François Delecour

Z Multimediaexpo.cz

François Delecour (* 30. srpna 1962, Cassell v severní Francii) je francouzský automobilový soutěžní jezdec, fanouškům se vryl do paměti nejen svou rychlostí, ale i svým spontánním a velmi emotivním chováním, svými soustředěnými grimasami během jízdy a věčně vyhrnutými rukávy. Poprvé přišel do styku se světem rallye, když se poblíž města Cassell konala Rallye de Routes. François se pro rallye nadchl, cestoval po nejbližších závodech MS a zatoužil stát se také soutěžním pilotem.

Obsah

Kariéra

V roce 1981 tak posadil na horké sedadlo spolujezdce svou tehdejší přítelkyni Anne-Chantal Pauwels a zúčastnil se Rallye de Picardie s vozem Autobianchi A112. Následovaly další starty během nichž vyzkoušel i Peugeot 104 ZS či Talbot Samba. S Talbotem si v roce 1984 odbyl i svou premiéru v MS na Rallye Monte Carlo (67. místo). V následujícím roce se rozhodl přihlásit do poháru Peugeotu, kde na sebe poprvé výrazně upozornil. Byl vyhlášen talentem roku a pro sezonu 1987 získal tovární podporu Peugeotu. Sezonu pak absolvoval se střídavými úspěchy a tím pro něho první působení v Peugeotu skončilo. Peugeot neměl po konci skupiny B žádný vůz pro vrcholnou kategorii v MS, a tak Delecourovi neměl co nabídnout. Netrvalo však dlouho a po „hluché“ sezoně se soukromým BMW M3 se v roce 1989 do Peugeotu vrátil. S modelem 309 GTi a spolujezdcem Christianem Tilberem absolvoval dvě kompletní sezony francouzského mistrovství a vynikajícími výsledky (např. 9. v Monte Carlu) na sebe opět upoutal pozornost významných lidí.

V roce 1991 se Delecourovi splnil sen, když se dostal do továrního týmu Ford. Spolujezdkyní se stala opět Anne-Chantal. Hned při své premiéře s továrním Fordem Sierra Cosworth RS 4x4 na Rallye Monte Carlo dlouho vedl, ale nakonec kvůli poškozenému zavěšení závod dokončil na 3. místě. Na tento výsledek několikrát navázal i ve zbytku sezony. V roce 1992 Anne-Chantal vystřídal Daniel Grataloup, se kterým až na výjimky absolvoval zbytek své kariéry. V této sezoně bylo po smolném odstoupení z prvního místa v Portugalsku nejlepším výsledkem 2. a 3. místo z Korsiky a San Rema.

Pro sezonu 1993 Ford připravil novinku v podobě Fordu Escort RS Cosworth, se kterým Delecour prožil svou nejúspěšnější sezonu. Po těsném druhém místě v Monte Carlu, zvítězil v Portugalsku, na Korsice a v Katalánsku. Další dobré výsledky v průběhu sezony mu na jejím konci umožnili boj o titul mistra světa. Na RAC rally byl ale úspěšnější Juha Kankkunen, a tak se musel spokojit s titulem vicemistra.

Delecourův kredit tedy opět stoupl a pro sezonu 1994 byl považován za jednoho z hlavních kandidátů na titul. První místo z Monte Carla tyto prognózy jen potvrzovalo, ale potom se k Delecourovi otočilo štěstí zády. V Portugalsku odstoupil pro poruchu z prvního místa a ještě horší zážitek ho potkal před oblíbenou Korsikou. Týden před jejím startem měl v běžném provozu nezaviněnou autonehodu. Delecour utrpěl zranění, kvůli kterým byl nucen vynechat velkou část sezony 1994 a šance na titul se rozplynuli. V roce 1995 se mu už se spolujezdkyní Catherine Françoisovou k titulu přiblížit nepodařilo (nejlepší výsledek dvě 2. místa – Monte Carlo, Korsika) a celkově se mezi jezdci umístil na 4. místě. Zároveň ale kvůli omezenému rozpočtu týmu postupně klesala i konkurenceschopnost Escortu.

