Smrt

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Skull-2016-Flickr.jpg|thumb|240px|Lidská lebka se běžně používá jako&nbsp;symbol&nbsp;smrti]] [[Soubor:Allisvanity.jpg|thumb|240px|Memento mori]] [[Soubor:Hyenas at stolen impala kill.jpg|thumb|240px|[[Hyena|Hyeny]] požírají mrtvou [[Impala|impalu]]]] '''Smrt''', '''úmrtí''', '''skon''', latinsky '''exitus''', je (z [[biologie|biologického]] a [[lékařství|lékařského]] hlediska) zastavení [[životní funkce|životních funkcí]] v [[organismus|organismu]] spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení [[život]]a, úplná a trvalá ztráta [[vědomí]]. [[Umírání]] je postupný proces na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. Nicméně délka [[život]]a je charakteristická pro každý druh organismu; vychází z jeho genetického základu, ale poměrně výrazně ji ovlivňují i vnější okolnosti.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Rosypal | jméno = Stanislav | odkaz na autora = | titul = Nový přehled biologie | vydavatel = Scientia | místo = Praha | rok = 2003 | isbn = 80-7183-268-5 | kapitola = | strany = 458 | jazyk = }} </ref> Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje – díky kvalitnější zdravotní péči, [[hygiena|hygieně]] a zdravějšímu životnímu stylu. To, co má smrtelné následky (např. určitá dávka [[jed]]u, nevhodný léčebný postup atd.), se nazývá jako ''letální''. Věda, zabývající se umíráním a smrtí, se nazývá [[thanatologie]]. == Významy pojmu smrt == V běžné mluvě se pojem smrt používá prakticky výhradně ve vztahu k celému organismu, ale v přírodních vědách a lékařství se běžně lze setkat například s pojmem [[buněčná smrt]], kde se slovo smrt vztahuje k části organismu. Zastavení životních funkcí, které lze ještě včasným vhodným zásahem zvrátit, se nazývá [[klinická smrt]]. Pojem smrt se užívá také v přeneseném významu pro zánik – kultury, politického systému, živočišného druhu apod. == Diagnostika smrti == Dříve se smrt diagnostikovala na základě zástavy [[dechová zástava|dechu]] a [[zástava srdce|srdečního tepu]], a i dnes se těchto ukazatelů používá nejčastěji.<ref name=midgley>Midgley, R. et al. (1993): Rodinná encyklopedie zdraví, nakl. Gemini, spol. s.r.o., Praha, z anglického originálu</ref> Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že oproti dřívějšku víme, že zástava dechu a srdce nemusí být definitivní, takže se smrt na základě těchto ukazatelů určuje teprve, když je lékař přesvědčen, že dané funkce nelze obnovit. Pokud neexistují jiné významné okolnosti prokazující úmrtí, je na místě pokus o obnovení obou funkcí (viz [[Kardiopulmonální resuscitace]], [[zástava srdce]] a [[zástava dechu]]). Z těchto a jiných důvodů se zavedl termín [[mozková smrt]], jež je definovaná jako nevratné vymizení všech funkcí celého mozku.<ref name=midgley />. Za normálních okolností [[mozek]] odumírá během několika málo minut po zastavení dýchání nebo srdečního tepu, ale v případě, že je člověk [[podchlazení|podchlazen]] (například v ledové vodě), může se mozková smrt oddálit (jsou zaznamenány případy, kdy byl za těchto okolností topící se člověk oživen až po 20 minutách, aniž by to zanechalo nějaké následky). Vzhledem k tomu, že různé negativní vlivy (např. [[hypoxie]], otřes mozku) postihují nejdříve vývojově mladší části mozku (šedou kůru mozkovou), může dojít k tzv. [[apalický syndrom|apalickému syndromu]], kdy ani [[elektroencefalogram|EEG]] nezaznamenává žádné mozkové vlny, a přesto hluboká životně důležitá mozková centra stále fungují. Proto se pro stanovení mozkové smrti vyšetření EEG doplňuje ještě např. vyšetřením kmenových evokovaných potenciálů, které zaznamenávají např. funkčnost sluchových drah na úrovni mozkového kmene ([[BAEP]]). Člověk může být tedy právně prohlášen za mrtvého na základě zástavy srdce, dechové zástavy, zjištěním [[dilatace]] (rozšíření) [[zornice|zorniček]], či