Albert Camus

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Nositel Nobelovy ceny
Albert Camus (1957)

Albert Camus [albér kami] (* 7. listopadu 1913, † 4. ledna 1960) byl francouzský spisovatel, publicista a filozof, významný představitel existencialismu.

Albert Camus pocházel z francouzsko-španělského manželství. Narodil se a vystudoval filosofickou fakultu v Alžírsku (tehdy francouzská kolonie).

Roku 1934 se stal členem komunistické strany, kterou o rok později pro názorové neshody opustil, až do roku 1938 vystřídal několik zaměstnání, teprve roku 1938 se začal věnovat literatuře – stal se novinářem. Jeho novinářská činnost vedla roku 1940 k jeho vyhoštění z Alžíru. Albert Camus odjel do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí odporu. V průběhu druhé světové války se věnoval především divadlu.

Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Kolem roku 1950 začal být velmi aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku, kdy se stal jejím nesmiřitelným kritikem.

Roku 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Zemřel při autonehodě v prvních dnech roku 1960.

Obsah

Dílo

Albert Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty. Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života.

Filosofické spisy
  • Mýtus o Sisyfovi1942, motivem je mu antický mýtus o Sisyfovi, který pojal trochu netradičně - z pohledu Sisyfa. Sisyfos může být šťasten. Jeho osud je stejný jako osud všech lidí, avšak on si, na rozdíl od nich, uvědomuje marnost své snahy, proto je „pánem“ tohoto svého neodvratného osudu. Není tedy v zajetí marné naděje, tudíž je svobodnější. Kniha postihuje úděl moderního člověka v jeho absurditě a absurdno povyšuje na filozofickou kategorii. Z východisek beznaděje, zbytečnosti a lhostejnosti dospívá argumentací k pozitivním závěrům: pomocí absurdních prožitků je dovoleno člověku dál pokračovat v životě.
  • Člověk revoltující1951
Beletrie
  • Šťastná smrt1938
  • Cizinec1942, v první části vypráví hlavní hrdina Mersault kronikářským způsobem svůj život – pohřeb matky, svoji lásku, atp. Pak zastřelí na pláži Araba. Stane se tak náhodou (důležitou roli hraje slunce, pražící mu do očí). Ve druhé části popisuje Mersault své uvěznění, proces a odsouzení k trestu smrti. Tyto dvě části jsou velmi odlišné stylem jazyka i stylem hrdiny, který svůj osud přijímá pasivně a jakoby se procesu neúčastnil. Společnost vlastně hlavního hrdinu neodsoudí za zastřelení Araba, ale zato, že se odmítá chovat podle předsudků společnosti - například že se den po pohřbu své matky vyspí se svou milenkou. Odmítá přijmout falešné city společnosti - je v ní tím pádem cizincem. Tento román Camuse proslavil.
  • Mor1947, dílo je jakousi románovou kronikou. Jejíž děj se odehrává v Oranu – městě zamořeném morem. Kroniku píše jeden z hrdinů (lékař Bernard Rieux), využívá při tom zápisky intelektuála Tarraoua. Román Mor od Alberta Camuse, držitele Nobelovy ceny za r.1957, je poněkud náročnějším čtivem se zřetelnou filozofickou rovinou charakteristickou pro autora - vzpourou, bojem, vzepřením se neradostnému lidskému údělu.Zavede nás do alžírského města Oranu, kde poznenáhlu vypukne morová epidemie.Tragédie začne hromadným úhynem krys ve městě, lidské oběti na sebe nenechají dlouho čekat. Zpočátku nechce nikdo uvěřit varování dr.Rieuxe (jedné z hlavních postav knihy), který záhy odhalí velké nebezpečí a požaduje po starostovi zavedení tvrdých bezpečnostních opatření včetně karantény.Zanedlouho je však starosta nucen uznat oprávněnost požadavků dr.Rieuxe a město se změní v hermeticky uzavřený mikrosvět. Vojáci dohlíží na to, aby se z oploceného města nikdo nedostal. Situace se stane natolik vážnou, že kdokoliv se o to pokusí, je zastřelen. Dovnitř proudí pouze zásoby potravin a zdravotnický materiál. Začíná boj mezi obyvateli a zhoubnou nákazou.Počáteční panika se změní v odhodlání lidí postavit se tváří krizovému stavu.Mrtvých ale přibývá, provizorní hřbitovy se plní, protilátky neúčinkují, jak by měly a síly docházejí.Nikdo si nemůže být jist, zda to nebude právě on, koho mor pozve ke hře o život…Camus měl údajně tímhle dílem symbolizovat boj proti fašismu.
  • Pád1956, román
  • Exil a království1957, povídková kniha
  • První člověk – vydáno posmrtně (1994), fragment textu byl nalezen na místě autonehody, při které Camus zemřel.
Drama
  • Caligula1938, vyšlo knižně až roku 1944. Pravděpodobně autorovo nejlepší drama. Hru o římském císaři pojal opět netradičně, Caligulu bere jako člověka, který revoltuje proti absurditě pomocí zločinů a her smrti. Nebere ho jako blázna. Proti Caligulovi vzniká vzpoura – ten se jí však směje. Hra je zaměřená proti diktátorským režimům.
  • Stav obležení1948
  • Spravedliví1949
  • Nedorozumění - děj se odehrává v penzionu u řeky, kam nikdo nechodí. Do tohoto penzionu přijíždí záhadný host z Afriky. Avšak v penzionu hosta otráví a tělo hodí do řeky. Závěr dramatu: Ráno přijíždí do penzionu Maria. Díky Marii zjistili, že se jednalo o člena rodiny. Děj příběhu se odehrává od večera do rána
  • Posedlí
Eseje

A. Camus napsal celou řadu esejů, většina z nich je spíše filosoficky laděna, některé mají i více beletristickou podobu.

  • Člověk revoltující – zde odmítl kolektivní revoluci, ačkoli uznával revoltujícího člověka. Vzpoura má být boj proti utrpení a zlu. Podle něj revoltou člověk potvrzuje svoji existenci. Tento esej (resp. odmítnutí kolektivní revoluce) byl příčinou jeho sporu s J.-P. Sartrem.

Česká vydání

Kromě toho ještě vyšly dvě Camusovy dramatizace:

Související články

Externí odkazy


Nobelova cena za literaturu
1956 1957 1958
Juan Ramón Jiménez Albert Camus Boris Leonidovič Pasternak
Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Albert Camus
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Albert Camus