Luděk Munzar

Z Multimediaexpo.cz

Luděk Munzar

Luděk Munzar (* 20. března 1933, Nová Včelnice u Kamenice nad Lipou, † 26. ledna 2019, Praha) byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze, které opustil v roce 1990 spolu se svojí manželkou herečkou Janou Hlaváčovou.

Život

Absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. V letech 1952 až 1956 studoval herectví na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění, v ročníku vedeném Vítězslavem Vejražkou[1]. Po ukončení studia nastoupil na sezónu 1956–1957 do Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi. Od října 1957 byl angažován jako člen činohry Národního divadla v Praze. V roce 1990 Národní divadlo opustil, protože se neshodl s tehdejším vedením. Podle Munzara „Můj vztah k Národnímu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začali hrát jako v malém sklepním divadle. Národní divadlo není jen ta budova, to je součást našeho kulturního dědictví. Jestli někdo tu tradici ironizuje a posmívá se jí, tak se posmívá svým předkům.[2]

Spolu s Janou Hlaváčovou byli jedni z mála českých umělců, kteří nepodepsali tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77. Munzar o tom v roce 2013 řekl: „Komunisti udělali Antichartu a já ji nepodepsal, ale nikde jsem o tom nemluvil. To je celé.[3]

Pracoval také v dabingu a v televizi. Svůj hlas propůjčil zejména americkému herci Paulovi Newmanovi. Měl slabost pro rozhlas a účinkoval v řadě rozhlasových pořadů.[4] Od ledna 2015 připravoval pro Dvojku Českého rozhlasu společně s Františkem Novotným pořad Okouzlení slovem.[5]

Dne 12. června 1957 se oženil se svojí první manželkou, loutkoherečkou Naděždou Munzarovou, se kterou měl dceru Johanu (* 1962). Po rozvodu v roce 1964 se oženil s Janou Hlaváčovou, se kterou měl druhou dceru Barboru Munzarovou, která je také herečkou. A ještě vyženil dceru Terezu (* 1963), kterou měla Jana Hlaváčová z prvního manželství s Jiřím Michným. Jeho první manželka Naděžda Munzarová se v roce 1967 vdala za Ivana Krause, bratra Jana Krause a v roce 1968 spolu s dcerou Johanou emigrovali.

Mezi soukromé zájmy Luďka Munzara patřilo letectví a automobilové závody. V roce 1989 získal s Tatraplánem Sport 602 titul mistra Evropy v závodech automobilových veteránů.[6]

Zemřel dne 26. ledna 2019 v PrazeModřanech ve věku 85 let.[7]

Citát

Krejčova inscenace Romea a Julie v Národním divadle s Třískou a Tomášovou a Munzarem jako Merkuciem byla pro mě zjevením. Tříska a Munzar byli mými vzory. Chtěl jsem se jim vyrovnat.


Ocenění

Filmografie

Obsah

  • 1956 – Dalibor
  • 1956 – Dědeček automobil
  • 1957 – Ročník 21
  • 1958 – Dnes naposled
  • 1958 – Morálka paní Dulské
  • 1958 – Občan Brych
  • 1959 – Letiště nepřijímá
  • 1959 – Pět z milionu
  • 1960 – Pochodně
  • 1960 – Srpnová neděle
  • 1961 – Kde řeky mají slunce
  • 1961 – Labyrint srdce
  • 1961 – Pouta
  • 1961 – Reportáž psaná na oprátce
  • 1962 – Horoucí srdce
  • 1963 – Mykoin PH 510
  • 1964 – Atentát
  • 1964 – První den mého syna
  • 1965 – 5 milionů svědků
  • 1965 – Neviditelný
  • 1966 – Kočár do Vídně
  • 1966 – Nahá pastýřka
  • 1966 – Úzkost
  • 1967 – Stud
  • 1968 – Jarní vody
  • 1968 – Královský omyl
  • 1968 – Objížďka
  • 1968 – Žert
  • 1971 – Hry lásky šálivé
  • 1972 – Hráč
  • 1972 – Slečna Golem
  • 1972 – Smrt si vybírá
  • 1973 – Větrné moře
  • 1974 – Sedmého dne večer
  • 1974 – 30. případů majora Zemana - díl: 2. Vyznavači ohně
  • 1975 – Akce v Istanbulu
  • 1975 – Anna, sestra Jany
  • 1975 – Na konci světa
  • 1975 – Škaredá dědina
  • 1976 – 30. případů majora Zemana - díl: 11.Křížová cesta
  • 1975 – Zrcadlo pro Kristýnu
  • 1976 – Dům Na poříčí
  • 1976 – Malá mořská víla
  • 1976 – Odysseus a hvězdy
  • 1976 – Paleta lásky
  • 1976 – Terezu bych kvůli žádné holce neopustil
  • 1977 – Čarodějův učeň
  • 1977 – Pasiáns
  • 1977 – Zrcadlení
  • 1978 – Od zítřka nečaruji
  • 1978 – Silnější než strach
  • 1979 – Čas pracuje pro vraha
  • 1980 – Bruncvík a lev
  • 1980 – Jak napálit advokáta
  • 1980 – Královská hra
  • 1980 – Něco je ve vzduchu
  • 1980 – Temné slunce
  • 1981 – Ubohý pan Kufalt
  • 1981 – Ta chvíle, ten okamžik
  • 1982 – Poslední propadne peklu
  • 1982 – Třetí princ
  • 1983 – Pod nohama nebe
  • 1984 – S čerty nejsou žerty
  • 1985 – Kronika krysaře (krátkometrážní film)
  • 1985 – Synové a dcery Jakuba skláře (TV seriál)
  • 1986 – Kdo se bojí, utíká
  • 1986 – Lev s bílou hřívou
  • 1987 – Mág
  • 1995 – Generál Eliáš
  • 1999 – Hanele
  • 2011 – Nevinnost
  • 2012 – Svatá čtveřice
  • 2014 – Piknik

Rozhlasové role

Reference

  1. Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 234
  2. Luděk Munzar a Jana Hlaváčová: Stárnout v téhle společnosti je hodně těžké. Novinky [online]. . Dostupné online.  
  3. Lidé dnes chtějí slyšet dobré slovo. Katolický týdeník [online]. . Dostupné online.  
  4. Na rádio si sáhnout nenechám, říká Luděk Munzar v magazínu eRko [online]. Český rozhlas. Dostupné online.  
  5. HRITZ, Jakub. Novinky na Dvojce v roce 2015 [online]. Český rozhlas. Dostupné online.  
  6. Autofotka týdne: Munzarova mistrovská tatrovka osiřela. iDnes.cz [online]. . Dostupné online.  
  7. https://www.novinky.cz/kultura/495620-zemrel-herec-ludek-munzar.html
  8. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02, [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.  

Literatura

Externí odkazy