Pro rok 1996 tak Delecour podepsal smlouvu s týmem Peugeot Sport. Peugeot měl však k dispozici jen model 306 Maxi s pohonem předních kol a atmosférickým motorem a do seriálu MS se tak zapojoval jen na asfaltových rallye. Peugeot se zajímal především o francouzské mistrovství, ve kterém bojoval proti Meganu Maxi konkurenčního Renaultu. Zde Delecour opět s Grataloupem narazili na velkého soupeře v podobě týmového kolegy Pannizziho. Přestože se Delecour v sezonách 1996 a 1997 umístil na 3. místě ve francouzském mistrovství, Pannizzi dokázal vždy získat titul. Třetí člen týmu Peugeot – velmi zkušený François Chatriot byl frustrován z tempa svých kolegů a tým už v roce 1996 opustil. V obdobném programu Peugeot pokračoval i v sezoně 1998. Delecour se opět zúčastnil jen čtyř závodů MS (nejlepším umístěním bylo 2. místo z Korsiky), ale cítil novou šanci v příští sezoně, pro kterou Peugeot připravoval návrat do MS s novým modelem 206 WRC. Přestože Peugeot startoval v letech 1996-1998 na MS jen v několika závodech, dokázali jeho jezdci na Monte Carlu, Korzice, San Remu a Katalánské rallye vybojovat několik pódiových umístění. Pro Peugeot 306 Maxi toto byla poslední sezona, přesto se však stal Delecourovým nejoblíbenějším vozem jeho kariéry. Sezona 1999 však Delecourovo očekávání nenaplnila a stále ho trápili dětské nemoci nového vozu. Jelikož jeho sezona za Peugeot startovala až na Korsice, absolvoval několik startů se soukromým Escortem WRC (4. místo na Rallye Monte Carlo). V roce 2000 problémy vozu neustávaly a Delecour se dostal do stínu nové hvězdy u Peugeotu – Marcuse Grönholma. Navíc musel bojovat se svým stálým rivalem a kolegou Pannizzim. Delecour byl dvakrát třetí na Kypru a v Austrálii a dvakrát druhý na Korzice a v San Remu, ale Pannizzi kontroval a na Korzice i v San Remu Delecoura porazil. Delecour byl Pannizziovými časy velmi rozladěn a nařkl ho z nepovoleného tréninku. François vysvětluje: „Před závodem byl v San Remu údajně na dovolené, ale když jsme se první den ráno při seznamovacích jízdách sešli, jeho spolujezdec měl všechny nové úseky již napsané…“ Výrazně napjaté vztahy mezi Delecourem, Pannizzim a manažerem týmu Jean-Pierrem Nicolasem po sezoně vyvrcholily koncem Delecoura u Peugeot Sportu. Naštěstí Delecour nezůstal na „dlažbě“ dlouho a pro rok 2001 se ho ujal opět tovární tým Fordu. Na pozici třetího jezdce dojel v Monte Carlu 3. a ve zbytku sezony pravidelně dojížděl na bodech. Celkově skončil 9. mezi jezdci. V závěru své kariéry se nedohodl s Malcolmem Wilsonem na dalším pokračování ve Fordu, a tak ho čekal v roce 2002 poslední přestup. Zvážil nabídky od Hyundaie i Citroenu a nakonec zamířil do továrního týmu Mitsubishi, kde měl společně s týmovým kolegou Alisterem McRaem pomoci s vývojem nového vozu. Lancer WRC ale za konkurencí výrazně zaostával a François na něj nešetřil slovy kritiky. Nejlepším výsledkem pro něj bylo 7. místo na Korzice. Za volantem tohoto vozu zároveň zažil svou nejtěžší nehodu, když v Austrálii v plné rychlosti najel na kámen uvnitř zatáčky, opustil trať a zdemoloval vůz o několik stromů. Spolujezdec Grataloup musel být z mnohočetnými zlomeninami odvezen do nemocnice a na závěrečné britské rally ho poměrně neúspěšně zastoupil kolega Dominique Savignoni (se kterým Delecour startoval již na několika závodech v roce 1999 se soukromým Escortem). Po kotrmleci si za svůj opožděný diktát vysloužil od Françoise několik ostrých slov. Působením u Mitsubishi tak Delecourova kariéra v MS skončila. Nebyl to však konec úplný. V roce 2007 dostal nabídku na starty v mistrovství Francie s Porsche 996 GT3 týmu RS Autosport, čemuž neodolal a za podpory firmy Canéo odjel několik závodů. Firma Canéo však za čas své plány přehodnotila a přestala jeho starty podporovat. To znamenalo již zřejmě definitivní konec soutěžní kariéry Françoise Delecoura. V rally se objevuje již jen sporadicky a zkouší i jiné disciplíny, jako byla například dálková Rally Transorientale 2008, které se zúčastnil s buggy týmu SMG.

Vzpomínka Colina McRae

„ François je, jak to říct, no prostě jiný… Než přišel k Fordu, tak jsem ho moc neznal. Panovaly o něm ale neuvěřitelné historky. Byla s ním opravdu zábava. Osobně jsem ale moc nevěděl, co si o něm myslet. Populární byla třeba historka o tom, že jedl v motorhomu a všichni ostatní museli jít ven. Nebo jak vyhodil postel z hotelového pokoje, protože s ní nebyl spokojen. Když prostě měl tuhle náladu, nebylo dobré ho potkat. Jeden takový klasický záchvat jsme zažili na Kypru 2001, když vyletěl ven a vzteky utrhl řadicí páku. “

Vítězství v MS

  • Portugalsko 1993 (Ford Escort RS Cosworth)
  • Korzika 1993 (Ford Escort RS Cosworth)
  • Španělsko 1993 (Ford Escort RS Cosworth)
  • Monte Carlo 1994 (Ford Escort RS Cosworth)

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Fran%C3%A7ois_Delecour“