Akméismus

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 31. 5. 2010, 20:11

Akméismus (též adamismus, klarismus) byl literární směr v moderní ruské poezii počátku 20. století. Byl vytvořen skupinou Cech básníků (rusky: Цех поэтов}}, 1910–1914). Patřili tam: G. V. Adamovič, A. A. Achmatovová, S. M. Goroděckij, N. S. Gumiljov, M. L. Lozinskij, O. E. Mandelštam, V. S. Narbut, M. A. Zenkevič, a jiní. Teoretiky skupiny byli N. S. Gumiljov a S. M. Goroděckij. Název je odvozen od řeckého slova akmé – vrchol. Hnutí bylo opozicí vůči symbolismu a požadovalo jasné básnické pojmenování.

První básnické sbírky tohoto směru byly:

• N. S. Gumiljov: Cesta konkvistadorů (Путь конквистадоров, 1905)
• A. A. Achmatovová: Večer (Вечер, 1912)
• M. A. Zenkevič: Prvobytný porfyr (Дикая порфира, 1912)
• V. S. Narbut: Aleluja (1912)
• S. M. Goroděckij: Adam (1913)

Odkazy

• vsv (Vladimír Svatoň): heslo akméismus, in: Slovník spisovatelů, Sovětský svaz, svazek I (A-K), Odeon, Praha 1978, str. 129;