diagnózou mozkové smrti. Informační teorie používá termín [[informačně teoretická smrt]] pro stav, kdy není možné žádnými přístroji obnovit či zachovat život a u dané osoby není možno obnovit mysl a osobnost. === Smrt z právního hlediska === V české legislativě je smrt definována pouze v ustanovení § 2 písm. e) zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon): {{Citát|Pro účely tohoto zákona se rozumí…smrtí nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene}}<br />§ 10 odst. 3 téhož zákona pak dále stanovuje, že: {{Citát|Smrt [§ 2 písm. e)] se zjišťuje prokázáním # nevratné zástavy krevního oběhu, # nevratné ztráty funkce celého mozku, včetně mozkového kmene v případech, kdy jsou funkce dýchání nebo krevního oběhu udržovány uměle (dále jen „smrt mozku“).}} Člověk, který je dlouho nezvěstný, nebo který zcela jistě zemřel, ale nelze to prokázat, může být na základě žádosti příbuzných soudně [[prohlášení za mrtvého|prohlášen za mrtvého]]. == Rozdělení smrti podle příčin == [[Soubor:Confederate dead behind stone wall. The 6th. Maine Inf. penetrated the Confederate lines at this point-Flickr.jpg|thumb|240px|Vojáci padlý během americké&nbsp;občanské&nbsp;války]] Příčiny smrti lze rozdělit na následující: * podlehnutí [[nemoc]]i * smrt [[stárnutí|stářím]] a sešlostí – zpravidla se označuje jako [[přirozená smrt]]<ref name=smrt /> * smrt způsobená vlastní vinou: ** [[sebevražda]] – úmyslné ukončení vlastního života ** sebezabití – smrt, kterou si člověk sám způsobí nedbalostí, neopatrností, nedopatřením – např. dopravní nehoda, otrava houbami, smrtelný úraz při sportu ** [[eutanazie]] – asistovaná sebevražda, usmrcení na žádost * smrt v důsledku podmínek neslučitelných se životem: ** smrt [[hlad]]em ** smrt [[žízeň|žízní]] ** smrt [[podchlazení]]m ** udušení ** [[utonutí]] ** uhoření ** smrtelný [[úraz]] – např. zavalení kamením, zabití padajícím stromem apod. * smrt způsobená jiným člověkem: ** [[zabití]] – smrt, způsobená jiným člověkem nedbalostí, neopatrností, nedopatřením – např. při dopravní nehodě ** [[vražda]] – smrt, způsobená úmyslně jiným člověkem; pokud smrt způsobí člověku zvíře (byť úmyslně), hovoříme spíše o zabití než vraždě ** [[poprava]] – vykonání rozsudku [[trest smrti|trestu smrti]] * smrt, způsobená zvířetem ([[predátor]], [[parazit]], bránící se živočich), rostlinou (otrava) Je zřejmé, že jednotlivé způsoby úmrtí mohou někdy poněkud splývat – závažným problémem je odlišení vraždy (úmyslné zabití) od zabití (neúmyslné), nicméně někdy není ani snadné rozlišit, kdy si člověk smrt způsobil neopatrností a kdy byla způsobena vnějšími příčinami, rovněž eutanazie se někdy může blížit vraždě, ve [[válka|válce]] zabití a vražda taktéž splývají atd. Stává se také, že organizmus umírá na kombinaci několika faktorů.<ref name=smrt>{{citace monografie | příjmení = Baláž |jméno=Vojtech|spoluautoři =et al.|titul =Smrt jako součást života |vydavatel=NIDM| místo=Praha| rok=2008| url=http://www.biologickaolympiada.cz/files/pripravne_texty/PT2008.pdf}}</ref> Pokud člověk zemře bez předchozích příznaků a z příčin, které mají původ uvnitř těla, označuje se to jako [[náhlá smrt]]. === Stárnutí === {{podrobně|Stárnutí}} Stárnutí je poměrně běžnou příčinou smrti u člověka, ačkoliv u ostatních druhů je tento důvod spíše v menšině. Vymezit stárnutí není lehké. Obvykle se tento proces definuje jako proces, kdy se zvyšuje riziko smrti. Z tohoto pohledu stárnutí začíná u člověka již po konci [[puberta|puberty]].<ref name=smrt /> Existuje více hypotéz vysvětlujících stárnutí. Příkladem je teorie, že se v průběhu života nahromaďují [[mutace]] v buňkách, nebo teorie, že se množením buněk v těle postupně opotřebují [[telomera|telomery]] na konci [[chromozom]]ů.