LaFerrari

Z Multimediaexpo.cz

Ferrari LaFerrari (2014)

LaFerrari Aperta (2026)

LaFerrari (projektové označení F150) je limitovaná série sportovních vozů s motorem uprostřed a mírným hybridním pohonem, které vyrábí italský automobilový výrobce Ferrari.

Jeho název znamená v italštině „Ferrari“, neboť má být vrcholným modelem značky Ferrari.

Design a vývoj

V roce 2011 bylo pro tento hybridní vlajkový model s motorem V12 zvažováno devět koncepčních návrhů, jejichž počet se v dubnu 2011 zúžil na pět (tři od Ferrari Centro Stile a dva od Pininfariny). Z nich byly postaveny dva koncepty v plné velikosti: LaFerrari Concept Manta (interní označení: 2011 Model 2) a LaFerrari Concept Tensostruttura (interní označení 2011 Model 3). Ty byly představeny v Muzeu Ferrari v italském Maranellu a ve Ferrari World v Abú Dhabí. Konečný design modelu LaFerrari je podobný konceptu Manta (Model 2).

Vozy Ferrari Centro Stile navržené po modelu LaFerrari mají designové prvky připomínající koncept Tensostruttura (Model 3), třeba model Ferrari SF90 Stradale.

Technické údaje

LaFerrari je prvním plně hybridním vozem italské automobilky, který nabízí nejvyšší výkon ze všech silničních vozů značky Ferrari a zároveň snižuje spotřebu paliva o 40 procent. Benzínový spalovací motor modelu LaFerrari je podélně umístěný motor Ferrari F140 s přímým vstřikováním paliva, uspořádáním válců do V pod úhlem 65°, s objemem 6 262 cm³ (6,3 l), který dosahuje maximálního výkonu 800PS (588 kW; 789 hp) při 9 000 ot./min a točivý moment 700 Nm (516 lb⋅ft) při 6 750 ot./min, doplněný jednotkou KERS o výkonu 163 PS (120 kW; 161 hp) (nazývanou HY-KERS), která poskytuje krátkodobé přívody dodatečného výkonu. Systém KERS zvyšuje výkon spalovacího motoru na celkových 963 PS (708 kW; 950 hp) a kombinovaný točivý moment na 900 Nm (664 lb⋅ft). Ferrari udává emise CO₂ ve výši 330 g/km. Vrtání a zdvih motoru činí 94 mm × 75,2 mm (3,70 in × 2,96 in) s kompresním poměrem 13,5:1 a měrným výkonem 94 kW (128 PS) na litr. Motor je spojen se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou.

Výbava

Vůz je vybaven karbon-keramickými brzdovými kotouči Brembo vpředu (398 mm) i vzadu (380 mm). Je obut do pneumatik Pirelli P Zero Corsa o rozměrech 265/30 R 19 (vpředu) a 345/30 R 20 (vzadu).

Vůz využívá karbonovou monokokovou konstrukci navrženou technickým ředitelem Ferrari pro F1 Rorym Byrnem, která má podle výrobce o 27 procent vyšší torzní tuhost a o 22 procent vyšší tuhost nosníku než předchozí model. Vpředu má zavěšení s dvojitými lichoběžníkovými rameny a vzadu víceprvkové zavěšení.

LaFerrari disponuje několika elektronickými systémy, včetně elektronické kontroly stability, vysoce výkonného systému ABS/EBD (protiblokovací brzdový systém/elektronické rozdělení brzdné síly), elektronickou kontrolu trakce EF1-Trac F1 integrovanou do hybridního systému, elektronický diferenciál třetí generace E-Diff 3, magnetoreologické tlumiče SCM-E Frs s dvojitými solenoidy (trubice z Al-Ni) a aktivní aerodynamiku, které jsou řízeny 21 palubními počítači modelu LaFerrari, aby byl zajištěn maximální výkon. Systém palubních počítačů vyvinula společnost Magneti Marelli Automotive Lighting.

