Ivan Vyskočil

Z Multimediaexpo.cz

Ivan Vyskočil (* 27. dubna 1929) je český spisovatel, dramatik a herec.

Odmaturoval v roce 1948, poté studoval režii a herectví na DAMU (1952). Po ukončení tohoto studia se rozhodl pokračovat ve studiích na Univerzitě Karlově, kde vystudoval psychologii a pedagogiku (1957). Krátce působil v diagnostických ústavech pro mládež, ale došel přesvědčení, že stát nemá zájem mladým „vyvrhelům“ pomoci, ale spíš je udržovat jako odstrašující příklad vůči němuž se „my dobří“ můžeme pohodlně vymezovat. Kariéru psychologa opustil a věnoval se čistě divadlu a jeho experimentálnímu výzkumu.

Patřil k iniciátorům tzv. malých scén či jinak řečeno divadel malých forem. Z hlediska světové divadelní historie je jeho působení nejvýraznějším českým podílem na tzv. druhé divadelní reformě. Je autorem (spolu s Jiřím Suchým prvních text-appealů (tento pojem vymyslel), ty pak od roku 1957 uváděli v Redutě. Byl inspirátorem a vzorem tvůrců obecně známějších jmen (např. Václav Havel, Petr Lébl, Jaroslav Dušek).

Vyskočil spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, v letech 1958 – 1962 zde působil jako režisér činohry a umělecký vedoucí. Poté (od 1963) založil Nedivadlo. Pod touto značkou vystupoval několik desetiletí s různými partnery. Z nich nejvýznamnějším byl především z počátku herec a spisovatel Pavel Bošek, dále mezi ně patřili například dramaturg Otakar Roubínek, herec a překladatel Leoš Suchařípa, loutkoherečka Vlasta Špicnerová či Bára Hocková. Průběh představení, texty a akce jednotlivých představení se záměrně průběžně vyvíjely na základě reakcí publika. Zároveň pořádal takzvané Kuchyně Ivana Vyskočila, kde četl zárodky svých textů, aby si ověřil jejich možný smysl a fungování u publika. Do těchto Kuchyní zval jako partnery hudebníky. Vystupovali s ním např. dramatik a sběratel starých populárních písní Přemysl Rut či skladatel a klavírista Martin Smolka.

Po roce 1970 se Vyskočil podílel na recitálech zpěvačky Evy Olmerové. Učil herectví a autorskou tvorbu na takzvané Lidové konzervatoři (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka).

V současnosti učí na DAMU na katedře Autorské tvorby a pedagogiky, kterou založil a kam přivedl své spolupracovníky z Lidové konzervatoře. Je vedoucím Ústavu pro výzkum a studium autorského herectví na DAMU. Výuku herectví chápe jako vědecký výzkum, k čemuž se svými studenty používá metodu Dialogického jednání. Tuto metodu nepředmětných improvizací doplňuje se spolupracovníky pěstováním psychosomatických disciplín nutných pro jakékoli veřejné vystupování - jde o Výchovu k pohybu, Výchovu k hlasu a Výchovu k řeči. Podstatou psychosomatických disciplín není výuka dovedností a technik, nýbrž objevování a rozšiřování vlastních přirozených možností projevu každého studenta.

Byl jedním z mála, kdo se neváhal ihned vyjádřit, k tomu, že se po roce 1990 jeho jméno objevilo v seznamech agentů Státní bezpečnosti. Kontaktován estébákem byl (podle svého vyjádření) celkem třikrát, od roku 1985 do jara 1989, buď u kafe v bistru nebo v cukrárně: „Vědomě jsem spolupracovníkem (a natož tajným!) této ani jiné zločinné organizace nebyl, nikdy jsem se nikomu k něčemu takovému nijak - písemně ani ústně - nezavázal, natož abych to dělal. Ten estébák (...) mě jako tajného spolupracovníka prostě vykázal, dostal do oficiálního seznamu.“

Ivan Vyskočil má dvě dcery a syna. Jeho žena, Eva Vyskočilová, je také psycholožka. Zabývá se především rozvojovou psychologií a psychologií pedagogiky.

Obsah

Dílo

Vyskočilovy hry nesledují pevnou linii, nemají dramatický text, ten se mění představení od představení – reaguje na diváky a improvizuje. Ve své tvorbě hodně využívá svých znalostí z psychologie. Za podstatnější, než jednotlivé artefakty své tvorby, měl vždy výzkum podstaty tvorby a jejích možností. A stejně tak i objevování, zda a jak lze tvorbě učit. Jednotlivé zapsané texty (ač odborníky ceněné) sám bere jako opuštěné umrtvené pozůstatky na cestě.

Drama

  • Kdyby tisíc klarinetů, 1959, spolu s Jiřím Suchým
  • Faust a Markéta, Služka a já, 1959, spolu s J. Suchým
  • Autostop, 1961, spolu s Václavem Havlem
  • Cesta do Úbic, 1965
  • Meziřeči 1966
  • Křtiny v Hřbvích aneb Blbá hra, 1969
  • Nehraje se, 1970
  • Haprdáns neboli Hamlet princ dánský ve zkratce, 1980
  • Cesta do Úbic

Próza

  • Vždyť přece létat je tak snadné, 1963
  • Malý Alenáš
  • Kosti, 1966
  • Malé hry, 1967
  • Nedivadlo I. V., 1996

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ivan_Vysko%C4%8Dil“