<ref name=smrt /> == Význam smrti == Z biologického hlediska je hlavní funkcí smrti odstranění opotřebovaných organismů a uvolnění životního prostoru nastupující generaci. Smrt má výrazný sociální význam v lidské společnosti, např. v rodině vede smrt jednoho z členů k novému uspořádání její struktury a funkcí jejích členů - např. nejstarší syn částečně nahradí zemřelého otce apod.<ref name=slovnik>{{Citace monografie | příjmení = | jméno = | titul = Velký sociologický slovník | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 1996 | isbn = 80-7184-311-3 | kapitola = | strany = 1001 }}</ref> Chorobný strach ze smrti se nazývá [[thanatofobie]], strach z mrtvol je [[nekrofobie]]. == Oznámení smrti == Smrt jako významná událost bývá různými způsoby oznamována příbuzným, známým i lidem z širokého okolí. Dnes je smrt nejčastěji oznámena vyvěšením a rozesláním tzv. [[parte]], oznámení o úmrtí, která pořizuje rodina zemřelého. V minulosti se po smrti člověka nechalo vyzvánět [[zvon]]em – [[umíráček|umíráčkem]]. Podle délky a frekvence zvonění se přitom dalo určit, jak významná osoba zemřela, například při úmrtí panovníka se zpravidla vyzvánělo všemi kostelními zvony zároveň. K úkolům zvoníka také patřilo napsat jméno zemřelé osoby křídou na tabulku, vyvěšenou na kostelní věži – jednalo se tedy vlastně o předchůdce dnešních parte. Kromě vyzvánění všemi zvony se smrt významné osoby ohlašuje i jinými způsoby, například vyvěšením černé [[vlajka|vlajky]] nebo stažením vlajky na půl žerdi. Ke vzpomínce na mrtvé se někdy drží tzv. [[minuta ticha]]. === Pohřeb === {{podrobně|Pohřeb}} Jako pohřeb se označuje rituál posledního rozloučení se zemřelým člověkem, symbolické vymezení jeho odchodu ze společnosti. Přesto, že každé náboženství a kultura mají pohřební ceremoniál a pohřební zvyky odlišné, v některých rysech se navzájem podobají – například většinou se nějakým způsobem poukáže na to, co zemřelého přetrvá (jeho potomci, jeho dílo, jeho nesmrtelná duše).<ref>{{Citace monografie | příjmení = Jandourek | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Sociologický slovník | vydavatel = Portál | místo = Praha | rok = 2001 | isbn = 80-7178-535-0 | kapitola = | strany = 218 | jazyk = }} </ref> == Náhledy na smrt == Smrt může být v závislosti na světonázoru posuzujícího ukončením života nebo jeho proměnou. Pohled na smrt se liší jak dobově, tak teritoriálně, v závislosti na výchově, víře i životní filozofii každého jedince. Ve společnostech, kde žije v jedné domácnosti více generací a smrt člena rodiny je tedy běžnější událost, bývá přístup ke smrti celkem vyrovnaný, bývá chápána jako nutná součást života. V moderní společnosti je smrt do značné míry [[tabu]]izována, zpravidla chápána tragicky a očekávána s obavami.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Jandourek | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Sociologický slovník | vydavatel = Portál | místo = Praha | rok = 2001 | isbn = 80-7178-535-0 | kapitola = | strany = 218 | jazyk = }}</ref> Jednotlivé náboženské a někdy i filosofické systémy mají obvykle velice důkladně a konzistentně rozpracovány představy o tom, co smrt znamená pro lidské bytí a jaký je další osud [[duše]] dotyčného - pokud připouštějí, že něco jako nesmrtelná duše vůbec existuje. Pro mnohá náboženství je ostatně příprava člověka na smrt a její „vysvětlení“ jejich hlavních funkcí. === Posmrtný život === * '''Jiná forma bytí''' – Řada [[náboženství|náboženských]] systémů předpokládá existenci nehmotné nesmrtelné [[duše]], která přetrvá smrt a žije dál, obvykle mimo hmotný svět živých. Často se pojí s koncepty [[nebe]] a [[peklo|pekla]]. Tento pohled postulují [[abrahámovská náboženství]] ([[křesťanství]], [[islám]], [[judaismus]]). Smrt je zde pouze odchodem z tohoto světa, často za lepší a krásnější částí života. V křesťanském pojetí se člověk po smrti dočká spravedlivého rozsudku svých činů. * '''[[Reinkarnace]]''' – Zejména