Frau, einen Liebesbrief haltend.jpg|thumb| upright=1.2| <center> Dívka s milostným dopisem <br /> {{Malé|(Ch. Hornemann, kolem 1830)}} </center>]] '''Sentiment''' ([[francouzština|franc]]. z [[latina|lat.]] ''sentimentum'', cítění, cit) znamená [[cit]], silné a bezprostřední hnutí mysli, náklonnost nebo odpor, který není závislý na rozumové úvaze. Vyvolává kladné nebo záporné osobní zaujetí, které může být přechodné nebo trvalé a nepodléhá zcela vědomé kontrole. '''Sentimentální''' může znamenat citový, ale také rozcitlivělý nebo dokonce bolestínský a sebelítostivý. Často jako pejorativní označení kýčovité populární literatury, sentimentálních příběhů, které může čtenář lacino „prožívat“. '''Sentimentalismus''' se někdy používá jako označení romantické literatury, viz [[romantismus]]. == Historie == Ve starověku se sentimenty pokládaly za projev žádostivé, vášnivé složky duše, která člověku působí radost, ale také utrpení. Protože je nejistá a nekontrolovatelná, je třeba ji ovládat rozumem nebo dokonce potlačovat ([[stoicismus]]). Vysoké ocenění lásky v [[křesťanství]] vedlo k lepšímu hodnocení citů vůbec, zejména ve vrcholném středověku ([[Bernard z Clairvaux]], mystikové). V reakci na [[racionalismus]] 17. století vyzvedají někteří myslitelé 18. století city a sentimentalitu jako pravý a upřímný projev lidskosti (Jean-Jacques Rousseau, [[Johann Georg Hamann]], Johann Gottfried Herder, [[Francis Hutcheson]], David Hume a další). Zejména britští autoři začali chápat sentiment, [[empatie|empatii]] a soucit jako pravý základ morálky čili „mravního cítění“ (''moral sentiments'', Hume, [[Adam Smith]]). Na toto vysoké hodnocení citů a citovosti navázal [[romantismus]], který zaznamenal v 19. století nesmírný úspěch i v lidových vrstvách a vedl ke vzniku sentimentální literatury a později i [[kýč]]e. Sentimenty, které se osamostatnily a postavily proti rozumové kontrole, tak postupně zplaněly, až dostaly zejména ve Střední Evropě negativní význam '''sentimentality''' jako „pouhého sentimentu“, neúčinného „pěstování citů“ a sebeprožívání. {{citát|...nálada mysli vznikající z přílišného se podávání citům rozplývavého a unylého toužení, jaké označováno bývá případně slovem sladkobol. Sentimentalita jest uměle pěstěný kult citlivosti k vůli citům samým.|[[Ottův slovník naučný]]}} == Hodnocení == V této dvojznačnosti zůstává citovost a sentimenty dodnes. Na jedné straně je citovost pozitivním zdrojem a motivem jednání - a to v dobrém i ve zlém, neboť i nenávist je cit - na druhé straně si uvědomujeme její nestálost a nespolehlivost. Problém patrně tkví v násilném rozdělení lidských schopností na rozumové a citové, kdežto skutečné lidství nutně vyžaduje, aby se tyto stránky udržovaly v jistém napětí a rovnováze. ===Související články=== * [[Cit]] * [[Láska]] * [[Vášeň]] == Externí odkazy == *[http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/382400-sentimentalita ''Ottův slovník naučný'', heslo Sentimentalita] *[http://plato.stanford.edu/entries/emotions-17th18th/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo 17th and 18th century theories of emotions] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Psychologické pojmy]] [[Kategorie:Filosofické pojmy]] [[Kategorie:Etické pojmy]]

Návrat na stránku „Sentiment“.