Gilbertův syndrom

Z Multimediaexpo.cz


Gilbertův syndrom, zkráceně GS, někdy též Meulengrachtův nebo Gilbert-Meulengrachtův syndrom, je dědičná porucha metabolismu žlučového barviva bilirubinu v krvi. Toto onemocnění se neléčí, nezkracuje délku ani nesnižuje kvalitu života. Onemocnění bývá nejčastěji diagnostikováno mezi 15. - 30. rokem života. Syndrom se projevuje především zežloutnutím kůže a očního bělma v důsledku ukládání přebytečného bilirubinu do tkání.

Obsah

Historie

Gilbertův syndrom byl popsán roku 1901 Francouzem Augustin Nicolas Gilbertem a jeho spolupracovníky v Paříži. V něměcké literatuře je objev GS spojován se jménem Jens Einar Meulengrachta.

Patogeneze

GS je způsoben sníženou aktivitou (20-30% aktivita oproti normálu) enzymu UDP-glucuronosyltransferasa, který je kódovaný genem UGT 1A1. V důsledku toho je v krevní plazmě přebytek nekonjugovaného bilirubinu (nerozpustný ve vodě), který je pomaleji konjugován s kyselinou glukuronovou než u zdravých jedinců. Konjugovaný bilirubin je rozpustný ve vodě, a tudíž může být vyloučen močí z těla. (Více na Bilirubin)

Projevy

Mírná žloutenka, jejíž projevy mohou zesílit po prodělané infekci, půstu, požitím většího množství alkoholu a větší fyzické nebo psychické zátěži. Projevy GS se mohou zesílit při detoxikaci určitých drog, které jsou metabolizovány také UDP-glucuronosyltransferasou. Nemocní mohou také pociťovat únavu, slabost a tlak pod pravým žeberním obloukem. Podle nových výzkumů [1] může zvýšná hladina bilirubinu v krvi napomáhat v prevenci proti ateroskleróze. Interpretace výsledků studie je založená na tom, že bilirubin působí jako antioxidant. Zmiňuje se i o možném využití bilirubinu v terapeutické praxi.

Diagnóza

V krevní plazmě pacientů s GS je větší koncentrace nekonjugovaného bilirubinu, aniž by hladina konjugovaného bilirubinu změněna oproti referenčním hodnotám. Referenční hodnota celkového bilirubinu je 2 - 21 μmol/l. Pacienti s GS dosahují hodnot cca 21 - 100 μmol/l.

Léčba

Gilbertův syndrom nelze vyléčit, mnohdy to ani není nutné vzhledem k asymptomatickému průběhu. V terapii případných projevů se používá celá řada látek s různou účinností:

Dědičnost

Gilbertův syndrom je zřejmě autozomálně recesivní odchylkou, která se objevuje u 3 - 15 % indoevropské populace (v ČR 5% populace). Genotypová frekvence onemocnění je u obou pohlaví stejná, avšak u mužů a žen se GS projevuje v poměru 4:1. To je způsobeno zřejmě vlivem mužských pohlavních hormonů (testosteronu) na snížení aktivity enzymu UDP-glucuronosyltransferasa. Kvůli genetické podstatě onemocnění se objevuje familiární výskyt GS. Z genetického hlediska je onemocnění způsobeno inzercí skupiny nukleotidů TA do promotorové oblasti UGT 1A1 genu, který je umístěn na druhém chromozomu v oblasti 2q37 (má 5 exonů, dlouhý 218 kb). Normální alela obsahuje 6 TA sekvencí, avšak u mutované alely se po inzerci zvýší počet TA sekvencí na 7. Gilbertův syndrom tudíž lze také diagnostikovat metodou PCR.

Literatura

  • EHRMANN, Jiří, et.al. Ikterus - diferenciální diagnostika. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-247-0506-0.  
  • POKRIVČÁK, Tomáš. Syndromy a symptomy. Praha : Triton, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7387-136-9.  

Reference

  1. SCHWERTNER, HA; VÍTEK, L. Gilbert syndrome, UGT1A1*28 allele, and cardiovascular disease risk: possible protective effects and therapeutic applications of bilirubin. Atherosclerosis, květen 2008, roč. 198, čís. 1, s. 1-11. Dostupné online. ISSN 0021-9150.  
  2. BU-ABBAS, A; CLIFFORD, MN; IOANNIDES, C, Walker R Stimulation of rat hepatic UDP-glucuronosyl transferase activity following treatment with green tea. Food Chem Toxicol [online]. 1995, roč. 33, čís. 1, s. 27-30. Dostupné online. ISSN 0278-6915.  

Externí odkazy