Aida (opera)

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 27. 7. 2026, 14:00

Teresa Stolzová, představitelka Aidy při evropské premiéře v divadle La Scala v Miláně

Aida je název opery Giuseppe Verdiho z roku 1871. Autorem libreta je Antonio Ghislanzoni, který zpracoval látku poskytnutou egyptologem Augustem Mariettem.

Tuto operu psal Verdi ve svých 58 letech na objednávku pro operu v Káhiře k příležitosti otevření Suezského průplavu. Aida je obvykle považována za vyvrcholení Verdiho celoživotního operního díla. První představitelkou titulní role měla být česká sopranistka Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce nakonec ani ona ani Verdi do Egypta neodcestovali. Světovou premiéru 24. prosince 1871 v Káhiře dirigoval Giovanni Bottesini a Aidu zpívala Antonietta Anastasi-Pozzoni. Stolzová zpívala až evropskou premiéru 8. února 1872 v divadle La Scala. Tereza Stolzová pak podepsala smlouvu na třicet představení v Káhirské opeře v sezóně 1873–1874 za astronomický honorář 150 000 franků. Mimo to se jí dostalo poct od samotného chediva Isma'ila Paši.

Hlavní postavy

• Aida, etiopská otrokyně (soprán)
• Radames, egyptský vojevůdce (tenor)
• faraón (bas)
• Amneris, jeho dcera (mezzosoprán)
• Amonasro, etiopský král, otec Aidy (baryton)

Obsah

Aida je dramatická opera o čtyřech dějstvích. Její děj se odehrává ve starém Egyptě v Memfidě a v Thébách.

První dějství

Ve faraonském paláci se rozhoduje o obsazení postavy vojevůdce pro tažení do Etiopie. Mezi kandidáty je i Radames, který by pomocí úspěchu ve válce rád dosáhl svého svazku s otrokyní Aidou, Etiopankou. Na tuto vzájemnou lásku Aidy a Radamese žárlí faraonova dcera Amneris, která je zamilovaná do Radama. Radames se nakonec opravdu stává vojevůdcem pro toto tažení a je tomuto úkolu zasvěcen. Aida je z toho ale vnitřně rozpolcena, neboť její milý má vést vojsko proti její vlastní zemi.

Druhé dějství

Amneris se snaží vylákat z Aidy tajemství její lásky k Radamovi, předstírá proto před Aidou, že Radames padl. Aida se však přizná teprve ve chvíli, kdy Amneris odhalí svou lež a oznámí jí naopak, že Radames žije a je na cestě domů. Mezi zajatci poznává Aida svého otce - nikdo z Egypťanů ale netuší, že se jedná o krále Etiopie. Aida žádá o propuštění zajatců Radama a ten o to prosí faraona. Ten rozhodne, že Aida i její otec mají být dále drženi jako rukojmí, ostatní propustí. Všichni oslavují Radama jakožto dobrého vojevůdce. Faraon nabízí Radamovi za vítězství ruku Amneris a následnictví na trůnu. Nelze to odmítnout, i když je tím zdrcen Radames i Aida. Radames doufá, že po další vítězné válce přesvědčí faraona, že si nevezme Amneris, ale její otrokyni Aidu.

Třetí dějství

Aida čeká za večerního ticha na břehu Nilu na Radama a vzpomíná na svou krásnou ztracenou vlast. Přichází za ní její otec a snaží se ji přesvědčit, aby vyzvěděla od Radama vojenská tajemství, aby tak on, její otec a král Etiopie, mohl snadno porazit egyptská vojska. Ona odmítá, i když by se hrozně ráda vrátila do své vlasti, ale nechce podvést Radama. Otec ji k tomu donutí tím, že ji prokleje a řekne, že už není jeho dcera. Ona, aby otcovo prokletí zrušila, se přece na to Radama zeptá a nabízí mu společný útěk do Etiopie. Radames souhlasí a přitom jí prozradí rozmístění egyptských vojsk. V tom vystupuje z úkrytu Amonasro, Aidin otec, a prohlašuje se etiopským králem. Radames chápe, že se dopustil zrady Egypta, umožňuje sice útěk Aidy a Amonasra, ale sám se přiznává ke zradě, kterou stejně slyšela Amneris, která se v chrámě chystala na svatbu, a vydává se do rukou faraona.

Čtvrté dějství

Amneris stále miluje Radama, a tak mu nabízí, že když se zřekne Aidy a vezme si ji, zachrání se před jinak jistou smrtí. To on ale odmítá. Je souzen a odsouzen k pohřbení zaživa. Amneris prosí, aby byl propuštěn, říká, že je nevinen, ale je již pozdě... Proměna: Radames je zazděn do podzemní hrobky, vzpomíná na Aidu a doufá, že si klidně žije daleko odsud. Najednou se však objeví Aida, která se v hrobce již dříve ukryla, neboť tušila, co asi Radama čeká a chtěla s ním sdílet jeho osud. Oba umírají. Nad jejich hrobkou lká Amneris, nešťastná, že přichází o Radama - kterého vlastně sama označila zrádcem a zavolala na něj stráž.

Uvedení Verdiho opery Aida v Parmě v roce 1872

Plakát uvedení Verdiho Aidy v Parmě v roce 1872

Tereza Stolzová v titulní roli

Fotografie z archivu Istituzione Casa della Musica di Parma.^[1]

Literatura

• HOSTOMSKÁ, Anna. Opera : průvodce operní tvorbou. 10.., doplněné vyd. Praha : NS Svoboda, 1999. ISBN 80-205-0578-4. S. 111-113.
• WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha : IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 5-6.

Reference

1. ↑ Istituzione Casa della Musica di Parma

Externí odkazy

• Aida (opera) v archivu Národního divadla