podle [[východní náboženství|východních náboženství]] může docházet k reinkarnaci, tj. převtělení duše zemřelého do nového těla, buď člověka nebo jiného živého organismu. Podle některých reinkarnace do lidského těla nastává až po určité době strávené na určitých místech (nebe, peklo) v závislosti na [[karma|karmě]])<ref>Bhagavadgítá 9.20-21</ref>. Také hovoří o konečném osvobození ([[mókša]]) zasloužilé duše z tohoto procesu ([[samsára]]). === Konec existence === Názor, že smrt zcela ukončuje existenci daného člověka, je typický pro [[ateismus|ateistické]] a [[materialismus|materialistické]] náhledy na svět, které popírají existenci nehmotné nesmrtelné duše. Z tohoto hlediska se po smrti zvyšuje [[entropie]] a následuje postupná [[dekompozice]] (rozklad) těla. === Kontinuita existence === Některé filosofické a náboženské směry, například hinduismus, hlásají tzv, „kontinuitu bytí“. Lidskou bytost považují za nehmotnou duši, která nikdy neumírá. To, co je smrtelné, je pouze fyzický obal, schránka, nádoba pro ducha, [[fyzické tělo]]. Dle tohoto pohledu člověk není fyzické tělo a nemůže tudíž zemřít. Smrt pak vnímají pouze jako změnu stavu existence a ve vztahu k fyzickému tělu jako „opuštění vozítka“, v němž duch pobýval a působil na fyzické úrovni existence. Následný rozklad fyzického těla po odchodu ducha je pak způsoben postupnou dezintegrací buněk vlivem absence organizující energie ducha.<ref>[http://osviceni.unas.cz/texty/bhagavadgita.html] Bhagavadgíta, 1:18</ref> S podobnými informacemi se můžeme setkat v [[teosofii]] <ref>[http://www.theosophy-nw.org/theosnw/ktmanual/kt-death.htm#ch1 Theosophical Manuals - Katherine Tingley]</ref>, [[Učení odvěké moudrosti]] <ref>[http://www.share-international.org/background/awteachings/AWT_main.htm Share International o Učení odvěké moudrosti]</ref> <ref>[http://www.share-international.org/archives/AgelessWisdom/i_AgelessWisdom.htm Učení odvěké moudrosti]</ref> pocházejícího z [[tibet]]ské větve [[mahájána|mahájánového]] [[buddhismus|buddhismu]], ale také v moderních výzkumech <ref>[http://www.monroeinstitute.org/research/ Výzkum vědomí v Monroově institutu]</ref> například v knihách [[Robert Allan Monroe|Roberta A. Monroe]] <ref name=monroe1>Monroe, Robert A. „Cesty mimo tělo“, Triton 2007, ISBN 80-7254-817-4</ref> <ref name=monroe2>Monroe, Robert A. „Daleké cesty“, Lott 2003, ISBN 80-903193-3-5</ref> <ref name=monroe3>Monroe, Robert A. „Návrat k pramenům“, Lott 2003, ISBN 80-903193-5-1</ref><br /> Monroe například uvádí, že kolem čtyřicátého roku věku se mu začaly dít spontánní mimotělesné zážitky,<ref name=monroe1/> které popisuje jako uvolnění vědomí z fyzického a také z [[astrální tělo|astrálního těla]]. Prostřednictvím těchto prožitků měl možnost objevit a popsat svět, jenž je mimo fyzicko realitu. Tvrdí, že původ člověka nenašel ve hmotné struktuře fyzického těla, nýbrž ve stavu vědomého energetického bytí, kdy existuje ve formě nezávislého kvanta energie, disponujícího určitými vlastnostmi a schopnostmi. Toto vědomí údajně bez problémů dokáže cestovat vesmírem na velké vzdálenosti a často bývá „přitaženo“ atraktivitou podmínek, které panují na planetě, jako je Země.<ref name=monroe2/> Následně může dostat možnost se vtělit do fyzického těla, které obývá až do jeho opuštění. Tento okamžik, který lidé nazývají „smrt“, vnímá spíše jako odložení vysloužilého fyzického obalu, který umožňuje vědomí projevovat se na fyzické úrovni existence. Ovšem život člověka tímto odložením těla podle něj v žádném případě nekončí, nýbrž se přesouvá do nefyzické roviny existence, která je dále jemněji strukturována a připomíná víceúrovňový svět oddělených [[dimenze|dimenzí]]. Zde má lidská bytost v energetické formě řadu dalších možností: * vzdělávat se v systému škol, které jsou v tomto stavu vedeny dalšími podobnými, často mnohem pokročilejšími bytostmi, * odejít do jiných hvězdných systémů, * pobýt v záhrobním světě a odpočinout si před další inkarnací * okamžitě se opět inkarnovat, * odejít do vyšší složky vlastní existence ([[duše]]) Dle jeho názoru člověk, jako energetická bytost, však nikdy nezemře, může pouze změnit formu a stav své existence a jinak její podstata zůstává stále stejná.