Jízdní vlastnosti

Ferrari uvádí, že maximální rychlost vozu přesahuje 350 km/h (220 mph). Zrychlení z 0 na 100 km/h (0–62 mph) zvládne za 2,6 sekundy, z 0 na 200 km/h (0–124 mph) za méně než 6,9 sekundy a z 0 na 300 km/h (0–186 mph) za 15 sekund, jak oznámila společnost Ferrari. Údaj o zrychlení z 0 na 300 km/h však byl později vyvrácen několika zdroji.

Ověřený čas zrychlení z 0 na 300 km/h činí 21,99 sekundy. Ferrari rovněž uvádí, že vůz zajel kolo na testovacím okruhu Fiorano za 1:19,70.

Design

Na designu vlajkové lodi s motorem V12 se společnost Pininfarina nijak nepodílela, což z ní učinilo první model Ferrari od roku 1973, kdy Bertone navrhl model Dino 308 GT4, který neměl karoserii od Pininfariny ani jiný design od této společnosti. Toto rozhodnutí představovalo vzácnou výjimku ve spolupráci mezi Ferrari a Pininfarinou, která začala v roce 1951. Ferrari tehdy uvedlo, že neplánuje ukončit obchodní vztahy s Pininfarinou.

Krátce po tomto prohlášení se však obě společnosti rozešly a každý nový sériový model Ferrari od modelu LaFerrari je navrhován výhradně interním designovým centrem Ferrari, Centro Stile Ferrari.

Volant má integrované ovládací prvky a pádla řazení připevněná přímo k sloupku řízení, což umožňuje lepší ovládání za všech podmínek. „Most“ mezi oběma sedadly, navržený jako zavěšené křídlo, skrývá další přístroje spojené s dvouspojkovou převodovkou. Přístrojová deska se skládá z 12,3palcového (310 mm) TFT displeje s možností volby mezi dvěma rozloženími a může zobrazovat data z telemetrického systému.

Technické problémy

U kupé LaFerrari byla nabídnuta výměna palivové nádrže z důvodu možného nesprávného přilnutí vrstvy laku na palivové nádrži, což mohlo vést k požáru.

Bylo svoláno 85 vozů LaFerrari kupé modelových ročníků 2014 a 2015 z důvodu, že opěrky hlavy sedadel L32 od společnosti Lear nedokázaly absorbovat požadované množství energie, a systém monitorování tlaku v pneumatikách zobrazoval nesprávnou zprávu v případě defektu pneumatiky.

V roce 2015 bylo vydáno další svolání z důvodu problémů s airbagem na straně řidiče.

Varianty

LaFerrari (2013–2016)

LaFerrari vychází z poznatků získaných při testování vývojového prototypu FXX a z výzkumu prováděného v rámci projektu Millechili na Univerzitě v Modeně.

Spojení s projektem Millechili vedlo během vývoje ke spekulacím, že vůz bude vážit méně než 1 000 kg (2 205 lb), ale nakonec byla uvedena pohotovostní hmotnost kolem 1 255 kg (2 767 lb).

Bylo vyrobeno pouze 499 kusů a každý z nich stál více než 1 milion eur.

Vůz byl představen na ženevském autosalonu v roce 2013, následně na autosalonu v Šanghaji 2013, na akci Tour Auto Optic 2000 2013, na akci Supercar Chronicle 2013 a v italské obchodní komoře v Japonsku.

LaFerrari Aperta (2026)

LaFerrari Aperta (2016–2018)

Aperta je kabrioletová verze modelu LaFerrari. Zpočátku bylo prodáno 200 vozů a dalších devět bylo vyhrazeno pro použití během oslav 70. výročí značky Ferrari. Jeden další exemplář byl později prodán v aukci. Model Aperta je vybaven odnímatelnou pevnou střechou z uhlíkových vláken a odnímatelnou plátěnou střechou. Mezi další změny patří efektivnější řídicí elektronika pohonných jednotek, radiátory s upraveným úhlem, které směrují proud vzduchu podél spodku karoserie namísto přes kapotu, delší přední spoiler pro zvýšení přítlaku, klapka ve tvaru písmene L v horním rohu každého sloupku čelního skla, která snižuje tlak na zadní část kabiny při odstraněné střeše, odlišné úhly otevírání dveří s odlišnými podběhy kol a nová vložka z uhlíkových vláken umožňující otáčení dveří.

