V pátek 26. dubna 2024 úderem 22 hodiny začíná naše nová
a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!

Prusové

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (Nahrazení textu „1226“ textem „1226“)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 2: Řádka 2:
'''Prusové''' jsou někdejší etnikum [[Baltové|baltského]] původu, sídlící od počátku našeho letopočtu v jihovýchodním [[Baltské moře|Pobaltí]] mezi ústími [[Visla|Visly]] a [[Němen]]u, na území, které se ve středověku nazývalo [[Prusko|Prusy]].
'''Prusové''' jsou někdejší etnikum [[Baltové|baltského]] původu, sídlící od počátku našeho letopočtu v jihovýchodním [[Baltské moře|Pobaltí]] mezi ústími [[Visla|Visly]] a [[Němen]]u, na území, které se ve středověku nazývalo [[Prusko|Prusy]].
Prusové spolu s [[Jotvingové|Jotvingy]], sídlícími dále ve vnitrozemí, náleželi jazykově k [[Západobaltské jazyky|západní]], dnes zcela vymřelé, větvi [[Baltské jazyky|baltských jazyků]].
Prusové spolu s [[Jotvingové|Jotvingy]], sídlícími dále ve vnitrozemí, náleželi jazykově k [[Západobaltské jazyky|západní]], dnes zcela vymřelé, větvi [[Baltské jazyky|baltských jazyků]].
-
Nejstarší nesporná písemná svědectví o Prusech lze najít v tzv. [[Bavorský geograf|Geografu bavorském]] či cestopise [[Wulfstan z Hedeby|Wulfstana z Hedeby]] z 9. století. Prusové zůstali i po nástupu [[křesťanství]] pohany a ani se politicky neintegrovali. Třebaže hovořili stejným jazykem, dělili se na řadu menších kmenů (Galindové, Sambové, Bartové, Nadrované aj.). Pokusy o jejich christianizaci zůstaly bezvýsledné, neboť Prusové považovali šíření křesťanství za záminku a nástroj cizí nadvlády – roku [[997]] tak zabili i [[Arcidiecéze pražská|pražského biskupa]] [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]], který se je vypravil pokřtít. Roku [[1226]] si pozval [[Mazovsko|mazovský]] kníže [[Konrád I. Mazovský|Konrád I.]] na pomoc proti Prusům [[řád německých rytířů]], kterému se záhy podařilo území Prusů dobýt a založit tady vlastní stát. Po neúspěšném povstání v letech 1260-[[1272]] byli Prusové zčásti vyhubeni a zbylí pozvolna [[Germanizace|germanizováni]]. Od 14. století se dochovaly i nemnohé písemné památky [[Pruština|pruského jazyka]], jeho nejrozsáhlejším svědectvím je překlad [[Martin Luther|Lutherova]] [[Katechismus|katechismu]], vydaný roku 1561 v [[Královec|Královci]]. Pruština definitivně vymřela na sklonku 17. století.
+
Nejstarší nesporná písemná svědectví o Prusech lze najít v tzv. [[Bavorský geograf|Geografu bavorském]] či cestopise [[Wulfstan z Hedeby|Wulfstana z Hedeby]] z 9. století. Prusové zůstali i po nástupu [[křesťanství]] pohany a ani se politicky neintegrovali. Třebaže hovořili stejným jazykem, dělili se na řadu menších kmenů (Galindové, Sambové, Bartové, Nadrované aj.). Pokusy o jejich christianizaci zůstaly bezvýsledné, neboť Prusové považovali šíření křesťanství za záminku a nástroj cizí nadvlády – roku [[997]] tak zabili i [[Arcidiecéze pražská|pražského biskupa]] [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]], který se je vypravil pokřtít. Roku 1226 si pozval [[Mazovsko|mazovský]] kníže [[Konrád I. Mazovský|Konrád I.]] na pomoc proti Prusům [[řád německých rytířů]], kterému se záhy podařilo území Prusů dobýt a založit tady vlastní stát. Po neúspěšném povstání v letech 1260-[[1272]] byli Prusové zčásti vyhubeni a zbylí pozvolna [[Germanizace|germanizováni]]. Od 14. století se dochovaly i nemnohé písemné památky [[Pruština|pruského jazyka]], jeho nejrozsáhlejším svědectvím je překlad [[Martin Luther|Lutherova]] [[Katechismus|katechismu]], vydaný roku 1561 v [[Královec|Královci]]. Pruština definitivně vymřela na sklonku 17. století.

Aktuální verze z 10. 6. 2015, 23:36

Soubor:Baltic Tribes c 1200.png
Baltské kmeny cca 1200 n. l.

Prusové jsou někdejší etnikum baltského původu, sídlící od počátku našeho letopočtu v jihovýchodním Pobaltí mezi ústími Visly a Němenu, na území, které se ve středověku nazývalo Prusy. Prusové spolu s Jotvingy, sídlícími dále ve vnitrozemí, náleželi jazykově k západní, dnes zcela vymřelé, větvi baltských jazyků. Nejstarší nesporná písemná svědectví o Prusech lze najít v tzv. Geografu bavorském či cestopise Wulfstana z Hedeby z 9. století. Prusové zůstali i po nástupu křesťanství pohany a ani se politicky neintegrovali. Třebaže hovořili stejným jazykem, dělili se na řadu menších kmenů (Galindové, Sambové, Bartové, Nadrované aj.). Pokusy o jejich christianizaci zůstaly bezvýsledné, neboť Prusové považovali šíření křesťanství za záminku a nástroj cizí nadvlády – roku 997 tak zabili i pražského biskupa sv. Vojtěcha, který se je vypravil pokřtít. Roku 1226 si pozval mazovský kníže Konrád I. na pomoc proti Prusům řád německých rytířů, kterému se záhy podařilo území Prusů dobýt a založit tady vlastní stát. Po neúspěšném povstání v letech 1260-1272 byli Prusové zčásti vyhubeni a zbylí pozvolna germanizováni. Od 14. století se dochovaly i nemnohé písemné památky pruského jazyka, jeho nejrozsáhlejším svědectvím je překlad Lutherova katechismu, vydaný roku 1561 v Královci. Pruština definitivně vymřela na sklonku 17. století.