<ref name=monroe2/> <ref name=monroe3/><br /> O kontinuitě života se zmiňuje také Dr Joel L. Whitton PhD a Joe Fisher. Provedený výzkum vědomí zahrnoval hypnotické seance, v nichž byli pacienti s obtížnými životními problémy uvedení zkušebně do hypnózy, aby vypovídali, kde problém vznikl. Tímto způsobem došlo k náhodnému objevení existenčního stavu před stávajícím životem. V souvislosti s tím byly odhaleny příčiny současných problémů v některé z předešlých inkarnací pacienta.<ref>Whitton, Joel L., Fisher, Joe "Život mezi životy", Nakladatelství Tomáše Janečka 1993, ISBN 80-900802-6-X</ref> == Smrt v mytologii a pověstech == Smrt a posmrtný život bývá důležitou (často i klíčovou) součástí různých [[mytologie|mytologií]]. Potýkají se zejména s těmito otázkami: * čas smrti – lidé měli zpravidla smrt spojenu s pocity úzkosti, a proto se ji snažili nějakým způsobem oddálit, nebo alespoň zjistit, kdy přesně nastane, kolik člověku ještě zbývá času. * mechanismus smrti – lidé si zpravidla smrt představovali jako bytost, která oddělí duši zemřelého od jeho těla * život po životě – mytologie se snaží zodpovědět otázku, co se s duší člověka děje po smrti, v mnoha pověstech se zemřelí mohou za určitých okolností vracet do světa živých === Čas smrti === [[Soubor:Acherontia atropos bl.jpg|thumb|220px|O [[lišaj smrtihlav|lišaji smrtihlavovi]] se lidé domnívali, že přináší smrt]] Ve většině kultur panovala víra, že člověk má hodinu smrti dopředu přesně stanovenu. Magickými praktikami pak bylo možné okamžik smrti zjistit. Užívala se k tomu nepřeberná škála technik. Některé příklady:<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brouček | jméno = Stanislav | příjmení2 = Jeřábek | jméno2 = Richard | odkaz na autora = | titul = Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek, (Věcná část O-Ž) | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2007 | isbn = 978-80-204-1713-8 | kapitola = | strany = 928-929 | jazyk = }}</ref><ref>{{Citace periodika | příjmení = Zíbrt | jméno = Čeněk | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Pokusy o přirozený výklad pověr československých na sklonku XVIII. a na začátku XIX. věku | periodikum = Český lid | odkaz na periodikum = Český lid | rok = 1899 | měsíc = | ročník = 8 | číslo = | strany = 32, 98-100 | url = | issn = }} </ref> * [[sen|sny]] – sen o černém psu, bílé koze, kalné vodě atd. zvěstuje, že člověk nebo někdo z jeho blízkých zemře * zvířata – smrt ohlašují některá zvířata: houkání [[sýček obecný|sýčka]] (lidé říkali, že sýček svým hlasem volá: „Pojď!“, zve lidi do záhrobí), černá kočka přeběhne přes cestu, [[žluva hajní|žluva]] létá kolem domu, [[lišaj smrtihlav]] i jiné můry, havran, vytí psa, bučení dobytka, vrzání červotoče. Když člověk uslyší kukačku, má počítat, kolikrát zakuká – podle toho určí, kolik mu ještě zbývá let. O štědrovečerní půlnoci si domácí zvířata prý lidským hlasem vyprávějí o tom, kdo zemře. Do roka zemře člověk, který poraní nebo zabije hada, žijícího pod prahem domu (věřilo se, že je to přeměněný [[skřítek (mytologie)|skřítek]], ochránce domácnosti). * přírodní jevy – padající hvězda, náhlé zhasnutí světla, zvlhlá sůl, padající omítka, bouchnutí na půdě domu. Dítě narozené v pátek prý do roka zemře. * štědrovečerní zvyky mající určit, kdo do roka zemře - kdo v rozkrojeném jablku najde kříž, kdo si rozlouskne prázdný ořech, lití olova: kdo si ulije rakev, lopatu * mytické bytosti, jejichž zjevení ohlašuje smrt: ** [[bánší]] – víla z irských