Študáci a kantoři

Z Multimediaexpo.cz

Študáci a kantoři (1937) je sbírka humorných fejetonů Jaroslava Žáka, který se v nich věnuje prvorepublikovému školství. Téma pedagogů a jejich žáků je však nadčasové a je zajímavé i dnes. Podle této knihy byla natočena již v roce 1938 komedie Škola základ života. Dílo je psáno jazykem z počátku 20. století, objevují se v něm tedy četné (z dnešního pohledu) archaismy nebo studentský žargon, který se dnes již nepoužívá.

Kniha nemá jednotný příběh či souvislý děj, sestává z různých scének, příhod, úvah apod., které vtipně vykreslují boj studentstva s kantorským sborem, jejich slabůstky, zvyky a absurditu některých situací. Celá kniha je koncipována jako tzv. odborná přírodopisná studie (tak zní i podtitul knihy), kapitoly tvoří uzavřené tématické celky. Vypravěč pracuje s modelovou třídou, s modelovými studenty i s modelovým učitelským sborem. Jde o mozaiku jednotlivých příběhů sesbíraných z prostředí střední školy, které jsou tématicky seřazeny.

Ukázka z díla

Pan profesor nutí dítky, aby slovy prostými a nehledanými vysvětlila,
co vlastně chtěl básník říci, ačkoli je veřejným tajemstvím, že básník
to obyčejně sám neví. Básník si prostě jen tak prozpěvuje, smyslu to
valného nedává a nezletilé děcko se v tom má vyznat. Vezměte takového Hálka:

„Přilétlo jaro z daleka
a všude plno touhy,
vše tlačilo se k slunci ven,
že snilo sen tak dlouhý.“

„Odkud že přilétlo jaro, Hubáčku?“
„Prosím, z daleka.“
„Odpovídejte celou větou.“
„Jaro přilétlo z daleka.“
„Co tím chtěl básník říci?“
„Básník tím chtěl říci, že jaro bylo pryč a teď najednou přilítlo.“
„Kdopak by mi to vyložil lépe? Nuže, Korecká?“
„Básník nás chce upozornit, že jaro lítá.“
„Jak to myslíte?“
Korecká neumí blíže vysvětliti svoji zajímavou ideu. Hlásí se Troníček.
„Prosím, básník nám tu ukazuje, jak ten čas letí.“
„Nuže, přátelé, přemýšlejte. Létá jaro nebo nelétá?“
„Jaro, prosím, lítat nemůže, poněvadž nemá křídla.“
„Jak si to tedy vyložíme, Hakle?“
„Vyložíme si to básnickou fantazií.“
„Co znamená druhý verš básně, Šaufele?“
„Druhý verš básně znamená, že všude je plno touhy.“
„Jak tomu rozumíte?“
„Prosím, já tomu vůbec nerozumím.“
„Sedněte si hlupáku. Co je tím míněno, Boučku? Copak to tam máte pod lavicí?“
„Prosím nic. Prosím, v tom verši básník praví, že na jaře je všude plno touhy.“
„Jaké touhy?“
„To je, prosím, různé. Lidé touží hlavně po penězích.“

Študáci a kantoři, Jaroslav Žák