Hyperocha

Z Multimediaexpo.cz

Hyperocha (z řec. převyšování[1]) je peněžitá částka, která zbude po uhrazení dluhu a nákladů dražby z výtěžku vydražení zejména zástavy. Tento přebytek, označovaný v právnické mluvě jako hyperocha, se pak vrací dlužníkovi.[2][3]

Hyperocha se objevuje už v římském právu. Ačkoli původní civilní římské právo dnes obvyklé zástavní právo neznalo, existovala však tzv. fiducia, kdy se věřitel dohodl s dlužníkem o převodu vlastnického práva se slibem věc po splnění dluhu vrátit, ledaže splněn nebude. Pak si ji věřitel mohl buď ponechat, anebo prodat, a v takovém případě byl povinen dlužníkovi vydat přebytek ze zisku, tedy hyperochu. Tyto dva způsoby naložení se zástavou a případná povinnost vydat dlužníkovi hyperochu existovaly i později, kdy se již vyvinula smlouva o zástavě ruční (pignus) a hypotéka.[4] Hyperochu jako vrácení přebytku po zpeněžení zástavy výslovně upravoval ve svém § 464 i Všeobecný zákoník občanský a je také obdobně zakotvena v § 1370 nového občanského zákoníku.

Kromě prodeje zástav je tento pojem používán i v případě exekuce prodejem movitých věcí, nemovitostí, spoluvlastnických podílů nebo podniků[5] a při zpeněžení majetkové podstaty při konkurzu i při oddlužení v insolvenčním řízení.[6][7]

Reference

  1. Ottův slovník naučný, díl XI., s. 1048
  2. § 165a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 338a odst. 1 a § 337c odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
  3. § 117a odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
  4. KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-031-1. S. 203–204.  
  5. § 331 odst. 3, § 337c odst. 6, § 338 odst. 1 a § 338ze odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
  6. § 286 odst. 1 písm. a) a § 398 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve spojení s § 59 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách
  7. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2012, č. j. 1 VSPH 175/2012-B-30