Vůz byl představen na pařížském autosalonu v roce 2016. Stejně jako předchozí kabrioletové modely Ferrari nese označení „Aperta“, které odkazuje na odnímatelnou střechu. Podle Ferrari bylo všech 200 kusů již předem prodáno zákazníkům na základě pozvánky.

FXX-K (2015–2017)

FXX-K je výzkumný a vývojový vůz značky Ferrari vycházející z modelu LaFerrari. Písmeno K v názvu nového vozu odkazuje na systém rekuperace kinetické energie (KERS), který slouží k maximalizaci výkonu.

Model FXX-K není určen k použití v soutěžích a byl vyvinut s cílem poskytnout řidiči nekompromisní zážitek z jízdy.

Model FXX-K byl představen na okruhu Yas Marina Circuit koncem roku 2014. Celkem bylo vyrobeno 40 kusů.

Technické údaje

Hybridní pohonná jednotka použitá v modelu FXX-K má celkový výkon 1 050 PS (772 kW; 1 036 hp) a točivý moment přes 900 Nm (664 lb ft), z čehož 860 PS (633 kW; 848 hp) pochází ze spalovacího motoru V12 a 190 PS (140 kW; 187 hp) z elektromotoru. Motor V12 byl vyladěn pro použití na okruhu, stejně jako systém HY-KERS.

S pohotovostní hmotností 1 165 kg (2 568 lb) vyvíjí model FXX-K extrémně účinný přítlak ve výši 540 kg (1 190 lb) při rychlosti 200 km/h (124 mph). Vůz disponuje čtyřmi jízdními režimy: Qualify (maximální výkon na krátkou vzdálenost), Long Run (pro jízdu na dlouhé vzdálenosti), Fast Charge (pro rychlejší dobíjení baterie) a Manual Boost, který využívá veškerý výkon motoru a baterií pro maximální točivý moment, průjezd zatáčkami a rychlost. Využívá technologie odvozené z F1, včetně elektronického diferenciálu E-Diff, kontroly trakce F1-Trac a závodních brzd s ABS, které se ovládají ze středové konzole (Manettino). Stejně jako předchozí modely FXX a 599XX je i FXX-K součástí programu Ferrari Client Test Driver, který majitelům vozů řady XX umožňuje jezdit na speciálních okruzích a sbírat data pro použití v budoucích silničních a závodních vozech Ferrari. Přední část vozu je vybavena velkým splitterem a dvojitým spoilerem; světlomety jsou velmi malé, což přispívá ke zlepšení aerodynamiky. Zadní část má zvýšenou záď a zahrnuje elektronicky ovládaný spoiler s ocasními ploutvemi a malým křídlem na konci každé ploutve, které maximalizují přítlak. Vůz dosahuje maximální rychlosti 350 km/h (217 mph).

Ferrari FXX K Evo

FXX-K Evo (2017–2019)

Model FXX-K Evo byl představen 28. října 2017 na akci Ferrari Finali Mondiali 2017 ve Stazione Leopolda ve Florencii v rámci oslav 70. výročí značky Ferrari. Jedná se o aerodynamický balíček, který je k dispozici pro stávající model Ferrari FXX-K. Díky upravenému přednímu nárazníku, velkému zadnímu křídlu a difuzérům v podvozku umožňuje FXX-K Evo vozu vyvinout o 23 % větší přítlak než standardní model FXX-K a o 75 % větší než silniční verze LaFerrari. Údaje o výkonu a hmotnosti nejsou známy, ale výrobce odhaduje snížení hmotnosti o 90 kg (198 lb).

Dne 29. srpna 2018 byl model FXX-K Evo (číslo 54) znovu představen veřejnosti během Festivalu Formule 1 v Miláně 2018, který vedl bývalý jezdec Formule 1 Giancarlo Fisichella.