Mahábhárata

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:Kurukshetra.jpg
Rukodělná ilustrace zachycující bitvu u Kurukšétry

Mahábhárata (dévanágarí: महाभारत) je spolu s Rámajánou jeden z hlavních staroindických eposů. Je klasifikována jako itihāsa. Itihāsy a Purāṇy jsou zmíněny již v Atharva Védě[1] a jsou označovány jako pátá Véda.[2] Tradičně je autorství Mahábháraty připisováno mudrci Vjásovi. Uváděná data vzniku se liší – tradiční datování vychází z faktu, že hovoří o Kali juze jako o přicházejícím věku.[3] Moderní datování uvádí 6.-4. století př. n. l. Je to druhá nejdelší báseň na světě[4] složená z 18 knih (parva) a 110 000 veršů. Její název vznikl ze dvou sanskrtských slov mahá (velký) a bhárata (pojmenování Indie odvozené od starobylého krále Bharaty). Jádro příběhu se týká soupeření mezi dvěma polobožskými bratraneckými rody Pánduovců (pět bratrů – Judhištira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva) a Kuruovců (100 bratrů, synů Dhrtaráštry) o vládu nad celým védským světem. Spor vrcholí bitvou na Kuruovském poli mezi rody a jejich spojenci. Bitva končí vítězstvím Pánduovců za pomoci Boha, Kršny. Báseň obsahuje četné filosofické názory starých Indů a příběhy z Purán. Součástí Mahábháraty je i báseň Bhagavadgíta (Zpěv vznešeného).

Vydání v češtině

V češtině dosud neexistuje úplné vydání.

  • Mahábhárata aneb Velký boj. Podle staroindického orig. vypráví Vladimír Miltner. Albatros, Praha 1988. 377 stran. (převyprávění pro mládež)
  • Mahábhárata. R.K. Nárájana. Nakladatelství Gaudíja Vedánty 2001. 164 stran.
  • Mahábhárata - největší duchovní epos všech dob. Ze sanskrtu přeložil Krišna Dharma. Praha, Bhaktivedanta Book Trust International 2002. 990 stran.

Reference

  1. Atharva Veda 11.7.24, 15.6.4
  2. Chāndogya Upaniṣad 7.1.2,4
  3. Mbh. 9.59.211
  4. James L. Fitzgerald. The Mahabharata, Volume 7: Book 11: The Book of the Women Book 12: The Book of Peace, Part 1. The University of Chicago Press 2003. synopsis: http://www.press.uchicago.edu/presssite/metadata.epl?mode=synopsis&bookkey=26090

Externí odkazy