Caproni-Campini N.1

Z Multimediaexpo.cz

Caproni-Campini N.1
Základní charakteristika
Určení experimentální letoun
Výrobce Caproni
Konstruktér
První let 27. srpna 1940
Zařazen
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno 2 ks
Varianty
Uživatel Itálie

Caproni-Campini N.1 (také známý pod označením Campini Caproni CC 2) byl italský experimentální reaktivní letoun. Jednalo se o raného předchůdce turbokompresorových lelounů a je uznáván jako první létající proudový letoun na světě.

Pohon zajišťoval pístový zážehový motor, který však nepoháněl vrtuli, nýbrž kompresor. Tah vyvozoval buď pouze proud stlačeného vzduchu, nebo navíc přídavné spalování. Letoun byl vyroben pouze ve dvou letových prototypech (a jednom pro pozemní zkoušky) v roce 1940 a 1941.

Koncepci pohonu tohoto letounu navrhl inženýr Secondo Campini v roce 1931. Projekt se mu podařilo prosadit do armádních plánů až v roce 1934, ale skutečná realizace projektu nastala vlivem války v Habeši a začátku 2. světové války až v roce 1940. První prototyp, který pilotoval Mario De Bernardi, se vznesl 27. srpna 1940. Výkony stroje ale nebyly příliš oslnivé a koncepce se ukázala jako slepá ulička vývoje, byť byl Musoliniho režimem propagandisticky používán. Po válce jeden z prototypů zkoumali v Anglii odborníci RAF.

Letoun byl celokovový dolnoplošník. V přídi byl umístěn čtyřstupňový kompresor, za nímž byl pístový motor Isotta Fraschini L. 121/R.C. 40 o výkonu 500 kW. dále následovala kabina pilotů a na konci letounu bylo zařízení pro přídavné spalování a tryska s regulačním výstupním kuželem.

Technické údaje

  • délka : 13,12 m
  • výška : 4,70 m
  • rozpětí: 15,86 m
  • nosná plocha : 36,52 m²
  • prázdná hmotnost : 3 460 kg
  • vzletová hmotnost : 4 409 kg
  • rychlost (3000 m) : 329 km/h, s přídavným spalováním 375 km/h
  • dostup: 3950 m
  • dolet: 3520 km
  • výkon pístového motoru 500 kW
  • tah motoru 6,8 kN, s přídavným spalováním 7,4 kN

Externí odkazy