pověstí, která prý svým kvílením ohlašuje smrt někoho v domě, ** [[bílá paní]] – duše zemřelého předka, jejíž zjevení ohlašuje smrt někoho ze členů šlechtické rodiny, ** [[meluzína (mytologie)|meluzína]] – víla z francouzských pověstí, která svým zjevěním zvěstuje smrt vlastníka hradu Lusignan. === Nekrangelie === '''Nekrangelie''' (slovo vzniklo složením řeckého νεκρός (nekrós, „mrtvý, zemřelý“) a άγγελος (angelos, „posel“) se nazývá [[okultismus|okultní]] jev, při němž se umírající osoba nějakým způsobem projeví člověku, zpravidla příbuznému nebo jinak blízkému, a podá mu tak zprávu – buď o svém úmrtí, nebo někdy i jinou důležitou informaci, kterou mu za života nestihla sdělit – kam ukryla poklad, komu odkazuje majetek, kdo nese vinu na její smrti, varuje příbuzného před nebezpečím apod.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vondráček | jméno = Vladimír | odkaz na autora = vladimír Vondráček | příjmení2 = Holub | jméno2 = František | titul = Fantastické a magické z hlediska psychiatrie | vydavatel = Columbus | místo = Bratislava | rok = 1993 | isbn = 80-7136-030-9 | kapitola = | strany = 191-192 }}</ref> Nekrangelie může mít celou řadu podob. Příklady jsou: * Člověku se zastaví hodinky právě v okamžiku, kdy jeho příbuzný zemřel. * Člověk slyší z dálky hlas umírajícího. * Ze zdi spadne zrcadlo, a ohlašuje tak úmrtí. * Fotografie umírajícího náhle zamrká. * Odmítnutý muž se zjeví na svatbě své vyvolené. * Člověk slyší v domě tajemnou hudbu. * Často se nekrangelie projevuje ve snu – člověku se zdá o umírajícím a ten právě oné noci zemře. === Oddálení smrti === Lidé se snažili smrt oddálit, oklamat, odehnat ji od sebe. Často si život představovali jako hořící svíci - když svíce dohoří, život zanikne. Smrt bylo možno oklamat tak, že si člověk svou svíci prodloužil o svíci někoho jiného. === Přivolání smrti === Podobně, jako se lidé snažili smrt zahnat od sebe a své rodiny, jindy naopak usilovali přivolat ji na své nepřátele pomocí [[kletba|kletby]]. Přivolání smrti kletbou a pozvání k božímu soudu se označuje jako '''thanatobolie'''. Z historie jsou známy případy, kdy kletba skutečně došla svého naplnění. Zřejmě nejznámější je případ posledního velmistra řádu [[templáři|templářů]] [[Jacques de Molay|Jacqua de Molay]], který po svém nespravedlivém odsouzení k smrti upálením proklel francouzského krále [[Filip IV. Sličný|Filipa IV.]] a [[papež]]e [[Klement V.|Klementa V.]] Oba prokletí krátce na to zemřeli. V českých zemích je nejznámější pověst o vůdci [[Chodové|Chodů]] [[Jan Kozina|Janu Sladkém Kozinovi]], který údajně uvrhl kletbu na pána [[Wolf Maxmilián Laminger|Wolfa Maxmiliána Lamingera]], že se do roka a do dne setkají u božího soudu. Laminger skutečně za necelý rok nato zemřel. Syndrom thanatobolie se proto někdy označuje také jako '''lamingerismus'''.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vondráček | jméno = Vladimír | příjmení2 = Holub | jméno2 = František | titul = Fantastické a magické z hlediska psychiatrie | vydavatel = Columbus | místo = Bratislava | rok = 1993 | isbn = 80-7136-030-9 | kapitola = | strany = 213 }}</ref> O totéž se v roce [[2000]] pokusil pětinásobný český vrah [[Ivan Roubal]], kdy po vynesení rozsudku vyzval soudce na boží soud. Dodnes se nikomu nic nestalo. === Nesmrtelnost === {{viz též|Nesmrtelnost}} [[Soubor:Esoteric Taijitu.png|thumb|220px|Jin a jang jsou symbolem věčnosti]] Jako '''nesmrtelnost''' se označuje nemožnost úmrtí, věčný život ve fyzické nebo spirituální formě. V užším smyslu se jako nesmrtelnost označuje nemožnost úmrtí věkem. Nesmrtelnost je pouze hypotetická vlastnost, která prozatím nebyla v praxi prokázána, nicméně se často objevuje v mytologii, pověstech a také v kultuře. Někdy je chápána pozitivně, ale často je věčný život považován za prokletí. === Personifikace smrti === Lidé si představovali, že duši umírajícího si odnese nějaká bytost – bůh, anděl, nebo jiná mytická bytost. Další bytosti ji pak provázely na cestě do posmrtného života, soudily jeho hříchy, nebo na ni dohlížely v zásvětí. Tyto bytosti se v každé kultuře liší, ale některé prvky jsou podobné. ==== Starověká Indie ==== [[Upanišady]] a další texty uvádějí, že duše jsou odváděny různými průvodci zvanými ativáhika dévatové na různá místa podle jejich individuální karmy.<ref>Védántasútra 4.3.4–5</ref> Většinou jim konkrétní místo sdělí bůh smrti a soudce mrtvých Jama, v [[Čína|Číně]] známý jako Janluo, v [[Japonsko|Japonsku]] jako Emma(-ó) či Enma. ==== Starověký Egypt ==== Egyptským bohem smrti, mumifikace a pohřebišť je Anup, bůh se šakalí hlavou, jeden z nejvýznamnějších egyptských bohů. Později se k němu v mytologii připojil [[Usir]], vládce podsvětí. ==== Starověké Řecko ==== Bohem smrti v Řecku je Thanatos, zobrazovaný jako mladý muž s křídly, který přilétá, aby uhasil pochodeň života. Jeho bratrem – dvojčetem je Hypnos, bůh spánku. Jsou synové bohyně noci – Nyx. Řekové tím vyjádřili jednak představu, že spánek a smrt jsou si podobné, a také fakt, že lidé často umírají v noci během spánku. Jejich sourozencem je také [[Charón]], převozník, který převáží duše zemřelých do podsvětí. Podsvětní říši vládne bůh [[Hádés]]. Bránu do podsvětí hlídá strašlivý tříhlavý pes [[Kerberos]]. ==== Starověký Řím ==== Ve starověkém Římě byly bytosti velmi podobné řecké mytologii, jen měly jiná jména. Bohem smrti je [[Mors]], bohem římského podsvětí bůh [[Pluto (mytologie)|Pluto]]. ==== Keltská mytologie ==== V [[Irsko|Irsku]] podle keltské mytologie je strážcem brány do podsvětí bůh [[Donn]], syn boha Míla. Brána se nachází na skalnatém ostrůvku [[Tech nDuinn]], kde má Donn své sídlo. ==== Severská mytologie ==== V [[severská mytologie|severské mytologii]] se rozlišují mrtví, kteří padli v boji, a ti, kteří zemřeli např. stářím nebo nemocí. Z padlých hrdinů jsou vybráni ti nejudatnější [[valkýry|valkýrami]], které je odnesou do [[Valhala|Valhaly]] – síně padlých, v níž budou čekat na ragnarok, poslední bitvu. Ostatní zemřelí odcházejí do temné říše [[Helheim]]u, jíž vládne bohyně [[Hel (bohyně)|Hel]]. Výjimku představují ještě utopení námořníci, jejichž duše přebývají u bohyně [[Rán]]. ==== Slovanská mytologie ==== Ve slovanské mytologii postavu smrti zosobňovala bohyně [[Morana]]. Je prý velmi krásná. Je rovněž vládkyní zimy; na některých vesnicích se dodnes udržuje zvyk „[[vítání jara|vynášení smrti]]“, kdy na jaře lidé vyrobí ze slámy a starých hadrů postavu (označovanou jako Morana, Mařena, Smrtholka), kterou pak hodí ze skály nebo z mostu, případně ji spálí v ohni. Je to spojeno s lidovou slavností, která má oslavit příchod jara, u nás tento zvyk splývá s pálením čarodějnic. Zvyk vynášení smrti je doložen už od 14. století.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brouček | jméno = Stanislav | příjmení2 = Jeřábek | jméno2 = Richard | odkaz na autora = | titul = Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek, (Věcná část O-Ž) | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2007 | isbn = 978-80-204-1713-8 | kapitola = | strany = 1166 | jazyk = }} </ref> ==== Středověk v Evropě ==== [[Soubor:Memento Mori 05-Flickr.jpg|thumb|240px|Personifikace smrti – Memento mori]] Ve středověku si lidé představovali smrt jako kostlivce s kosou nebo mečem (Smrtka, Smrťák). Není bez zajímavosti, že v některých zemích byl považován spíš za osobu mužského pohlaví ([[Německo]]), jinde spíše ženského (české země). Zpodobnění smrti se často objevuje na obrazech tzv. [[Tanec smrti|tance smrti]] (''danse macabre''), v němž kostlivec-smrt tančí v čele průvodu lidí. Tato a jiná zpodobnění smrti slouží jako '''memento mori''' (pamatuj na smrt) – člověk nemá zapomínat na smrt a žít ctnostným životem, aby