a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!
Blanka Vítková
Z Multimediaexpo.cz
Blanka Vítková (* 14. listopadu 1948, Praha) je česká sólová operní pěvkyně, mezzosopranistka.
Obsah |
Umělecká dráha
Studovala na pražské konzervatoři u prof. Miloslavy Fidlerové. Její první scénou, kam byla angažována, bylo Hudební divadlo v Karlíně (1971). Angažmá se uskutečnilo již během čtvrtého ročníku studia na konzervatoři. Pěvecké i herecké ztvárnění přidělených rolí brzy prozradilo veliký talent a stalo se odrazovým můstkem pro přechod na naši první operní scénu - operu Národního divadla v Praze (od roku 1972). Ještě jako studentka dostala významnou koncertní příležitost účinkovat v Requiem Ivana Jirků, které bylo provedeno na XXVIII. mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1973. Jako sólistka opery Národního divadla v Praze působila v letech 1973 - 1992 a v letech 1992 - 1994 jako sólistka ve Státní opeře Praha. Natočila rovněž řadu snímků pro Československý rozhlas a Československou televizi (mimo jiné v operách W.A. Mozarta, O. Jeremiáše, I. Jirků a dalších). Již za dob svého studia se úspěšně prosazovala na řadě domácích i mezinárodních pěveckých soutěží (např. vítězka VII. pěvecké souteže Antonína Dvořáka, Karlovy Vary, červen 1973, XI. Festival Internazionale Brescia e Bergamo, Italiano, 1974). Zpívala v doprovodu předních hudebních těles, jako je Symfonický orchestr Hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu, Česká filharmonie, Německá filharmonie (pod vedením sira Charlese Mackerrase) a dalších. Držitelka ceny Československého rozhlasu a ceny Supraphonu (mimo jiné za provedení písňového cyklu Jana Hanuše na církevní texty). Účinkovala v řadě zahraničních divadel ve Spolkové republice Německo, Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Slovensku, Rusku a dalších). V letech 1990 - 1994 se věnovala také pedagogické dráze. Jako sólistka zpívala také s Vysokoškolským uměleckým souborem Univerzity Karlovy v Praze. Uvedena v encyklopedii Who is who. Inspiraci pro svoji uměleckou tvorbu vždy čerpala především v kraji Bedřicha Smetany - na Loučeňsku a Svatojiřsku. V současnosti žije střídavě v Praze a v městysu Loučeň.
Hlavní role
- Čipra (Cikánský baron)
- Veřejné mínění (Orfeus v Podsvětí)
- Minerva (Orfeus v Podsvětí)
- Hugetta (Král tuláků)
- Katěrina Ivanovna (Bratři Karamazoví)
- Panna Róza (Tajemství)
- Ježibaba (Rusalka)
- Třetí žínka (Rusalka)
- Káča (Čert a Káča)
- Varvara (Káťa Kabanová)
- Azucena (Trubadúr)
- Quickly (Falstaff)
- Olga (Evžen Oněgin)
- Suzuki (Madame Butterfly)
- Hostinská (Mistr Jeroným)
- Anna Schillingová (Copernicus)
- Marta (Faust a Markétka)
- Háta (Prodaná nevěsta) - v této opeře účinkovala společně se svým synem Richardem, který vystupoval v dětské roli
- Ludmila Krušinová (Prodaná nevěsta)
- Carlotta (Mlčenlivá žena)
- Babička Zuzčina (Zuzana Vojířová)
- Paní Quickly (Falstaff)
- Martinka (Hubička)
- Panna Pošetilá (Hry o Marii)
- Ulrika (Maškarní ples)
- Radka (Šárka)
- Zpěvačka madrigalu (Manon Lescaut)
- Pásková, Datel (Příhody lišky Bystroušky)
- Kameny (Kamenný kvítek)
- Věštkyně (Ohnivý anděl)
- Babička (Její pastorkyňa)
- Pastuchyně (Její pastorkyňa)
- Marcellina (Figarova svatba)
- Erda (Zlato Rýna)
- Ježibaba (Perníková chaloupka)
- Žnec (Libuše)
- Zuzka (Eva)
- Dáma (Kouzelná flétna)
- Maddalena (Rigoletto)
- Hostinská (Boris Godunov)
- Dryjáda (Ariadna na Naxu)
- Šenkýřka (Zbojnická balada)
- Matka (Silnice)
- Hraběnka (Piková dáma)
- Lotynka (Jakobín)
- Věštkyně (Ohnivý anděl)
- Děva (Šárka)
- Mladá zpěvačka (Viva la Mamma)
- Komorná (Věc Makropulos)
- madrigal k baletu Šeherezáda
- Stařenka Buryjovka (Její pastorkyňa)
- Bohatá vdova (Tvrdé palice)
- Viola (Viola) - také televizní zpracování
- Iokasté (Oidipus Rex)
- Soňa (Vojna a mír)
- Dívka (Polovecké tance)
- Glaša (Káťa Kabanová)
- Mladá žena (Coriolanus)
- Mladá zpěvačka (Viva la Mamma)
- Mrs. Sedley (Peter Grimes)
- Frosja (Semjon Kotko)
- Hlas matky (Hoffmanovy povídky)
- Magdaléna (Mistři pěvci norimberští)
Koncertní činnost
- Stabat Mater - oratorium
- Beethovenova 9. symfonie s Ódou na radost
Televizní tvorba
- Giroflé - Giroflá - (Charles Lecoq) - Československá televize Praha, 1991, režie: Ladislav Váňa, scénář: Ladislav Váňa, kamera: Jiří Kadaňka, chorteografie: Otto Šanda, výroba: 5. tvůrčí skupina ČST
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |