Dusivé látky

Z Multimediaexpo.cz

Dusivé bojové otravné látky jsou ty látky, klasifikované jako bojové otravné zbraně, jež svým toxikologickým účinkem nejvážněji postihují dýchací soustavu člověka a tímto směrem se rovněž řídí jejich zkoumaný a využívaný toxický a bojový potenciál.

Mezi nejvýznamnější dusivé BOL patří Kyanovodík, Fosgen, Difosgen, Trifosgen, Oxid uhelnatý, Chlór, Chlorpikrin

Obsah

Historie

Po začátku první světové války na západní frontě německé jednotky narazily na Maginotovu linii, kde se vytratila iluze o rychlém dobytí Francie. Válka se zvrhla ve statickou a poziční. Linie zákopů proti sobě tvořila těžko dobytelné barikády, kde i velké bitvy rozhodovaly o pouhých několika stovkách metrů území. Takovéto zákopy plné bláta a vyčkávajících jednotek byly ideálním místem pro vstup nového bojového prostředku na frontu. Bojových chemických látek.

Zprvu, od srpna 1914 do jara 1915 byly chemické zbraně používány sporadicky a bez většího účinku, první velké nasazení ChZ bylo právě dusivou bojovou látkou. Motivátorem akce byl profesor Firz Haber, ředitel Ústavu Fyzikální chemie a elektrochemie v Berlíně. Nutno dodat, že císař Vilém II. zprvu váhal, dokud profesorem Haberem nebyl přesvědčen o nutnosti nasazení chemických zbraní.

K prvnímu chemickému útoku byl vybrán úsek západní fronty ve Flandrech mezi Bixschoote a Poelkapelle, severně od města Ypres. Přípravy probíhaly během března a počátkem dubna 1915 a bylo postupně dovezeno 6000 čtyřicetikilogramových tlakových láhví kapalného chloru. Tyto přípravy se nepodařilo utajit, avšak setkaly se s nezájmem a skepsí jak nepřítele tak vlastního Německého velení. Nikdo nevěřil, že chemická válka dozná nějakého výraznějšího účinku…

Potřebný směr větru začal vát o rychlosti 2-3 m/s 22.dubna 1915 v šest hodin večer. Započal útok. Účinky chloru byly hrozivé. 15000 postižených spojeneckých vojáků, z toho 5000 mrtvých. Pěšáci německého XXVI. a XXIII. záložního sboru pak postoupili za hodinu do hloubky 4 km bez jediného výstřelu. Německé velení bylo úspěchem natolik překvapeno, že ho ani nevyužilo k proražení fronty.

Proti očekávání žádný stát proti tomuto útoku oficiálně neprotestoval a naopak se všechny válčící státy tomuto“válečnému trendu“ přizpůsobily po svém. To byl začátek historie chemických válek. Na vyřazení z boje jednoho vojáka bylo zapotřebí 250 kg výbušnin, ale pouze 96 kg OL.

Během první světové války byly kromě chloru použity i dusivé bojové látky jako fosgen (který má dokonce za svědomí 60% celkových ztrát), difosgen a chlorpikrin. Celkem bylo dusivých látek za 1. světovou válku vyrobeno celých 112000 tun. Druhá světová válka už zastihla svět připravený na boj chemickými dusivými zbraněmi a tak k žádnému většímu užití nedošlo, i když byly prokazatelnými vlastníky těchto BOL Německo, Británie, Francie, Sovětský Svaz i USA.

V posledních letech se potom chemické zbraně staly doménou zejména teroristických organizací a některých diktátorských režimů. "Severní" civilizace již používá zejména neletální chemické zbraně, ale dohromady už se vesměs nejedná o dusivé bojové otravné látky.


Toxikologický účinek

Primárním toxikologickým účinkem dusivých OL je jejich účinek na buňky plicní tkáně. Vykazují vysokou lipofilitu a stimulují metabolické procesy, čehož důsledkem je postupné vyčerpání buněčné energie a hromadění vody uvnitř buněk,čímž jsou poškozovány buněčné organely. Tímto procesem uvolněné enzymy poškozují buněčné membrány, zvyšují propustnost tkáně. Dochází tedy k postupnému zaplňování plicních sklípků kapalinou, a ve chvíli kdy přijde na první viditelné příznaky je už zpravidla pozdě na účinnou záchranu. Právě ona latentní doba zdánlivé nulové aktivity látky je u dusivých látek nejnebezpečnější.

Superakutní otrava

Nastává při vdechování velmi vysokých koncentrací dusivých BOL. Dochází k těžkému podráždění dýchacích cest, dušnosti, šoku a smrtí zástavou dechu v několika minutách.


Akutní otrava

Proces akutní otravy je v zásadě dělen do pěti období:

1) Reflexní období - bezprostředně po intoxikaci dochází k mírnému dráždění dýchacích cest, tlak na hrudníku, případné zvracení a podráždění kůže. Spolu s bolestí hlavy a slabostí tyto příznaky ustupují po jedné hodině ukončení vystavení intoxikaci.


2) Období latence – 3-6 hodin. Postižený se cítí zdánlivě zdráv a bez příznaku. Je možná mírná cyanóza rtů a v případě vyšší tělesné aktivity dochází k dušnosti a zrychlení tepu krve.


3) Období narůstání klinických příznaků – postupně začíná narůstat dušnost, kašel a cyanóza. Charakteristické je zrychlování dechu.


4) Období plného rozvoje příznaků – nastává po 6-12-ti hodinách a trvá 2 až tři dny. Je to kritická fáze v níž dochází k největšímu počtu úmrtí. Může v zásadě probíhat dvěma způsoby:

a) modrý typ hypoxie – zasažený trpí silnou dušností, kůže nabývá viditelně modrého odstínu a zřetelně nabíhají viditelné žíly. Postižený dýchá značně obtížně, povrchně a vykašlává velké množství tekutiny (více jak litr za prvních 24 hodin). Tep je rychlý, krevní tlak normální – prognóza tohoto tipu je relativně dobrá, je to ta lepší varianta.

b) šedý typ hypoxie – Kůže zasaženého nabývá šedavých odstínů a je pokryta lepkavým studeným potem. Tep je kriticky rychlý (130-160 tepů za minutu), je nitkovitý a značně nepravidelný. Krevní tlak naopak výrazně klesá a hladina kyslíku v krvi prakticky mizí. Selhává periferní krevní oběh, dochází k otoku plic za stále povrchnějšího dýchání. V případě šedé hypoxie nastává smrt takřka z pravidla do jednoho až dvou dnů.

5) Období regrese patologických změn – V případě přežití kritických prvních tří dní začíná docházet k postupnému střebávání tekutiny v plicích. Příznaky jako dušnost a namodralost mizí, vrací se chuť k jídlu a celkový stav se obecně zlepšuje. Možnou komplikací už jsou jen sekundární infekce.

Chronická otrava

Externí odkazy

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Dusiv%C3%A9_l%C3%A1tky“