nezemřel ve [[hřích]]u. === Vracení zemřelých === {{viz též|Nemrtvý}} Osoba, která po smrti nedojde pokoje a vrací se do světa živých, se obecně nazývá [[revenant]] (z [[francouzština|francouzského]] ''revenir'', znovu se objevovat), česky se označuje jako [[nemrtvý]] nebo oživlý mrtvý. Jednotlivé druhy zjevení pak dostávají označení podle svých projevů – mezi revenanty patří například [[duch]], [[přízrak]], oživlý [[kostlivec]], [[ohnivý muž]] (přízrak podvodníka), [[bludička]] (nepokojná duše zemřelého) nebo [[upír (nemrtvý)|upír]], mezi oživlé mrtvé patří také [[zombie]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Stejskal | jméno = Martin | titul = Labyrintem tajemna | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 1991 | strany = 49 }}</ref> <ref>{{Citace monografie | příjmení = Stejskal | jméno = Martin | titul = Labyrintem míst klatých | vydavatel = Eminent | místo = Praha | rok = 2011 | strany = 66 }}</ref> === Nekromancie === {{podrobně|Nekromancie}} Pokud se člověk pokouší pomocí magických praktik přivolat zemřelého a vyzvědět od něj nějakou informaci, jde o formu [[věštění]], která se označuje jako '''nekromancie'''. == Smrt v umění == Záležitosti související se smrtí jsou častým motivem strašidelných příběhů, filmových i knižních [[horor]]ů a tajuplných povídek. === Personifikace smrti === * '''Literatura''': ** [[Terry Pratchett]]: [[Zeměplocha]] – [[Smrť]] (zejména knihy [[Mort]], [[Sekáč (Zeměplocha)|Sekáč]], [[Těžké melodično]], [[Otec prasátek]], [[Zloděj času]]) ** [[John Ronald Reuel Tolkien|J. R. R. Tolkien]]: [[Silmarillion]] – [[Mandos]] * '''Film''': ** [[Ingmar Bergman]]: [[Sedmá pečeť]] – Smrt ** [[Martin Brest]]: [[Seznamte se, Joe Black]] ** [[Martin Frič]]: [[Dařbuján a Pandrhola]] – Smrťák ** [[Vadim Jean]]: [[Otec prasátek]] (filmové zpracování knihy Terryho Pratchetta) – Smrť ** [[Vadim Jean]]: [[Barva kouzel]] (filmové zpracování knihy Terryho Pratchetta) – Smrť ** [[Monty Python]]: [[Smysl života]] – Smrt ** [[John McTiernan]]: [[Poslední akční hrdina]] – Smrt (parodie na Bergmannovu Smrt) ** [[Bořivoj Zeman]]: [[Honza málem králem]] * '''Divadlo''': ** [[Žižkovské divadlo Járy Cimrmana|Divadlo Járy Cimrmana]]: [[Posel z Liptákova]] – pan Smrtka * '''Výtvarné umění''': ** Albrecht Dürer: Rytíř, smrt a ďábel === Ohlášení smrti === * '''Literatura''': ** [[John Ronald Reuel Tolkien|J. R. R. Tolkien]]: [[Dvě věže]] – když umíral [[Boromir]], napadený skřety, jeho bratr [[Faramir]] slyšel z dálky jeho roh * '''Film''': ** [[Tim Burton]]: [[Velká ryba]] – historka o černé vráně, která zvěstuje smrt; v oku čarodějnice může člověk vidět, jak zemře ** [[Gore Verbinski]]: [[Kruh (film 2002)|Kruh]] – smrt je lidem zvěstována telefonem sedm dní předem === Ostatní === * '''Literatura''': ** [[Robert Fulghum]]: [[Od začátku do konce]] – jedna kapitola se týká úvah o smrti ** [[Edgar Allan Poe]]: [[Jáma a kyvadlo]] – některé strašidelné povídky se zabývají smrtí (např. Předčasný pohřeb) === Související články === * [[Pohřeb]] * [[Mor]] * [[Memento mori]] * [[Stárnutí]] * [[Thanatologie]] * [[Život]] * [[Poprava]] * [[Vražda]] * [[Eutanazie]] * [[Model Kübler-Rossové]] * [[Prohlášení za mrtvého]] === Literatura === * ARIÉS, Philippe. Dějiny smrti I - II. Praha : Argo, 2000. * VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. * SCHERER, Georg. Smrt jako filosofický problém. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2005. 271 s. ISBN 80-7192-914-X. (čeština) * DAVIES, Douglas J.. Stručné dějiny smrti. Praha : Volvox Globator, 2007. 186 s. ISBN 978-80-7207-628-4. (čeština) == Reference == <references/> {{Flickr|Death}}{{Commonscat|Death}}{{Smrt}}{{Patologie}}{{Dědické právo}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Smrt| ]] [[Kategorie:Patologie]] [[Kategorie:Život]] [[Kategorie:Filosofie]]

Návrat na stránku „Smrt“.