Krakatit

Z Multimediaexpo.cz

Kniha Karla Čapka Krakatit z roku 1922 (vyšlo 1924) je román na téma nebezpečí zneužití vědy, pokud ovládne přírodní síly.

Příběh


Hlavním hrdinou je chemik ing. Prokop, jemuž se podaří vyrobit nevídaně silnou výbušninu. Nazve ji Krakatit, podle indonéské sopky Krakatoa (27. srpna 1883 zde došlo k nejsilnějšímu výbuchu v dějinách lidstva). Zvláštní vlastností Krakatitu je, že vybuchuje i zdánlivě bez příčiny. Po nehodě v laboratoři se potácí vyčerpaný Prokop Prahou k domovu, když potká známého ze studií Tomeše, který se o něj postará.

Po probrání z horečky si Prokop uvědomí, že ve svém blouznění Tomešovi vyzradil informace o Krakatitu, a tak se vydává po jeho stopách, aby jej zastavil. Cestuje na venkov za Tomešovým otcem, lékařem, v jehož péči, tedy spíše v péči doktorovy dcery Anči, musí zůstat kvůli novému záchvatu nemoci. Zapomíná na své poslání, ale není mu dopřáno klidného zotavování, Krakatit se opět připomíná a rozjíždí se spleť intrik za účelem získání výrobního postupu.

Prokop se dostane do tajné laboratoře, která se zabývá výrobou výbušnin. Zde je konfrontován s řadou postav a prožívá bouřlivý milostný vztah s Princeznou.


Možná interpretace

Čapek zde staví sobecké zájmy lidí, znázorněné snahou o ovládnutí světa prostřednictvím Krakatitu, do kontrastu s osobní odpovědností jedince—vynálezce za svůj objev. Svým podobenstvím o touze ovládnout sílu ukrytou ve hmotě velmi přesně vystihl pozdější vývoj atomové bomby, zmýlil se jen v tom, že nová zbraň byla nakonec produktem fyziky, nikoliv chemie.

Filmové zpracování

Příběh byl v roce 1948 podle scénáře Otakara a Jaroslava Vávry zfilmován Otakarem Vávrou s Karlem Högerem v hlavní roli. Později byl námět zpracován znovu pod názvem Temné slunce.